fruitbueno komentáře u knih

Popravdě řečeno, hrozně jsem se bála, že schéma "ujdu nějaký kus, hrozně u toho popřemýšlím, šíleně mě budou bolet nohy, namažu si je, ovážu je náplastí a půjdu dál" bude nastaveno pro celou knihu. Proto jsem byla příjemně překvapená, jak plastický, reálný a vskutku jímavý příběh autorka stvořila. Závěr naprosto masakrální a nečekaný (linka s Davidem mě dostala).

3 23.04.2015

Již druhá kniha s podobným tématem v krátkém časovém sledu a zcela odlišné dojmy, i když zůstává společná (bohužel) kritika. Vypravěčku tvoří vlastně tři relativně samostatné texty: příběh současný, vyprávění válečné a fiktivní upírský příběh. Nejvyšší míru nesouhlasu ve mně opět vyvolává současná linie: je plná hloupých klišé a stereotypů bez jediné hlubší myšlenky (zohavená tvář vs. čistá duše, nepravděpodobná a naprosto okatá láska u postav, vztah s ženatým mužem, noční život hrdinky a šest tun dalších), které knize velmi výrazně škodí, podobně jako náznaky. Co se týče válečné linky, tj. stěžejního, nemám výhrad, psát o hrůzách spjatých s židovskou genocidou autorka dovede čtivě, poutavě, bez zbytečného patosu a s dostatečným odstupem, který neuvěřitelné hrůzy podává věcně, až střízlivě, a přitom velice lidsky, z optiky obyčejného člověka. Na druhou stranu - podobných příběhů je napsáno již hodně, nezaručuju tedy, že mi časem úplně splynou. Co musím nahlas a ráda pochválit, je Minčin fiktivní příběh; ač ho jako alegorii asi nevymyslela a nezapsala, zafungoval parádně, bavil mě nejvíce a upřímně řečeno - vyloženě jsem se těšila na pasáže psané kurzívou, protože stály za to. Palec hore za tuto fikci ve fikci.

3 20.04.2015

Tak trochu netradiční příběh o ryze ženském tématu, o mateřství (a jeho různých podobách). Linie Dorothy se měla stát stěžejní linkou celé knihy. Byla jímavá, zajímavá, jiná, čtivá a hlavně - uvěřitelná. Druhá, Robertina, ve mně vzbudila spíš srandu a kroucení hlavou. Bohužel je to na výsledném dojmu dost znát...

16.04.2015

Pořádně zamotaný příběh, který, ač působivý, si ke mně až tak silnou cestičku dojmů a emocí neprošlapal. Velký problém mi dělaly jednotlivé pasáže, promluvy a vyprávění různých postav, které jsem od sebe měla problém rozlišit. A ještě jedna věc mi vadila: autorka povýšila spojku ALE na funkci vět. Ne, že bych tuto pěknou českou spojku neměla ráda. Ale. Mi to vadilo. Děsně!

1 14.04.2015

Zajímavé téma, které mě však svým zpracováním nijak nezaujalo. Příběh byl předvídatelný, naprosto průhledně čitelný a tím pádem trochu nudný...

2 24.03.2015

S knihou jsem se trápila přes měsíc. Nedařilo se udržet pozornost, tak jsem to nakonec asi v polovině vzdala. Život je krátký na to s něčím se tak dlouho trápit!

Drogy, chlast, večírky - to je způsob, jak reagovat na rakovinu zemřelou manželku. Viz můj komentář k prvnímu dílu - kdo jsem, abych házel kamením? Stijnův australský výlet za poznáním mě bohužel až tak neoslovil...

