SuperSojka komentáře u knih
Za mě skvělá a netuctová věc na poli české literatury. Taková směs pikareskního r. a Bildungsromanu odehrávajícího se kdesi v bývalém Sovětském svazu. Kniha má v sobě drsnost, špínu, bahno, toxicitu, ale taky jakousi naději a víru v hlavního hrdinu, že až dojde na dno, začne zase stoupat a bude lépe.
P. S. A navzdory nepopíratelné kvalitě se kniha výborně čte.
Po prvním zasazeném semínku u nás doma jsem usoudila, že potřebuji rady zkušenějšího a pustila se do čtení této knihy (a k tomu jsem přidala knihu Zahradníkův rok od Čapka - vzala jsem to pěstování spíš literárně...). Rad se v této knížce dostává průběžně celou dobu, na konci knihy jsou pak všechny tipy pěkně shrnuty. Na uceleném a přehledně poskládaném příběhu mě však nejvíc zaujala autorčina osobnost, zaujatost, zabejčenost a cílevědomost, s kterými kráčí za svou metou. Je to evidentně inspirativní osobnost, s kterou ale asi nebude úplně jednoduché žít, jak už to tak u některých silných osobností bývá. Má ovšem úžasně tolerantního partnera, který ji její sny pomáhá plnit a přitom stojí nohama na zemi, smekám.
Tak ať Vám rostou!
Takové zvláštní post-apo, trochu nedotažené, občas přitažené za vlasy o něco víc, ale jako oddechovka na léto vlastně fajn.
Škoda, že mi není znovu o 20 let méně, to by byla ještě větší slast tuhle knihu v mladém věku číst. Ale i z pohledu dospělého jedince jsem spokojená a těším se, až ji jednou budou číst mé děti. Perfektně vymyšlené tajemné místo v Praze, kde nefunguje elektřina. Pointa zajímavá. Pro mě se jedná o velmi originální příběh, objev na poli dětské literatury.
Eh, takový mix mezi realitou života autorky a smyšleným příběhem. Párkrát to bylo velmi vtipné, parkrát chování hrdinky už trochu trapné, počet potenciálních partnerů překvapivě velký. Autorku mám jinak ráda, jako člověk na mě působí mile, kniha se čte rychle, ale větší přínos mi tu tentokrát chybí.
Pro člověka, který se v mase nevyzná, jako stvořené. Vše polopaticky vysvětleno. Základ mé kuchařské knihovny.
Přišlo mi, jako by autorka dostala zadání připomenout tragický příběh lodi Wilhelma Gustloffa, mít tam několik hlavních postav z dobré i špatné strany a zároveň vetknout do příběhu i osud všech obýčejných lidí z válkou utrápené Evropy. A tohle zadání splnila výborně. Je tam informace, je tam cit a zároveň tam není přehnaný patos.
Neuvěřitelné stylistické schopnosti na tak mladou autorku. Z počátku mě odrazovalo časové a místní ukotvení příběhu. K mladé české autorce mi to nesedělo, ale pak jsem se oprostila od těchto úvah a nechala se vtáhnout do příběhu Irvingova života. Spisovatel má přece právo fabulovat, ne? Tak proč ne vlastně Anglie a padesátá léta minulého století... Příběh postupně graduje a ke konci poměrně emotivně rozkrývá pozadí Irvingova chování a pomůže nám pochopit jeho reakce na různé situace. Jen nevím, proč už v anotaci je zmíněno, že je hlavní hrdina součástí diskriminované menšiny. Člověk by na to přišel sám, ale v tu správnou chvíli, kdy má. Když to ví od začátku, trochu to kazí kouzlo objevovaného.
Jako beletrie by u mě kniha asi neprošla, ale deník jako formát, kterým spisovatelka sděluje důležité postřehy, rady a návody (nejen) pro starší generaci, je nepřekonatelný. Jedná se o zcela nenásilnou formu sdělení s množstvím zajímavých informací, které nutí k zamyšlení.
Rozhodnout se odjet do Ameriky a prostě to udělat. Vychovávat přitom tři děti a být tam většinu času na všechno sám. K tomu zůstat nejen matkou, ale hlavně novinářkou, která umí vše s pointou a komplexně podat čtenářům. Wow.
Opět velmi čtivá Třeštíková s lehce nesympatickou hlavní hrdinkou, která se vrací z Prahy, kde tak trochu neuspěla, do rodného města zpátky k rodičům. Sledujeme její pokus vybudovat si na malém městě svou vlastní existenci, na kterou by mohla být pyšná. Co na knize nejvíc doceňuji, je zachycení vztahu hlavní hrdinky s otcem, kdy je toho tolik co říct, ale slova často chybějí. Kolik svých blízkých máme rádi a neumíme jim pořádně vyjádřit lásku? Chtěli bychom se na tolik věcí zeptat, ale vlastně není nikdy ta správná chvíle. Tomuhle tématu věnovala autorka poměrně dost pozornosti a přijde mi, že v těhle pasážích je nejvíc uvěřitelná (i sympatická).
