fruitbueno komentáře u knih

Trošku zklamání z rozvláčné první půle, která brzdila solidní konec. Smutný příběh z nedávné minulosti...

3 21.01.2014

První knížka, kterou jsem od Zeyera četla a hned jsem věděla, že naprosto ladím jeho vlny. Je to zároveň jedna z nejdojemnějších, nejsmutnějších, ale i nejbouřlivějších jeho knih. Plojhar, vlastně takový suchárek, rozervanec, který celou knížku jenom vzdychá, co by udělal, kdyby to, co by nedělal, kdyby tamto. Jenže je za tím něco bolavého, smutného, něco v pozadí a člověk si do toho promítne cokoli zrovna prožívá. Já jsem se se Zeyerem setkala a protla a jsem za to mimořádně ráda.

5 18.01.2014

Vynikající knížka, kterou jsem četla asi pětkrát a dovedu z ní citovat dlouhé i krátké úryvky a pasáže. Překlad Antonína Přidala je skvostný a jak praví přebal, kniha se nepůjčuje, neb hrozí krádež!

Na konci jsem brečela, což nebývá zvykem... Spolehlivě rozplakat mě umí jen Babička Boženy Němcové, nyní už i Jozova Hanule Eliška a spol.

2 18.01.2014

Venkovská sonda do duší, myslí a skoro i těl želarských obyvatel. Trochu mi vadila ta roztříštěnost souboru, než jsem se zorientovala, kdo je kdo, měla jsem problém a nechápala jsem vztahy, vazby, unikaly mi jména... Až ke konci se to jakž takž ustavilo a výsledkem je prima oddechová četba autorky, za kterou píše život...

2 18.01.2014

Překvapivě dobrá, svižná a čtivá detektivka. Atmosféra vzdáleného severu má své kouzlo a já se nemůžu v knihovně dočkat dalších pokračování. Mimochodem, postava Lisbeth je super!

2 18.01.2014

To je panečku jízda! Když se nesmějete poslušně oddanému pleticháři Saturninovi, umíráte z hlášek tetičky Kateřiny a z neuvěřitelně nemožného Milouška, případně z rebelujícího dědečka. Atmosféra knihy je něco, co působí a bude působit. Jedna z knížek, po které sahám kdykoli jdou deprese nebo kdykoli je prostě blbá nálada.

Fotr, Slávek, otec Ivana Landsmanna. Musím uznat, že jsem to přečetla na jeden dech. Ivan Landsmann je talentovaný autor, který mě prostě baví. Kontrast mezi vesnicí a městem, mezi vztahy na venkově a v Praze - ten zachytil tak, že líp by to neuměl ani barvoslepý malíř s největší představivostí na světě.

1 18.01.2014

Poprvé jsem knížku četla ještě na základní škole, kdy frčela éra druhé světové války. Jo, doslova frčela, hltala jsem Remarqua po stovkách a mezi ně zapadla i mamčina Anna Franková. Člověka napadnou tisíce otázek. Na které už těžko někdy někdo odpoví.

Smutný příběh Oskara - chlapce tisíce tváří a talentů. Celou dobu jsem čekala, co z toho vyleze: a vylezl silný příběh o vině, odpuštění, minulosti a terorismu. Mimochodem, linka s dobrovolně oněmělým dědečkem mě dokáže spolehlivě rozsekat i při vzpomínce. To jeho mlčenlivé a přitom křičící ano-ne na dlaních... mrazí mě. Přesto je tahle knížka asi o krůček slabší než prvotina autorova, poněvadž mi asi trochu vadí ten americký patos a vztah k heroickým činům. Ale možná tomu nerozumím :)

4 18.01.2014

Já bych na tomto místě chtěla vyzdvihnout jednu věc: překlad Richarda Podaného. Nečtu v originále, nikdy jsem nečetla a ani nehodlám, protože čeština je tak krásný jazyk a když ji uchopí schopný člověk (typu Podaného), člověk žasne. Je to překrásná knížka o putování za minulostí, odhalování minulosti, místy obtížně přístupná, ale o to parádnější je celkový dojem. JSF je nadmíru talentovaný autor a od této knížky ho mám v merku a sleduju každý jeho počin. Už zase čekám na něco nového...

5 18.01.2014

Jazykový klenot, ke kterému se poctivě vracím od střední školy. Každý rok minimálně jednou. Závislost, která neškodí :-)))

6 18.01.2014

Italská renesance se představuje :))))) Nemám proč si ji neužít!

3 18.01.2014

Já mám asi s touto tvorbou problém: ono je vidět, že ten autor je šikovný, umí, zná, vyzná se, jenže mě odrazuje ten stereotyp, vlastně jedno jediné žité schéma (ožrat se-s někým se vyspat-ožrat se-nejíst-někam jet-tam se ožrat atd.) a razance, s jakou je to čtenáři předsouváno. Chápu, že jde o určitou životní etapu, o obraz doby, ale asi jsem na to ocenit to moc mladá. Nebo moc normální.

2 18.01.2014

Jedna z nejlepších knížek 19. století vůbec. Moc nechápu zdejší hodnocení (a celkově hodnocení knih, které spadají to tzv. povinné četby), protože Babička je nádherné počtení, které mě vždycky spolehlivě dojme, rozpláče a zanechá hluboký dojem...

12 18.01.2014

Jak byly Pestré vrstvy originální, tady už je to nuda. Řemeslo výtečné, obsah (a "morál") knihy hrůza. Takže průměr...

1 18.01.2014

Jako malá jsme si se sourozenci, sousedy a sousedky na Děti z Bullerbynu hráli. Byla jsem Britta :)))))

4 15.01.2014

To si člověk říká: Jak můžu některou z postav takhle přes papír nenávidět? A je fakt, že tu nenávist tam schytá skoro každý... Od služebné přes Katku a postupně všichni další. Mistrovské dílo a zároveň knížka, kterou není radno vytahovat při podzimní depresi :)

6 15.01.2014