Život Ruth
Donald McCaig
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/229382/bmid_zivot-ruth-13A-229382.jpg
3
27
27
Jih proti Severu série
< 6. díl
Život Ruth přináší v historii poprvé publikovaný příběh známé postavy Mammy z legendárního díla Margaret Mitchellové Jih proti Severu. Ruth jako nemluvně zázrakem přežívá útok na karibský ostrov Saint Domingue, který se stane ohniskem revoluce. Francouzský pár imigrantů se malého děvčátka ujme a novým domovem se Ruth stane rušné město Savannah na americkém Jihu. Zde vyrůstá, dospívá, zamilovává se a je věrnou služebnicí Solange, Ellen i Scarlett, svědkyní jejich osudů. Život Ruth je příběhem o síle charakteru, nezdolné vůli a statečnosti v nesvobodném světě a nastavuje nové zrcadlo legendárním postavám z pera Margaret Mitchellové, které obdivují generace čtenářů dodnes.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , Ikar (ČR)Originální název:
Ruth's Journey, 2014
více info...
Přidat komentář
Tezko nemit velke ocekavani, kdyz knizky M. Mitchellove znate temer zpameti.. a tezko pak taky nebyt zklamany. Autoruv napad na namet neni spatny, ovsem zpracovani zalostne pokulhava. Chaoticke, nezazivne, obcas se clovek sam sebe pta, o co v knize vlastne jde.
Tohle téma bylo zpracováno už mnohokrát a lépe. Řeší ho Faulkner v Absolone! Absolone!, Harper Lee v Jako zabít ptáčka a dotýká se ho Steinbeck, Styron i Mark Twain. Přesto si myslím, že si Život Ruth pozornost zaslouží, i když, jak je patrné z komentářů níže, to není zrovna čtivo pro nadšené obdivovatele Severu proti Jihu. A mně se to na něm líbí - žádné pozlátko, plesy, šaty, odpolední čaje a romantika. Ruth bojuje o to, aby přežila a zachovala si alespoň kousek lidské důstojnosti (jako je třeba možnost vychovávat vlastní dítě nebo právo na tělesnou integritu).
V rodině O´Harů se odehrává až úplný závěr knihy. V komentářích někdo zmiňoval, že mu to připadá jako parazitování na slavném motivu. Na mě to spíš působí, že McCaig využil slavný motiv proto, aby ukázal, že existoval taky úplně jiný Jih, než ten Scarlett O´Harové, Jih, kam jste patřili, pokud jste zrovna nebyli bílí a bohatí.
Na knihu jsem se velmi těšila, příběh Scarlett O'Hara a Rhetta Butlera mám moc ráda, knihy jsem četla nekolikrát. Podle mého se moc povedlo i pokračování Jihu proti Severu, Scarlett, byť od jiné autorky.
Ale tahle kniha je pro mě totální fiasko.
Začátek příběhu malé Ruth měl ještě šťávu, ale postupně uvadal. Do čtení jsem se musela nutit.
Až příchod do rodiny O'Harů mě začal bavit...
Jsem ráda, že jsem knihu koupila za pár korun v LK, a pošlu ji dál. Za mě únavná slátanina. Tohle už číst nebudu....
Začátek knihy nás uvádí do dob dávno minulých a může se zdát dost nudný, ale je nutné znát dobu, do které se se narodilo malé černé děťátko a jak si s ním osud zahrál. Ta doba byla hodně neklidná a opuštěné dítě v ní bylo zcela ztracené. Hlavně bylo černé a tím pádem okrokem. Dítě nazývané jménem Ruth neslo v sobě hrdost ale i dobrotu, provázíme ji roky dospívání i první lásky, ztráty muže i dítěte a tak svou lásku přenáší na děti jiných matek. Až v poslední části knihy se dostává do rodiny O'Harových, v té vypráví vlastními slovy své postřehy i názory a dostává se jí uznání i lásky. Je to krásná kniha.
Mě se tato kniha líbila. Četla se mi lehce. Možná proto že Jih proti Severu ještě nemám přečtený a nemám s čím porovnávat. Každopádně je tam popsané dětství Scarlett a celý život a životní útrapy chůvy Ruth. Za mě dobré.
