Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/247487/mid_jsou-svetla-ktera-nevidime-SLW-247487.jpg
4
4257
4257
Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2015 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
All the Light We Cannot See, 2014
více info...
Přidat komentář
Myslím si, že knížce hodně škodí, že není řazena chronologicky. Chaotické skákání z roku na rok, z postavy na postavu mi vůbec nesedlo. Příběh je zajímavý, ale bohužel spousta věcí vyšumí do ztracena a člověk musí dedukovat a domýšlet si věci.
Velmi dojemné je setkání obou hrdinů, ale za mě asi nejlepší části knihy je schovávání na půdě a běh v německé škole, které mě pri čtení do sebe vtáhly a udržovaly v napětí. Bohužel do zbytku knihy jsem se doslova musela nutit - 3*
Na začátku pro mě bylo těžší se zorientovat, postupně začal zajímavý příběh, který se ke konci krásně spojil a dopadl, tak jak tomu v té době bývalo... Konec na mě působil velmi melancholicky a ještě nad knihou budu dlouho přemýšlet
Nádherný příběh. Nejvíce se mi líbila perspektiva Marie-Laure a barvité (někdy i doslova barevné) popisování světa zvuků kolem nás. Často jsem se přistihla, že vlastně vůbec nevnímám, že příběhu chybí "vizuál" a je vystavěn jen na tom, jak okolní svět zní, voní a jaký je na pohmat. Wernerova perspektiva je mrazivá od začátku do konce, tolik bych tomu nešťastnému chlapci přála happy end (akorát kdyby spolu hlavní postavy na konci odtančily do západu slunce za zvuků hudby, bylo by to moc sladké a naivní a celý příběh by to shodilo). Čteno v originále.
Kniha se mi kvůli krátkým kapitolám dobře četla, i když občas jsem se ztrácela v čase. Po dočtení však převládají smíšené pocity, prolnutí hlavních postav pro mě bylo hrozně krátké a taky jsem úplně nepochopila, kde skončilo to kulaté cosi. Poslední kapitola ze současnosti mi také moc nesedla. Přesto dávám 4hvězdy, protože mě čtení přes to všechno bavilo.
Nevím kolik chlapů tuhle knížku četlo. Ačkoli mám v oblibě jiné žánry, tato kniha mně opravdu uchvátila. Ne nadarmo získala Pulitzerovu cenu. Krásný příběh, který popisuje několik dějů, aby se na konci knihy spojili v jeden. Ve srovnání se seriálem, který se mi také líbil, je knížka o 100% lepší.
(SPOILER) Poslouchal jsem e-knihu v aplikaci, možná proto mi dělalo docela problém orientovat se v čase i místě. Kapitolky jsou ultrakrátké a než jsem pochopil kde jsem, byl jsem už zase jinde. Kolem páté kapitoly jsem to chtěl vzdát, ale jsem rád, že jsem vytrval: napětí v knize má tvar příkopu, nejprve pomalu klesá a teprve od šesté kapitoly zase pomalu roste až k závěru, kdy se už čte jedním dechem. Už už to vypadalo na happyend, ale to by nesměla být válka ;(.
Krásný a košatý příběh, v němž se jednotlivá vlákna postav, z oddálených koutů válčící Evropy, téměř dokonale svážou v závěrečném vyvrcholení. Dvanáctiletý Werner vyrůstá bez rodičů v neradostné průmyslové zóně Porýní, kde si děti hrají kolem bezedných ústí šachet a na kamenech sedají horníci s vyhaslýma očima. Jeho zvídavá, nadaná mysl do okolního marastu ani trochu nezapadá a on sní o útěku a budoucnosti vědce. Desetiletá Marie-Laure žije v Paříži a veškeré své dny tráví v kabinetech Muzea přírodních věd, kde otec pracuje jako hlavní klíčník. Děvčátko v raném dětství osleplo a zde zažívá svůj niterný vesmír naplněný kouzlem exponátů i přátelstvím se stařičkými vědci. Pak přijde Válka.
Oba hlavní hrdinové v sobě dosud nosí okouzlení, které "umí" jen mladý člověk. Svět Marie-Laury je vlivem její slepoty uzavřený jako lastura, uvnitř však stejně tak vrstevnatý, protkaný bezpočtem zákrutů a ozvěn. Nutí nás přemýšlet, jak málo bohatý je oproti ní svět nás, vidících. Scény, kdy opuštěný Werner v hladové tmě sirotčince hltá úryvky vysílání o fyzice, kdy mu hlas z éteru zodpovídá otázky, jimž nikdo v jeho okolí nerozumí, ani si je v životě nepoloží, jsou dojemné svou dychtivostí. Zároveň je však jen otázkou času, kdy obě mladé duše válka vytrhne z domovů a vnutí jim svou střízlivost.
