fruitbueno komentáře u knih
Fotr, Slávek, otec Ivana Landsmanna. Musím uznat, že jsem to přečetla na jeden dech. Ivan Landsmann je talentovaný autor, který mě prostě baví. Kontrast mezi vesnicí a městem, mezi vztahy na venkově a v Praze - ten zachytil tak, že líp by to neuměl ani barvoslepý malíř s největší představivostí na světě.
Poprvé jsem knížku četla ještě na základní škole, kdy frčela éra druhé světové války. Jo, doslova frčela, hltala jsem Remarqua po stovkách a mezi ně zapadla i mamčina Anna Franková. Člověka napadnou tisíce otázek. Na které už těžko někdy někdo odpoví.
Smutný příběh Oskara - chlapce tisíce tváří a talentů. Celou dobu jsem čekala, co z toho vyleze: a vylezl silný příběh o vině, odpuštění, minulosti a terorismu. Mimochodem, linka s dobrovolně oněmělým dědečkem mě dokáže spolehlivě rozsekat i při vzpomínce. To jeho mlčenlivé a přitom křičící ano-ne na dlaních... mrazí mě. Přesto je tahle knížka asi o krůček slabší než prvotina autorova, poněvadž mi asi trochu vadí ten americký patos a vztah k heroickým činům. Ale možná tomu nerozumím :)
Já bych na tomto místě chtěla vyzdvihnout jednu věc: překlad Richarda Podaného. Nečtu v originále, nikdy jsem nečetla a ani nehodlám, protože čeština je tak krásný jazyk a když ji uchopí schopný člověk (typu Podaného), člověk žasne. Je to překrásná knížka o putování za minulostí, odhalování minulosti, místy obtížně přístupná, ale o to parádnější je celkový dojem. JSF je nadmíru talentovaný autor a od této knížky ho mám v merku a sleduju každý jeho počin. Už zase čekám na něco nového...
Jazykový klenot, ke kterému se poctivě vracím od střední školy. Každý rok minimálně jednou. Závislost, která neškodí :-)))
Italská renesance se představuje :))))) Nemám proč si ji neužít!
Já mám asi s touto tvorbou problém: ono je vidět, že ten autor je šikovný, umí, zná, vyzná se, jenže mě odrazuje ten stereotyp, vlastně jedno jediné žité schéma (ožrat se-s někým se vyspat-ožrat se-nejíst-někam jet-tam se ožrat atd.) a razance, s jakou je to čtenáři předsouváno. Chápu, že jde o určitou životní etapu, o obraz doby, ale asi jsem na to ocenit to moc mladá. Nebo moc normální.
Jedna z nejlepších knížek 19. století vůbec. Moc nechápu zdejší hodnocení (a celkově hodnocení knih, které spadají to tzv. povinné četby), protože Babička je nádherné počtení, které mě vždycky spolehlivě dojme, rozpláče a zanechá hluboký dojem...
Jak byly Pestré vrstvy originální, tady už je to nuda. Řemeslo výtečné, obsah (a "morál") knihy hrůza. Takže průměr...
Jako malá jsme si se sourozenci, sousedy a sousedky na Děti z Bullerbynu hráli. Byla jsem Britta :)))))
To si člověk říká: Jak můžu některou z postav takhle přes papír nenávidět? A je fakt, že tu nenávist tam schytá skoro každý... Od služebné přes Katku a postupně všichni další. Mistrovské dílo a zároveň knížka, kterou není radno vytahovat při podzimní depresi :)