• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 14 knih

Nové komentáře u knih Martin Amis

Londýnská pole

„Mysteriózní „murder mystery“, v níž oběť hledá svého vraha v kulisách dekadentního Londýna, někdy těsně před apokalypsou? Takový román míchá tolik mých oblíbených propriet, že u mě musí přeci být předem odsouzen k úspěchu! Tajuplná Nicola Six, nadaná darem vidět do budoucna, hledá v současném Londýně muže, který ji zabije. Bude to podvodníček a grázl Keith, nebo spořádaný Guy, čestný muž a otec rodiny? Nebo to celé dopadne ještě jinak? Když jsem příběh takto zjednodušeně vyprávěl některým ze svých přátel, setkal jsem se s docela nadšenými ohlasy a výkřiky typu „to si musím taky přečíst“. Tak proč jsem měl potřebu své kamarády před knihou varovat a doporučit jim, ať to vlastně spíš nečtou? No, hlavně proto, že i přes slibný noirový háv a zaobalení do sympatického žánru temné satirické detektivky se jedná o jedno z nejsložitějších čtení, co jsem absolvoval. Dokonce už jsem kdysi dávno tuto knihu jednou odložil po asi 180 stranách. Vrátil jsem se k ní asi proto, že nerad věci vzdávám, kvůli Čtenářské výzvě a kvůli tomu, že jsem sháněl stylové čtení na svůj výlet do Londýna. A taky mě, přiznám se, dost zajímalo, jak to vlastně celé dopadne... Čtení mi nakonec zabralo pět měsíců (duben - září) a během té doby jsem dočetl asi čtyři jiné knihy, protože Amisův styl je složitý a na Londýnská pole musela být vždycky docela specifická nálada. Občas jsem myslel, že se nudou ukoušu a vzápětí se zase stalo něco, co mě ke knize připoutalo… Celkově tedy hodnotím průměrně. V čem ale tkví ten hlavní problém? Takhle - já mám vlastně moc rád, když je autor chytřejší než čtenář a trochu si ho vodí. Ať už to je Nabokov (mimochodem Amisův velký vzor), Salman Rushdie nebo třeba Agatha Christie. Ale způsob, jakým na mě chytračí Martin Amis, jak se na mě vytahuje a schválně mi čtení komplikuje, mě spíš irituje než baví. Občas mám pocit, že za sebe dává prostě jen slova, co hezky znějí a působí efektně; ve skutečnosti ale nic neznamenají. Konkrétní příklad - když zhruba v polovině knihy vypravěč musí odletět do Ameriky… Četl jsem opravdu důkladně, ale i tak nevím, jestli se tam nakonec vydal, setkal se se ženou, nebo zůstal jen na letišti, kolik dní byl pryč… O tomto „výletu do Ameriky“ vypráví například tato zcela náhodně vybraná pasáž, na které chci demonstrovat své zmatení (v závorkách): „Ukryl jsem se na dohled. (před kým?) Vydal jsem se v loďce na vodu. (proč? a kdy? potom, co se někde ukryl? jak dlouho potom?) Zpočátku obloha vypadala jako jedna z darwinovských teplých louží, obloha přeslazeně modrá, kde nevyhnutelně musí vzniknout život; jenže rybník sám je unavený. (jak souvisí unavený rybník s darwinovskou oblohou?) Neměl už v té chvíli moc času, když oceán bušil do dun na východě a každý týden se o několik metrů přibližoval. (kdo neměl moc času? rybník? nebo ten muž v loďce?) Vesla klouzala hladinou s ornamenty z mrtvých bruslařek. (mrtvých - jako že se v tom rybníku utopily? nebo že už je to dávno pryč?) Vykřikl jsem, když jsem uviděl, že klan kajmanek se nachází pořád ještě v zajetí a tísní se v rákosí. (tak jsou v zajetí nebo v rákosí? a proč vypravěč vykřikl, když spatřil želvy?) V dobách své slávy, když oplývaly disciplínou a espritem, vypadaly jako přerostlé helmy korejské pořádkové policie. (ty vypadaj jak?) Dnes se ty, co přežily, jen bezmocně a líně povalují: ušpiněné misky v kuchyni s polévkou. (co?) A já sám starý kuchyňský otrapa s vyhrnutými rukávy. (proč? kvůli umytí misek s polévkou?) To jsem popsal své myšlenkové pochody u ani ne půl stránky. A stránek je 560, takže je myslím dost jasné, jaký to je boj. Po dočtení jsem si připadal jako po zdolání Everestu. Proč nás má zajímat vztah Nicoly k dinosarům? Nevím, ale je tomu věnována stránka... Proč jsou různé výbuchy vzteku neskutečně příšerného dítěte Marmaduka popisovány stále znovu a znovu? Ano, chápu, proč obecně v románu je - krásný kontrast, že vyvrhel Keith má andělskou dcerku, zatímco slušňák Guy synka z pekel. Ale proč se autor na mnoha a mnoha stranách vyžívá v tom, kam všude Marmaduke svého otce kopnul, kousnul, co komu rozbil a vytrhnul… A vůbec, proč to divné jméno Marmaduke? A proč Hope, Talent, Shakespeare, autor s inicálami M.A.... Jsou to všechno asi symboly něčeho, ale jako skutečné postavy to působí docela rozpačitě. Proč se služka jmenuje Incarnation a kam na konci zmizí? A co všechny ty Keithovy ženy, co jsou nám v jedné kapitole dost detailně představeny; ty se poděly kam? Přitom je ovšem potřeba přiznat, že ta hlavní čtyřka postav (Nicola, Sam, Guy, Keith) je dost senzační a skoro nezapomenutelná. Ale tak je to v tomto komplikovaném díle se vším: Skvělá atmosféra utopená ve slovní ekvilibristice; pár geniálně vykreslených postav a vedle nich spousta podivných a nedotáhnutých; napětí, které ale nevydrží 600 stran (během toho dlouhého čtení si samozřejmě představujete různé podoby konce - uvažoval jsem i o tom, že zemřou všichni nebo nikdo… pointu samozřejmě neprozradím, ale, no… zkrátka vás to napadne). A vlastně trochu smutný pocit, že kdyby tu bylo tak o 25 odboček a 200 stránek míň, příběhu by dalo šanci daleko víc lidí a kniha by se jistě stala větším kultem. Potenciál na to má.“... celý text
— Cimr

