Amerikána přehled
Chimamanda Ngozi Adichie
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/327315/bmid_amerikana-gMI-327315.png
4
649
649
Silný příběh o lásce, rasových otázkách a identitě. Ifemelu a Obinze, dva mladí lidé z Lagosu, se do sebe zamilují. Jejich vlast Nigérie trpí pod nadvládou vojenské diktatury a každý, kdo může, se snaží uprchnout. Sebejistá Ifemelu se vydává do Ameriky, kde zakouší porážky i vítězství, nachází a ztrácí další lásky, to vše pod tlakem něčeho, nad čím doma nikdy nepřemýšlela — rasové otázky. Obinze, kterého Amerika, ovlivněná útoky jedenáctého září, nepřijme, se pouští do nebezpečného, ilegálního života v Londýně. O třináct let později je Obinze bohatý muž v čerstvě demokratické Nigérii a Ifemelu úspěšná blogerka. Najdou po tolika letech a změnách odvahu znovu se setkat tváří v tvář?... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Amerikána. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (147)
Velmi zajímavé postřehy a střet několika kultur. Neotřelé, poučné.
Líbila se mi nedokonalost každého jednoho partnera z nějakého důvodu. Přehnaná defenzivnost bílého ex, přílišná uvědomělost dalšího. Fajn čtení.
Od Adichie se mi zatím líbily všechny knihy, Amerikána není výjimkou. Musím však souhlasit s některými komentáři, že bylo dílo místy až zbytečně rozvleklé, rozhodně mělo svá hluchá místa; naopak konec mi přišel vlastně zvláštně uspěchaný, jakoby utnutý. Taky mě sem tam rušilo přílišné politikaření v knize a moc mě nebavily Ifemeliny blogové příspěvky. Vesměs je to ale ohromně zajímavá sonda do života Nigerijců v cizině i v Nigérii, která čtenáři z našich končin servíruje pohled na svět, který si leckdy těžko dokáže představit. Líbí se mi autorčin styl psaní a znovu, jako už u Purpurového ibišku, musím vyzdvihnout český překlad - prokazuje knize dle mého názoru perfektní službu.
Související novinky (1)
50 nejčtenějších knih letošních prázdnin (2022)
04.09.2022
Citáty z knihy (3)
„„…Obinze nastoupil do hlučné soupravy a posadil se na znečištěné sedadlo proti ženě čtoucí večerník. Mluvte doma anglicky, říká Blunkett přistěhovalcům. Obinze si představil, jak asi článek, který četla, vypadá. V novinách jich teď vycházelo tolik, a totéž zaznívalo i v rádiu a v televizi, a dokonce i mezi kolegy, když klábosili ve skladu. Britskými ostrovy dul vítr páchnoucí strachem z azylantů, který na každého přenášel paniku z hrozící zkázy, a tak se psaly a četly prosté a ostré články, jako by jejich autoři žili ve světě, v němž se současnost nepojí s minulostí, a nikdy je nenapadlo, že jde o normální tok dějin: do Británie proudí lidé černé a snědé pleti ze zemí, které sama vytvořila. Ale Obinze to chápal. Tohle popírání historie muselo člověka uklidňovat. …“ (str. 298)“
„„Alexa i ostatní hosté, možná dokonce i Georgina, všichni rozuměli, co znamená utíkat před válkou, před takovou chudobou, která drtí lidskou duši, už by ale nepochopili potřebu uniknout tíživé letargii života, v němž člověk nemá na výběr. Nepochopili by, proč jsou lidé jako on – kteří měli, když vyrůstali, co jíst i co pít, ale zabředli do bahna nespokojenosti, navyklí od narození toužebně upírat zrak někam jinam a navždy přesvědčení, že skutečný život se odehrává právě tam někde jinde – rozhodnuti podnikat něco nebezpečného, nezákonného, aby mohli odjet, přestože nikdo z nich nehladoví, nikoho z nich neznásilnili ani mu nespálili vesnici, jen prostě baží po tom, mít na výběr, mít jistotu.“ (str. 317)“
„„…Nejlepší na Americe je, že ti dává prostor. To se mi líbí. A líbí se mi, že ten jejich sen přijmeš za svůj. Je sice vylhaný, ale ty ho přijmeš za svůj a na ničem jiném nesejde.“ (str. 496)“
Kniha Amerikána v seznamech
| v Právě čtených | 27x |
| v Přečtených | 878x |
| ve Čtenářské výzvě | 341x |
| v Doporučených | 54x |
| v Knihotéce | 280x |
| v Chystám se číst | 668x |
| v Chci si koupit | 122x |
| v dalších seznamech | 12x |
Štítky knihy
Amerika přistěhovalci, imigranti západní Afrika Nigérie zfilmováno – TV seriál nigerijská literatura Lagos
Autorovy další knížky
| 2017 |  Amerikána |
| 2008 | Půl žlutého slunce |
| 2020 | Purpurový ibišek |
| 2018 | Feminismus je pro každého |
| 2018 | Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních |
(SPOILER) Amerikána je vlastně příběh lásky mezi Ifemelu a Obinze, jejichž cesty se rozcházejí poté, co Ifemelu dostane studentské vízum do Spojených států, aby se znovu ke konci knihy protnuly. Někdo bude možná konec příběhu pokládat za klišé jako z červené knihovny; v tom mi autorka trochu připomíná hlavní hrdinku, která nakonec na přednáškách o rasismu v USA říkala, co chtělo slyšet publikum, nikoli to, co si myslela. Oba, Ifemelu i Obinze, každý po své linii zažívají svou vlastní nelehkou přistěhovaleckou zkušenost, Ifemelu ve Spojených státech amerických, Obinze v Británii, reflektují a jsou svědky životů svých příbuzných, přátel atd., někdo se snaží přizpůsobit i za cenu naprostého popření sama sebe a svého původu, někdo se snaží vydělat v novém prostředí a zkrátka nějak přežít. Souhrn všech těch lidských zkušeností a střípků příběhů, ať již z pohledu Ifemelu či Obinzeho je pěkně popsaný. Narativně je kniha poněkud více vychýlená ve prospěch Ifemelu, jejích zážitků, pocitů a zkušeností (hlavně milostných), ale to nebylo nic, přes co bych se nedokázala přenést. Obinze je vykreslen méně plastičtěji, jeho postava je poněkud schematicky strnulá do jakéhosi obrazu či představy dokonalého kluka/muže.
Jedná se o rozsáhlejší román, ale podle mého názoru není rozhodně nudný, zaujaly mě i politické úvahy o rase z Ifemelina blogu rasovna zařazené do textu příběhu. Na to, že přistěhovalkyně z Afriky o sobě a o svém vztahu ke druhým lidem poté, co dorazila do Států zpočátku vůbec neuvažovala z rasové perspektivy, se tu rasové otázky řeší opravdu hodně. Jde o ukázku toho, jak přistěhovalecká zkušenost do Spojených států Ifemelu změnila. Zpětně docela chápu některé postavy (např. první serióznější Ifemelina zaměstnavatelka, které se Ifem starala o děti), které okolo Afroameričanů či Afričanů opatrně našlapují, protože se bojí, čím vším se jich mohou či nemohou dotknout a působí tak na první dojem jako slabomyslní neupřímní pokrytci.
Jinak samotná Nigérie je poněkud komplikovanější, než by se ze závěrečného popisu autorky, kde to již těžce sklouzává do milostného příběhu, mohlo zdát. Autorka reflektuje především zkušenosti Nigerijců a Nigerijek, které jsou do značné míry ovlivněny anglofonní kulturou.