Jiní lidé: Tajemný příběh

28.04.2016

Protože mám rád Martina Amise, čtu vše, co se mi od něho dostane do ruky. A tak jsem narazil i na tento román. Na přebalu navíc stála větička, že jde o mysteriozní thriller. Co víc chtít. Dobré thrillery mám také rád a tak tu jsou hned dva důvody, aby se mi kniha líbila. Jenže, i když má román v tomto zatím jediném českém vydání asi jen dvěstě stran, četly se mi těžko. V krátkosti: jistá dívka se probouzí v nemocnici (zřejmě). Nic si nepamatuje, ale dokonce ani nechápe smysl a funkci věcí, které ji obklopují. Její příběh je popisován způsobem, jakým uvažuje. Ocitne se například v podlouhlé místnosti s keramickými nádobami a čtenář si může domyslet, že je to asi WC anebo umývárna. Před ní se na stěně objeví postava, která zmizí jakmile ona sama uskočí stranou. Dívka se tedy zřejmě podívala do zrcadla. (zrcadlo se tam později objeví ještě několikrát, tentokrát již jako zrcadlo). Nad hlavou jí plují bílí beránci (mraky) atd. Nechápe přesný význam slov čas a místo. Nezřídka si právě tyto dva pojmy plete. Lidi které vidí, si rozděluje do různých kategorií a snaží se vysvětlit si jejich chování a jejich vztahy vůči ní. Pohybuje se mezi sociálně slabšími vrstvami, prostitutkami, lidmi bezcílně se protloukajícími životem atd. Číst kupodivu nezapomněla a tak čte vše, co se jí naskytne. Rychle se učí. Najde si i práci, najde si bydlení, seznamuje se s dalšími osobami. Vše se děje jakoby bez cíle - mimoděk. Příběh na mě působí jako jistá symbolika. Snad způsob jakým se dítě snaží pochopit svět v němž žije, do kterého vrůstá a s nímž si vytváří nejrůznější vazby. Jak se však do toho stavu dostala dospělá dívka? Různé náznaky odhalují její dřívější existenci. Kým byla a kým vlastně je? Žije jen ve stínu svého alter ega? Žije vůbec?
Tady mě kniha rozčiluje nejvíc. Jakmile se hrdinka setká s někým, kdo by jí mohl ledacos vysvětlit, nepokládá kloudné otázky a spokojí se útržky, které se těžko skládají dohromady.... Vždy na začátku nové kapitoly se objeví kousek komentáře tajemné osoby, která sleduje dívčiny kroky a uvádí na pravou míru některé její mylné představy. Také naznačuje, že se dopustila něčeho velmi špatného a cosi špatného bylo spácháno na ní.
Neočekávejte ale žádné jednoznačné vysvětlení. Měl jsem svoji teorii o zneužitém dítěti, ale zase jsem ji zavrhl. Příběh je spíš určitá šifra nebo symbolika zmarněného, nenaplněného života.
Ve srovnání s pozdějšími romány Martina Amise, kde každé slovo a každý příměr dokonale vystihuje situaci nebo děj, se mi tento zdá být užvaněný a ve své popisnosti někdy zcela mimo - možná ale, že chyba je v překladu nebo zkrátka ve mně. Každopádně jsem se místy nemohl ubránit tomu nejhoršímu, co se při četbě může stát - nudě.