SuperSojka komentáře u knih
Vše v komentářích bylo pravdivé, podepisuji se pod to. Extrémně čtivá kniha, zároveň kniha, která se zamýšlí nad údělem spisovatele, pohrává si se čtenářem, hraje na strunu nostalgie...Jednoduše detektivka s (velmi) přidanou hodnotou.
Pro mě obohacující četba. Dozvěděla jsem se něco o Nigérii, dozveděla jsem se něco o Americe, užila si zajímavé postřehy o rasismu a přitom i zjistila, jak řeší černošky problém s vlasy. Kdyby byla kniha ještě o fous kratší, bylo by to za plný počet.
Četlo se mi to sice lépe, než Příběh služebnice, ale taky mě to tak nezasáhlo. Možná je chyba číst Atwoodovou v angličtině, zřejmě mi tam uniká něco, co ostatní tak okouzluje...
Trochu jiný May, než jak ho znám. Je vidět, že kniha možná byla vydána trochu ve spěchu, aby ještě stihla pandemii. Pesimistický ráz si to udrží celou dobu, čtivé to je, předvídatelné ale taky. Taková konzumní pandemická jednohubka.
Ke knize jsem přistupovala skepticky - co to bude za biografii, když je o Toyen tak málo známo? Ale autorka si s tím skvěle poradila. V těch bílých místech života Toyen nám předkládá různé alternativy jejího života, nabízí čtenáři možné scénáře, ať si sám vybere a nenutí mu jen jednu verzi. Nebo naopak poodkrývá život Toyen skrze příběhy jejích přátel. Tímto originálním přístupem a odvahou si mě autorka získala. A Toyen samozřejmě taky...
Zcela souhlasím s předchozím komentářem. Po zajímavém začátku následují občas zdlouhavější prostřední pasáže a závěr zas člověka vtáhne a dojme. Francouzská revoluce však dostane pro člověka pochopitelnější podobu, než jakou kdysi získal z hodin dějepisu. Autorka jednoduše umí podávat historická témata velmi lidsky.
Autorka nepřináší nic zásadně nového, ale těch známých pár rad a doporučení určitě není zbytečné číst a připomenout si. Týkají se i zamyšlení nad tím, jak plýtváme naším volným časem. Na druhou stranu autorka žije možná bezodpadově, ale užívá si dlouhé cesty letadlem do dalekých zemí, což ve výsledku může mít horší ekologický dopad, než život bez plastů. Myslím, že to hezky zobrazuje problém západní společnosti, kdy se sice snažíme, ale stejně si ten luxus moderního života neumíme odepřít.
Uměla bych si představit knihu o něco kratší a nic by se tím nezkazilo. Jako by se autor s knihou neuměl včas rozloučit. Přesto skvěle zobrazuje úsilí jedné ženy dobrat se pravdy a zároveň naznačuje, jak všudypřítomná ETA zasahovala do života obyčejných lidí v Baskicku. Když Vám nad hlavou viselo jejich varovné znamení, nic uz ve Vašem životě nemohlo být jako dřív, i když jste nechtěli víc, než jen mít klid.
Tahle kniha mě hodně zasáhla. Musela jsem si jednoduše zjistit, kdo je autor, jaktože mi unikl. Radím, nedělejte tu stejnou chybu. Nechte v sobě rezonovat jen tuhle výbornou knihu, baladu nebo spíš sociální román, který se dokáže dostat pod kůži a zasáhnout to správné místo. Nemám slov.
Nestárnoucí. Přesná. Je vidět, že Josef Čapek měl děti a dokázal se do nich vcítit.
Film jsem neviděla, kniha je skvěle napsaná, tajemná, poutavá, až končí tak, že...je konec. To mi dělalo trochu problém.
Eh, občas mě žene touha číst knihy v originále, tak jsem si tuto knihu půjčila ve slovenštině, protože podle jména jsem usoudila...no, byl to hodně velký lapsus, své okolí jsem pobavila. A i když jsem si knihu nakonec přečetla v neoriginálním jazyce, tak jsem nelitovala. Líbilo se mi, že autor k tomu přistoupil netradičně a ukázal nám případ jak z pohledu práva tak z pohledu samotných pachatelů.
Na jeden zátah se to nedá úplně číst, člověk by si to zcela nevychutnal. Některé fejetony mi přišly těžkopádnější, některé geniální, většina byla skvělá. Zahrádkáři jistě ocení ještě o něco víc.
Žurnalisticky přístupným stylem shrnutá geopolitická situace v jednotlivých regionech. Vzhledem k šíři záběru vyzdvihuje jen ty nejzásadnější věci. Ve známých regionech (Evropa, USA...) nepřináší dle mého názoru nic zásadně nového, v těch méně probádaných (Čína, Asie, Afrika...) je však užitečným pomocníkem, jak se alespoň obecně orientovat.
Čekala jsem čtení pro dívky a tak jsem i kupovala, ale mnohé situace pochopí a docení spíše dospělí. Úsměvné, zábavné, dojemné, ze života.
Tohle je literární dar umět jednoduchými slovy nastolit příběh, napětí a očekávání pointy. Autor nedisponuje nějakým speciálním literárním stylem, prostě jen velmi sugestivně vypráví. Rodinné vánoční poselství zabalené do pěkné vánoční skříňky.
Kniha z knihovny rodičů, která mi kdysi otevřela cestu k některým autorům. Líbilo se mi uspořádání podle témat, propagandistickou část jsem samozřejmě četla s úsměvem, kapitola mnichovské zrady mě naopak velmi zasáhla. Když ji čtu po letech, rezonují ve mně zase jiná témata, ale stále ji mám ráda.
Praktická kniha pro vyhořelé matky, které neuspěly s návodem "Respektovat a být respektován". Styl mi úplně neseděl, na mě příliš autoritativní a všechnu vinu házející na matky. Na druhou stranu se snaží vyburcovat rodiče, aby se úplně nezničili sebeobětováním se pro své děti, aby nastavili jasná pravidla a ty vyžadovali, což je pravda a je dobré si to připomínat. Všude se o tom mluví, autorka však dává jasné příklady, v čem by to mělo spočívat. Její styl je sice direktivní, nebere si servítky, ale zároveň zastává respekt k dítěti a připomíná, že rodičovství je náročná věc vyžadující úsilí a nesmí se odfláknout.
Nevím, zda poslechnutá audiokniha rovná se přečtená kniha, ale J. Plesl byl vynikající a při některých pasažích mi bylo i z hudebního doprovodu úzko. Jinak jsem čekala tu skvělou pointu, jak tu mnozí naznačovali, ale zas tak překvapivá mi nepřišla, aby z knížky udělala něco víc, než jen průměrnou detektivku.
Knížka, která musí přijít v té správné životní etapě. Styl psaní je možná příliš familiérní, ale proč ne. Většinu technik knížka jen naťukává, ale zaujatí si pak dle poznámkového aparátu dohledají více. Jako rozcestník a nakopnutí vynikající.