Pravěk a jiné časy přehled

14.01.2025

Původně jsem myslel, že svým (ve skutečnosti jen strojeným) magickým realismem to bude podobná kniha do trojice k mé oblíbené Usedlosti a ke Zvonu v jezeře, ale to byl velký omyl. Absolutně nesdílím nadšené recenze, pro mě je to kniha, která se sice snadno a lehkostí přečte, ale současně se musí přetrpět, pokud se nenecháte okouzlit hezkými slovy a půjdete trochu do hloubky. Především už nesnáším to hnípání se v dějinných traumatech 20. století, v čemž se bohužel středoevropská (jak je patrné, nejen česká) literatura zjevně zhlédla a dělá to s upřímným masochistickým zaujetím. Tady mi autorka zas namáčí čenich do stále stejné močůvky, ale nejhorší je, že to rámuje do jakýchsi duchovně-magicko-alegorických kulis, které s tím ubohým dějinným bubláním a kolotáním vůbec nesouvisejí, nedávají mu žádný kontext, smysl ani vyznění. K čemu třeba všichni ti archandělé, zmínění v úvodu, střežící vesnici Pravěk ze všech stran? Vždyť se za celou dobu nijak neprojeví! Proč vlastně "Pravěk" a proč jsou tu sousedé "Božští" a "Nebeští"? A tak dál. Je to jenom hra na duchovní rozměr, plná líbivých, zdánlivě pozoruhodných, ale fragmentárních myšlenek a amorfních alegorií, ze kterých v posledku vůbec nic nevyplývá. Takové prázdné "cosi" mezi slovanským novopohanstvím a ženskou eko-ezoterikou, paradoxně říznutých lidovým polským katolicismem. Vše se tu drobí do série proměn (postav, doby, myšlenek...), upadá a rozpadá se, jen na závěr na straně 276 se objeví jakýsi záblesk smyslu, když autorka téměř gnosticky filosofuje, že tento svět se vlastně Bohu nepovedl, ale možná je někde jinde nějaký lepší, dokonalý a neměnný, jehož je on sám součástí. Kniha se pěkně a svižně čte (za to jedna hvězdička navíc), ale časem začne zarážet dost mizerná psychologie čím dál podivnějších postav, se kterými se nelze sžít – možná proto, že namísto propracované psychologie je to spíš jen typologie, občas dokonce karikatura. Mnoho postav se objeví, aby zase zmizelo, a i ty, které zůstávají, vidíme jen v útržcích. Vše je podané bez emocí, se studeným nadhledem. A celá ta přebujelá alegoričnost a snaha o archetypální podtext to vše spíš vyprazdňují, než že by ty lidské děje obohacovaly a dávaly jim širší rozměr. Celý můj dojem z knihy přesně vystihuje tato hluboká věta: "Všichni, které Kláska vyléčila, během války zemřeli. Právě tak se projevuje Bůh." Ach, děkuji pěkně za vzpruhu do života, přesně to jsem potřeboval slyšet! Zůstává mi z knihy nepříjemný pocit bezútěšné, ale o to líbivěji nakašírované lidské i dějinné marnosti.

05.01.2025

Přesně TOHLE je madam Tokarczuk v podobě, jak ji mám nejraději. V téhle knize je prostě všechno.... překrásný jazyk (borec překladatel), trocha magie, trocha historie, trocha nostalgie, trocha děsu, hrůzy, drsnosti, dál pak zajímavé osudy lidí, spousta symbolů, okénko z ekologie a vztahu ke všemu živému.... krása, mé srdce jásá. Moje kniha do čtenářské výzvy 2025 kniha, která vyšla vícekrát a vždy s jinou obálkou