Jídlo a proměna
Eve Jackson
Jíst nebo být sněden. Symbolika jídla podle psychoanalýzy. Britská autorka si všímá různých aspektů jídla z pohledu jungovské psychoanalýzy. Zajímají ji vědomé a nevědomé, fyzické a psychické, doslovné a metaforické roviny našeho přijímání potravy. Propojuje historické stravovací návyky s vývojem kolektivního vědomí, zabývá se schopnostmi rozlišit, co přijímat nebo odmítat jako kvalitní výživu. Vrací se do období sběru a lovu, ukazuje, jak vývoj nových dovedností potřebných k přelstění a zabíjení velkých zvířat souvisí se zvětšující se velikostí mozku, inteligencí a nadvládou mužského principu. Připomíná, že ženské vědomí je zase nadáno jemnou a pečlivou schopností pěstovat rostliny, zpracovávat je a připravovat pokrmy. Neopomíjí ani společné sdílení jídla – vnímá ho jako sociální závazek a základní rituál stmelování členů rodiny a komunity. Knihu uzavírá kapitola zabývající se kulturními a psychologickými významy spojenými s tloušťkou, hubeností, tělesným obrazem a sebeobrazem.... celý text
Literatura naučná Filozofie
Vydáno:Originální název:
Food and Transformation: Imagery and Symbolism of Eating, 1996
Interpreti: Jana Štvrtecká
více info...
Přidat komentář
Koho zajímají jak mýty, tak jídlo, toho knížka nejspíš jednak zaujme a jednak může i bavit. Celkově ale mezi odbornou literaturou věnující se mytologii patří spíš mezi slabotu. Málo interpretací je původních, spíš se jedná o kompilaci myšlenek lepších autorů. Mnoho témat, která téměř volají po tom, aby se jim autorka věnovala trochu víc (např. odmítání jídla a jeho historické a mytické pozadí) přejde velmi lehce. Na knize je až příliš evidentní, že co se jí nehodí, raději nerozvíjí. Např. autorka pěkně popisuje, že jakékoli zabíjení zvířat, jakkoli si ho umíme zdůvodnit, v nás vyvolává pocit viny. Docela zajímavým způsobem se stručně věnuje tomu, jak se s nimi vyrovnáváme (na úrovni mýtů). Celé vegetariánství, které evidentně nemá ráda, shrne slovem: "pokrytectví", což respektuju. Na druhé straně vegany, kteří by do její definice pokrytectví nezapadali, ve své analýze vynechá a jen zmíní, že takoví lidé existují. Podobných faux-pas je v knize víc. Její analýza snů klientů ve mě budí neodbytný dojem, že se víc než reálné terapii věnovala honbě za dobrými sny, aniž z nich pro čtenáře dokázala něco víc vytěžit. Z mého pohledu se kniha více méně rovnala ztrátě času. Přesto pro mnoho čtenářů může být velmi zajímavá a podnětná.