Olga Tokarczuk

Natasza Borodina · pseudonym

polská, 1962

Nová kniha

Empusion

Empusion - Olga Tokarczuk

Přírodní léčivý horor. Září roku 1913, léčebné lázně Görbersdorf. Mieczysław Wojnicz, student ze Lvova, přijíždí do lázní v naději, že nejmodernější metody ... detail knihy

Související novinky

Zákon krále Aurory, Jedno temné okno a další knižní novinky (45. týden)

Zákon krále Aurory, Jedno temné okno a další knižní novinky (45. týden)
Vítáme vás u dalšího článku připravovaných knižních novinek na aktuální týden od 4. do 10. listopadu. Můžete se těši... celý text

Populární knihy

/ všech 16 knih

Nové komentáře u knih Olga Tokarczuk

Ztracená duše Ztracená duše

Čtyři hvězdy za ilustrace, jedna za text (bylo ho málo). Záležitost, která si říká o opakování třeba s hrnkem teplého kakaa a kocourem na klíně.
book74worm


Ztracená duše Ztracená duše

Nádhera. Sice je člověk za čtvrt hodiny na konci a to i když věnuje obrovskou pozornost obrazovému doprovodu, ale zážitek je to úžasný. A samozřejmě grafická stránka ho posunuje ještě nad těch 5*. I když i tady mám trochu obavy, že lidé, kteří knihu ocení, si podobné úvahy už prošli a jenom je neformulovali tak poeticky. A ostatní, kterým je hlavně určena, ji buď úplně minou nebo si nepřipustí, že se týká právě jich.... celý text
vlkcz


Pravěk a jiné časy Pravěk a jiné časy

Zařazuji mezi první desítku nejlepších knih, které jsem kdy četl. Představuji si, že paní Tokarczuková je jako velká švadlena nebo výšivkářka, která s velkým nadhledem, jakoby nad světem a nad osudy svých hrdinů píchá do různých míst tu sem tu tam a to bavlněné vlákno se neustále zahušťuje a propojuje a často nečekaně, až je z toho pevná látka, rozprostřená nad krajinou obce Pravěk a okolí. Způsob vyprávění je nezvyklý a originální. Cením si té knihy pro mnohé - například proto, jak pracuje s časem. Čas tu není kategorie fyzikální (čas ubíhající, čas přesný a možný meření), čas je pro ni pohled na svět. Čas daného hrdiny/hrdinky je svět viděný jeho/jejím úhlem se vším tím, co si nese ve svém příběhu, ve své minulosti, ve své duši a v rozumu. Takhle vnímá "čas", tedy "svět" Izidor, Jenovéfa, Rúta, Pavel apod. Toto permanentní měnění perspektivy vytváří jakési "společné" vyprávění toho, co spolu tyto postavy zažily na určitém místě a v určitém fyzikálním čase, ale čas je tu nejen ten okamžitý, ale zároveň i ten věčný. Jeden lidský život. Jedna válka? Další změna politického uspořádání? Jeden rok? Vteřina? Pak si na textu vážím toho, že tyto "časy" autorka nepřisuzuje jen živým bytostem. Zcela klidně, a jakobyby nic, samozřejmě, se na svět dívá duše utopence Skorce, Zlý člověk ukrytý v lese, který je napůl nadpřirozená bytost, ale také některá zvířata a věci. Jejich pohled na svět, jejich "čas", je tu stejně důležitý, jako ten člověčí, protože jsou součástí společných životů. Jsou jen jinou dimenzí života. Ano, tady se dá mluvit o tzv. magickém realismu, protože tyto nadreálné vrstvy jsou tu pojímány jako něco naprosto přirozeného. A pak si vážím toho, jak autorka pracuje s prostorem. Je přeci samozřejmé, že Pravěk má hranice, za kterými končí svět, a že jen senzitivní Rúta ví, kde je. Celý Pravěk s přilehlými vesnicemi je na konci knihy čtenáři jakoby důvěrně známý, každý má nějaký "svůj" Pravěk. Ač knížka malá, je to zásadní text novodobé světové literatury. Jsem nadšený. Hra, kterou musí hrát bývalý statkář Popělský, je snad jediný řád, který v neuchopitelném a utíkajícím světě má smysl, a který je třeba hledat. Lidé v Pravěku hledají svůj vztah k přírodě, ostatním, k sobě, k Bohu, který se pro ně skrývá v proměnlivosti a nikoliv strnulosti. Košatostí různých časů, tj. pohledů na svět, se Tokarczukové podle mne podařilo daleko přesáhnout možnosti tzv. krásné literatury, je to filozofická úvaha o mnohovrstevnatosti života na tomto i v jiných světech. Žasnu.... celý text
Apo73



Bizarní povídky Bizarní povídky

Zcela výstižný název. Zajímavé nápady. Jen ty konce jsou většinou takové nějaké nijaké. Nevěděla si autorka sama rady, jak své bizarnosti vypointovat, nebo to byl rafinovaný záměr?... celý text
Lenka4


Empusion Empusion

Kdyby to nebyla Olga Tokarczuk, tak to nedočtu. Téma mi nesedlo, nudilo mě to, pokořila jsem celý příběh jen z úcty k autorce.
mone