Amerikána přehled
Chimamanda Ngozi Adichie
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/327315/bmid_amerikana-gMI-327315.png
4
653
653
Silný příběh o lásce, rasových otázkách a identitě. Ifemelu a Obinze, dva mladí lidé z Lagosu, se do sebe zamilují. Jejich vlast Nigérie trpí pod nadvládou vojenské diktatury a každý, kdo může, se snaží uprchnout. Sebejistá Ifemelu se vydává do Ameriky, kde zakouší porážky i vítězství, nachází a ztrácí další lásky, to vše pod tlakem něčeho, nad čím doma nikdy nepřemýšlela — rasové otázky. Obinze, kterého Amerika, ovlivněná útoky jedenáctého září, nepřijme, se pouští do nebezpečného, ilegálního života v Londýně. O třináct let později je Obinze bohatý muž v čerstvě demokratické Nigérii a Ifemelu úspěšná blogerka. Najdou po tolika letech a změnách odvahu znovu se setkat tváří v tvář?... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Amerikána. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (149)
Bylo to náročné, dlouhé čtení. Příběh Ifemelu a Obinzeho. Přijde mi, jakoby autorka nevěděla co vlastně chce napsat? Má to být láska, černošství a nebo téma migrace a imigrace? Ale všechno v jednom? Jde to. Tato kniha je toho důkazem ale na mě to bylo moc. Byť plné zajímavých myšlenek, podnětů ale i událostí z blízké minulosti. Za mě zbytečně hodně náročné. A musím uznat, že ten můj aktuální příklon k českým autorům je znát.
EDIT asi nejlepší ty vsunuté blogy. Ukazují nám Ameriku takovou jaká je a jakou mi ji neznáme. Myslím, že náš pohled na ní je hodně podobný temv Nigérii. I my máme nějakou minulost a i my jsme k ní občas vzhlíželi. Zvláště v 90.letech.
(SPOILER)
Amerikána je vlastně příběh lásky mezi Ifemelu a Obinze, jejichž cesty se rozcházejí poté, co Ifemelu dostane studentské vízum do Spojených států, aby se znovu ke konci knihy protnuly. Někdo bude možná konec příběhu pokládat za klišé jako z červené knihovny; v tom mi autorka trochu připomíná hlavní hrdinku, která nakonec na přednáškách o rasismu v USA říkala, co chtělo slyšet publikum, nikoli to, co si myslela. Oba, Ifemelu i Obinze, každý po své linii zažívají svou vlastní nelehkou přistěhovaleckou zkušenost, Ifemelu ve Spojených státech amerických, Obinze v Británii, reflektují a jsou svědky životů svých příbuzných, přátel atd., někdo se snaží přizpůsobit i za cenu naprostého popření sama sebe a svého původu, někdo se snaží vydělat v novém prostředí a zkrátka nějak přežít. Souhrn všech těch lidských zkušeností a střípků příběhů, ať již z pohledu Ifemelu či Obinzeho je pěkně popsaný. Narativně je kniha poněkud více vychýlená ve prospěch Ifemelu, jejích zážitků, pocitů a zkušeností (hlavně milostných), ale to nebylo nic, přes co bych se nedokázala přenést. Obinze je vykreslen méně plastičtěji, jeho postava je poněkud schematicky strnulá do jakéhosi obrazu či představy dokonalého kluka/muže.
Jedná se o rozsáhlejší román, ale podle mého názoru není rozhodně nudný, zaujaly mě i politické úvahy o rase z Ifemelina blogu rasovna zařazené do textu příběhu. Na to, že přistěhovalkyně z Afriky o sobě a o svém vztahu ke druhým lidem poté, co dorazila do Států zpočátku vůbec neuvažovala z rasové perspektivy, se tu rasové otázky řeší opravdu hodně. Jde o ukázku toho, jak přistěhovalecká zkušenost do Spojených států Ifemelu změnila. Zpětně docela chápu některé postavy (např. první serióznější Ifemelina zaměstnavatelka, které se Ifem starala o děti), které okolo Afroameričanů či Afričanů opatrně našlapují, protože se bojí, čím vším se jich mohou či nemohou dotknout a působí tak na první dojem jako slabomyslní neupřímní pokrytci.
