Kam jsi odešla
Gayle Forman
Jestli zůstanu / Zostaň so mnou série
< 2. díl
Od tragické nehody, kdy Mia navždy zmizela z Adamova života uplnuly tři roky. Nyní každý z nich žije na opačném konci země. Miina hvězda na New Yorském Julliardu závratně stoupá a Adam díky novému statusu rockové hvězdy a slavné přítelkyni plní stránky Los Angelských bulvárů.
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2015 , Yoli (ČR)Originální název:
Where She Went, 2011
více info...
Přidat komentář
Asi pro mě slabší než první díl. Na druhou stranu je fajn vidět, jak i jejich vysněné životy nejsou tak super, jak by se zdálo zvenčí. Celkem to funguje, když se tomu člověk poddá, ale pro mě to i s prvním dílem knížka, kterou jsem četla, bylo to jakž takž, ale vyprávět o tom vnoučatům nebudu.
Tahle knížka sice nebyla nějak obsáhlá a dej zde byl celkem krátký, ale bavilo mě to více než první díl, který byl celý o umírání, první díl mam sice ráda, ale tento jsem si užila ještě víc
Veľmi som sa na toto pokračovanie tešila, no ostala som tak trochu sklamaná. Nechytilo ma to tak ako Ak zostanem. Bolo to rozhodne slabšie.
První díl mi dal strašně moc, ale o tomto druhém to bohužel říct nedokážu. Nemělo to tu hloubku, jaká mě zasáhla u Zůstaň se mnou. Čtení jsem odkládala a mnohdy se do něj nutila. Mia a Adam, které jsem si zamilovali, mi tady najednou nebyli vůbec blízcí :'(
Příběh jako takový mám moc ráda. Stejně tak i Miu a Adama, ale mám obrovský problém se stylem psaní, což je u knížky docela problém. Četlo se mi pomalu, často jsem se zasekávala, prostě to jsem nedokázala udržet pozornost. Když to ale vezmu z obsahové stránky, byla jsem nad míru spokojená. A upřímně doufám, že vznikne i filmové pokračování.
Druhý díl celé série byl skvělý stejně jako první. Nejhezčí byl ale stejně konec. Doporučuji všem, kterým se líbil první díl.
Do knihy jsem se pustila kvůli prvnímu dílu a hlavně jsem chtěla vědět, jak to celé dopadne (vzhledem k tomu, že druhý díl už nebyl natočený)..
Oceňuji pohled Adama, bylo to něco jiného a taky jsme zjistili, jak se vlastně cítí/cítil.
Ale popravdě mě více bavil první díl. Nebylo to špatné, ale nic velkolepého taky ne.
Tento díl je vyprávěn z pohledu Adama, za což jsem ráda, protože jsem ho mohla konečně poznat blíž.
Za mě rozhodně lepší než předchozí díl. Opět se prolínala přítomnost s minulostí a přišlo mi to o něco zajímavější. Byly tam teda nějaké části, bez kterých bych se klidně obešla, ale ve výsledku mě to bavilo určitě víc.
Vlastně jsem k tomu přistupovala trošku skepticky, začátek mě neoslovil. Ale pak se začalo všechno prolínat a nějak mě začalo bavit poznávat minulost a prožívat přítomnost, tak jako Adam a Mia. Líbí se mi, že tímhle dílem (stejně jako If I stay) prostupuje tolik hudby, že se tam míchá rock s klasikou, zážitky šťastné i traumatické, emoce. A buď se za ty dva roky od prvního dílu moje angličtina o něco zlepšila, nebo mi prostě víc vyhovoval Adamův pohled na věc. I když se přikláním spíš k tomu prvnímu, protože Miu mám radši. :D
"Kdo říká, že dýchám hudbou? A kdo říká, že vůbec dýchám?"
Pokračování ke knize „Zůstaň se mnou“ byl o něco slabší než díl první, s tím jsem i tak trochu počítala. Tentokrát je příběh psán z pohledu Adama. Ze začátku jsem se nemohla pořádně začíst a bylo to na mě moc zdlouhavé na to, jak je ta knížka útlá, ale přeci jen mě zajímalo, jak to dopadne s Miiou a Adamem. Pokud přežijete první čtvrtinu knížky, tak se dále děj začíná zlepšovat a taky mě začal více bavit. Adam se často vrací v myšlenkách do minulosti, kde byl vesměs šťastný, během celé této knížky vidíme, že se z něj stala spíše „troska“, která nezvládá slávu a zvláštní ukončení vztahu mezi ním a Miou. Knihu bych zařadila mezi průměrnou a oddechovou, nic náročného.
