SuperSojka
komentáře u knih
Odprezentuj – Průvodce přípravou prezentace
Marek Hrkal
Praktické tipy a ukázky k prezentacím a designu. Za mě super.
Andělina země
Frank McCourt
Zcela souhlasím, jak se píše níže. Není to špatný, autor píše dobrým stylem, je fajn se dozvědět, jak jeho život pokračoval...Jen mi přijde, že tomu chybí "dramaturgie" jako u první knížky, aby ten text držel více pohromadě a nebyla to někdy jen nahodilá směs příhod ze života, která příběh neposouvá, spíš se jen točí na místě.
Noční vlak
Martin Amis
Nevím, proč byla kniha v knihovně zařazená mezi detektivky, protože tohle klasická detektivka není. Je to melancholické pátrání po důvodech jedné sebevraždy. Dobře napsané, ale vlastně tím, že to zůstalo někde na pomezí detektivního žánru a existenciální novely, tak jsem z toho byla nakonec lehce rozčarovaná...
Mé anglické sezony aneb Fucktografická ročenka
Alena Damijo
Jasně, je to jednohubka, vhodná třeba na cesty tramvají, ale milá, vtipná, potěší.
Velká samota
Kristin Hannah
Po Slavíku, který manévroval na hraně kýče, ale držel se, tam Velká Samota občas spadává. V tomhle ohledu mě to někdy zklamalo. Na druhou stranu prostředí, v kterém se román odehrává, je opravdu strhující. Navíc autorka sama na Aljašce žila, takže je tam propis životní zkušenosti. Taky se spisovatelce nedá upřít schopnost psát tak sugestivně, že už od prvních stránek vzbudí ve čtenáři pocit, že je s rodinou Allbrightů v příběhu a jen skrytě pozoruje jejich počínání pár metrů od nich. Už je to pár týdnů od přečtení a Aljaška ve mně pořád zůstává...
Rozhovor u Katedrály
Mario Vargas Llosa
Tuhle knihu si člověk musí "odpracovat", především začátek, kdy se na jedné stránce a někdy i v jednom odstavci střídají různé postavy i časové roviny a teprve v průběhu četby si je člověk dává do chronologického kontextu. Z tohoto pohledu je to opravdu totální román. Postupně jsou nám servírovány jednotlivé větve příběhu (už v jednodušší formě) a vše do sebe postupně zapadá. Ale ten konec?? Po takhle hutném čtení to odbýt?
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Takhle, že bych se celou dobu chechtala, to ne. Ale kniha má nakonec své kouzlo a občas vtipné momenty. Navíc námět mi přijde opravdu originální, za ten dodám čtvrtou hvězdu.
1492: Dobytí Granady
Lukáš Zárybnický
Kniha naplňuje svůj titul: dozvíme se o pádu a dobytí Granady a posledních letech emirátu. Řekla bych, že obsah sdělení je zde důležitější než literární forma, která mě úplně nenadchla a než jsem tomu úspornému stylu přišla na chuť, pár stránek to trvalo. K postavám se těžce buduje vztah, opravdu slouží spíše příběhu.
Houbařka
Viktorie Hanišová
Člověk tak nějak tuší, k jakému traumatu se tam schyluje. Kniha čtivá, zajímavá, ale jak mi řekla kamarádka "nepřijde ti, že ta Hanišová příliš useķává konce?"
Ekonomix: Jak funguje (a nefunguje) ekonomika
Michael Goodwin
Kniha mi přijde určená spíše pro lidi, co už ty teorie znají, můžou si je zábavnou formou zopakovat. Nevím, zda bych je dokázala zcela pochopit jen z této knížky. Hodně informačně hutné, přestože v přístupném formátu, ke konci už jsem z toho byla lehce unavená.
Umění být zdráv
Věra Keilová
Původně jsem ji koupila, že ji někomu dám jako dárek, ale to se nedalo, příliš plytké. Chápu, že starat se o sebe, kvalitně jíst, dobře spát, nezanášet mozek balastem apod je skvělé. Ale takové názory jako, že si za nemoce můžeme sami svým životním stylem a malým sepětím s přírodou, nastavením mysli...nevím, co by mu na to řeklo původní obyvatelstvo střední a jižní Ameriky, které bylo z velké části vyhubeno nemocemi přivezenými z Evropy...Asi blbě spali, jedli i žili.
