Velká samota
Kristin Hannah
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/501705/bmid_velka-samota-ktK-501705.jpeg
5
855
855
Rok 1974. Ernst Allbright se z bojů ve Vietnamu vrací domů jako jiný člověk. Je neklidný, trpí nočními můrami, nedokáže si udržet práci. Když mu řízením osudu spadne do klína chata na Aljašce, rozhodne se, že se tam i s celou rodinou přestěhuje. Divoká, krásná a nezávislá země se jim má stát novým domovem, kde budou konečně spokojeně žít. Také třináctiletá dcera Leni doufá, že společný nový začátek alespoň trochu zklidní bouřlivý vztah jejích rodičů. Po příchodu na Aljašku se zprvu zdá, že se jejich nové útočiště a společenství místních drsných a silných mužů a ještě silnějších žen skutečně stane lékem na všechna jejich trápení. Když však přijde zima, Ernstův psychický stav se prudce zhorší a rodina Allbrightových se začne nezadržitelně rozpadat. Spolu s další vánicí zasáhne Leni a její matku poznání, před kterým tak dlouho zavíraly oči: v okolní divočině je nikdo nezachrání, pokud jim má někdo pomoct, musejí to být ony samy. Velká samota je úchvatný příběh o lidské křehkosti a houževnatosti, o nádherné, ale nesmiřitelné přírodě, která měří všem naprosto stejným metrem. „Hannahová opět útočí na čelo žebříčku bestsellerů – tentokrát s Velkou samotou, rodinnou ságou odehrávající se v srdci drsné, ale překrásné aljašské divočiny.“ – Entertainment Weekly „Husarský kousek – Velká samota je kombinací řecké tragédie, příběhu mladistvé lásky a la Romeo Julie a procítěného vztahového románu.“ – Kirkus Review of Books #1 New York Times bestseller! Aljaška, 1974. Nepředvídatelná. Neodpouštějící. Nezkrocená. Pro rodinu v krizi je to ultimátní test přežití.... celý text
Přidat komentář
Nevím, proč jsem čtení této knihy tak dlouho odkládala. Nádherný příběh, který chytí za srdce.
Já jsem za šťastný konec ráda. Příběh je skvělý a k autorce se určitě ráda vrátím. Hvězdičku méně dávám proto, že ca 2/3 knihy jsou takové obsáhlé, výpravné, ale ten konec pak nabere už poměrně rychlý spád – příběh tak působí trochu nevyváženě („ať už je to dopsaný“) a je to škoda. Závěr knihy by se dal jistě čtenáři nechat prožít mnohem hlouběji.
(SPOILER)
Dobře se mi to četlo. Nádherný příběh z nespoutané Aljašky. Určitě se časem podívám po dalších knihách autorky. Co bych trochu pohanila je obálka (vydání 2019). Proč nemůže korespondovat s dějem? Copak takhle vypadá srub o jedné větší místnosti a mini půdičce na Aljašce? Cha. Někdy by bylo lepší převzít původní obálku od originálu nebo si alespoň přečíst začátek knihy :o/
pro Ísačop: telefonát guvernérovi mě nepřekvapil, v knize je ta známost tak 2x zmíněna. Jinak ten konec byl mnohem víc pozitivnější, než na co jsem byla připravená z průběhu celého děje.
Krásná kniha,která se dobře četla,zklamal mě konec.Ten se moc nepovedl,ale pět hvězdiček dávám.
(SPOILER)
Na základě recenzí jsem se moc těšila, až si tu knížku přečtu.
Zhruba první polovina mě držela ve zvědavosti jak se Allbrightovi, lidi z města, přizbůsobí novému prostředí i způsobu života na Aljašce, kde co si prakticky neuloví nebo nevypěstují, tak to prostě nesní..
Bylo jasný, že Erntovi ani Aljaška nepomůže otřepat se z války ve Vietnamu. Bylo jasný, že se bude časem chovat hůř a hůř. A taky bylo jasný, že Cora bude jeho chování omlouvat a bude všechno, ve jménu lásky, snášet.
