fruitbueno komentáře u knih
Od knihy jsem nic nečekala, o to více jsem překvapená. Spletité rodinné vztahy rámované tragickými okolnostmi. Občas mi chyběla trochu detailnější propracovanost jednotlivých charakterů (Robert a jeho posedlost), ale jinak jde o velmi slušný román.
Dlouho se mi nestalo, abych byla u čtení zpocená i na místech, kde se běžně potím jen při běhu. Neskutečná jízda a zážitek, šílené téma a dočteno během tří hodin.
Viděno optikou dospělého, vlastně jde o hrozně smutný příběh o věcech neviditelných, na kterých ale stojí naše životy...
Budu se taky řadit na stranu těch, kteří textu fandí. Autorka naprosto dokonale popsala život, jaký někdy někde může být. Co zvenčí vypadá jako naleštěné zlato bez jediné vady, může být za zavřenými dveřmi plné bolesti, manipulace, nepochopení a ztrát. Postavy jsou vykresleny dokonale, ani černé, ani bílé, spíš tou nejbarevnější škálou všech odstínů mezi tím. Soudit nejde. Silný text, o to víc, pokud něco podobného někdo třeba zná či zažil. Členění textu mi došlo až když na něj vypravěčka upozornila, tak jsem byla vtažena dovnitř, že jsem si dřív nevšimla...
Román, u kterého jsem bez jediného zaváhání plakala, od kterého jsem třeba v půli věty musela odejít rozdýchat to, o čem jsem četla. To nejnižší, co dokázalo být v lidech. Založeno na pravdivých příbězích, osudech. Proloženo stovkami zajímavých myšlenek, citátů. Vynikající, brutální, syrová četba, která by měla být povinná všem, kdo myslí, že bylo líp.
Naprosto vynikající kniha v každém ohledu, který může čtenáře zajímat! Zároveň obrovské překvapení, že se jedná o autorovu prvotinu. Tak vyzrálý text bych navíc čekala i od někoho zralejšího, což ale nemíním jako kritiku... Přitažlivost pádu má naprosto všechno, co na knihách oceňuji. Dokonalou atmosféru, ze stran přímo slyšíte, vidíte i cítíte prostředí, postavy, pejska... Nechybí závažné téma, zpracované citlivě, ohleduplně, s mimořádnou laskavostí. Ať je jím sebevražda, nebo vlastní traumata, kterým v životě čelí hrdina. Jde opravdu o skvělý text, hluboký, pravdivý, laskavý, který budu doporučovat dál.
Rozpad dětské duše v přímém přenosu... Téma silné, zpracované citlivě a s ohledem na oběti. Rušil mě nepěkný překlad a hrubky v textu...
Někde jsem kdysi četla, že pravda přináší bolest, lež ovšem utrpení. Příběh Bernarda Marese je až téměř neuvěřitelný. Že pravdivý, o tom ovšem nepochybuju ani pět minut, protože život píše neskutečné zápletky. To, jak se do jeho příběhu promítala současnost a zkušenosti autora, mě na rozdíl od jiných čtenářů spíše bavilo. Ukazuje to šíři života v opravdu pestré paletě, přesně takový, jaký doopravdy je.
Výborně zpracované čtení o dávných křivdách. Body nahoru za reálie i vykreslení atmosféry.
Komiks, ve kterém se najde každý, kdo to doopravdy potřebuje...
O textu se mi jen těžko uvažuje, mluví nebo píše. Snažím se nějak uchopit svůj dojem, ale asi to bude chvíli trvat.
Jen těžko uvěřitelné životní osudy a historky prakticky ještě dítěte... Citát o tom, že člověk se nakonec může stát tím, co o něm druzí donekonečna omílají, podepíšu...
Zvláštním způsobem smutná kniha. Prakticky žádný děj, jen vzpomínky, které připomínají rekapitulaci života pana Stevense, tělem i duší majordoma.
"Dal jsem mu to nejlepší, co ve mně bylo, a teď - totiž - asi mi toho na rozdávání už moc nezbývá."
Laskavá kniha od počátku až do konce.
Co všechno člověk udělá, aby přežil? Mnoho. Děsivá výpověď o nebezpečí, převlékání kabátů, pudu sebezáchovy a taky svědectví o historii.
Vzdělaná je skvělá kniha o naprosto neobyčejném osudu dívky z úplně šíleného prostředí. Trpěla jsem s ní, fandila jejímu vymanění z hrůz, které zažívala, a moc jsem jí přála dobrý konec. Situace, kdy člověk zpochybňuje vlastní paměť, úsudek, vzpomínky, byly vylíčeny naprosto přesvědčivě. Cítila jsem autorčinu bolest. Opravdu perfektní čtení.
Je úplně jedno, jakým způsobem je kdokoli z nás "divný", kdykoli se někdo cítí mimo, nekomfortně, jinak, odlišně, tuto knihu bude číst jednoduše jinak než ostatní. Tolik bolesti, niterných odhalení, hrátkách s formováním paměti jsem nečekala. Kniha mě neuvěřitelně zasáhla. Obsahem, na kost odkrytými traumaty v rodině, syrovým zachycením odlišnosti, brutálním dospíváním, ale i formou, která je na hony vzdálená tomu, nač jsme v českých luzích a hájích zvyklí. Četba, která bolí. Neumím si představit, jak bolelo psaní. Díky, Marku Torčíku, za vaši odvahu jít takto na dřeň, takto odhalit to, co bolí a rozhodně není příjemné - nikomu a troufám si říct že ani nikdy.
Povinná četba všem, kteří dodnes tvrdí, že za režimu se žilo lépe. Scénu v hospodě 1952 nedostanu z hlavy už nikdy. Body dolů za chyby a překlepy, chybějící přímé řeči, zmatek a nepřehlednost dějových linií. Velká škoda.
Smutné a tak potřebné čtení. Autentické strany malé Věrky mě neskutečně dojímaly. Velký svět malého dítěte v hrozné době. Silné čtení.