fruitbueno komentáře u knih

Moje státnicová otázka :) Kosmas nenapsal až tak čtivé a populární dílo jako jeho pokračovatelé, ale poněvadž někdo být první musí, dávám za pět!

3 13.05.2015

Jedna z nejlepších knížek, které jsem kdy četla. Útlá rozsahem, velká obsahem. Nádherná, úsměvná a prostě skvělá Poláčkova vzpomínka, na které mrazí o to víc, že ji psal těsně před nuceným odchodem do Osvětimi.

8 12.05.2015

Zajímavý příběh, který mi však přišel velice nepravděpodobně zpracovaný. Ano, respektuju Malčinu povahu, její svérázný pohled na svět a život, ale přesto se domnívám, že člověk, který by prožil podobné věci, by v sobě po celý zbytek života měl mít kousek pokory, respektu a ohledu... Americký sen tak pro mě zůstává neupřímný, chladný a cynický.

3 11.05.2015

Na knize je nejlepší vskutku nečekaný závěr, jinak bohužel nemám pochvalných slov. Jen dotaz: proč jsou hrdinkami tzv. ženských románů neuvěřitelné hlupky?

2 04.05.2015

"Není-li krása uvnitř, nemůže být ani venku, anebo jen chladná a nudná, náhodná."

Myslím, že tato věta vystihuje veškerý můj dojem z četby. Dlouho jsem nenarazila na nic, co by mě takovým způsobem upoutalo. Pozoruhodný, čistý a krásný český jazyk dal vyniknout nevšednímu a přece tak lidsky zpracovanému příběhu. Autorovi všechna čest, nebýt závěrečné děj trochu retardující pasáže, je to plný počet bez mrknutí oka.

4 30.04.2015

Popravdě řečeno, hrozně jsem se bála, že schéma "ujdu nějaký kus, hrozně u toho popřemýšlím, šíleně mě budou bolet nohy, namažu si je, ovážu je náplastí a půjdu dál" bude nastaveno pro celou knihu. Proto jsem byla příjemně překvapená, jak plastický, reálný a vskutku jímavý příběh autorka stvořila. Závěr naprosto masakrální a nečekaný (linka s Davidem mě dostala).

3 23.04.2015

Již druhá kniha s podobným tématem v krátkém časovém sledu a zcela odlišné dojmy, i když zůstává společná (bohužel) kritika. Vypravěčku tvoří vlastně tři relativně samostatné texty: příběh současný, vyprávění válečné a fiktivní upírský příběh. Nejvyšší míru nesouhlasu ve mně opět vyvolává současná linie: je plná hloupých klišé a stereotypů bez jediné hlubší myšlenky (zohavená tvář vs. čistá duše, nepravděpodobná a naprosto okatá láska u postav, vztah s ženatým mužem, noční život hrdinky a šest tun dalších), které knize velmi výrazně škodí, podobně jako náznaky. Co se týče válečné linky, tj. stěžejního, nemám výhrad, psát o hrůzách spjatých s židovskou genocidou autorka dovede čtivě, poutavě, bez zbytečného patosu a s dostatečným odstupem, který neuvěřitelné hrůzy podává věcně, až střízlivě, a přitom velice lidsky, z optiky obyčejného člověka. Na druhou stranu - podobných příběhů je napsáno již hodně, nezaručuju tedy, že mi časem úplně splynou. Co musím nahlas a ráda pochválit, je Minčin fiktivní příběh; ač ho jako alegorii asi nevymyslela a nezapsala, zafungoval parádně, bavil mě nejvíce a upřímně řečeno - vyloženě jsem se těšila na pasáže psané kurzívou, protože stály za to. Palec hore za tuto fikci ve fikci.

3 20.04.2015

Tak trochu netradiční příběh o ryze ženském tématu, o mateřství (a jeho různých podobách). Linie Dorothy se měla stát stěžejní linkou celé knihy. Byla jímavá, zajímavá, jiná, čtivá a hlavně - uvěřitelná. Druhá, Robertina, ve mně vzbudila spíš srandu a kroucení hlavou. Bohužel je to na výsledném dojmu dost znát...

16.04.2015

Pořádně zamotaný příběh, který, ač působivý, si ke mně až tak silnou cestičku dojmů a emocí neprošlapal. Velký problém mi dělaly jednotlivé pasáže, promluvy a vyprávění různých postav, které jsem od sebe měla problém rozlišit. A ještě jedna věc mi vadila: autorka povýšila spojku ALE na funkci vět. Ne, že bych tuto pěknou českou spojku neměla ráda. Ale. Mi to vadilo. Děsně!

1 14.04.2015

Zajímavé téma, které mě však svým zpracováním nijak nezaujalo. Příběh byl předvídatelný, naprosto průhledně čitelný a tím pádem trochu nudný...

2 24.03.2015

S knihou jsem se trápila přes měsíc. Nedařilo se udržet pozornost, tak jsem to nakonec asi v polovině vzdala. Život je krátký na to s něčím se tak dlouho trápit!

Drogy, chlast, večírky - to je způsob, jak reagovat na rakovinu zemřelou manželku. Viz můj komentář k prvnímu dílu - kdo jsem, abych házel kamením? Stijnův australský výlet za poznáním mě bohužel až tak neoslovil...