Ovšem lvice je lvice. I mlácená lvice bude bránit svoje mládě..
A tady jsem začala trochu očekávat klišé. Nic novýho pod sluncem- tragédie, neočekávané těhotenství, začátek nového života...
Nudáá!
Ovšem úplně tak to není. Jó, konec je trošku na cukrovku, ale tady to až tak nevadí, tady to dokonale sedlo.
Co mi teda nesedlo byl telefonát Toma W. guvernérovi. To jako fakt??
Po Slavíku, který manévroval na hraně kýče, ale držel se, tam Velká Samota občas spadává. V tomhle ohledu mě to někdy zklamalo. Na druhou stranu prostředí, v kterém se román odehrává, je opravdu strhující. Navíc autorka sama na Aljašce žila, takže je tam propis životní zkušenosti. Taky se spisovatelce nedá upřít schopnost psát tak sugestivně, že už od prvních stránek vzbudí ve čtenáři pocit, že je s rodinou Allbrightů v příběhu a jen skrytě pozoruje jejich počínání pár metrů od nich. Už je to pár týdnů od přečtení a Aljaška ve mně pořád zůstává...
Knihu jsem četla poměrně dlouho, protože některé pasáže se táhly a ubrala bych knize 100 stran. Někdy jsem se trochu zasekla. Ale příběh je plný emocí ,krásná Aljaška a zároveň drsná.Leni se ocitla v odlehlé oblasti s rodiči, poznává temní obyvatele, zlo i dobro, štěstí i smutek...nechci spoilerovat..Dlouhá tmavá zima dokáže v lidech probouzet zlo, Ernt válkou poznamenaný se snaží ochránit svou ženu před celým světem. Ale pěkně mu "hrábne" a na povrch začne vyplouvat pravda...od druhé poloviny je příběh strhující a šokující.
Ráda jsem knihu přečetla, ale znovu po ní nesáhnu, pro mě celkem depresivní, a to mi nevadí krimi.
Příběh rodiny Allbrightových je stejný jako aljašská příroda – drsný, nemilosrdný, divoký, ale zároveň úchvatný, nádherný a dechberoucí. Je tu všechno - velká láska, velké přátelství, velká bolest, velké zklamání i velká naděje. Nádherný silný příběh, který se vám zaryje pod kůži, stejně jako ta aljašská divočina. Leni je téměř antická hrdinka, jejíž bolestný přerod z bezstarostného dítěte v dospělou a silnou ženu budete sledovat se zatajeným dechem. Budete jí držet jí palce, povzbuzovat jí, umírat s ní strachy, prožívat bolest zlomeného srdce i plakat dojetím a štěstím. Velká samota je jednoduše velký román!
Úžasná kniha,v níž autorka popisuje aljašskou přírodu a život tak,že se při čtení ocitnete mezi jejími obyvateli.Jejich život bychom ale asi žít nechtěli.Začátky prvních osadníků ,jejich velmi těžký život v zimě,při minimu světla a slunce,v létě,které je nádherné,naopak s sebou nese nepředstavitelné množství práce,která je a musí být přípravou na drsnou zimu.Nezměrný počet utrpení a stále hrozícího nebezpečí.Zároveň soudržnost lidí,jejichž minulost je tolik rozdílná,ale pro přežití nezbytná.Osud hlavní hrdinky s milovanou a milující dcerou a při tom chorobně milujícího manžela je opravdu nepředstavitelný..Manžel,kterému nevratně ublížily účast a zranění ve válce Vietnamu je stále agresivnější.Stále se stupňující domácí násilí,které se s přicházející zimou a téměř stálou tmou zhoršuje.Život dítěte vyrůstající v takovém prostředí,ale hlavně v tak hrozném vztahu mezi jejími rodiči musí a má vliv na její další život.Lze si jen opravdu těžko představit,co je člověk schopen vydržet a přežít.Jakou nezměrnou vůli musí mít,aby opravdu přežil.