Musím tě zradit
Ruta Sepetys
Ruta Sepetys je taková jistota, že se člověk něco nového dozví, bude to čtivé a historicky důstojné. Postavy možná slouží příběhu o trochu víc, ale autorka dokáže dějinnou událost zachytit plasticky a vetknout jí zvláštní melancholický podtón.
Všechny cesty vedou k válce: Příběh Ruska a Ukrajiny očima českého reportéra, 2011–2022
Vojtěch Boháč
Při čtení první kapitoly jsem dostala obavu, že asi nezvládnu číst reportážní knihu o současné válce na Ukrajině, že mi to bude připadat příliš jednotvárné. Už další kapitola mě naštěstí ujistila, že tohle nebude ten případ. Vracíme se totiž v čase do doby, kdy autor studoval na Krymu a v Rusku, a poznáváme s ním jeho přátele, společnost, jejich názory, které se nám snaží co nejobjektivněji zprostředkovat. Vojta Boháč chodí a ptá se, a ptá se hodně. Je to jedna velká reportáž, která celou válku zasazuje do kontextu, a zároveň kniha osobních zápisků a příhod, které tomu dodávají Bildungsrománovou příchuť.
Případ pro exorcistu
Michal Sýkora
Líbilo se mi to asi méně, než třeba Pět mrtvých psů, ale pořád slušná kvalita a napínavá zápletka.
Skutečná cesta ven
Patrik Banga
Z tohohle jsem si sedla na zadek. Kniha se nedá po přečtení prvních stránek vůbec odložit. Jen si říkám, jak jsem některé věci mohla nevidět a nevnímat. Jak mohla policie bít malé děti?! V autorovi je hodně (pochopitelné) zloby, ale dokázal ji transformovat v úžasné věci a pomoci v tak mladém věku tolika lidem, kolika já nepomůžu za celý svůj život.
Rozpojené státy: Amerika nejen televizní kamerou
Martin Řezníček
Je to takové vymydlené, uhlazené, ale chyběla mi tam nějaķá osobnější emoce. Nejvíc mě bavily právě ty pasáže, kde člověk nahlédl pod pokličku práce reportéra. Část s volbami a Trumpem a související komentáře se hodně táhly, tam to pro mě ztrácelo grády a nepřinášelo mi to nic nového. Jinak samozřejmě smekám před autorovou novinářskou prací a profesionalitou.
Netopýr
Jo Nesbø
Knížky s Harry Holem čtu napřeskáčku a v tomhle srovnání mi první díl přijde jako slabý rozjezd. Ještěže člověk ví, že ho čekají i lepší díly. Třeba takový Sněhulák je majstrštyk.
Kam se poděl můj sýr?
Spencer Johnson
(SPOILER) Kniha v jedné větě (pozor spoiler!): Nebojte se změn a buďte na ně připraveni. Tak a teď jsem Vám ušetřila 30 min Vašeho života. ;)
Baletky
Miřenka Čechová
Do knihy jsem se ponořila, i když obecně neholduji vyprávění ve druhe osobě jednotného čísla a hovorovému tónu. Ale to téma je prostě tak zajímavé! Linka s bratrem nabrala sice zvláštní spád, který mi do příběhu neseděl, ale hlavní sdělení nezkazil. Možná mohly být některé pasáže zpracované lépe, ale zvolené téma a osobní emoční prožitek autorky do knihy vložený všechny nedostatky plně vykompenzoval.
Proč máma pije
Gill Sims
Tato kniha má omezený okruh vhodných čtenářů, což ji dost limituje. Doporučuji pro pracující matky s minimálně pětiletým dítětem, nejlépe dvěma, a lehkou vyhořelostí. V některých aspektech jsem se s hrdinkou velmi identifikovala. Pro všechny ostatní je to ztráta času, protože kniha sama o sobě zas tak vtipná není.
