Noc v Lisabonu
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/530/bmid_noc-v-lisabonu-wio-530.jpg
4
967
967
Německý emigrant Josef Baumann-Schwarz vypráví příběh své velké lásky člověku, kterého náhodou potká v lisabonském přístavu, posledním útočišti těch, kdo prchají před Hitlerem na západ. Instinkt pronásledovaného mu napovídá, že neznámý je stejný štvanec jako on. Musí někomu vylíčit svůj příběh, aby přetrval, aby se uchoval obraz jeho zemřelé ženy, protože se obává, že jeho vlastní paměť podlehne časem vlivem pudu sebezáchovy milosrdnému zapomnění. Věnuje krajanovi i dva lodní lístky, pas a vízum do Ameriky, jako by mu symbolicky odkazoval svou osobnost i svůj osud, tu strastiplnou "neutěšenou a vzrušující odyseu strachu, komiky, útěku, byrokracie, zoufalství a lásky", křížovou cestu "věčného milence a paroháče".... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , Ikar (ČR)Originální název:
Die Nacht von Lisabon, 1962
více info...
Přidat komentář
Remarque... jen vidím nebo slyším tohle jméno a vybaví se mi změť pocitů dospívající holky. Dychtivě jsem tehdy přečetla všechny knihy, ale Noc v Lisabonu?
Prázdniny, kousavá deka u zatopeného lomu, horko, vůně Contraviolu, černobílé plavky a slzy, které jsem spláchla skokem do vody. Emoce, které bych přála prožít každému ( hlavně mladému) a proto:
Čtěte Remargua, Hemingwaye a Čapka, teď je ta správná doba NEZAPOMENOUT!!! na to, jakým vlkem je člověk člověku.
Klasický Remarque, který zde opět dokazuje, proč je považován za jednoho z nejvýznamnějších autorů 20. století. Ačkoliv zrovna v této knize mi přišlo, že se až příliš inspiroval ve svých předchozích dílech.
Přesto hodnotím pěti hvězdami, jelikož mě opět bez problémů vtáhl do děje a umožnil mi prožívat strach a zoufalství postav na vlastní kůži, což umí jen málo autorů. Noc v Lisabonu tak pro mě navždy zůstane nejen historickým svědectvím, ale také zajímavou meditací o lásce, ztrátě a lidské vytrvalosti tváří v tvář nepředstavitelným hrůzám.
Opět Remarque, jak ho mám nejradši. Jeho romány o uprchlících jsou mi nejbližší. Tenkrát byli uprchlíky oni, teď jsou to jiní, snad nikdy nedojde na nás. Tolik smutku a bezpráví si jen tak někdo nedokáže představit. Noc v Lisabonu je strhující příběh lásky, ztráty a odhodlání, podán lehkým stylem, jak to umí jenom E. M. Remarque.
Tahle kniha mi lámala srdce. Příběh o velké lásce, válce a smrti. Remarque opět nezklamal.
Knihu jsem si přečetl z nostalgie asi po deseti letech jako vzpomínku na doby, kdy jsme s bráchou na doporučení babičky Remarqua hodně četli, moc se nám líbil a Noc v Lisabonu patřila mezi naše TOP. Tahle knížka má téměř vše, co od knížky očekávám - hloubku, poselství, zajímavý děj a náboj. Kniha je doslova prošpikovaná myšlenkami, o kterých by člověk mohl hloubat hodiny. O hvězdičku níže dávám za některé dialogy, které mi přišly až moc přitažené za vlasy a nemohl jsem si představit, že někdo takhle opravdu komunikuje.
Jako celek je to ale moc dobré čtení, které vás na samotném konci pohltí, citově vyždíme a vyplivne s mnoha nevyřčenými odpověďmi.
Remarque ma priťahuje tým, že dokáže opisovať hrôzy vojny z viacerých pohľadov. Optika, ktorou disponuje, ma doteraz prekvapila v každej jednej knihe, ktorú som si od neho prečítal. Mám ich pár za sebou, ale zopár aj predsebou, takže tu nechcem písať o niečom intuitívne. Nemôžem tvrdiť, že to platí o každej jeho knihe. Zatiaľ. Tie ktoré som však už prečítal, a Noc v Lisabone nie je výnimkou, ma nesmierne zaujali. Príbehy rôznych ľudí v rôznych situáciach, v ktorých je spoločným menovateľom vojna, dokáže Remarque opísať s takou veľkou dávkou realizmu, naturálnosti ale aj ľudskosti, že mu verím každú jednu postavu, jej motiváciu k činom, ktoré vykonala ale aj nenávisť, nehumánnosť a morálny relativizmus. Prvky, ktoré neodmysliteľne patria k vojne.
Noc v Lisabone má jednoduchú zápletku. Je to kratučký román, v podstate jednohubka. No to všetko čo sa tu skrýva a prezradí o osude postáv, je niečo tak silné, poháňajúce ma čítať ďaľej, že sa to ani nebudem snažiť opísať. Je to dôvod prečo sa k tomuto autorovi vraciam.
Posloucháno jako audiokniha v podání Václava Neužila. Skvělý výběr hlasu pro daný text. Celý příběh se odehrává jedné noci roku 1942, kdy se náhodně setkají 2 muži. Jeden potřebuje uprchnout ze země, druhý chce někomu říct svůj příběh. A tak se z úst emigranta dozvídáme o hrůzách, kterých jsou lidi schopni. O tom, co jsou schopni si udělat příbuzní. O začátku 2.světové války. Ale i o síle lásky a lidskosti. O tom, že naše svoboda začíná v nás. Příběh je vystaven čtivě a uvěřitelně.