Moje třetí kniha od autorky a opět výborná. Za okny zima, sníh a mráz, při čtení pasáží o zimě na Aljašce jsem byla ráda, že se můžu zavrtat hlouběji pod peřinu. Kniha nejen o divoké přírodě na Aljašce, ale hlavně o vztazích. Hluboké lásce matky a dcery, toxické partnerské lásce, první lásce, přátelství, odpuštění. Ačkoli mi v závěru připadala určitá věc málo pravděpodobná, považuji tuto knihu za úžasné dílo a všem doporučuji přečíst.
Asi nejvíce na této knize oceňuji popis Aljašky, způsob žití, jak je pro obyvatele důležité se na dlouhou zimu zabezpečit atd.. Dějově mi kniha přišla zbytečně natahovaná, místy až nudně opakující. Konec určen pro ty , kteří to mají rádi pěkně uzavřené a vyřešené.
Kniha co vás chytí za srdce.
Krásně napsaný příběh o drsné Aljašce, lásce, která bolí a lidech,co i v nejtemnější tmě dokážou najít světlo a naději
Pomalejsi rozjezd mi vubec nevadil, aspon jsem se dokazala poradne ponorit do prostredi Aljasky. Pribeh byl krasny a zaroven tak strasne smutny, chudak Leni dostala dost nalozeno. Konec sice trosku pripominal americky happyend, nicmene v tomhle pripade mi to nijak nevadilo.
Jedinou veci, ktera me rozcilovala, ze bylo v textu pomerne dost preklepu.
Budeš mi chybět Leni. A chci se tam na tu Aljašku za Tebou jet podívat. Těšila jsem se na chvíle, kdy si zalezu pod peřinu a budu v duchu tam, v té zimě a tmě. Někdy toho všeho bylo tak moc, nedávala jsem ty emoce a i když jsem chtěla číst dál a vědět, jak to bude pokračovat, musela jsem přestat, rozdávat to a počkat do druhého dne, kdy budu mít zas sílu číst dál. A děkuji Ti Matthew, že jsi tam s Leni byl...od prvního okamžiku až...Někdy jsem i ráda za ne úplně americké happyendy, ale tady děkuji, že to dopadlo, jak to dopadlo. A už vím, jak to vypadá, když slzy kanou proudem...
Tak tohle bylo NAKONEC HODNĚ DOBRÉ !!! Ikdyž v první pětině jsem tvrdila naprostý opak.
*
Osobně jsem dlouho váhala, téma domácího násilí se mi zcela příčilo, ale ono to v drsnosti Aljašky tak akorát zapadlo a celkové drama zcela vyvážila nádherná romantika.
*
Tento román má pro mou duši obrovský dozvuk, mám mnoho myšlenek a mnoho vět, které bych k němu ráda napsala. Ale to by bylo zdlouhavé. Tak jen shrnu ostatní recenze:
ANO - začátek je tak utahaný a příšerně plochý, že knihu vážně hodláte odložit. Jenže pak nabere neuvěřitelný dech, který vydrží až do konce.
NE - červená knihovna to opravdu není, jedná se o román, ne dobrodružnou výpravu, zde je romantická linka zcela namístě.
NE - žádný přestřelený závěr. Byl přesně takový, jaký jsem si přála.
ANO - slzy citlivější jedince nejspíš neminou
*
Číst tento román je jako loupat cibuli - ze začátku suchá slupka, ale pak Vás rozslzí a jídlu dodá úžasný šmak. Někdo však tu cibuli měl už asi nahnilou :-)
Štítky knihy
láska Aljaška příroda rodina 70. léta 20. století domácí násilí posttraumatická stresová porucha váleční veteráni
Autorovy další knížky
| 2016 |  Slavík |
| 2019 | Velká samota |
| 2022 | Čtyři vichry |
| 2022 | Děvčata z Firefly Lane |
| 2000 |  Andělské vodopády |
Čtivé, ale podle anotace jsem čekala jsem více drsné Aljašky.
Co se týče obalu, jak tady už bylo psáno, myslím, že je to dům, který si postavili Leni a Matthew.