Kamcatak komentáře u knih
Poslechnuto jako audiokniha v originále, namluvená Meryl Streep. Boží kombinace.
Kniha, ve které se toho stane hodně ale zároveň skoro nic, je to takové velmi příjemné vyprávění o tom co bylo, nebylo, mohlo být, ale není. O tom, že někdy ačkoliv se může zdát, že jsme mohli mít mnohem zářivější a dobrodružnější život, kdybychom udělali jiná rozhodnutí, to co máme, je to nejlepší co si můžeme přát.
Karty mám v angličtině. Je to naprostá nádhera. Každá karta představuje nějaký aspekt vody nebo vodních božstev a dodává inspiraci a léčivý efekt už jen, když se člověk dívá na obrázek nebo si čte popis ke kartě.
Mimo výklady konkrétních karet je součástí knížky také nádherný text o vodě a její léčivé síle a historii.
Mám doma také od autorky Karty hvězdných duší, které jsou také úžasné, ale pro člověka jako já, kdo vodu od malička miluje, mají tyto karty ještě mnohem silnější rozměr.
Tak jestli jsem neměla chuť jít Stezku Českem předtím, tak po přečtení této knihy už nepochybuji. Jak tu někdo zmínil přede mnou, kniha je spíše lákadlo než průvodce a rozhodně funguje.
Vyzdvihla bych nádherné fotografie, celkové grafické zpracování a nemalé množství humoru v popisech etap.
Kniha také obsahuje základní tipy pro turistické začátečníky - ohledně výbavy, jídla, apod.
Často se v knize propaguje motto Stezky: "může jít každý", a dočtete se, že to tak opravdu je - stezku chodí maminky s malinkými dětmi, lidé po vážné nemoci a dokonce i vozíčkáři. Kniha je tak nádherně motivující a je radost ji číst :)
Skvělé. Pokud máte rádi dobré jídlo a chystáte se do Brna, tuhle knihu si sežeňte.
Moc se mi líbily krátké medailonky podniků, ve kterých se člověk dozvěděl velmi zajímavé příběhy stvoření těchto restaurací a kaváren a člověk měl pak pocit, že nesedí v neznámém prostředí, ale že byl zasvěcen do jeho tajů a že možná i něco ví o jeho majitelích.
Během jednoho víkendu jsme navštívili několik podniků doporučených v této knize a ani jednou jsme nebyli zklamaní - ano většinou je to ve vyšší cenové kategorii, ale ještě nikdy jsem si co se týče jídla neřekla tak silné "Ty peníze za to stály."
Jen jednou za ten víkend jsme zavítali do podniku, který v knize zmíněn nebyl a byla to katastrofa. Ne průměr, ale bylo to prostě fakt špatný. - Tím nechci říct, že pokud nějaký podnik v knize není zmíněn, že musí být určitě špatný, ale že pokud se knihy budete držet, máte jistotu, že nešlápnete vedle. :)
A navíc jsme se v knize dozvěděli i spoustu tipů na místa kam se zajít podívat, což se nám určitě hodilo, vzhledem k tomu, že jsme tam jeli poprvé.
Naše nejoblíbenější podniky:
- Būcheck
- Café Placzek
- Cà Phê Cổ
Příběh několika jednotlivců a jejich cesta životem od mládí z děsů a nebezpečí španělské občanské války na druhý konec světa do exilu. Provázíme je při šťastných i nešťastných momentech až do jejich stáří. Silné osobní osudy na pozadí silných politických světových událostí. Z tohoto ohledu nemám co vytknout.
Zjistila jsem ale, že mi styl vyprávění Allende moc nevyhovuje. Hodně málo přímé řeči a velké věci (události, emoce) jsou vlastně popisovány celkem suše. I když i já jsem na konci zatlačila slzu.
Posloucháno jako audiokniha v angličtině..
Knihu jsem se už dlouho chystala přečíst z čisté zvědavosti, proč je tak slavná a často zmiňovaná aniž bych vlastně tušila o čem vůbec je. V den, kdy jsem přečetla předchozí knihu a rozhodovala se, co si přečtu příště, jsem viděla epizodu jednoho oblíbeného seriálu, v které měla hlavní postava tuto knihu na nočním stolku. Tak jsem to brala jako znamení, že na ni přišel čas.
