Jidiš pro radost
Leo Rosten
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/182925/mid_jidis-pro-radost-v3n-182925.png
4
81
81
Jidiš, dnes už téměř zaniklý jazyk východoevropských chasidských štetlů, zanechal v dnešní češtině jen malou stopu: chucpe, mišpoche, košer a možná i čurbes, kibic, ksindl. Proč tedy otevírat takovou příručku? – A proč ne? odpověděl by Leo Rosten (Pan Kaplan má třídu rád) obligátní židovskou otázkou, na kterou nevíme, co říct. Třeba proto, že každé to podivné slovo, které nám předvádí, má šmrnc, sedí uprostřed vtipu na některý lidský a božský paradox – lásku, spravedlnost, peníze. Jazyk zaniká, ale židovský vtip je věčný, protože se posmívá a přitom laskavě a moudře pokyvuje hlavou. Vždyť vše je jinak. Není snad člověk komický i tragický zároveň, nepřipadá nám svět někdy absurdní a nepotřebujeme se zasmát i přes slzy?... celý text
Literatura světová Humor Jazyky, lingvistika
Vydáno: 2013 , LedaOriginální název:
The Joys of Yiddish, 1968
více info...
Přidat komentář
Mně se to líbilo. Židovské výrazy jsem sice okamžitě zapomněla, ale historky u nich byly zábavné. Prima oddech.
Milá a čtivá knížka (abecedně popisuje jidiš slova), ve které je vtip i moudrost.
Prostě židovské anekdoty nemají chybu - rozesmějí i poučí.
Vřele doporučuji :-)))
Tento bod letošní Čtenářské výzvy (číslo 9: Kniha s předmluvou) pro mě představoval snad největší oříšek ;-). Protože knihy v žebříčku, kterými jsem se původně chtěla nechat inspirovat a které by tedy měly předmluvu mít, ji ani zdaleka ne všechny mají. U některých lze nalézt maximálně úvod a u dalších ani to ne, bohužel. A já rozhodně podvádět nechci! :-))) Ale zde jsem předmluvu našla a navíc se mi i kniha opravdu moc líbila. Nejedná se o žádné ucelené vyprávění, autor ke každému písmenu abecedy uvádí a vtipně vysvětluje pojmy, které pochází z jazyka jidiš. Asi nejvíc jich má svůj původ v němčině. A i když já osobně moc téma židovství a tedy ani anekdoty z tohoto prostředí nevyhledávám, u této knihy jsem se pobavila, jako už dlouho ne. Část historek je notoricky známá, jiné zase méně nebo vůbec ne. Kniha je docela krátká, proto jsem ji slupla jako malinu za jeden jediný den ;-). Pokud se tedy chcete odreagovat, něco zajímavého se dozvědět a možná i tak trochu zapomenout na okolní svět, potom jste tady naprosto správně!
Zajímavé nejen jako slovník hlavních pojmů jidiš, ale také pro větší ocenění autora nejen nepřekonatelného Pana Kaplana. Byl to pedagog a filolog velkého kalibru, právě proto nás skvěle baví (a ani si nevšimneme, že rovněž poučí).
"Pokládám historku a vtip za pedagogický nástroj jedinečné účinnosti. Vtip je vnitřně uspořádaná kompaktní výpověď, jejíž význam, pointa, se dostaví s monumentální silou, většinou jako překvapení; a na dobrou historku je velice nesnadné zapomenout. Má tudíž značný výchovný dopad."
A historek a vtipů je v téhle knize přesně tolik, kolik je jednotlivých pojmů, slovníkových hesel, spíš ještě mnohem víc, takže hodně...
Přečteno za noc. Nejteěžší bylo ovládnout se a nebudit ostatní, neb člověk má silnou touhu se o právě přečtené podělit. Skvělá knížka. Těším se na pokračování.
Výborná biblioterapia, ktorá dokonale zahnala smútok. Užíval som tri krát denne a sľubovaný účinok - radosť, sa dostavila vždy. O tom, že židovská múdrosť rabínov, chasidov, či gajónov je originálna ma presvedčil už Martin Buber, ale Rosten ma dokázal neraz hlasno rozosmiať.
Knížka je vlastně výkladový jidiš slovník, kde autor k dokreslení významu jednotlivých pojmů používá židovské vtipy a humorné historky.
