Nezvladatelné dítko kardinála Guzmána
Louis De Bernières
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/5164/bmid_nezvladatelne-ditko-kardinala-guzma-NZ8-5164.jpg
4
90
90
Jihoamerická trilogie série
< 3. díl
V poslední části volné latinskoamerické trilogie (opět přeložené Viktorem Janišem) se de Bernierés nejenže vypořádal nejenom s katolickou církví, ale dotkl se i dalších citlivých témat: zkorumpované vlády, drogových baronů a všudypřítomné chudoby. Cochadebajo de los Gatos, utopická komunita obývaná tři sta let starými konkvistadory, prostitutkami, levitujícími exkomunikovanými kněžími, muzikology a jaguáry se slabostí pro čokoládu, se opět ocitne ve smrtelném nebezpečí. Tentokrát se v nepřítomnosti prezidenta Veracruze na popud kardinála Guzmána zformuje armáda krutých fanatiků, kteří jsou na této „nové výpravě proti albigenským“ duší bez mrknutí oka schopni vraždit, jen aby spasili nesmrtelné duše svých nebohých obětí. A zdá se, že v nevyhnutelném konfliktu bude hrát křižákům jejich ohromná převaha do karet…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2004 , BB artOriginální název:
The Troublesome Offspring of Cardinal Guzman, 1992
více info...
Přidat komentář
Tentokrát už jsem nějak neměla náladu na další brutality, tak jsem musela chvíli zvažovat hodnocení. Ale synek mě bavil, jako celek jsem si to zas užila. Takže celkově opět 4*. Nevím, jestli by to nešlo bez těch kruťáren, určitě ale sáhnu po další knize autora.
Hodnotím celou trilogii naráz a myslím, že je to dobře. V jednom obřím svazku bych to nikdy nedala a kniha by mě nejspíš znechutila někde ve třetině nedovtipného seňora Viva. Ale tuto nemilosrdnou antireklamu katolické církvi prolezlé zlořády všeho myslitelného druhu jsem si užila, což mě děsí víc než mírně. Asi mi to Kocouří Podjezeří vlezlo na mozek.
Do tohoto závěrečného dílu vložil autor nejvíce prvků magického realismu. Všechny hlavní i vedlejší postavy se nakonec setkávají v Cochadebajo de los Gatos. Autor opět dokázal zpočátku nezajímavou linku o synovi kardinála Guzmána dovést k tragickému a šokujícímu konci. Bohužel jsem v tomto dílu nenašel dostatečný prostor pro dějové linky, které mě zajímaly (křižáci, prezident, svaté oficium, působení teologie osvobození). První díl je bez pochyby nejlepším z celé série. Druhý je sice slabší, ale stále disponuje kvalitou dílu prvního. Závěrečná kniha je sice důstojným zakončením, ale pořád se nemohu zbavit dojmu, že tomu něco schází. Možná jsem byl už touto trilogií přesycen. Nicméně celou trilogii upřímně doporučuji všem a to i těm, kteří o historii Latinské Ameriky příliš nevědí.
V prvním díle jsme tu měli tajnou policii a občanskou válku, ve druhém jsme potkali narkobarony a gangy, a teď jsme do třetice dostali náboženské fanatiky rozhodnuté spasit celý svět, i kdyby ho měli kvůli tomu vyhladit. Je zajímavé že nakonec to vždycky končí stejně, v krvi a smrti, a nejvíc to pokaždé odnesou ti, kteří s tím mají nejmíň společného.
Potkáte tu spoustu postav z prvního i druhého dílu, zdá se, že všechny cesty nakonec nevedou do Říma, ale do Cochadebajo de los Gatos. A tam se chystají na obranu proti novodobým křižákům, čili máte se na co těšit.
A abych to úplně shrnul, tohle je v každém případě výborná série kterou můžu každému jen doporučit a Louis de Bernières je bez debaty vynikající spisovatel. Už tu mám od něj připravených řadu dalších věcí a těším se co s tím provede tentokrát.
Proč každý grafoman vytváří deka a vícelogie a takovéhle nádhery jsou jen 3 díly :-( . Nemá cenu psát další superlativy a opakovat hodnocení z minulých dílů. Úroveň dolů nešla ani o trochu, spíš mi připadá, že ta linie komunity je absolutně nejlepší z celé trilogie. Trochu mi na začátku neseděla linie kardinála, ale i ta se postupně rozjela do typické Bernieresovy brilantnosti.
Jako vždy dokonalý příběh. Kéž by byl ještě nějaký díl. Postavy mi natolik přirostly k srdci že se mi s nimi jen těžko budu loučit.
Nálož s třaskavým účinkem.
Drama umocněné vším co podnebí, příroda, chudoba, politika a hlavně víra ve své zrůdnosti umožňuje.
V této nebývalé kompresi je četba zátěžová, fascinační, děsivá a být v roli překladatele, tak slovní spojení "dobrovolné galeje" by mi znělo výstižně.
Kardinálovi dítko bylo pro mne, jako osobu - (emočně) nezvladatelné jej přijmout, neuchopitelné, i když s děsem pochopitelné.
