fruitbueno komentáře u knih
Tři dny přemýšlím, co ke knize napsat. Tři dny netuším. Knížka, která se čte jedním dechem a čím víc se to nezvratně řítí k pointě, tím míň to chce člověk číst... Ale nemůžu se ubránit ZASE kritizovat překlepy a chyby. Bože! Vydat knížku není levná záležitost a NIKDO v této republice není tak bohatý, aby produkoval knihy s chybami. Hanba!
Knížka nebyla vtipná, šokující, originální. Bohapustá šeď, nuda a průměrnost autorčiných povídek nezachránila ani rádoby skandalita chování hrdinky, popis sexuálních zkušeností či plejáda obětí-mužů.
Knihu trápí stejné neduhy jako první díl. Děj naprosto předvídatelný, ba dokonce přes kopírák stejný jako u první části. Postavy jsou vyloženě napřesdržku (hlavní hrdinku jsem nesnášela prakticky od dítěte) a jejich dialogy ještě skoro horší. Asi je to můj problém - červená není a nebude ta pravá barva mojí knihovny.
Nepopírám, že je autor talentovaný vypravěč schopný krátkými výstižnými větami dosáhnout pointy poměrně brzo, vtipně a nenáročně. Ale přesto jsem si ke knize vztah nevypěstovala. Děj (zápletka, problém, cokoli) je předvídatelný, stejně jako konec. Škoda.
Matko Louiso, nikdy více. Hvězda za čtivost, mínus čtyři za blbost. Romány pro ženy nejsou pro mě, když už to pochopím!!?
Velice čtivý román s výraznými ženskými hrdinkami, kterým nelze nefandit... Hvězdu ubírám za časté politické pasáže, které mě nudily. Nicméně příběh jako takový vynikající.
Neříkám, že všechny povídky byly vyloženě špatné, ale nutit se do jejich čtení jsem musela s každým uchopením knihy do rukou...
Překrásná kniha. Málokdy se stává, že nemám víc slov.
V podstatě bych musela zopakovat komentář k první knize ze série. Autorka je mimořádně talentovaná vypravěčka, která čtenáře chytře vodí chodbičkami své představivosti. Skvělé čtení, jemuž na kráse ubírá jen to, že autorka nehodila jednu dvě stopy mezi řádky. Hádat, kdo vraždil tentokrát, bylo naprosto nemožné...
Reálie exotické země (příroda, život otroků, historie atd.) mě bavily a nadchly - podány čtivým způsobem a velice přirozeně. Ovšem lidský příběh mě i přes veskrze sympatickou hrdinku nudil, hlavně ony milostné pasáže, které byly napsány tak kýčovitě a trapně, že mi byla skoro až hanba.. Já ty "červené knihovny" prostě nemusím.
Kdyby mi někdo na začátku čtení řekl, že po přečtení knížky napálím plný počet, tj. 5 hvězdiček, asi bych si ťukala na hlavu, rotovala kolem své osy a ještě u toho prozpěvovala sprostonárodní songy. ALE! Přes počáteční údiv (je to fikce? je to pravda?) a nechuť k formě, jazyku i dílčím charakterům postav (Vědkyně byla kráva, Ládík idiot, autor pasivní ňouma, obecná čeština působila vlny dávení) jsem dospěla k tomu, že čtu unikátní výpověď o tom, jaký je dnešní svět. Knížka je plná až nepříjemně pravdivých formulací, které nutně člověka nahlodají a přinutí zamyslet se nad tím, co tady děláme, kam kráčíme a čeho chceme dosáhnout. Druhé ALE patří zejména postavě Vědkyně, pro kterou jsem zpočátku moc sympatií neměla, ale jak ji autor postupem času odhaloval, dostala mě a bezostyšně jsem jí fandila. Palec jednoznačně hore za to, že Fendrych takto zachytil ženskou postavu, duši, charakter - z pohledu chlapa to asi nebyla jednoduchá věc. O to víc účinně ale dopadla. A celou dobu jsem si říkala, jak bych ke knize přistupovala, kdybych byla mladší a naivnější...