---

Einsteinovy příšery

„Úvod a pět povídek - jedna řekněme sociální a ostatní trochu do scifi. Jenže všechny jsou nemastné, neslané, nanicovaté. Celou dobu jsem měl pocit, že čtu zbytečnou knihu. Naštěstí je krátká.“... celý text
— Laaca

---

Noční vlak

„Nevím, proč byla kniha v knihovně zařazená mezi detektivky, protože tohle klasická detektivka není. Je to melancholické pátrání po důvodech jedné sebevraždy. Dobře napsané, ale vlastně tím, že to zůstalo někde na pomezí detektivního žánru a existenciální novely, tak jsem z toho byla nakonec lehce rozčarovaná...“... celý text
— SuperSojka

---

---

Zóna zájmu

„Číst Zónu zájmu je jako pomalu strhávat náplast z kůže. Bolí to, ale tak nějak víte, že když jste začali, musíte s tím i skončit. Jde o důležitý text, nabízí tři pohledy na zrůdný zlořád, ve kterém je za normu bráno zcela nenormální. Oceňuji formální stranu románu, všichni tři mluvčí byli autorem podáni neskutečně. Ta netečnost nad denními problémy velitelů tábora, naprostá od osobněnost a všudypřítomná hrůznost mě dostávala. Nebylo to lehké čtení, bylo nutné ho dávkovat. Ale číst bychom podobné texty měli všichni.“... celý text
— fruitbueno

---

Peníze

„Peníze nejsou všechno, ale téměř všechno se za peníze rádo schovává. Baf! ;) Obohacující kniha. 4*“
— Tvurce001