26.02.2015

Dlouho jsem přemýšlela, co o této knize napsat. Existuje určitě zástup knih s podobnou tématikou, mám však dojem, že Třetí poločas se svým způsobem hodně vymyká. Předně sledujeme autentické vyprávění muže, manžela, podnikatele - s trochu (velmi jemně řečeno) nestandardním životním stylem. Večírky, nevěry, převrácené hodnoty, brutálně upřímné komentáře a myšlenky, bez špetky přetvářky... A do toho přichází nemoc. Celou dobu jsem si říkala: jak se může takto chovat? Jak může myslet jenom na sebe? Až někdy hodně za polovinou knihy jsem si řekla: A kdo jsem já, že můžu soudit? Kdo ví, jak bych se zachovala já... (určitě jinak, ale viz první otázka :) Závěr knihy byl emotivní, Stijn šel do sebe a odráželo se to ve vyprávění znatelně. Kniha stojí za čtení, protože je velice svižná, děj se doslova valí dopředu, je bohatý na postavy, dialogy, humor - no zkrátka tak trochu jiné rakovinové čtení...

3 26.02.2015

Nemám šajn, jak toto dílo ohodnotit. Prudce nesympatické postavy, jejichž minulost, přítomnost i budoucnost mi byla těžce ukradená, příběh (???) žádný, no opravdu nevím. Asi by se dala ocenit odvaha autorky, že text vznikl v době, kdy vznikl. Ale to je tak všecko...

Z knihy mám velmi rozporuplné dojmy. Začnu těmi negativními: jak již zde bylo zmíněno, kniha takto formálně vypravená do světa je na ostudu. Překlepy, gramatické chyby, nedůslednost - opravdu hanba. Více se rozpisovat nemá smysl, zmiňovali to jiní a jen bych se opakovala. Kniha by rozhodně zasloužila větší zájem editora, takto ji to zbytečně snižuje. Škoda. Ambice víc než velké. A to pozitivní - jednotlivé příběhy byly moc pěkné. Zachytit těžký život na vesnici se autorce podařilo bez patosu a přehnaných emocí, za což jí tleskám. Soustředění na ženské hrdinky mi přišlo vhod a je hrozně smutné celé to poselství knížky: ať je doba jakákoli (první válka, druhá válka, komunistický útlak i současnost), vždycky se lidé chtějí mít líp, chtějí žít jinak, lépe. A i když se mění vnější podmínky, ta vnitřní lidská nespokojenost je asi přítomná napořád...

2 19.02.2015

Bohužel se nepřipojím k všeobecně kladnému názoru na tuto knížku. Jednoduše z důvodu, že kromě tématu (cityždímající rakovina) je kniha těžce průměrná: zachycuje teenagery ošlehané nemocí, jejich specifický slovník, rozhled a nálady. Neoslovilo mě to. Jedině holandská linka mě trošku chytla. Jinak ne-e.

1 11.02.2015

Marta a její strasti plynně navázaly na předchozí přečtenou knihu (Zapomeň, řeko, téci Věry Stiborové). Nechápejte mě zle, oceňuju svěží deníkovou formu, břitký jazyk a nevšední komentáře. Palec hore rovněž dávám za to, jak se autorka snažila zachytit ten nesnadný přechod do světa dospěláků... Ale jsem dívka z vesnice s třemi křížky na krku (pomalu, ale jistě), které, ačkoli v letech hlavní hrdinky též kalila, chlastala, blila a zevlila, momentálně celé téma nesedlo.
P.S. Ve škole jsem se jenom posmívala tomu, čemu akademici říkají "ženské psaní". Už se nesměju. Jsem v zajetí textů ženských autorek a jak po smilování prahnu po literatuře psané chlapem!

07.02.2015

Už dlouho se mi nestalo, abych u četby knížky bytostně nesnášela některou z postav. Bravo, paní Věro Stiborová, Vaši Agnes bych posranou metlou hnala pracovat na pole, až by se jí od úst prášilo!