_____________________________________________________________
Hodnocení knihy: 3,5/5
Dala jsem si re-reading. Knihu jsem četla si před dvěmi lety a už jsem si tolik nevybavovala detaily. Každopádně jsem ráda, že jsem knihu opět vzala do rukou. Určitě to na mě mělo větší dolehnutí než kdysi. Úplně jsem z toho textu cítila Adamovu zášť, zahořklost ze života. To zoufalství a beznaděj. Text mě přiměl co chvíli mít slzy v očích a jen těžce jsem je zahnala. Někdy jsem je ale udržet nedokázala, což se stávalo skoro pořád. Opravdu jsem se vcítila do jeho situace. Představovala jsem si, jak bych se na jeho místě cítila já. A zjistila jsem, že bych se cítila stejně. Jen bych to asi neřešila hromadou holek, alkoholem či jinými věcmi tohohle směru. Ten smutek, který z toho textu vyřazoval, když se zmínil o minulosti. Bolest, kterou cítil. Nepochopení, proč to Mia udělala. Proč ho bez jediného slova opustila. Proč se sakra nevrátila? Je to kniha plná emocí a já zapomněla, jak je úžasná. Jak autorka dokonale dokáže popsat všechny ty pocity, že to přes ty stránky opravdu cítíte. Bylo jasně vidět, že Adam se z odchodu Mii nedokázal smířit. Pořád ho to uvnitř hlodalo. Neustále na ní myslel. Snažil se najít něco, co by ho od ní odpoutalo. Jenže ani po třech letech se to nepovedlo. Proč? Protože ona byla jediná, kterou kdy miloval. Na které mu opravdu záleželo. Pro kterou by se vzdal hudby a se kterou chtěl mít budoucnost. Snažila jsem se pochopit Miu, proč to všechno udělala. Život se s ní nemazlil. Přišla o rodinu a já chápu, že svůj “starý” život chtěla nechat za sebou. Určitě i pro ní muselo být velice obtížné Adama opustit, protože z ní ta láska k němu vždycky jen zářila. Adama zničila, jak se i on sám zmínil. Život, hudba, přátelé.. nic mu už nepřinášelo potěšení. Jen přežíval. Každý zatracený den. Nedokážu slovy vyjádřit, jak mě bolelo jeho trápení číst. Jak já sama jsem tu beznaděj cítila. A když se konečně po těch letech setkali? Ach bože! Nemohla jsem se přestat usmívat a zároveň plakat. Všechny ty jejich vzpomínky. To, jak si povídali. Bylo to tak známé z prvního dílu. Jako by se nic nezměnilo. Jejich příběh není nic jednoduchého. Není to nic oddechové. Zamyslíte se nad tím. Pobrečíte si a něco to ve vás zanechá. Já oba díly po celé dva roky nemohla vyhnat z hlavy. Když jsem měla špatný den, tak jsem si vzpomněla na všechno, co Mia musela zažít a hned mě utěšilo, že na tom nejsem až tak špatně. Dějí se mnohem horší věci, která já nikdy nechci zažít. A můžu prosit jen pána boha, abych nezažila. Mám jejich příběh moc ráda. Oba dva jsou mi neskutečně sympatičtí. Jak už jsem říkala, jejich příběh ve mně něco zanechal. A na to nejspíš nikdy nezapomenu a vždy se ke knihám ráda vrátím. Ani nevíte, jak jsem ráda, za jejich šťastný konec. Oni si ho zasloužili.
Jinak už dřív mě neskutečně potěšilo, že kniha je z Adamova pohledu. Nevím proč, ale mám radši knihy z mužského pohledu.
Predchádzajúcu knihu som nečítala, len videla film a veľmi sa mi páčil a čakala som ako to bude ďalej s Miou a Adamom a keď nehodlali natočiť pokračovanie, musela som siahnuť po knihe. Kniha sa mi páčila, prečítala som ju za deň (má málo strán) a moc sa mi páčilo, že dej sa odohráva v podstate za jednu noc. A musím povedať, že oceňujem i to kam sa postavy posunuli.
Nic jsem od knihy nečekala a myslím, že jsem ani tento díl číst nemusela.
Ale kniha je hodně čtivá, plná hudby a posledních cca 80 stránek je skvělých a plná malých zvratů v životech hlavních hrdinů.
První díl mě bavil víc, ale i tak krásná kniha. Potřebovala jsem po té první knize vědět, jak to s hlavními hrdiny dopadne.
Noo neviem, mne sa to nepáčilo. Nie žeby to bolo moc zle napísané ale proste mi to prišlo také o ničom. Ona skoro ako ľadová kráľovná obviňovala Adama že ju priviedol späť. A z Adama sa stala troska. A zrazu sa uvidia a všetko sa ako zázrakom vyrieši.
Tento dil me bavil vic nez prvni. Mozna proto ze to bylo vypraveno z pohledu Adama, nevim, ale byla to rozhodne pecka. A hlavne ten zaver byl super. Miluji takoveto konce.
Štítky knihy
láska trápení hudba cestování hudební skupiny, kapely náhody pro dospívající mládež (young adult) vyrovnání se s minulostíAutorovy další knížky
2016 | Byla jsem tu |
2015 | Kam jsi odešla |
2014 | Jen jeden den |
2014 | Zůstaň se mnou |
2015 | Jen jeden rok |
Mně osobně se knížka líbila. Je to hezký příběh o lásce, její potřebě a důležitosti. Možná se mi tento díl líbil i o něco více, než první kniha.