SuperSojka komentáře u knih

Syntéza koučinku, montessori a respektujícího přístupu. Nic závratně objevného, ale vše podstatné je zajímavě poskládáno dohromady. Zároveň se člověk při čtení může zamyslet i nad svým prokoučovaným životem. ;-) Pěkná knížka pro rodiče.

2 12.01.2019

Nazvala bych to hodně osobitou autorskou reportáží obsahující subjektivní ironické komentáře. Mám pocit, že mě autor tlačil do určitých názorů, což se mi úplně nelíbilo. Stejně tak mi přišlo, že autor je na otázku židovství až trochu přecitlivělý a vidí nepřítele i tam, kde není. Avšak vzhledem ke zkušenosti Židů v Německu a vůbec jejich historické zkušenosti se tomu asi nelze zas tak moc divit. Jinak se kniha četla překvapivě lehce a rychle.

3 12.01.2019

Nemá smysl dodávat něco k předchozím komentářům, které skvěle popsaly jedinečnost této publikace. Snad jen, že se jedná o "must have" knížku, ke které se člověk může opakovaně vracet a vždy tam najde nějakou další zajímavost, která mu předtím unikla. A výborně kniha, myslím, i ukazuje důvody a potřebu vzniku Evropských společenství po 2. sv. válce. Euroskeptici by knihu měli číst povinně.

3 03.01.2019

Tak jestli tahle kniha opravdu patří v Polsku k nejprodávanějším, tak gratuluji sousedním Polákům k dobrému vkusu. Magický realismus střední Evropy. Místo jihoamerického pralesa tu je pouze evropský les, ale i ten dokáže být podobně tajuplný. K tomu příběh jedné vesnice na pozadí dějin, před kterými se nešlo uzavřít, i když byl Pravěk svět sám pro sebe.

12 03.01.2019

Nečekala jsem, že knihu lékařských historek budu hodnotit nějak vysoko, ale musela jsem. Jsou vtipné, jsou děsivé, jsou ze života, jsou s lékařskou tématikou, zároveň s vysvětlivkami pro laika, takže jsem se občas i poučila. A u autora člověk cítí navzdory ironii úctu k řemeslu a pokoru. Člověk si potvrdí, že lékaři nejsou svatí, ale i tak se pro práci obětují víc než většina lidí kdy bude, což je hodné obdivu.

6 01.01.2019

Původně jsem si říkala, že je zbytečné číst si i druhý díl, ale ne, nebylo. Autorka je prostě fascinující osobnost, jejíž životní vývoj mě zajímal od začátku až do konce. A opět poodhalil něco dalšího z íránského každodenního života.

5 25.12.2018

Příběh me zaujal. Vzhledem k tomu, ze se svým věkem pomalu blížím věku hlavních hrdinů, tak se mě knížka o bilancování nad životem dvacet let po maturitě osobně dotýkala. Řekla bych, že je to takové hořkosladké čtení. Každopádně autorův styl mě zas tak nezaujal, to se mi podobně laděná Vybíjená od Viewegha líbila víc. Ale čte se to určitě lehce a rychle.

3 23.12.2018

Poslední dobou mi přijde, že existují hlavní hrdinové kladní, záporní, nejednoznační a autisti. Je to už moje druhá kniha s autistickým hlavním hrdinou (Podivný případ se psem), přesto se mi kniha nečetla nijak lehce. Alespoň z počátku. Do autistické hrdinky se člověk opravdu těžko vciťuje a její motivace a úpornost mu občas unikají. Z Ginny bych asi ve skutečném životě šílela, na druhou stranu na ni a na její příběh musím i po dočtění knihy pořád myslet. V jádru totiž obsahuje sdělení, že každý člověk, i ten s poruchou autistického spektra, chce prostě jen někam patřit. Napořád.

4 04.12.2018

V komiksech se moc nevyznám, ale tenhle mě okouzlil. Sympatická rázná hlavní hrdinka, přelomové události kolem íránské revoluce a války s Írákem zachycené v každodenním životě Íránců, hlavě tedy hrdinčiny rodiny, logicky koncipované kapitoly atd. Zábavné, poučné, dojemné.

7 22.11.2018

Váhám mezi čtyřmi a pěti hvězdami. Kniha má zajímavé téma, zajímavé charaktery, zasazení do konce devadesátých let je dobré retro - jedná se o nedávnou minulost a zároveň vlastně od té doby uplynulo už dvacet let. Přesto je to ještě poslední doba, kdy člověk nebyl digitálně stále sledován a mohl jednoduše "zmizet". Kniha se čte vlastně jednoduše, ale přitom v sobě skrývá více vrstev a významů, o kterých člověk musí přemýšlet i po dočtení. Za tuto schopnost bych těch hvězdiček dala pět.