Udělala jsem si radostný víkend a zpestřila ho touhle krásnou knížkou - skvělý obsah, skvělý překlad a člověku je hned hej!
Výborně pojatá kniha, ty anekdoty prostě zbožňuji. A i když jsem ji pročetla celou, vím, že s k ní budu vracet.
Krásná a vtipná knížka, která mi objasnila mnoho pojmů z knížek jiných - navíc jsem se naučila pár nových anekdot a dost se přitom nasmála. Doporučuju!
mám rád židovské anekdoty,jenže toto jen laciné vtípky. Je v nich velké moudro. A snad se neprohřeším proti autorskému zákonu když tady napíšu jednu anekdotu.
Za carského Ruska spadl Koplinsky z mostu a začal se topit -mlátil sebou ve vodě a křičel o pomoc. Uslyšel ho carský policista a spěchal mu na pomoc,ale když zjistil že se topí Žid zůstal stát,rozesmál se a nehnutě stál.
" pomoc utopím se ! " volal Koplinsky.
" pche,tak se utop Žide " řekl policista.
Když už Koplinsky potřetí zmizel pod vodou dostal spásný nápad.
" Smrt carovi " zařval z plných sil.
Policista neváhal,skočil do řeky Koplinského vtáhl a zavřel jej za pobuřování.
Není to slovo od slova jen tak jak si tu anekdotu pamatuju
Skvělá, skvělá kniha! Moudrá, vtipná i smutná. Mimochodem pro milovníky pana Kaplana: potkáte tu pár povědomých příjmení...
Charakteristický (a pro mne hodně důležitý) výpisek: „Pokládám historku, anekdotu a vtip za pedagogický nástroj jedinečné účinnosti. Vtip je vnitřně uspořádaná kompaktní výpověď, jejíž význam, pointa, se dostaví s mohutnou silou, většinou jako překvapení; a na dobrou historku je velice nesnadné zapomenout. Mají tudíž značný výchovný dopad. Ti, kdož nepoužívají historku, když chtějí něco vysvětlit, nebo prostě jenom komunikovat, jsou buď naprosto neschopni si ji vymyslet, anebo tento užitečný nástroj slepě zavrhují.
Svůj speciální buket má anekdota židovská. Velká část židovského humoru je intelektuální povahy, je to, podle Šoloma Alejchema, „darebný rozum", anebo podle Groucho Marxe „rozum, který se zbláznil". První hádanku v mém životě mi dal můj otec; je to hádanka, s níž se každé židovské dítě dříve či později seznámí:
„Co je to? Visí to na stěně, je to zelené a mokré a hvízdá to!"
Lámal jsem si hlavu a nakonec jsem se poddal.
„Je to slaneček," řekl otec.
„Slaneček?" opakoval jsem nedůvěřivě. „Slaneček přece nevisí na stěně!"
„Tak ho tam pověsíš."
„Ale slaneček není zelený."
„Natřeš ho na zeleno.“
„Ale slaneček není mokrý!"
„Když bude čerstvé natřený, bude mokrý."
„Ale," vyprskl jsem zuřivě, „SLANEČEK NEHVÍZDÁ!"
„Máš pravdu," usmíval se můj otec, „to jsem tam přidal, aby ta hádanka nebyla tak lehká."
Asi nás nepřekvapí, když zjistíme, že bezpočet židovských vtipů zesměšňuje Židy samé. Vlastní analýza vede k sebepoznání. A humor slouží mimo jiné jako kompenzace za utrpení; je vítězstvím mozku nad strachem. Židovský aforismus praví: „Máš-li hlad, zpívej; máš-li bolest, směj se." Dánský spisovatel Isak Dinesen napsal: „Všechny útrapy lze snést, když z nich uděláš historku."
Autorovy další knížky
| 1970 |  Pan Kaplan má třídu rád |
| 1987 | Pan Kaplan má stále třídu rád |
| 1998 | Jidiš pro radost |
| 2004 | Jidiš pro ještě větší radost |
Příjemná knížka, zajímavá nejen svým obsahem, ale duchem. Jidiš cítím jako z gruntu tradiční věc, na které by jen mešuge cosi měnil, a která se ztrácí jako naše nářečí. Návrat do starých časů a pevné pouto. Ani nevíme, jak moc nás váže.