Běguni přehled
Olga Tokarczuk
První polský román oceněný mezinárodní Man Bookerovou cenou. Proč lidé cestují? Jsme všichni nomády, pro které je překonávání prostoru smyslem života? Olga Tokarczuková se svou pověstnou důsledností a porozuměním vede čtenáře pod povrch modernity, popisuje svět poutníků a hledá podstatu jejich nepokoje a potřeby nezůstávat na jednom místě. V příbězích a úvahách o cestování a prožitcích lidského těla napříč staletími až do současnosti se prolínají témata života, smrti i neukotvenosti.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Běguni. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (81)
Kniha je sbírka povídek, nikoliv román. Jinak fantastický literární um snoubící se s odbornými vědomostmi, místama bizár, občas neuchopitelné myšlenky prchavé jak tekutý písek. Olga Tokarczuková je polský Irwing. Doporučuju.
Nudné, těch keců na obálce, jak to je super knížka. Původ názvu knihy mě zaujal a také to byl jediný příběh, který stalo za to přečíst.
Jinak mi to přišlo jak soukromá spleť neuspořádaných myšlenek člověka, které možná měly raději zůstat zamknuté v deníčku.
Související novinky (1)
Knižní novinky (2. - 15. července)
02.07.2018
Citáty z knihy (2)
„Smrt si značkuje místa jako pes, který očurává své teritorium.“
„Během uplynulých let pochopila, že prostě jen stačí být ženou ve středním věku, bez nějakých zvláštních znamení, aby se člověk naráz stal neviditelným.“
Ocenění knihy (2)
2018 -
Man Booker International Prize
2008 -
Nagroda Literacka „Nike”
Kniha Běguni v seznamech
v Právě čtených | 13x |
v Přečtených | 350x |
ve Čtenářské výzvě | 64x |
v Doporučených | 15x |
v Knihotéce | 153x |
v Chystám se číst | 202x |
v Chci si koupit | 26x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
polská literatura středoevropská literatura Bookerova cena
Autorovy další knížky
2010 | Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých |
2008 | Běguni |
2016 | Knihy Jakubovy |
2007 | Pravěk a jiné časy |
2020 | Bizarní povídky |
Díky literárněvědnému vzdělání chápu, proč je tahle kniha tak oceňovaná. I proč na záložce píší to, co píší. Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že takhle postmoderní román vypadat nutně nemusí. Jen když si vzpomenu na Newyorskou trilogii Paula Austera! Tohle nejsou ani povídky, jako spíš soubor esejů a žánrových textů. Pozorný čtenář sice jakousi nezřetelnou dějovou linku postřehne, ale vtáhnout to neumí. Tedy alespoň mě neumělo. Jsem opravdu ráda, že to nebyla první próza autorky, kterou jsem vzala do ruky, protože by bylo bývalo reálně hrozilo, že by byla poslední.
Lze to doporučit lidem, kteří nemají problém s volnými asociacemi, nesouvislým dějem a jistou dávkou rozháranosti.