6 19.11.2018

Četlo se to jedním dechem. Jeden den jsem musela nechat děti, aby mi skakaly po hlavě, protože jsem knihu jednoduše nemohla odložit. Čtivý styl, který ovšem často sklouzává k určitmu patetismu, což mi trochu vadilo. Mít dvakrát až třikrát během jedné kapitoly pocit, že došlo k osudovému až fatalistickému okamžiku mi přišlo jako plýtvání. Schovala bych si to až na závěr. Naopak konec knihy mi přišel málo důrazný. Ale celkově příjemná, čtivá kniha, která na osudu tří žen mapuje důležité okamžiky české/československé republiky.

4 19.11.2018

Tento Remarque mě nějak minul. Nepřišlo mi to ničím přelomové, možná jsem ho jen četla v nesprávném období a nedokážu ho pochopit v dobovém kontextu. Nebo jsem možná už přestárlý cynik. Pamatuji si, že při čtení Čas žít, čas umírat jsem plakala, ale to bylo před dvaceti lety, teď už bych možná taky neplakala, kdo ví.

2 19.11.2018

Aaaa, ta kniha je taková zvláštní. Čte se dobře, téma je zajímavé, trochu přitažené za vlasy, občas ad absurdum, ale napsané kvalitním stylem. Jsem ráda, že mám jednoho Vonnenguta přečteného, na dalšího se každopádně zatím nechystám.

1 19.11.2018

V pravdě velkoměstský román, resp. novela. Tíha a hukot velkoměsta je zde popsán velmi sugestivně.

2 18.11.2018

Až se za sebe někdy stydím, ale nemůžu si pomoct, mně se ten Vondruška prostě líbí. Není to literatura, co překoná staletí, ale čte se to dobře a svižně. Autor je bezesporu "vypsaný", dokáže lehce navodit atmosféru středověku a člověk mu to jako historikovi i věří. Zápletka není nějak zvlášť nápaditá, ale není ani úplně triviální. Hlavní hrdinové jsou vtipní a chytří, jednoduše sympatičtí. Kolem a kolem, teď už chápu, proč je Vondruška nejčtenějším autorem městských knihoven.

2 17.09.2018

Líbezné. To je myslím to správné slovo vystihující celou knihu. Nenechte se odstrašit poněkud zavádějícím začátkem, z kterého jsem získala dojem, že se bude jednat o zvláštně humornou knihu, jejíž humor mě ale bavit nebude. Opak byl pravdou. Svébytný hrabě Rostov mě nakonec bavil a dojímal a okouzlil. A velkou přidanou hodnotou je napínavý a trochu neočekávaný závěr knihy.

12 17.08.2018

Nadchla mě myšlenka přečíst si knihu od islandské spisovatelky. Když jsem si přečetla záložku, tak jsem se trochu vyděsila, co jsem si to v knihovně vlastně půjčila. Ale překvapivě je to čtivý příběh, který se vyhýbá zajetým klišé. Postavy jsou uvěřitelné, hezky načrtnuté. V ději je překvapivý dějový zvrat. A člověk se o Islandu dozví i pár zajímavých věcí, například, že vařená skopová hlava je zdejší pochoutkou.

2 01.05.2018

Kniha není špatná, jazyk není špatný, pomalu se rozvíjející příběh není špatný, ale...je tam prostě jakési "ale". A ten konec to kazí. Myslím, že dobrá kniha se dá poznat i podle toho, jak začíná a jak končí, podle prvních a posledních stran. Někdy už podle prvního odstavce a věty, jakým způsobem vás chce vtáhnout do příběhu. Tady je začátek nadějný, ale konec je prostě zvláštní, něco mi na něm vadí. A podle komentářů sleduji, že v tom nejsem sama. Každopádně i tak jsem si trochu poplakala. Není to vcelku špatná kniha, ale Pulitzerovu cenu bych tomu nedala. Každopádně já o tom moc nerozhoduji, že? ;-)

6 28.03.2018

Knihu jsem dostala darem, jinak by se ke mně asi nedostala. Zajímavé čtení vedené formou rozhovoru. Dozvíme se především o životě východních křesťanů na území většinově obydlené muslimy. Informace o samotné Sýrii mi přijdou trochu zavádějící, protože vyzpovídaný v Sýrii věšinu svého života nežil, pokud jsem to dobře pochopila. Křesťané v Sýrii stojí na straně Asadova režimu, takže to zase přidává jiný názor na nejednoznačnou situaci v zemi, který se liší od názorů aktuálně prezentováných v západních médiích. Co mě zaujalo a co jsem nevěděla, bylo, že konverze je ve velké většině muslimských států zakázána. Muslim může v Sýrii konvertovat ze zákona ke křesťanství, ale nemůže být registrován jako křesťan, když už byl předtím muslim. A navíc může zákon kdykoliv konverzi odsoudit k smrti...

21.01.2018

Příjemná oddechovka, pokud se tedy použít slovo 'příjemná' v souvislosti s vraždami. ;-)

2 11.01.2018