Hodina tance a lásky
Pavel Kohout
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/1242/bmid_hodina-tance-a-lasky-xLu-1242.jpg
4
314
314
Sedmnáctiletá Kristina Kleinburgerová je ještě panna. Přijíždí z internátu v Berlíně, aby strávila prázdniny s rodiči a oslavila své osmnácté narozeniny… Německá romance se odehrává během čtyřiadvaceti hodin v Malé pevnosti, kde je velitelem její otec. Na žádost matky dostává Kristina učitelku baletu: je jí maďarská Židovka, bývalá primabalerina. Ačkoli má být řeč výhradně o tanci, naivní Kristina se nakonec právě od ní dozvídá pravdu o transportech, koncentračních táborech, o likvidaci Židů.... celý text
Přidat komentář
První polovinu jsem četla se sebezapřením. Málem jsem to kolem sté stránky vzdala. Jakmile přišla na scénu židovská baletka, kniha začala být velice poutavá a dostala jsem se do fáze, že jsem knihu musela ještě ten den dočíst. Proto jsem z konce byla trošku zklamaná, čekala jsem silnější prožitek. Určitě v knize jsou takové úseky, co berou dech, ale vracet se k této knize nebudu. Ale od přečtení neodrazuji.
Podle anotace jsem čekala něco trochu jiného. Je tam tanec, je tam láska - ale o tanci to vlastně vůbec není (myslela jsem si, že tam půjde zejména o hodinu/hodiny tance, kde se zároveň hrdinka dozví něco o lásce a o životě v terezínském ghettu), a o lásce tak trochu. Prostě je to pár dní ze života dcery německého velitele v Terezíně.
Asi půl roku jsem se na knížku těšil, než jsem se k ní dostal. Po dočtení mi bohužel nezbývá než zkonstatovat, že to bylo pro mě zklamání roku. Od tak věhlasného autora, jakým Pavel Kohout je, jsem přece jen čekal trochu hlubší ponor do tématu.
Vcelku dobře načrtnutým charakterům hlavních postav chybí podrobnější popis, jakási vrstevnatost. Autor klouže po povrchu. Vsuvky popisující počínání jednotlivých aktérů v minulosti, které měli zajistit kontinuitu vyprávění, jsou čtenáři předkládány bezkrevně až suchopárně, jako by byly opsány z policejního protokolu. Dílo je plné proklamativních výroků, o spoustě klišé pronášených snad na každé stránce ani nemluvě. Korunu tomu všemu nasazují neskutečně slaboduché dialogy (nedovedu si představit, že by takhle lidé spolu někdy mluvili, a to ani před osmdesáti lety). Celkově na mě kniha působila velice naivně.
Byla to moje první Kohoutova kniha a ke konci čtení to vypadalo, že zároveň i poslední, ale abych autorovy nekřivdil, zkusím ještě nějaké jeho starší dílo.
Knížka mě nějak zvlášť nezaujala. Mám z ní hodně smíšené pocity, protože v některých chvílích mě knížka opravdu bavila, ale některé části mi naopak přišli moc zdlouhavé a nudné.
Někdy se mi stalo, že jsem se musela vracet, abych vlastně pochopila co se v knížce děje. Moc se mi nelíbil styl psaní a myslím si, že si autor mohl odpustit některé detaily ze soukromí. Postavy mi nepřišli nějak výrazné, takže jsem s žádnou z nich neměla nějaký velký problém. Hlavní hrdinka mi byla sympatická, takže jsem v tomhle směru problém neměla. Konec mi úplně nesedl a myslím si, že ho autor mohl trochu doladit.
Knížka ve mně nevyvolala nějaký zvláštní dojem, ale rozhodně chápu, že se knížka spoustu lidem líbí. Kdybych si chtěla přečíst knížku na téma Druhá světová válka vybrala bych si jinou knížku a k této bych se už nevracela. Mně se knížka nějak zvlášť nelíbila a znovu si ji nepřečtu, ale rozhodně to byla fajn zkušenost.
