fruitbueno komentáře u knih
Rozpad dětské duše v přímém přenosu... Téma silné, zpracované citlivě a s ohledem na oběti. Rušil mě nepěkný překlad a hrubky v textu...
Někde jsem kdysi četla, že pravda přináší bolest, lež ovšem utrpení. Příběh Bernarda Marese je až téměř neuvěřitelný. Že pravdivý, o tom ovšem nepochybuju ani pět minut, protože život píše neskutečné zápletky. To, jak se do jeho příběhu promítala současnost a zkušenosti autora, mě na rozdíl od jiných čtenářů spíše bavilo. Ukazuje to šíři života v opravdu pestré paletě, přesně takový, jaký doopravdy je.
Výborně zpracované čtení o dávných křivdách. Body nahoru za reálie i vykreslení atmosféry.
Komiks, ve kterém se najde každý, kdo to doopravdy potřebuje...
O textu se mi jen těžko uvažuje, mluví nebo píše. Snažím se nějak uchopit svůj dojem, ale asi to bude chvíli trvat.
Jen těžko uvěřitelné životní osudy a historky prakticky ještě dítěte... Citát o tom, že člověk se nakonec může stát tím, co o něm druzí donekonečna omílají, podepíšu...
Zvláštním způsobem smutná kniha. Prakticky žádný děj, jen vzpomínky, které připomínají rekapitulaci života pana Stevense, tělem i duší majordoma.
"Dal jsem mu to nejlepší, co ve mně bylo, a teď - totiž - asi mi toho na rozdávání už moc nezbývá."
Laskavá kniha od počátku až do konce.
Co všechno člověk udělá, aby přežil? Mnoho. Děsivá výpověď o nebezpečí, převlékání kabátů, pudu sebezáchovy a taky svědectví o historii.
Vzdělaná je skvělá kniha o naprosto neobyčejném osudu dívky z úplně šíleného prostředí. Trpěla jsem s ní, fandila jejímu vymanění z hrůz, které zažívala, a moc jsem jí přála dobrý konec. Situace, kdy člověk zpochybňuje vlastní paměť, úsudek, vzpomínky, byly vylíčeny naprosto přesvědčivě. Cítila jsem autorčinu bolest. Opravdu perfektní čtení.
Je úplně jedno, jakým způsobem je kdokoli z nás "divný", kdykoli se někdo cítí mimo, nekomfortně, jinak, odlišně, tuto knihu bude číst jednoduše jinak než ostatní. Tolik bolesti, niterných odhalení, hrátkách s formováním paměti jsem nečekala. Kniha mě neuvěřitelně zasáhla. Obsahem, na kost odkrytými traumaty v rodině, syrovým zachycením odlišnosti, brutálním dospíváním, ale i formou, která je na hony vzdálená tomu, nač jsme v českých luzích a hájích zvyklí. Četba, která bolí. Neumím si představit, jak bolelo psaní. Díky, Marku Torčíku, za vaši odvahu jít takto na dřeň, takto odhalit to, co bolí a rozhodně není příjemné - nikomu a troufám si říct že ani nikdy.
Povinná četba všem, kteří dodnes tvrdí, že za režimu se žilo lépe. Scénu v hospodě 1952 nedostanu z hlavy už nikdy. Body dolů za chyby a překlepy, chybějící přímé řeči, zmatek a nepřehlednost dějových linií. Velká škoda.
Smutné a tak potřebné čtení. Autentické strany malé Věrky mě neskutečně dojímaly. Velký svět malého dítěte v hrozné době. Silné čtení.
Dlouho jsem se nemohla začíst a pak mě velmi rušily chyby, překlepy nebo chybějící slova. Téma obtížné, nejspíš stále živé, zpracování ovšem spíš průměrné.
Zásadní chybou (ne nutně autorky) bylo, že jsem třetí díl četla bezprostředně po tom druhém. Měla jsem dost času všimnout si nešvarů, mezi ty nejhorší patří asi vykrádání sebe sama. Vše na jedno brdo, unylé formulace, věty, zápletky a nic pořádného tento díl nenabídl ani stran zavedených postav.
Typický letní text, u kterého nemusíte dlouze dumat a uvažovat. Děj se hrne kupředu, nikde nedrhne a i když se dá děj i v tomto díle předvídat, oceňuji, že má svou hloubku (vztahy v rodině, mezi sourozenci, rodiči, vyrovnání s traumaty aj.).
Jako obvykle nemám co vytknout. Knihy Ladislava Zibury v zimě zahřejí, v létě vlijí do žil chuť cestovat a objevovat. Autor (a jeho redaktorský tým) odvádí báječnou práci a každé čtení jeho knih pro mě představuje zážitek.
Jakou cenu má svoboda člověka? Kolik jsou hrdinové ochotni zaplatit a jak pak dokážou žít? Neskutečné překvapení, nečekala jsem, jak hluboce mě tato dystopie zasáhla. Postavy jsou nejspíš záměrně úplně ploché, o to silnější důraz klade autor na příběh.
Petra Dvořáková odkryla poklop nad obyčejnou rodinou, rozbila vše, co se dalo, a aniž by cokoli slepovala zpátky, nechala na nás, čtenářích, jak pozorované sežvýkáme. Odnáším si úzkost, nepříjemný pocit z malosti, strachu, stereotypu a nedostatku lásky, úcty i respektu v rodinách. Uf...