Doerr neomylně klade přes sebe pasáže z úsvitu války a jejího dramatického konce, z dob, kdy se hrdinové váhavě vydávali na cestu, k jejich závěrečnému divokému zápasu o přežití. Je dokonalý budovatel atmosféry. Scény z nacistického elitního výchovného ústavu Schulpforta, kde probíhá kádrování Hitlerových “vyvolených, náleží k těm nejsyrovějším, fyzicky doslova nepohodlným. Zároveň dokonale objasňují příchylnost mladých Němců k Hitlerově hnutí a jejich slepý pád do spirály násilností. Na straně Marie-Laure pak zažíváme atmosféru přímořského bretaňského městečka Saint-Malo, se šneky připoutanými k patám středověkých hradeb, kde všechno běží tak trochu pod povrchem, i ten odboj je měkký a laskavý jak místní máslové sušenky - dokud nedorazí k vylodění sbory Spojenců.
Za mimořádný samorost v jinak poměrně nepočetné skupině postav (na tak velké dílo) lze označit postavu Lauřina prastrýce Etienna, veterána stíhaného úzkostmi a bolestnými přeludy, který je již několik desítek let uvězněný ve svém šestipatrovém domě, naplněném vzpomínkami a technickými kuriozitami. Zároveň však laskavého a nadaného starosvětskou ctí a vírou v hodnoty vědy - jako starý gentleman z knih Julese Verna (které na nás ostatně mezi řádky románu nejedenkrát číhají :).
Téměř do konce románu šlo o absolutní zážitek. Poslední hvězdu však nemohu dát kvůli zakončení a dovětkům z let poválečných. Jako by na konci toho všeho pečlivě budovaného, kdy se příběh i podařilo zaklenout, najednou došel dech, magie, elán. Prakticky u všech hlavních postav (které přežily) došlo ke zploštění, kouzlo jejich vnitřního světa mizí a třicet let po válce zbývá jen šeď, pochybnosti a smutek. Rozumím však, že bylo nutné nějaké dovětky napsat, neboť se (tedy narozdíl od některých jiných recenzentů zde) domnívám, že v nich Doerr zcela přesně popsal, co se stalo s oním kulatým čímsi, co zde tolika leží v hlavě. :-)
Důvody, proč knihu přečíst:
Chcete rozsáhlý román, kde si kvalita atmosféry a děje jsou rovny.
Milujete Bretaň / Paříž, staré knihovny, podmořský svět, Julese Verna a rozhlasové vlny.
Chcete pochopit, jak může inteligentní mysl propadnout davové propagandě a konat násilnosti.
Chápete, že něha ve válce je vždy přinejlepším hořko-sladká.
Poeticky psaný příběh nevidomé dívky Marie - Laury a nadaného chlapce Wernera. Různé lokality, prolínání času a konec druhé světové války. Příběh jsem četla jedním dechem,předvídala jsem setkání, které se opravdu uskutečnilo a Werner jakoby chtěl napravit určité selhání vůči Frederickovi, zachránil Marii život. I když k ní cítil lásku, věděl, že jejich cesta nebude společná, uvědomil si totiž chyby, kterých se dopustil. Ale bylo možné jednat jinak ? Frederick za svou odvahu vystoupit z tehdejšího systému, krutě zaplatil. Mladí chlapci byli vedeni svými učiteli k brutalitě, která se měla stát pro ně normou.Werner to těžce snášel, ale nedokázal se vzepřít. Závěr knihy byl pro mě překvapením. Na knihu jsem narazila díky DK. Určitě doporučuji.
Tuto knihu jsem četla ušima a zrovna v tomto případě si myslím, že jsem udělala chybu, protože kapitoly jsou velmi krátké, střídají se vypravěci a také čas, kdy je příběh vyprávět. V textové formě si myslím, že bych hned od začátku měla větší přehled, než když je mi kniha předčítána a přiznávám se, nevěnuju ji tím pádem celých 100% pozornosti. To je asi to jediné co mě mrzí. Jinak jsem si poslech moc užila, po "dočtení" jsem se podívala na stejnojmenou mini sérii a ta se mi také velmi líbila, je samozřejmě upravená, ale s tím já nemám problém. Námět knihy je opravdu ojedinělý a originální a mě se velmi líbilo i to propojení hlavních postav (žádnou velkou romantiku nečekejte). Každá postava měla v knížce své místo a vše do sebe velmi povedeně zapadalo. I závěr (bohužel) byl takový, jak být měl, takže za mě velká spokojenost a k přečtení určitě doporučím ráda.
