Jiné místo

12.02.2023

Jiné místo je dalším thrillerovým příběhem z pera Kateřiny Karolové, který u nás vychází 2.3.2023. Mně se do rukou dostala reading copy, takže Vám můžu už takhle v předstihu sdělit své dojmy. Po slibné Odbočce v lesích, jsem se na Jiné místo vysloveně těšila. Nebylo to špatné čtení, ale pár věcí mě při čtení rozčilovalo. ALE POZOR! Tento příběh má i něco navíc, co jsem zatím neměla možnost vyzkoušet. Na své by si měli přijít hlavně luštitelé záhad, únikovek, …

Nejprve k příběhu. Děj je zasazen do oblasti v okolí Luhačovic a vizovických lesů. Ano, opět tu svou roli hraje les. Ale tentokrát i špatné počasí, resp. bílá hustá mlha, ve které nevidíte ani na krok. Monika se svým přítelem Oliverem se vypravili na prodloužený romantický víkend do penzionu v Luhačovicích. Po příjezdu se rozhodnou vydat na krátký výlet na kole. Cestou je však zastihne špatné počasí, hustá mlha… A nic už pak není jako dřív.

Celá knížka je rozdělená do čtyř částí, v každé se příběh posouvá dál. Psaná je celá z pohledu Moniky, což jak jsem později pochopila, má svůj význam. Jen v druhé půlce knížky je vyprávění proložené zprávami z novin, což dynamiku vyprávění pozitivně oživí.
Knížka se opět čte velmi dobře, lehce. Není nikterak tlustá, takže přečíst ji zvládnete rychle. Z počátku působí děj velmi všedně, ale jakmile se pár vydá na cyklovýlet, začíná přituhovat. Rozhodně jsem byla zvědavá, jaké bude rozuzlení. Zvrat, který si pro nás autorka nachystala, je hodně zajímavý, ale přiznám se, že mě v jednu chvíli tahle varianta napadla. Nicméně závěr ukázal, že všechno je možná úplně jinak…

Při čtení mě zlobilo, že Monika přicházela na některé věci se značným zpožděním (než napadaly mě), takže jsem netrpělivě čekala, kdy ji to či to napadne. Nechci být konkrétní…. A moc jsem se teda nebála .
A teď k tomu BONUSU. Autorka si pro své čtenáře připravila hru, díky níž mohou prožít příběh z lesa na vlastní kůži. Na konci vyprávění je k dispozici QR kód, který odkazuje na web s podrobnými instrukcemi.

3,5*

12.02.2023

Když se ocitnete na jiném místě, vyvolá to plno emocí. O vysloveně bouři emocí a vír myšlenek se tentokrát postarala Kateřina Karolová s další knihou, v pořadí čtvrtou.
Knihu jsem měla možnost číst ještě před vydáním reading copy. Takže příběh byl ještě doslova v kolíbce. Hrozně oceňuju, že byly názory brány jako možnost pro úpravu k lepšímu cíli. O to víc mám potom pocit, že ty naše komentáře opravdu k něčemu jsou.
Ale k příběhu Moniky a Olivera. Já jsem předchozí knihy nečetla, tohle byla moje seznamovací akce se stylem psaní i výstavby zápletky.
V hlavní postavě jsem se prostě našla. Nemá potřebu vyčuhovat, je tichá, dělá si svoje a moc přátel nemá, spíš tedy žádné.
A pak potká Olivera. A ten není o nic moc jiný, než Monika.
Když spolu tráví nějaké tři měsíce, rozhodne se, že je na čase se s Oliverem vydat i dál, než na Karlův most. A tak zamluví pokoj v roztomilém penzionu v Luhačovicích. (Tady jen moje soukromá poznámka – taky by se asi na začátek dalo najít něco blíž, Moniko :D).
Pořídí si potřebné vybavení, protože kola nesmí chybět.
No a nebudu vás napínat, na vyjížďce se začnou dít divné věci. A tady je po dlouhé době krásná sonda do Moničiny hlavy. Co se jí tam honí si nemusíme domýšlet. Autorka nám to ráda prozrazuje, to je ale celé. Nic nebude dávat smysl, je to celé na hraně šílenství. Co se to děje? Tohle si budete říkat až do konce.
Klidně bych uvítala i druhý díl, protože myslím, že Monika je hodně silný materiál a námětů na druhý díl bych i já sama měla několik.
Oliver? Chcete o něm něco vědět? Mě přijde zkrátka mimo. Takovej ňouma, ani si ho neumím představit nebo k někomu přirovnat. Mám ho jakoby v mlze….
Pokud jste dlouho nebyli z knihy úplně mimo, tohle bude pro vás to pravé. Neodradí vás tlustá bichle, ale hlavu vám to zamotá dokonale. A teď mě omluvte, jdu si pořídit Odbočku v lesích.