Jinak samotná Nigérie je poněkud komplikovanější, než by se ze závěrečného popisu autorky, kde to již těžce sklouzává do milostného příběhu, mohlo zdát. Autorka reflektuje především zkušenosti Nigerijců a Nigerijek, které jsou do značné míry ovlivněny anglofonní kulturou.
Související novinky (1)
50 nejčtenějších knih letošních prázdnin (2022)
04.09.2022
Citáty z knihy (3)
„„…Obinze nastoupil do hlučné soupravy a posadil se na znečištěné sedadlo proti ženě čtoucí večerník. Mluvte doma anglicky, říká Blunkett přistěhovalcům. Obinze si představil, jak asi článek, který četla, vypadá. V novinách jich teď vycházelo tolik, a totéž zaznívalo i v rádiu a v televizi, a dokonce i mezi kolegy, když klábosili ve skladu. Britskými ostrovy dul vítr páchnoucí strachem z azylantů, který na každého přenášel paniku z hrozící zkázy, a tak se psaly a četly prosté a ostré články, jako by jejich autoři žili ve světě, v němž se současnost nepojí s minulostí, a nikdy je nenapadlo, že jde o normální tok dějin: do Británie proudí lidé černé a snědé pleti ze zemí, které sama vytvořila. Ale Obinze to chápal. Tohle popírání historie muselo člověka uklidňovat. …“ (str. 298)“
„„Alexa i ostatní hosté, možná dokonce i Georgina, všichni rozuměli, co znamená utíkat před válkou, před takovou chudobou, která drtí lidskou duši, už by ale nepochopili potřebu uniknout tíživé letargii života, v němž člověk nemá na výběr. Nepochopili by, proč jsou lidé jako on – kteří měli, když vyrůstali, co jíst i co pít, ale zabředli do bahna nespokojenosti, navyklí od narození toužebně upírat zrak někam jinam a navždy přesvědčení, že skutečný život se odehrává právě tam někde jinde – rozhodnuti podnikat něco nebezpečného, nezákonného, aby mohli odjet, přestože nikdo z nich nehladoví, nikoho z nich neznásilnili ani mu nespálili vesnici, jen prostě baží po tom, mít na výběr, mít jistotu.“ (str. 317)“
„„…Nejlepší na Americe je, že ti dává prostor. To se mi líbí. A líbí se mi, že ten jejich sen přijmeš za svůj. Je sice vylhaný, ale ty ho přijmeš za svůj a na ničem jiném nesejde.“ (str. 496)“
Kniha Amerikána v seznamech
| v Právě čtených | 23x |
| v Přečtených | 886x |
| ve Čtenářské výzvě | 343x |
| v Doporučených | 54x |
| v Knihotéce | 280x |
| v Chystám se číst | 670x |
| v Chci si koupit | 122x |
| v dalších seznamech | 12x |
Štítky knihy
Amerika přistěhovalci, imigranti západní Afrika Nigérie zfilmováno – TV seriál nigerijská literatura LagosAutorovy další knížky
| 2017 |  Amerikána |
| 2008 | Půl žlutého slunce |
| 2020 | Purpurový ibišek |
| 2018 | Feminismus je pro každého |
| 2018 | Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních |
Tahle knížka má několik vrstev, není jen prvoplánově o lásce, ani jen o rase, ani jen o emigraci, ani jen o přátelství, ani jen o rodině, ani jen o Nigérii. Je o všem, i o něčem navíc. Nejsilnější částí jsou Ifemeldiny začátky v Americe, nejslabší je naopak sladký závěr zpět v Nigérii. S odhlédnutím od rasové otázky jsem s Ifemelu souzněla o 100% víc než například s Quinnie (kniha Quinnie, také místy o rase). Blogové příspěvky pro mě nadbytečné.
Bylo to ryzí, uvěřitelné, pochopitelné. Moc hezké popisy emocí, ale málo popisů míst a prostředí. Číst mě to bavilo a něco to ve mně zanechalo, takže palec nahoru.