Dočetla jsem to, ale jen proto, že miluji příběh Scarlett a chtěla jsem mít pohromadě všechny příběhy "okolo" ní. Ač jsem zpočátku uvažovala, že si koupím od stejného autora i Rhetta Buttlera, abych měla celou sérii, nyní velmi váhám. Knihu jsem samozřejmě dočetla, protože jsem chtěla mít ucelený obrázek, ale kdyby se to netýkalo příběhu Scarlett, asi bych ji odložila ani ne v polovině. Na rozdíl od pokračování původního příběhu Jihu proti Severu Scarlett 1 a 2, které napsala Alexandra Ripleyová, a které se mi moc líbilo, je to mnohem slabší. Možná styl a částečná "ich" forma mi neseděly? Nevím...
Příběh Rut-černošské chůvy začíná na ostrově Haiti ( francouzské kolonii)v době povstání otroků, kdy ji manželé Fornierovi najdou asi jako čtyřletou polomrtvou u vchodu domu. Postarají se o ni ,dají jí nový domov a ona se pak stará o jejich děti, když je Rut asi 20 let ,zaplatí za její svobodu Jehu Glen, za kterého se provdá a mají spolu dceru Martine. Jehu se přidá k povstalcům a je pověšen a Rut i jejich dcera jsou opět prodány ,jako otroci, ale každá do jiné rodiny. Martine dlouho nežila a Rut tím ztratila celou svou rodinu. Stává se chůvou a to je její jediná spása ,odjíždí s Ellen O´Harovou do amerického vnitrozemí, kde se stará o malou Scarlett O´Harovou.Kniha nebyla špatná ,příběh z pohnuté doby otroků ,ale byla jsem ráda, že jsem ji dočetla.
Co to je?!................ Začala jsem číst v naději, že si přečtu o jedné ze zajímavých postav Jihu proti Severu a pořád jsem nemohla přijít na to, co to vlastně čtu. Dějepisná fakta? Nebo je to politika? Pokus o vtipné zpracování dějin? Děsně pomotané, bez nějakého stylu, prostě - to se nedá. Knihu po pár stránkách odkládám a beru si jinou, protože číst toto dál je naprostá ztráta času. Pan autor by si měl jít lehnout:)
neskutečná blbost
Jih proti Severu je kultovní kniha na pomezí červené knihovny, ale má tvář. Jestliže si tohoto autora vybrala rodina spisovatelky, aby pokračoval, potěš pánbu.
Začátek na Haiti zmatený a nereálný, nic proti fikcím. Ale aby malé čtyřleté děvčátko vařilo svým pánům večeři a mluvilo plynule krásnou francouzštinou šlechticů...paní domu strojila černé dítě do krajek ...všichni to dítě chtěli koupit, jak bylo krásné...o pár stránek dál je úplně jiný příběh o jiném děvčeti. Snad v období na Taře se to trošku vzpamatuje, ale už jsem to nedočetla.
Nečetla jsem Rhetta Butlera ani Jih proti Severu. Vlastně jsem Ruth považovala za úplně jinou hrdinku než byla. První část knihy se mi nečetla tak dobře jako druhá, spíš třetí. Na mě moc postav, zbytečných dialogů a zmatečných situací. Přesto, když jsem se oprostila od těchto skutečností, tak jsem našla vcelku zajímavý a hezký příběh jedné černošské chůvy. Dalo to fušku, ale dočetla jsem až do konce.
Promarněná příležitost - nic jiného mě bohužel nenapadá. První část knihy odehrávající se na Haiti v době povstání otroků je zoufale zmatená a autorovi se z tamní atmosféry nepodařilo vytěžit téměř nic. Po přesídlení do Států se sice příběh rozjede slibněji, ale příliš přesvědčivě na mě nepůsobil. Postavy nejsou konzistentní, jejich jednání je podřízeno výhradně svévůli autora, vyprávění postrádá plastičnost, rozmach i naléhavost, kterou by si tragické osudy hrdinů i doba samotná zasloužily.
Kdo vydrží první dvě třetiny knihy, bude však v závěru odměněn. Autor zvolil ich-formu, a tak se mu konečně podařilo protagonistku čtenářům opravdu přiblížit. Po přesídlení na Taru má najednou vyprávění náležitý spád a tu trochu línou a zároveň už i napjatou atmosféru amerického Jihu těsně před občanskou válkou... Setkání s Rhettem a Scarlett už pak je jen třešinkou na dortu. I tak na mě při čtení neustále dotíraly nepříjemné myšlenky o parazitování...
Velké zklamání. Kdo čeká, ž se dozví něco o chůvě Ruth, tak ať ani nečte. Ona vypráví o všech kolem, ale z jejího života tam není skoro nic. U téhle knížky jsme se fakt dost trápila.