S velkým politováním po 210 stranách oznamuji, že knihu musím odložit a zůstane nedočtena. Do čtení se musím nutit a nestojí to za to. Příběh neplynul, vypravěč se věnoval všemu jen ne dějové lince a proto volám - ne-e!
P.S. Až se někdy někdo bude učit o vypravěčských perspektivách, doporučím tuto knihu. Vypravěč je vládce, který laskavého čtenáře zkouší tak dlouho (úmornými pasážemi např. o zemědělství 19. století a jinými), až to prostě onen čtenář vzdá a knihu zahodí.
Pro mě naprosto nečitelná knížka a obávám se, že vlna veder za to nemůže. Nedočtu ji ani v zimě.
Dojemná novela o tom, že láska kvete v každém věku.
Poslední dobou se mě podobné generační romány drží jak klíšťata.. Příběh Alžběty a Anežky mě oslovil. Autorčin styl se mi líbí dvojnásobně: je úsporná, nechodí daleko pro výraz, ovšem problémem pro mě zůstává i přes nesporné dojmy uvěřitelnost, reálnost postav.
Na tento "psychothriller" jsem četla/slyšela jen samou chválu. Z dlouhé chvíle jsem po knížce v knihovně sáhla a nemůžu maskovat svoje zklamání. Knížku beru jako pokus o něco hlubšího, který se ale bohužel ani trochu nezdařil. Knížka není ani trochu psycho (je úchylná), ani trochu thriller. Perverzní vrazi a úchyláci jsou zachyceni skoro jako citliví jedinci, dialogy "postav" jsou tupé (na úrovni červené knihovny) a překlad z originálu je unylý, nudný a tak strašně snažící se být "free, cool a in", až bych z něj zvracela (když totiž na jedné stránce čtete šestkrát o šoustání, jednoho to omrzí). Hvězdička za to, že děj odsýpá a člověka tak nějak nad očekávání zajímá, kolik lidí hlavní "hrdina" zabije než konečně "zasune".
Někde ke konci knihy autor napsal něco, čím mě úplně odrovnal (jako by nestačila celá kniha, že?): hlavním posláním bylo demytizovat stav lékařský (chirurgický) a ukázat tuto "kastu" jako obyčejné lidi, kteří neví, tápou, bojí se a pochybují - o moderním světě, medicíně a hlavně o sobě. Tichý dech je kniha, která nutně musí zajímat každého, komu není jedno svět, ve kterém žije. Brutální podmínky, střízlivé komentáře a hlavně nepřenosná zkušenost, kterou Jan Trachta zažil, jsou opravdu z jiného světa a já za ně děkuji.
Od prvního okamžiku jsem věděla, že si román o Františku Villonovi zamiluju. Obdivuju autorčin laskavý zájem a tón, její polopřímé řeči, "vhledy" do nitra postav, na nichž je patrné, jak moc je má ráda. Středověk vylíčila barvitě, byl slyšet, cítit i vidět. Smekám!
Předestírám dopředu, že proti pohádkám, představivosti a fantazii nic nemám - naopak, dovedu jak nikdo druhý ocenit vše, co hraničí s čímkoli reálným. ALE tento příběh byl už přes čáru. Text byl čtivý, ubíhal, ale téma a celý příběh se se mnou úplně minul. Mělo to být hluboké vyprávění o utrpení ženy, ale mi to přišlo jak výlet, který klouzal po povrchu, stokrát se nadechl k něčemu pořádnému a stokrát mu to nevyšlo. P.S. Upřímné díky, že autorka nechala "uplácat" Fainu ze sněhu. Kdyby si "dceru" upekli jako buchtu v troubě, nechci ani pomyslet...