Jetotak

20.12.2023

Není snadné urovnat si myšlenky a utvořit je do konkrétních slov, které by mohly výstižně popsat, co jsem při čtení zažívala a co si o knize myslím.

Některé části byly hodně těžké ke čtení a pochopení (i když možná mnohé části ani pochopitelné mimo samotného autora nejsou), a i když jsem zvládla naráz třeba přečíst i jen jedinou stránku - někdy i jen jeden odstavec - našly se pasáže, které mě přiměli k hloubání, či jiné, které mě svou moudrostí osvítily.

Nejvíce jsem si užívala čtení fejetonů (FM Halič). Krátké, poučné i zábavné, pravdivé a nutící k zamyšlení. A hlavně se četly samy a moc mě bavily.

Novela Jinací mě taky bavila, místy mě šokovala, místy jsem byla do vyprávění skoro zamilovaná.

Moc se mi líbilo autorovo spojení s přírodou, s přítomností, s hloubkou lidské duše. Často jsem sice úplně nechápala o čem to vlastně je, ale jsem velice vděčná za toto literární, velice zvláštní a velice výjimečné setkání.

10.12.2023

Soubor próz, jež nejsou snadno a zcela uchopitelné rozumem. Autorova spjatost s prostorem, místem, krajinou jakožto svým základním kamenem identity otevírá zvláštní, až neosobní a nepersonifikovanou perspektivu, která se prolíná všemi fejetony, povídkami i krátkým románem Jinací, kde se vše děje v jakémsi magickém místě i časové smyčce opakování. Rozmanité, poetické, meditativní, nostalgické, fantaskní, filozofické...procházka Ukrajinou s ukrajinským Procházkou.

10.10.2023

Mám obdobné pocity jako komentující přede mnou - v prvních povídkách byl určitě velmi zajímavý jazyk, který tak nějak lehce plynul, i některé obrazy mě dost vtáhly, ale celek mi naprosto unikl - bylo to skutečně až příliš experimentální pro mou přízemnost... Zbytek už ale opravdu stál zato. Užívala jsem si autorovu hravost i humor a pokud se u nás od něj ještě něco objeví, rozhodně mne to bude zajímat.

12.04.2023

Úvodní povídky mi přišly příliš nesrozumitelné, příliš experimentální. Dále je to už ale mnohem lepší. Vrcholem jsou samozřejmě Jinací. Což je takové Sto roků samoty na slovanský způsob a zároveň dobře adaptovaný magický realismus na prostředí Ukrajiny. Příběh samotný možná někoho odradí svým osobitým stylem, důrazem na incest, i lehkou nepřehledností děje, kdy se často skáče z jedné časové linie do druhé, ale pokud se správně naladíte, budete po zásluze odměněni. Jde totiž o dílo svěží, hravé, hluboké i melancholické. Zároveň je to novela o lásce, ztrátě, ale i naději. Další části už nejsou tak úderné, zato dávají docela dobrý a ucelený přehled o tom, jak všestranným spisovatelem autor je.

02.01.2023

Jetotak v sobě skrývá román Jinací, několik esejů a fejetonů. Bez mučení se přiznávám, že nejvíce jsem si užila právě fejetony, které jsou krása sama. Prochasko vyrůstá z konkrétní krajiny a je s ní spojený stejně jako jeho hrdinové. Zmíněný román Jinací je neskutečně originální, znepokojivě půvabný a hrozivý, ale úplně jsem ho nepobrala.