07.02.2015

Příběh, který není slzopudný a předkládá děj téměř bez emocí. Líbila se mi hlavní dějová linka, na níž se nabalovaly dílčí příběhy (postavy hlavních postav atd.); nijak to nerušilo, vše zapadalo a vytvořilo zajímavý příběh. Lehká výtka stran jednoho dílu knihy: útržkovité pasáže z jednotlivých předválečných let nezapadly, kromě toho, jak se autorce postupně podařilo přibližovat hustou hitlerovskou atmosféru jsem větší funkci nenašla. A celkově, viděno optikou německých hrdinů, jak už bylo stokrát řečeno, Češi si po válce v zlobě s Němci nemuseli připadat nijak pozadu... Zajímavý příběh, taková ženská sága první poloviny 20. století. Nelze nedoporučit ke čtení!

5 06.02.2015

Text na jedno odpoledne... Téma, které se běžně nezpracovává, podané poměrně poutavou formou, přímočaře, výstižně. Velice oceňuju, že autorka nesklouzla ke kýči, k ubohému vydírání citů a přehnanému patosu. Vidím však i několik vad. Především nepřehlednost (hodně postav!, hodně úhlů pohledu, zkratkovité "přepínání" mezi jednotlivými příběhy, ač se všechny splétají do sebe) a hrozně mi vadilo to sekání konců vyprávění: naznačil se děj, usekl se, vyřešil se za deset stran "jen tak mimoděk". Takové těkání mě rozptyluje a knize nesluší.

3 04.02.2015

Velmi solidní detektivka od ryzí vypravěčky. Paní Rowlingová v sobě nezapře talent, ani kdyby se podepsala XY. Bavilo mě to, svět sélebrit byl zachycen střízlivě a hlavní hrdina (spolu se svou sekretářkou) mi byli hodně sympatičtí.

1 03.02.2015

Abnormálně divná knížka...

1 30.01.2015

Moje první setkání s tvorbou Radky Denemarkové... Jsem překvapená intenzitou knihy, která i po přečtení ve mně zůstává. Autorka se nebála jít do tabuizovaného tématu, nebála se zasáhnout až na dřeň, vyprávění má spád, kniha se čte sama, definuje ji až úsporný vyprávěcí styl. Motiv vlaštovek, ústřední a stěžejní, mě neoslovil - chápu myšlenku (volnost, nezávislost atd.), ale ono přehnané zdůrazňování, na každé straně, pomalu v každém odstavci, knize uškodilo. A nejlepší pasáž? Určitě zápisy o Edvardu Benešovi...

6 28.01.2015

Jsem trochu v rozpacích ze zdejších "plivajících" komentářů. Jistě, téma není žádný med, hlavní hrdina je pošuk, který to nemá v hlavě tak úplně v pořádku. Ale je třeba zachovávat odstup od vyprávěného. Čtivo cca na dvě hodiny, které mě zanechalo klidnou. Úsečný autorův styl chválím.

1 21.01.2015

Nemůžu se ubránit nehezky nečeské zkratce WTF?! Přiznávám, že formálně není knize co vytknout: krátké kapitoly, odstavce, věty či dialogy, srozumitelné, jasné, bez zbytečného natahování. Kniha se hezky a téměř sama čte. Ale nastává čas na "ale". Zaprvé jsem nejspíš nějak nepobrala celou dramatickou zápletku knihy, protože tam prostě nebyla!!; zadruhé jsem měla problém se všemi postavami (výjimkou byli George a ti francouzští manželé z kavárny), všechny ostatní mi byly těžce ukradené, ničím sympatické, absolutně se nevyvíjely (viz vypravěčka Rose, ta na tu absenci doplatila nejvíce, protože byla zachycená jako absolutně nezajímavá černobílá "úchylka") atd.; zatřetí si nějak neumím připojit, čím vlastně kniha má být? Fantasy? Společenská próza? Psychologický text? Nevím, neorientuju se, neumím hodnotit. Dojmy smíšené, rozporuplné, vracet se ke knize nemíním, přestože (nebo právě proto) ten potenciál vystavět obrovský příběh (celá linka s jídlem) tam byl. Prostě a jednoduše WTF??

1 20.01.2015