Prostě Eriček! Kdysi jsem ho přečetla celého, něco i víckrát, tak jsem se k němu teď ráda s Výzvou vrátila v podobě audioknihy. Knížka nepatřila mezi mé nejoblíbenější, ale jako vždy v Eričkových románech najde čtenář spoustu hlubokých citů, myšlenek a pravd, nespravedlnosti, hlouposti, krutosti a naopak lidskosti, ale také nějakou komplikovanou nebo nemocnou ženskou, která je štíhlá, ale vždycky ráda jí. Hlavní je, že mu člověk prostě všechno věří, protože tolik zážitků z emigrace, všechny podvůdky, všichni ti zvláštní a osudem poznamenaní lidé, ironie, drzost a černý humor mohl člověk pouze potkat a zažít a to v té možná nejtvrdší době. Přednes byl skvělý, doporučuji! I když už se těším na ty největší Eričkovy pecky.
Po Remarquovi jsem sáhla po poměrně dlouhé době a nelituji. Sice občas jede na podobnou notu, ale jeho příběh měl vše, co má román obsahovat - lásku, bolest, cestu někam, útěk před něčím a k tomu hrozbu. K tomu všemu je to čtivá knížka, kdy mě zajímalo, kudy vedly (a kam povedou) cesty jednotlivých hrdinů.
Pokud se rozhodnu být upřímná, tak tato kniha mě nebavila. Miluji knihy, od kterých se nemohu odtrhnout a toto nebyl ten případ. Určitě to byl silný příběh, ale mě to prostě nechytlo.....
I když jsou mnohé z knih od pana Remarque žánrově i příběhově dosti podobné, tak mě žádná z nich nenechává chladnou. Nad každou musím přemýšlet a to je podle mě tou největší poctou jakou spisovateli mohu složit. Tato kniha je dramatem o lásce a o touze po svobodě. A také o lidských prioritách, které se mění zároveň s tím jak se mění životní okolnosti. Obdivuji jak Remarque do každé ze svých knih dokáže nenásilnou formou vložit tolik citu a lásky. Audiokniha je také velice povedená a načetl jí pan Václav Neužil.
Milovanou knížku z mládí jsem si poslechla jako audioknihu v podání výborného Václava Neužila. Neztratila nic ze svých bolestně romantických půvabů.
Toto bol sobotný deň v Lisabone. Komorná klasická oddychovka z vojnových čias, ktorá mi veľmi dobre padla. Pamätám si, ako som týždeň chodila po byte v zúfalstve po prečítaní Cesta späť, pokračovanie knihy Na západe nič nového. Táto Remarqueova "romanca" nemá podobný účinok, hoci zanechá v človeku smútok decentných rozmerov. Aj možno túžbu byť tiež takto vypočutý, lebo si myslím, že nejeden človek by rád vyrozprával svoj príbeh niekomu úplne cudziemu, niekde ďaleko v zahraničí bez strachu a pocitu, že ho za to budú súdiť. Prečo si nedoprajeme ten luxus, skúšajú to iba starí ľudia, neraz sa mi stalo, že ma zastavil starký/starká a spustil tirádu o svojom živote. Keby to spravil mladší človek, okamžite sa mu pripíšu pofidérne motívy, či je to muž alebo žena.
Náhodné nahlédnutí do seznamu přečtených knih jednoho neznámého, který dal palec mému hodnocení knihy o hledání Eichmanna, jsem zjistila, že z prvního období četby Remarquových knih, mi jich pár vypadlo. Tato je jedna z nich! Tohle je prostě vytříbený styl, perla, která neztrácí na kráse a cennosti. Pozoruji však, že čím jsem starší, tím se mě toto téma dotýká bolestněji....
"V zúfalstve a v nebezpečenstve sa človek naučí veriť v zázraky, inakšie by to neprežil."
Krásny citát... a čo dodať ?
Erich Maria Remarque v tejto knihe dômyselne vykresľuje predvojnové obdobie a náladu v Európe. Zároveň čitateľom približuje realistický obraz vtedajšej spoločnosti, ktorá mám pocit, sa svojimi zvláštnosťami alebo problémami nezdá príliš vzdialená od našej súčasnosti.
Najviac sa mi páčilo, že okrem utrpenia, prenasledovania, smrti a nešťastia zohráva v príbehu rozhodujúcu úlohu aj láska.
Úžasné litarárne dielo.
Opäť ma to nutkalo siahnúť po E.M.R., tento krát som skúsil Noc v Lisabone. U mňa to bolo niekoľko večerov a nocí s touto knihou a opäť to bolo smutno-krásne (aj keď zo začiatku sa mi čítalo ťažko) ako som si už u autora zvykol. Tento krát ešte viac smutné ako inokedy, koniec ma dostal.
Co dodat, byl to Remarque, tady nebylo pochyb o tom, jak moc dobrá kniha bude. Způsobem, jakým autor otiskl tuto retrospektivní lovestory na pozadí dopodrobna líčených politických kulis v Evropě, kterou postupně zachvacuje stín nacismu, to jak moc se věnuje filozofickým úvahám, to vše mi hrozně moc připomínalo Kunderu, a ani nevím proč. Takové házení hrachu na zeď...velká oběť na oltář lásky, kterou nečeká žádný úsměvný konec, a kterou doba smetla z povrchu Zemského ve všech jejích iluzích a přesto vše bylo tak důležité pro těch samotných pár okamžiků.
Je vůbec nějaká kniha od Remarqua špatná? Nevzpomínám si... I tato je skvělá.
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Typický Remarque. Ukáže dejiny tak živo, úprimne a autenticky, ako to žiadny historik nedokáže.