Rozporuplné od začátku do konce. Děj se odehrává ve dvacetičtyřech hodinách s občasnými odbočkami do minulosti. Párkrát jsem se vrátila i já o pár řádků zpět, abych se ujistila, jak to autor myslel. Vykreslení především ženských hrdinek s popisem jejich nálad, pocitů a myšlenek, nebylo pro mě uvěřitelné.
Mám hodně rozporuplné pocity. Viděla jsem film, četla knihu. Obojí mě zasáhlo, emoce se mnou házely ze strany na stranu. Nakonec jsem se ustálila v depresičce, kterou korunovalo podzimní sychravé počasí. Rodinný život , hra na vzorného tatínka, který po snídani odešel střílet do Židů... Vzpomněla jsem si na kdysi v Československé televizi vysílané zpravodajství o Heindrichovi a jeho ženě, která do televize prohlásila, že by se do Prahy a do doby Protektorátu vrátila třeba i bosá. Uvědomujeme si, kolik takových velkých dcer národa bylo v Hitlerově mládeži vychováváno a své nadšení předávaly- a předávají- dalším generacím? Tak jak jsme v historii zavírali oči před nebezpečím od německých hranic, tak teď zas zavíráme oči před nebezpečím přistěhovalců z muslimských zemí. A mám strach z budoucnosti, aby jednou náš kulturní svět nebyl zatemněn jinou , další velkou myšlenkou, dalekou od našich hodnot.
Kniha se četla docela dobře, ale nevyvolala ve mně nějaký zvláštní dojem. K této knize se asi vracet nebudu.
(SPOILER)
6.červen 1944- terezínská pevnost
18.letá Kristýna Kleinburgová se vrací z internátu v Berlíně ke svým rodičům do Terezína. Zamiluje se do Wolfganga Weissmüllera.
Kristýnina matka přemluví otce,aby dal Kristýně k 18.narozeninám soukromou učitelku tance, Židovku Annu Ballontay, která je vytažena z vlaku, který odváží Židy do Polska.
Od Anny se Kristýna dozvídá o transportech a koncentračních táborech.
Kristýna chce za Annu orodovat až u Hitlera. Tím rozpoutá drama.....
Překvapivá dohra na stejném místě o 22 let později.
(2009)
Padouch nebo hrdina, to je to, oč tu běží... Většina postav vlastně není ani nijak nesympatická ani nijak nepochopitelná, a přesto se podílejí na zabijácké mašinérii. Dalo by se říci, že jde především o dvě narozeninové oslavy celkem příjemných žen, ale co se děje v pozadí i autorovy závěrečné úvahy, zanechává silné mrazení v zádech. Pavel Kohout opět zvládl dát zdánlivě jednoduchému příběhu velký přesah, takže ani na tuhle jeho knihu hned tak nezapomenu.
Za mě geniální zpracování tématu holocaustu, potažmo jakéhokoli totalitního režimu. Čtenář sleduje primárně den téměř osmnáctileté Kristiny, v širším měřítku pak Den D (vylodění v Normandii). V nenásilných odbočkách je čtenáři umožněno nahlédnout do osudů a charakterů ostatních postav a už tehdy si onen uvědomí, jak relativní je to, co čemu říkáme pravda. Jak diametrálně odlišná a přitom stále pravdivá může pravda být z jiného úhlu pohledu. Už v průběhu čtení člověka napadají otázky, jak snadné je odsoudit nacismus a zároveň se stranit zodpovědnosti za dění v letech poválečných (odsun Němců, popravy bez předchozího soudního projednání). Otázky si v závěru klade sám autor a povyšuje je nad rámec jedné konkrétní dějinné etapy na otázky obecně morální - otázky moci, morálky ducha, schopnosti podlehnout idejím, fanatismu, otázky víry, cti... Přičemž všechny tyto veličiny jsou proměnné podle toho, z jakého úhlu pohledu je na ně nazíráno. Po přečtení mě napadá teze, která samu sebe vylučuje a přesto je pravdivá: Naší jedinou jistotou je to, že žádnou jistotu nemáme. Knížka je čtivá, poutavá, nabízející nespočet otázek k zamyšlení. I milovník plytkých románů ji, myslím, stráví, jen u toho holt nebude filozofovat. Bedlivější čtenář ocení bravurní přesah historický, psychologický, sociologický i etický. Film jsem neviděla, dodatečně ho ráda shlédnu, i když pochybuji, že by tento přesah mohl být ve filmovém prostoru tak skvěle uplatněn. Ale kdoví, třeba se to povedlo :-) Kniha super!