Přiznávám se, že mě začátek hodně nebavil a proto i dlouho trvalo, než jsem knihu přečetla. Až asi tak od půlky až dvou třetin jsem se začala vciťovat do Holdenovy situace a cítila jsem se sama zainvestovaná do jeho příběhu.
Ráda bych také reagovala na komentář Beyond Horizon... to, že ty se s Holdenem vůbec nedokážeš ztotožnit je myslím krásné, protože to znamená, že jsi asi měl/a pohodové a šťastné vyrůstání. Realita ale asi bohužel je, že to tak mnoho mladých lidí nemá. Ta prázdnota a pocit Holdena, že neví co se životem je právě výborně vystihnuta a čtenář to tak nějak s ním zažije. Myslím, že je to skvěle napsané. Rozhodla jsem se ale nakonec dát hvězdy jen 3, protože to zkrátka nebyl úplně můj styl a nemůžu říct, že by mě většina knihy bavila.
Dost mě zaujalo i téma kriminality kolem knihy. Jak moc byla kontroverzní, zakazovaná a že je s knihou spojeno několik vražd, ta nejznámnější zcela určitě vražda Johna Lennona.
Originální, čtivé. Postava Holly a její ukecané monology knihou proplouvají rychlostí sportovní jachty. Postavy mi k srdci (zdánlivě) nijak nepřirostly dokud nedošlo na poslední stránky, které mě nečekaně rozsekaly..
Od knihy jsem neměla žádná očekávání a byla jsem mile překvapena. Ve výsledku jsem vlastně okouzlena.
"Amaze, amaze, amaze!".
Naprostá bomba. Nebudu moc psát o ději, jakékoliv spoilery by zkazily zážitek, víc než bohatě stačí anotace.
V knize je hodně hodně popisů vědeckých postupů, matematických a fyzických problémů apod. Jako čtenářka, která je v těchto oborech zcela neznalá a často si během těchto pasáží neuměla představit o co se jedná, podobným čtenářům vzkazuji: stojí to za to! Autor při každé vědecké zmínce přidá snadno pochopitelné přirovnání a díky tomu je kniha pochopitelná i pro nás nevědecky založené smrtelníky. A ten příběh je prostě báječnej. Plný napětí, všech možných emocí a dobrodružství. Konec mě dostal a lepší bych si nepřála ani nevymyslela.
*Posloucháno jako audiokniha v originále, namluvená Ray Porterem. *
Moje první kniha od Andyho Weira, a určitě ne poslední.
"O válce se nic inteligentního říct nedá." Protože takový strašný masakr, jakým je válka, nedává smysl. A proto měl Vonnegut problém napsat svou knihu o bombardování Drážďan, protože co inteligentního by se o něčem tak hrůzném dalo napsat?
A výsledek je rozhodně zajímavý, čtivý, mnohdy nedává smysl (samozřejmě), a nechává za sebou mnoho myšlenek. A rozhodně je to dílo mnohem více inteligentní, než se může zdát. A tak rozdílné od jiných válečných knih. Díky pane Vonnegute, že jste nám tady tohle zanechal.
Určitě si v budoucnu přečtu další jeho knihy.
Ach, Amor Towles. Amor se stává mou láskou. Druhá kniha od tohoto autora. Gentleman v Moskvě byl tak neskutečný zážitek, že jsem se obávala, že budu tady zklamaná. A ona to byla naprosto bombastická jízda (doslova). (Ačkoliv Gentleman je stále na 1. místě).
Výborné vyprávění, naprosto skvělé dialogy a opravdu nečekaná překvapení. Miluju, jak Towles dokáže v docela krátkém prostoru perfektně představit novou postavu, která ačkoliv je vedlejší a pro děj (možná) nemá až tak důležitou roli, víme o ní vše, co potřebujeme a mnohem více. Postupně se dozvídáme a chápeme, co vede každou postavu ke svému jednání.
Došlo na smích, slzy a spoustu dalších emocí mezi tím a prostě jsem si tohle neskutečně užila.
Těším se na Pravidla zdvořilosti a hlavně se těším na další knihy, protože tento autor prostě umí.
Skvělé nové setkání s JKR! Oproti jiným detektivkám jsem měla pocit, že ano, takhle pravděpodobně skutečně vypadá práce soukromého detektiva. Většina knihy je popisem všech výslechů, které Kormorán vede s různými svědky a podezřelými. Díky tomu, že máme snad veškeré informace k dispozici, opravdu jsem se snažila přijít na to, kdo byl vrahem a párkrát jsem i pomyslela na toho pravého, ale vždy ho zavrhla, ne to přece nemůže být on(a). A tak mě závěr perfektně překvapil.
