Taras Prochasko

ukrajinská, 1968

Populární knihy

Nové komentáře u knih Taras Prochasko

Odkud se bere sníh Odkud se bere sníh

Musím říct, že na této knížce jsou nejpůvabnější roztomilé a úsměvné ilustrace. Je obecně vzato hezky vydaná. Naopak příběhy – ovšem nedokážu je posoudit z pohledu dětského čtenáře – se mi jeví nedotažené, nepromyšlené, místy vysloveně improvizované, nahodile psané. Vadí mi třeba to, že byť jsou hlavními protagonisty krtci, autor je antropomorfizuje natolik, že při vymýšlení jejich příhod nerespektuje ani základní a obecně známá fakta, jako třeba že krtci jsou de facto slepí (a krtčata tuplem) nebo že to, co v knížce konzumují, se ani v nejmenším neblíží jejich přirozené potravě (působí spíš jako jakýsi mix hipsterů a biomatek). Je mi jasné, že pohádkové narativy se běžně řídí jinou logikou než próza nějakým způsobem realistická, resp. ukotvená v realitě, nicméně tady to žádnou (komplexnější) logiku nemá. Skoro mi přijde (ale ono to tak jistě nebylo), jako by ty příběhy byly narychlo a dodatečně sepisovány k již hotovým ilustracím. Knihu tedy jako artefakt a výtvarné dílo doporučit můžu, ale pokud jde o příběhy o zvířátkách pro děti, existuje spousta mnohem zdařilejších textů.... celý text
V_M


Odkud se bere sníh Odkud se bere sníh

Velká roztomilost, včetně nádherných ilustrací.
Šebestová3


Odkud se bere sníh Odkud se bere sníh

Moc krásná kniha. Vtipný příběh, poklidné tempo vyprávění, pohoda a nádherné ilustrace. Vřele doporučuji!
Nielada



Odkud se bere sníh Odkud se bere sníh

Žádné vzrušující a převratné události se v příbězích ze života krtčí rodiny neodehrávají. Ale mně se to líbilo. Bylo to milé, tu a tam se naťukly otázky, jak si poradit se životem. A vlastně trochu i se smrtí.... celý text
Augustina


Jetotak Jetotak

Není snadné urovnat si myšlenky a utvořit je do konkrétních slov, které by mohly výstižně popsat, co jsem při čtení zažívala a co si o knize myslím. Některé části byly hodně těžké ke čtení a pochopení (i když možná mnohé části ani pochopitelné mimo samotného autora nejsou), a i když jsem zvládla naráz třeba přečíst i jen jedinou stránku - někdy i jen jeden odstavec - našly se pasáže, které mě přiměli k hloubání, či jiné, které mě svou moudrostí osvítily. Nejvíce jsem si užívala čtení fejetonů (FM Halič). Krátké, poučné i zábavné, pravdivé a nutící k zamyšlení. A hlavně se četly samy a moc mě bavily. Novela Jinací mě taky bavila, místy mě šokovala, místy jsem byla do vyprávění skoro zamilovaná. Moc se mi líbilo autorovo spojení s přírodou, s přítomností, s hloubkou lidské duše. Často jsem sice úplně nechápala o čem to vlastně je, ale jsem velice vděčná za toto literární, velice zvláštní a velice výjimečné setkání.... celý text
Kamcatak