Je pravda, že jsem se od knihy nemohl odtrhnout, možná je to i tím, že se to odehrává jen v krátkém časovém úseku, čas tam tedy plyne zvolna a já měl chuť ho celou dobu popohánět. Moc se mi ale nelíbilo, jak je to napsané, některé detaily ze soukromí postav si mohl autor odpustit. A podle mě tomu chybí lepší závěr. Taky bych uvedl někde vpředu, že ten příběh původně napsala studentka FAMU jako scénář. Leccos to vysvětluje a je škoda se to dozvědět až po přečtení knihy v malé autorské poznámce na poslední straně.
Není sice tak úplně pravda, že by se kniha odehrávala během jednoho dne, vzhledem k častému vracení se do minulosti postav, ale každopádně bylo zajímavé pozorovat rodinu Kleinburgerovu, jak se svou naivitou téměř očišťují nacismus.
Moc hezká kniha. Film podle ní tak povedený nebyl, ale román je za pět hvězdiček.
Tak tahle kniha opravdu stála za to! Po celou dobu čtení mi hlavou probíhaly myšlenky, jak zhodnotit chování, situace, pohnutky, myšlení jednotlivých postav, ....jak se rozepíšu. A pak příběh skončil. Autor přidal doslov. A tam píše přesně to, co bych chtěla vyjádřit já, kdybych to uměla.
Krásná knížka...smutné téma, ale zpracované tak, že vás nenechá odejít, dokud nedočtete...což není zase tak složité, protože je to knížka vcelku útlá. Výborně napsané...rozhodně doporučuji!
Než jsem se dostala k této knize, viděla jsem nejdřív film na její motivy. Byl skvělý. Ale pro mě je tato kniha ještě lepší než film.
Krásná kniha, plná velmi emotivních situací a u konce mě jako první kniha rozbrečela, při zjištění, jak jednotlivé postavy dopadly (nechci spoilerovat :) ). Jsem velmi ráda, že ji mám v maturitní četbě a minimálně pouvažuji o jejím zařazení do maturitního seznamu.
Pro mě velké překvapení, které jsem našla v seznamu četby k maturitě a vzala ho do ruky s matnou vzpomínkou, že jsem slyšela o filmu se stejným jménem (jenž jsem, nutno dodat, neviděla).
Hodina tance a lásky je výborně napsaná a se skvěle vykreslenými postavami, protože každá má svou minulost a nějaký cíl.
Zkrátka velice zajímavý příběh, vyprávěný z nezvyklé perspektivy, nutící k zamyšlení.
Pro mě objev Pavla Kohouta. Musím si přiznat, že trochu zanedbávám české autory, ale v tomto případě kvalitní počtení, které nezaostává za světovou literaturou na toto téma, spíše naopak.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Katyně |
| 2008 |  Hodina tance a lásky |
| 1990 | Kde je zakopán pes: memoáromán |
| 2009 | Hvězdná hodina vrahů |
| 2005 | Konec velkých prázdnin |
Kvalitní čtení o životě v terezínské pevnosti prožívaný z druhé strany - ze strany německého velitele a jeho dcery. O nevědomosti toho, co se děje za zdí, o první lásce, ale i o křehkosti a zranitelnosti.