Citace - z těch nehrůzných: "Na generála Z.M.S. byl spáchán neúspěšný atentát, ale celá věc se bude tutlat do té doby, než se různé domácí bezpečnostní služby dohodnou, kdo za ním vlastně stojí. Státní informační služba se domnívala, že za ním stojí komunisté, armádní kontrarozvědka tvrdila, že to byl admirál, který se namísto oběti chtěl stát náčelníkem generálníhào štábu, zpravodajská služba námořnictva byla toho názoru, že útok zosnoval komodor letectva, kontrarozvědka letectva dospěla k názoru, že strůjcem atentátu byl nespokojený generál pozemního vojska, náčelník federální policie byl přesvědčen, že šlo o pravicový komplot proti komunistům, kteří měli být označeni za atentátníky, načež by se pravice svezla na vlně odporu, šéf provinční policie si myslel, že pachatelem byl nějaký obyčejný člověk, který se chtěl zviditelnit, náčelník četnictva věřil, že pokud o atentát byl dílem šílence, šéf městské policie podezříval CIA, ministerstvo zahraničí usoudilo, že jde o součást mezinárodního spiknutí Mosadu, úřad kontrarozvědky ministerstva vnitra vyhodnotil jako viníka KGB, sledovací odbor ministerstva práce svaloval vinu na Paraguayce, protože generál zarazil export kokainu z této země, a průmyslová špionáž Státní naftařské společnosti dospěla k názoru, že šlo o součást širšího spiknutí muslimských extrémistů a mormonů, kteří si přejí legalizaci polygamie."
Hezkým hudebním zpestřením byla skladba El Noi de la Mare vsunutá do děje, (už je v mých oblíbených), a pro nezasvěcence výklad symfonie Eroika.
Tolik informací a mých zvratů zda vlastnit - mít či nemít jsem u žádné jiné knihy neměla. Rezonanční výsledek.
Kdo nečetl, nemá šajnu o zákrutech života.
Esence jihoamerického kokového odéru v tvrdé koncentraci v souboji s fanatismem víry. (Omylem lidstva).
Do třetice všeho dobrého. Ano, ale...
Z mého pohledu nejslabší článek latinskoamerické trilogie. Nadpřirozena bylo přidáno, humoru rapidně ubráno, krutost a násilí dostáváme v dávce podobné předchozímu dílu, nečte se to tak lehce a místy to možná až trochu nudí. Nic to ovšem nemění na tom, že to je opravdu originální a dobrá kniha uzavírající příběh o svérázném městě, svérázných lidech a svérázných nápadech hýbajících dějinami jednoho svérázného (a zároveň tak reálného) státu.
str. 43:
Boha vůbec nezajímá, jak si lidé zařídí svůj sexuální život, pokud je veškeré jejich chování motivováno láskou v nějaké z jejích nekonečně různorodých podob.
Vynikající, úžasné. S jakou lehkostí dokáže míchat masakry nejhrubšího zrna, znásilnění, vraždění a nespravedlivé krutosti s láskou, vášní a nadpřirozenem, ještě tak čtivým stylem. Přečetl jsem to jedním dechem, Viktorův překlad je výborný a Louis se okamžitě katapultoval mezi mé oblíbené spisovatele.
Don Emmanuel byl super, kardinála Guzmána jsem si ještě užil ale do dalších knížek LdB už jsem se nepouštěl... Je to zvláštní, živý ikdyž trochu brutální styl, ale nějak se mi to přejedlo...
Štítky knihy
drogy humor katolická církev černý humor korupce magický realismus Latinská Amerika ironie narkomafieAutorovy další knížky
| 2002 |  Mandolína kapitána Corelliho |
| 2005 | Ptáci bez křídel |
| 2001 | Válka o zadnici Dona Emmanuela |
| 2002 | Seňor Vivo a drogový baron |
| 2004 | Nezvladatelné dítko kardinála Guzmána |
Za mě se třetím dílem mírný sešup dolů. Jako by to autor nějak neudržel. Co jsem dřív vítala jako pestrost a bohatost příběhu, to mi tady přišlo jako nadbytečnost, opakování se a jakási rozplizlost, nemělo to tu kompaktnost předchozích dílů. Však je to taky díl nejtlustší, a přitom zbytečně, prospělo by tomu proškrtání, nejen slov, ale klidně celých linek. Třeba bych úplně vyhodila linku "Sibyla a mrzák" a dokonce i linku kardinála Guzmána, což je celkem paradox, když se po ní celá kniha jmenuje. Ale zaboha nemůžu přijít na to, proč to tam vlastně bylo, s hlavním dějem to vůbec nesouviselo (myslím ti démoni, ještě tak úmorně zdlouhavě, a nemoc, Cristóbal...), a jako by to autorovi v průběhu došlo, že už to nijak nepropojí, tak to nechal podivně vyšumět do ztracena. Takže jsem se tentokrát docela do čtení nutila a poprvé jsem i byla nucena jeden odstavec přeskočit, protože to násilí na mě prostě bylo moc. Škoda, vždycky je lepší, když se kvalita stupňuje než naopak. Ale celkově je to povedená trilogie, která stojí za přečtení.