Nevím. Nezaujalo. Neuvěřila jsem. A upřímně jsem se první půlku knihy nudila. A to mám spisovatelku ráda a její knížka Slepý vrah patří k mým oblíbeným. Přišlo mi to jako zavádějící představa o totalitě od člověka, který žije celý život ve svobodě, hodně si toho sice nastudoval, ale vlastně vůbec netuší. Je to na mě příliš neuvěřitelný konstrukt. Pozitivně hodnotím dvě věci. Za prvé zmínění toho, že totalita často přichází nenápadně a bývá tu často dřív, než si to plně uvědomíme. A za druhé mé poučení z příběhu, že je vždy dobré mít doma nějakou hotovost, než Vám zablokují účet v bance a bez manžela si nekoupíte ani kávu.
Schopnost pana Koubského podat složité věci jednoduše, je zcela mimořádná. Když jsem na internetu hledala komplexní čísla, našla jsem jen samé definice, až v téhle knize jsem k nim našla komplexní příběh. Průměrně vzdělaný člověk se po přečtení každé kapitoly tetelí radostí, že konečně chápe. Aspoň na chvíli...
Možná je moje hodnocení přehnané z důvodu čerstvého dočtení knihy, ale jsem jednoduše nadšená. Kniha se čte rychle, je poutavá a ve čtyřech povídkových úsecích před námi načrtává plastickou Dědinu. Tu lidskou a charakterovou s jejím vztahem k majetku, závisti, pomluvám, rodině, ale i smrti. Proč vybrala autorka třeba hned prvního vypravěče do svého vyprávění o Dědině, je pro mě trochu záhadou. Naopak mi nevadí, že se knihou netáhne nějaká zásadní provázanost příběhů, protože ty zde podle mého měli sloužit hlavně k zachycení atmosféry vesnice. Zároveň káždá část vyprávění je příběh sám pro sebe, který nenudí. Excelentní využití jazykové formy, které netahá za uši, asi ani není nutné zmiňovat.
Tak akorát. Detektivka, která má vše, co má mít. Přesně dávkovaný zločin, uvěřitelnost, postavy, kterým se dostanem tak akorát pod kůži (ale zas ne tak moc, abychom po přečtení knihy pro ně vzdychali - přeci jen, má to být oddechová četba). Efektně smíchaná kombinace spisovatelské zručnosti a žánru.
Velmi zvláštní knížka. Pro mě velmi nežensky psaná, až bych řekla, že ji psal spisovatel-muž. Tim nechci nijak hodnotit, jen mě to hned zaujalo. Je tam hodně myšlenek, filozofických konstrukcí, fyziky, snů, ale méně emocí. Mně tento příběh zaujal jen středně, ale vím, že pár žen v okolí se s tím hodně identifikovalo, především intelektuálek v podobném věku jako hlavní hrdinka. Pokud chcete knihu, od které se neodtrhnete, tak tudy cesta nevede. Pokud chcete knihu od české spisovatelky, která vybočuje z proudu, tak směle do toho.
Moje první knížka přečtená v časech koronaviru, která na mě zbyla v poloprázdné městské knihovně těsně před zavřením. A splnila očekávání, které jsem do ní vkládala. Odlehčené čtivé téma, řemeslně dobře napsané, sympatičtí hlavní hrdinové. Přelomově a zásadně mě nenadchla, ke konci trochu ztratila "drajv", ale byl to slušný standard, při kterém jsem zapomněla na okolní svět.
Knížka má hezký a příjemný design. Člověku, který se o dané téma jen trochu zajímá, asi nepřinese nic moc nového. Ale kladně hodnotím některé recepty, které ještě neznám a určitě vyzkouším.
Knížka, která mi odkryla paralelní židovský svět Prahy, který jsme si do této chvíle plně neuvědomovala. Zaujaly mě židovské tradice, zaujal mě vracející se připomínky holocaustu. Zajímalo by mě, zda je to opravdu stále tak živé téma v denním životě (pražských) Židů. Ale i bez těchto aspektů se jedná o velmi dobře napsané osobní příběhy. Už teď se mi po protagonistech záčíná stýskat...
Fascinující vnoření do světa mravenců, který je nakonec pro čtenáře mnohem zajímavější, než lidská linka v knize (se svým hororovým sklepením). Závěr je...zajímavý, zanechává zvláštní pachuť, ale nekazí výsledný dojem získaný z přečteného příběhu. Rozhodně stojí za přečtení, protože se vymyká tradičním příběhům.