Ježíš z Nazareta, Pán a spasitel
Ctirad Václav Pospíšil
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532080/bmid_jezis-z-nazareta-pan-a-spasitel-65ca72c57d478.png
5
16
16
Práce profesora Pospíšila je prvním systematickým zpracováním christologie a soteriologie, napsaným po 2. vatikánském koncilu v českém jazyce. Autor postupuje v souladu s koncilním požadavkem na metodu v dogmatické teologii. Začíná dějinami dogmatu a dospívá ke spekulativnímu prohloubení stěžejních témat. Nejprve jsme uvedeni do christologické metody a terminologie. V druhé kapitole probíráme různé přístupy k dějinnému Ježíši a biblické christologii. Třetí kapitola zpracovává myšlení o Ježíši Kristu v patristické epoše – u církevních otců i u jejich názorových oponentů a odpůrců. Čtvrtá kapitola pojednává do hloubky o rozličných aspektech vtělení Božího Syna. V páté se zabýváme tajemstvím Muže z Nazareta z hlediska jeho díla spásy. Vrcholem a svorníkem je zde událost kříže, Kristovo sebevydání a oběť za hřích světa. Pospíšilův přínos spočívá hlavně v úzkém propojování teologie a spirituality, teorie a praxe. Teologie zde není odtržena od života, ale pomáhá hlubšímu a celistvějšímu chápání naší víry a světa kolem nás. Autor se nevyhýbá odpovědím na obtížné otázky: Jaký je hlavní účel vtělení Božího Syna? Jak se rozvíjelo Ježíšovo vědomí a poznání? Jaký je poměr mezi Ježíšovými mesiášskými zkouškami a hloubkou jeho svobody? Jaká jsou nesprávná pojetí spásonosného významu Kristova kříže? V jakém smyslu je Muž z Nazareta spasitelem těch, kdo žili „před Kristem“? Od čeho nás Kristus vlastně osvobodil? Monografie slouží jako standardní učební text na našich teologických fakultách, ale oblíbili si ji i ti, kdo mají hlubší zájem o tajemství osoby a života Ježíše Krista. Páté vydání je důkladně revidováno, upraveno a rozšířeno. 5.přepracované a rozšířené vydání... celý text
Přidat komentář
„V oblasti Božích tajemství obvykle platí, že víme ‚co‘, ale nemáme ani ponětí o tom, ‚jak‘ se to odehrálo nebo se to děje. V onom ‚jak‘ se totiž skrývá moc, která nám naštěstí není dána, protože bychom se ihned pokoušeli nějak Boží jednání napodobovat a zkoumat; tajemství by nás pak přestalo přesahovat, protože bychom ho dokázali zvěcnit, což by nakonec vedlo k tomu, že bychom se definitivně stali vězni svých vlastních technologií. Sama svoboda Boha i naše svoboda tedy vyžaduje, abychom toto ‚jak‘ neznali a nezvládali. Ukazuje se, že Bohem stanovené meze našeho vědění jsou také předpokladem našeho osvobození, tedy spásy, která musí být přímým dotykem s Boží transcendencí a s jejím obrazem v nás samotných, tedy s naším růstem v pravé svobodě.“
Další výživná dávka teologického přemýšlení se Ctiradem Václavem Pospíšilem byla opět učiněna stravitelnou zásluhou jeho poutavého stylu. Otec Pospíšil totiž živým způsobem přibližuje velmi komplikovaná témata a jaksi je přenáší z akademického světa do reality našich konkrétních situací. Mému křesťanskému životu tím udělal dobrou službu. Jasně, pokud byste mě o půlnoci vzbudili a zeptali se, jak je to s tou lidskou přirozeností Ježíše Krista subsistující v preexistující hypostazi Slova, nepochodili byste, ale v řadě věcí jsem si rozhodně udělal jasněji. Je to také proto, že autor nepřestává pouštět ze zřetele vztah mezi spekulativní dogmatickou teologií a mezi spiritualitou a žitou každodenností. Jeho kniha tak není jen vršením teologických teorií a popisem koncepcí, ale může být i průvodcem tázajícího se křesťana ve světě. Nejsilněji jsem to cítil v kapitole Christologia cordis, kde mi profesor Pospíšil připomněl, že naše nezištné sebedarování má původ v sestupující lásce Kristově (teologové by řekli, že inhabitace Boha v srdci tvora nachází svoji pravou vzorovou příčinu v hypostatické unii :-) a povzbudil mě tak v mém vycházení směrem k druhým.
Devízou knihy je i její pestrost. Řekl bych, že mnohé části by šlo publikovat i samostatně. Například série patristických kapitol je strhujícím historickým příběhem, kde kromě teologických nuancí narazíme na intriky, mezilidské nevraživosti a mocenské spory. Nebo závěrečných stovka stran o soteriologii, ta zase blízce promlouvá o tom, jak žít s Kristem tak, abychom směřovali ke své spáse (teologové by řekli, že činí z ontologické christologie funkcionální). A potěší i drobnosti: třeba kapitolka s otázkami, jestli je Ježíš spásou hypotetickým mimozemšťanům (nejspíš ne), jestli mohl zhřešit (určitě ne) nebo jestli věděl, že je Země kulatá (nejspíš ne).
Líbilo se mi také, že přestože autor píše se sebejistotou vzdělaného profesora a teologické autority, zůstává pokorný před faktem, že Boží tajemství nás nekonečně přesahují a respektuje, že každé naše přemýšlení o Kristu je beztak jen snahou vystihnout nevýstižně.
„Máme si nad touto nedostatečností našich slov a myšlenek vzhledem k nevýslovnému tajemství spásy zoufat? Máme rezignovat na stále hlubší pronikání do tohoto vše přesahujícího mystéria? Určitě ne, protože toto tajemství není proti rozumu, a protože jeho prožívání z naší strany rozumové úsilí nevyhnutelně předpokládá. Jak by bylo možno hlásat radostnou zvěst o Spasiteli a našem osvobození, pokud bychom rezignovali na úsilí vyjadřovat to vše lidským slovem? To ale předpokládá trvalou a usilovnou reflexi, ba zápolení s mystériem, které se právě tímto způsobem otvírá nejen před námi, ale díky našemu slovu i před ostatními.“
Autorovy další knížky
| 2010 |  Ježíš z Nazareta, Pán a spasitel |
| 2002 | Teologie služby |
| 2010 | Jako v nebi, tak i na zemi |
| 2010 | Hermeneutika mystéria |
| 2009 | Archanděl Michael - Dynamický obhájce života |
V každém případě dogmatická. Ideální pro ty, kdo se v teologické teorii neztratí, mají více než základ a hlavně motivaci. Neideální pro ty, kteří si z názvu myslí, že se dozví – přístupnou formou – evangelium.
Rozsah lze pochopit, ale s ohledem na x-té vydání by se pro to další mohlo konečně „zapracovat“ alespoň na přehlednosti a struktuře (nadpis xxxxxxxxxx už je trochu moc, ne?), když už ne na přístupnosti, kterou téměř jeeeeeednolitý text nenabízí. Argument „učebnice“ neobstojí, určitě ne v r.2022:o))