26.02.2015

Dlouho jsem přemýšlela, co o této knize napsat. Existuje určitě zástup knih s podobnou tématikou, mám však dojem, že Třetí poločas se svým způsobem hodně vymyká. Předně sledujeme autentické vyprávění muže, manžela, podnikatele - s trochu (velmi jemně řečeno) nestandardním životním stylem. Večírky, nevěry, převrácené hodnoty, brutálně upřímné komentáře a myšlenky, bez špetky přetvářky... A do toho přichází nemoc. Celou dobu jsem si říkala: jak se může takto chovat? Jak může myslet jenom na sebe? Až někdy hodně za polovinou knihy jsem si řekla: A kdo jsem já, že můžu soudit? Kdo ví, jak bych se zachovala já... (určitě jinak, ale viz první otázka :) Závěr knihy byl emotivní, Stijn šel do sebe a odráželo se to ve vyprávění znatelně. Kniha stojí za čtení, protože je velice svižná, děj se doslova valí dopředu, je bohatý na postavy, dialogy, humor - no zkrátka tak trochu jiné rakovinové čtení...

3 26.02.2015

Nemám šajn, jak toto dílo ohodnotit. Prudce nesympatické postavy, jejichž minulost, přítomnost i budoucnost mi byla těžce ukradená, příběh (???) žádný, no opravdu nevím. Asi by se dala ocenit odvaha autorky, že text vznikl v době, kdy vznikl. Ale to je tak všecko...

Z knihy mám velmi rozporuplné dojmy. Začnu těmi negativními: jak již zde bylo zmíněno, kniha takto formálně vypravená do světa je na ostudu. Překlepy, gramatické chyby, nedůslednost - opravdu hanba. Více se rozpisovat nemá smysl, zmiňovali to jiní a jen bych se opakovala. Kniha by rozhodně zasloužila větší zájem editora, takto ji to zbytečně snižuje. Škoda. Ambice víc než velké. A to pozitivní - jednotlivé příběhy byly moc pěkné. Zachytit těžký život na vesnici se autorce podařilo bez patosu a přehnaných emocí, za což jí tleskám. Soustředění na ženské hrdinky mi přišlo vhod a je hrozně smutné celé to poselství knížky: ať je doba jakákoli (první válka, druhá válka, komunistický útlak i současnost), vždycky se lidé chtějí mít líp, chtějí žít jinak, lépe. A i když se mění vnější podmínky, ta vnitřní lidská nespokojenost je asi přítomná napořád...

2 19.02.2015

Bohužel se nepřipojím k všeobecně kladnému názoru na tuto knížku. Jednoduše z důvodu, že kromě tématu (cityždímající rakovina) je kniha těžce průměrná: zachycuje teenagery ošlehané nemocí, jejich specifický slovník, rozhled a nálady. Neoslovilo mě to. Jedině holandská linka mě trošku chytla. Jinak ne-e.

1 11.02.2015

Marta a její strasti plynně navázaly na předchozí přečtenou knihu (Zapomeň, řeko, téci Věry Stiborové). Nechápejte mě zle, oceňuju svěží deníkovou formu, břitký jazyk a nevšední komentáře. Palec hore rovněž dávám za to, jak se autorka snažila zachytit ten nesnadný přechod do světa dospěláků... Ale jsem dívka z vesnice s třemi křížky na krku (pomalu, ale jistě), které, ačkoli v letech hlavní hrdinky též kalila, chlastala, blila a zevlila, momentálně celé téma nesedlo.
P.S. Ve škole jsem se jenom posmívala tomu, čemu akademici říkají "ženské psaní". Už se nesměju. Jsem v zajetí textů ženských autorek a jak po smilování prahnu po literatuře psané chlapem!

07.02.2015

Už dlouho se mi nestalo, abych u četby knížky bytostně nesnášela některou z postav. Bravo, paní Věro Stiborová, Vaši Agnes bych posranou metlou hnala pracovat na pole, až by se jí od úst prášilo!

07.02.2015

Příběh, který není slzopudný a předkládá děj téměř bez emocí. Líbila se mi hlavní dějová linka, na níž se nabalovaly dílčí příběhy (postavy hlavních postav atd.); nijak to nerušilo, vše zapadalo a vytvořilo zajímavý příběh. Lehká výtka stran jednoho dílu knihy: útržkovité pasáže z jednotlivých předválečných let nezapadly, kromě toho, jak se autorce postupně podařilo přibližovat hustou hitlerovskou atmosféru jsem větší funkci nenašla. A celkově, viděno optikou německých hrdinů, jak už bylo stokrát řečeno, Češi si po válce v zlobě s Němci nemuseli připadat nijak pozadu... Zajímavý příběh, taková ženská sága první poloviny 20. století. Nelze nedoporučit ke čtení!

5 06.02.2015

Text na jedno odpoledne... Téma, které se běžně nezpracovává, podané poměrně poutavou formou, přímočaře, výstižně. Velice oceňuju, že autorka nesklouzla ke kýči, k ubohému vydírání citů a přehnanému patosu. Vidím však i několik vad. Především nepřehlednost (hodně postav!, hodně úhlů pohledu, zkratkovité "přepínání" mezi jednotlivými příběhy, ač se všechny splétají do sebe) a hrozně mi vadilo to sekání konců vyprávění: naznačil se děj, usekl se, vyřešil se za deset stran "jen tak mimoděk". Takové těkání mě rozptyluje a knize nesluší.

3 04.02.2015