Jindřich VI. Díl třetí
William Shakespeare
Jindřich VI. Díl třetí je historická hra Williama Shakespeara napsaná zřejmě v roce 1591. Hra se odehrává v době vlády anglického krále Jindřicha VI. Zatímco první část Jindřicha VI. se zabývá ztrátou anglických území ve Francii a politickými machinacemi vedoucími k válce růží a druhá část se zabývá královou neschopností potlačit hašteření šlechty, třetí část popisuje ponoření kdysi spořádaného národa do chaosu a barbarství, kdy se rody rozpadají a morální zásady se přizpůsobují touze po pomstě a moci. Vyšlo v rámci edice Souborné dílo Williama Shakespeara v překladu Martina Hilského, v souboru s dalšími třemi svazky: Richard III., Jindřich VI. Díl první a Jindřich VI. Díl druhý.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2004 , ELK - Evropský literární klub , Knižní klubOriginální název:
Henry VI
více info...
Přidat komentář
Záver celej trilógie predznamenáva nástup Richarda. Už tu mal tri prekrásne monológy, ale ešte nedokázal opantať celé dianie. Škoda, že nedostal ešte viac priestoru, pretože Edward bol slabý charakter, vskutku nie Atlas, ktorý by bol schopný uniesť tiaž príbehu (a kráľovstva). Zároveň sa tu ozývajú bojové kotrmelce, epika a silácke reči prvej časti, čo sú atribúty, ktoré sa predsa len viac hodia do vojnového filmu než do básniaceho divadla. Situáciu čiastočne zachraňuje aspoň Henrich a jeho zhrozenie sa nad brutálnosťou vojny, ktoré naberá až podobu podobenstva (otcovia a synovia) a rôzne prorocké slová a vízie. A jeho opis Richardovho zrodu bol až poeovský:
Sýc houkal při tvém zrození - zlá zvěst,
volavka křičela, zlý věštíc čas,
psy vyli, stromy strašná rvala bouř,
na komíně se havran usadil
a švitor strak zněl v děsných zlozvucích.
Vo výsledku sa teda nečudujem, že táto trilógia býva radená medzi Shakespearove najhoršie hry. Nehodí sa príliš na divadelné dosky, Shakespeare ako básnik a esejista je ešte nevycválaný, sem-tam sa mu nepodarí odhadnúť životnosť niektorého z ústredných charakterov (Jana z Arku, Edward) a samotná hra je až príliš prepchatá bojmi a je až príliš poznamenaná epikou. Avšak už len kvôli tej výbornej druhej časti, kvôli Richardovi a Margaréte, kvôli doplneniu si celej oktalógie o vojne ruží a ako predznamenanie skvelého Richarda III sa to oplatí prečítať. Stále však platí, že túto hru by som zaradil na pomyselné predposledné miesto celej osemdielnej série.
Videné adaptácie:
Divadlo: -
Film: V kruhu koruny II: Henrich VI (2 diel)
Třetí dějství o Jindřichu VI. bylo zas požitkem jiné chuti. Zatímco předchozí dva díly se zaobíraly spíš událostmi, zdálo se mi, že ten třetí part je hlavně o samotných aktérech a jejich osobnostních rysech. A patrně se díky provedení stane mým oblíbeným dílem, sic v divadle by to bylo nesnesitelně náročné sledovat. Tam, kde předtím vládly bitvy a jednotlivé scény s dialogy, tady vedou monology ostřejší než meče zbrocené krví. Byť ani o ty nebyla nouze.
Jakkoli ubohý a nemožný je sám Jindřich VI., jeho žehrání nad vlastním osudem a nesmyslností občanské války je pamětihodné. Podtržené ještě tím, čeho je při svém zhroucení svědkem na dotvrzení vlastních slov. Yorkovo spílání Markétě před popravou je přesnější než rodová linie kteréhokoli z klanů. Markéta dští jedy v nejrůznějších podobách na nejrůznějších místech nejrůznějším směrem - neskutečná ježibaba. Tak jak Markéta mění nálady a rétoriku, tak Warwick mění pláště - ostatně je to králotvůrce právem. A nesmíme zapomenout na toho, kdo tady vystrkuje růžky nejvíc ze všech - Richard. Nejen, že mu okolí hojně nadává do netvorů, ale to zvíře je na své ďábelství patřičně hrdo. Ani není divu, že Shakespearovo ztvárnění Richardovi tak pošramotilo pověst na mnohá staletí dopředu. A dodnes se těžko hledat někoho, kdo se jednoznačně rozhodl v jeho prospěch nebo neprospěch.
Autorovy další knížky
2015 | Romeo a Julie |
2010 | Hamlet |
2011 | Zkrocení zlé ženy |
1994 | Sen noci svatojánské |
1964 | Othello |
Richard III Díl první je... Pardon! Pardon, Jindřich VI. Díl první, je naprosto kouzelná hra, za mě nejlepší z trilogie. Je nejsvižnější, nejakutnější, její tempo je vražedné, a to velmi doslova.
Naznačil jsem úvodem, že je mi toto drama hrou spíše o Richardovi, než o Jindřichovi. Jindřich se totiž stal, sebou samým, nutno dodat, poněkud absurdní postavičkou, nebyl-li jí už dříve. York odchází ze scény a Edwarda nelze brát vážně. Ústřední je trio Markéty, Warwicka a nového Glostra. A posledně jmenovaný hru ovládá a rozprostírá nad ní temný závoj. Zlo se rodí, jedno z nejstrašnějších zel v historii literatury. Fascinující pohled, asi jako je fascinující představa pádu z vysokého útesu. Víte, viděl jsem onehdy inscenaci Richarda III. v Klicperově divadle. Závěrečný Richardův sen není v ní promenádou zavražděných rukou Richardovou. Ne, ve snu se Richard (v ohromujícím podání Pavlíny Štorkové) stává členem kapely, jejímž frontmanem je patrně Hitler, u kytar je Mao, Stalin, dále je členem Lenin a bin Ládin. Richart posléze křičí: „Já nejsem taková svině jako oni!“ A nemá pravdu, Marlow mu to jasně vysvětlí – on je svině jako oni. Protože on není historická Richard. On je bratrem Miltonova Satana, jen snad o něco strašnějším. A zde se konečně vypravuje do světa, kousat lidi, protože Machiavel je oproti němu jen břídil.
Hra, jak naznačeno, obsahuje mnoho zajímavých postav, on je ostatně i ten Jindřich zajímavý. Jen má smůlu, že místo mučedníka mu už zabral Richard II. Jeho výměna s Richardem na konci hry je mimořádně zajímavá – škoda že vždy před tím byl jen neužitečným blbem.
Dohromady, jak říkám, jedná se pro mne spíše o prolegomenu k Richardovi III. Tím třetí díl Jindřicha VI. není méně zajímavý. Naopak, Richard III., snad nejhranější Shakespearova hra, je bez tohoto kusu zmrzačená.