Že je kniha, jsem zjistila až po tom, co jsem se podívala na asi 5ti dílný seriál, a musím říct, že opět kniha lepší ale ale ten seriál jí velice konkuruje!!! Krásný i když smutný příběh o klíčníkovi z muzea v Paříži,jeho dceři, která to bohužel v životě také nebude mít lehké a jejich cesta do malého ospalého městečka Saint Malo, ale zrovna v době druhé světové války to opravdu ospalé městečko nebylo:) Četla jsem jedním dechem, Francii mám moc ráda, i když jsem tam nikdy nebyla
Opravdu silný příběh, některé útržky si pamatuji i po pár letech od doby, kdy jsem knihu přečetla a tomu říkám opravdu kvalitní kniha.
Kniha vychází ze skutečností, které se odehrávaly na konci 2. světové války v Saint Malo 8. 8. 1944. Jsem ráda, že jsem se obohatila o znalosti, které se děly jak na francouzské, tak na německé straně. Kniha je koncipovaná do 2 příběhů. První je o slepé francouzské dívce, která před bombardováním Paříže odjíždí se svým otcem do Saint Malo, kde přežívá 2. světovou válku u strýce Etiena. Paralelně probíhá příběh o mladičkém německém a matematicky nadaném chlapci Wernerovi, jehož schopnosti byly zneužity za 2. světové války. Způsob psaní mi vůbec neseděl. Do čtení jsem se musela nutit.
Audiokniha :
Na knihu jsem se dlouho těšila. Bohužel pro mě zklamání. Asi mi nesedl styl psaní. Kdybych neposlouchala audioknihu, pravděpodobně bych asi nedočetla
Asi jsem čekala o trošičku vííc... Mrzelo mě, že se hlavní postavy setkali až téměř na konci knihy a to jen opravdu na chvilku... A Werneruv konečný příběh mě překvapil, vůbec jsem to nečekala. Jsem zvědavá na seriál.. Snad to bude stát za to.
Už zase odkládám knihu nedočtenou, protože je o válce a na to já v poslední době nemám. Při tom se mi velice líbí styl psaní - krátké až úsečné věty, které úžasně vystihují atmosféru života na počátku války, líbí se mi i prolínání příběhu Marie-Laury a Wernera. Třeba budu mít jindy příhodnější náladu.
Příběh, který se nestal, ale mohl stát....že mohli Etienne a Marie-Laure vysílat aniž by byli odhaleni? Proč by ne...za války jistě nasazovalo s rizikem odhalení své životy spoustu lidí, kteří tím pomáhali k porážce nacistů. Hezky shrnuto v dopise tatínka pro Marii-Laure: "poděkuj ve svém srdci všem odvážným lidem, díky nimž se můj dopis dostal až k tobě." Tak takhle nějak.
Potěšily mě úryvky z Dvaceti tisíc pod mořem. Stejně, jako hrdinka, jsem knížku četla mockrát...přesně si i vybavuji, na jakém místě stránky v mém výtisku byly.
Kniha by měla být jako čtyřdílný miniseriál na Netflixu. Názory diváků (nutno říct, že řada z nich knihu nečetla) jsou rozporuplné, sama jsem zatím neviděla.
Na knihu som sa tešila a isto to bol zaujímavý príbeh, ale v polovici som sa stratila a nevedela som sa nájsť.
Prvních 100 stránek mě moc nebavilo. Kvůli rychlému střídání příběhu Marie-Laury a Wernera jsem měla problém se začíst. Naštěstí jsem vytrvala a zhruba od 120. stránky už jsem se nedokázala odtrhnout. Velmi pěkná knížka nabízející dvě naprosto rozdílné perspektivy na válku. Určitě doporučuji.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál retrospektivní vyprávění
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Kniha se nečetla moc dobře, děj přeskakoval ze současnosti do minulosti a zpět, různý rok. Bylo to dost matoucí a ubírá to na propracovaném příběhu.