Prostředí modelingu a bohaté smetánky Londýna mě vyloženě nebrala a občas popisy výslechů se nezdály zas tak zábavné a přesto se mi kniha četla skvěle a moc jsem si ji užila. Rowlingová hold umí psát! Moc se těším na další díl.
Není snadné urovnat si myšlenky a utvořit je do konkrétních slov, které by mohly výstižně popsat, co jsem při čtení zažívala a co si o knize myslím.
Některé části byly hodně těžké ke čtení a pochopení (i když možná mnohé části ani pochopitelné mimo samotného autora nejsou), a i když jsem zvládla naráz třeba přečíst i jen jedinou stránku - někdy i jen jeden odstavec - našly se pasáže, které mě přiměli k hloubání, či jiné, které mě svou moudrostí osvítily.
Nejvíce jsem si užívala čtení fejetonů (FM Halič). Krátké, poučné i zábavné, pravdivé a nutící k zamyšlení. A hlavně se četly samy a moc mě bavily.
Novela Jinací mě taky bavila, místy mě šokovala, místy jsem byla do vyprávění skoro zamilovaná.
Moc se mi líbilo autorovo spojení s přírodou, s přítomností, s hloubkou lidské duše. Často jsem sice úplně nechápala o čem to vlastně je, ale jsem velice vděčná za toto literární, velice zvláštní a velice výjimečné setkání.
Četla jsem před mnoha lety, kdy jsem na takovou knížku byla asi ještě moc malá, ale navzdory tomu (a nebo možná právě proto) jsem ji zhltla jedním dechem. Moderní fantasy, dobro a zlo, vzpomínám si, že mě to moc bavilo!
Kniha se mi líbila asi tak jen co se týče stránky brilantního jazyka a skvělé formy vyprávění a popisů. Dostává se nám živého obrazu života před více než sto lety na jiném kontinentu. I přes skvělou formu a styl mám ale výhrady k samotnému obsahu knihy. Hlavní postavy jsou vcelku nezajímavé a nudné. To jediné, co ve čtenáři vyvolává silnější emoce, je Florentino a jeho opovrženíhodné chování.
Lehce (čti: pro Brity extrémně) kontroverzní memoár a zpověď člena královské rodiny. Spousta lidí si stěžuje, že Harry v něm sdílí takové detaily ze svého života, které opravdu vědět nechtěli (obzvlášť ty, co se týkají jeho intimity). Ale on je autorem knihy, a on si do ní přeci může napsat co chce.
Na mnoha scénách (ať už se jedná o královské rodiny, politiku, filmový průmysl, vrcholový sport, ) se odehrávají věci, o kterých zbytek světa neví. Věřím, že jsou tyto memoáry (a obecně výpovědi lidí) nesmírně důležité, protože skrze ně se může dělat osvěta a tudíž i nějaká změna. Už nežijeme v době, kdy je akceptovatelné držet věci pod pokličkou a zavírat oči před nepříjemnými informacemi. I tak vysoce postavená osoba, jakou je princ, je přeci jen člověk a má svá práva. Nesmírně mu fandím a má můj respekt.
Náhradníka jsem poslouchala jako audioknihu v originále namluvenou přímo Harrym. Opět se mi potvrdilo, jak jsou audioknihy namluvené samotným autorem nový level. Je to intimnější. Máte pocit, jako by seděl na sedačce před vámi a všechno vám vyprávěl z očí do očí.
Kniha se skládá ze tří oddělených příběhů odehrávajících se v různých časových obdobích a na různých místech. Jak kniha postupuje, jednotlivé příběhy se propojují.
V různých komentářích (nejen zde na databázi) jsem si všimla kritiky této knihy na základě nesprávných odborných faktů. S tím úplně nesouhlasím. Historický kontext a informace o včelařství, které jsou v knize prezentovány, jsou v zásadě správné a vychází z reálných znalostí o včelách a včelařství (alespoň dle toho, co jsem si já zjišťovala). Například popis včelařských praktik v 19. století nebo zmínky o problematice úhynu včel v současnosti mají své kořeny ve skutečných faktech.
Kniha je nicméně román a tak je zcela přirozené, že spousta detailů, ať už historických nebo jiných jsou předmětem fikce. Důležitější než doslovná historická přesnost je zde ale především sdělení knihy o vztahu mezi člověkem a přírodou, a o ekologických problémech, kterým čelíme.
Co bych knize ale vytkla, je docela pomalý děj. Než se ve všech příbězích dostaneme k nějakému vyvrcholení v ději, jsme už téměř u konce knihy.
První dva příběhy mají spoustu paralel a frustrace hlavních postav jsou v některých momentech až identické, což mě místy nudilo a nadávala jsem autorce, že si nemohla vymyslet originálnější linku své třetí postavě, ale na konci knihy jsem se musela přiklonit k názoru, že autorka chtěla ukázat, že lidstvo má tendence opakovat chyby svých předků, ale zároveň máme tu možnost tyto programy přerušit a přepsat.
Kniha je silným voláním po probuzení, po změně chování člověka k přírodě, ale i jednoho k druhým. Nutí nás ptát se, zašli jsme už příliš daleko, nebo máme ještě šanci něco změnit? Ačkoliv kniha ukazuje velmi nepříjemnou budoucnost, a může to být místy docela depresivní čtení, konec v čtenáři zanechává příjemný pocit naděje.
Kompletní recenze na mém blogu: https://shorturl.at/bjrIY
Skotský vězeň se rychle stal mým nejoblíbenějším románem ze série Lorda Johna, samozřejmě asi hlavně proto, že v něm Jamie hraje velkou roli :-D
Objektivně bych dala hvězdy asi jen 3, příběh není nijak výjimečný, ale knihy Diany Gabaldon jsou hold mojí oddechovkou a oblíbeným "guilty pleasure", a prostě se mi krásně čtou a tak na nějakou objektivitu tentokrát zvysoka s*** a dávám hvězdy 4. :)
Příjemná, docela meditační, knížka, plná mouder, nad kterými určitě není od věci se zamyslet. Ve výsledku mi to nepřišlo zas tak moc o strachu. Začátek vycházel z toho, že mnoho lidí má strach ze smrti a následovala vysvětlení a zamyšlení, proč je takový strach zbytečný a vlastně nedává smysl. Kniha se nás tedy snaží uklidnit, že se smrti bát nemusíme. Ve výsledku to ale až tak moc o smrti a strachu není a možná je to více spíše o životě a o štěstí.
Pokud trpíte v životě strachy - a teď nemyslím ani tak moc z vlastní smrti - tak v této knize asi zas tak velkou pomoc nenajdete. Pokud ale máte rádi duchovní zamyšlení a meditace, tak určitě doporučuji.
Poslouchala jsem jako audioknihu v angličtině, brilantně namluvenou Stephenem Fryem.
Začátek byl hodně těžký, dostat se do hodně zvláštního rytmu, smyslu pro humor a stavby příběhu. Ale po pomalejším rozjezdu mě to, přiznávám, docela chytilo. Knihu jsem si chtěla přečíst už dlouho, hlavně abych zjistila o čem je řeč, zkrátka se kulturně vzdělat vzhledem k množství odkazů na tuto knihu.
Zda budu někdy pokračovat v dalších dílech, trochu pochybuju, zas tak šíleně mě to nenadchlo. Ale uznávám, že jsem toto neprotrpěla a docela se u toho i bavila. A myslím, že něco tak absurdního jsem ještě nikdy nečetla :D
Toto není klasická kniha o time managementu a sebe rozvoji a ani to není spirituální pojednání o tom, že máme radikálně změnit svůj život a konečně se věnovat tomu, na čem opravdu záleží. A nebo možná přesně takovou knihou je, ale jinak. Lépe :-)
Knihu oceňuji. Ukazuje nám pravou hodnotu času a snaží se přenastavit nějaké naše nastavení, které ohledně času máme a také o tom jak s ním zacházíme (nebo si myslíme, jak by jsme s ním zacházet měli). Odkazuje se nejen na různé vědecké studie a poznatky, ale i mnohé spirituální hnutí a praktiky. Celé dohromady to dává smysl, nutí nás to se zamyslet nad tím, jak trávíme čas, jak žijeme naše životy.
Zkrátka neztrácejme čas věcmi, které nejsou skutečně důležité.