fruitbueno komentáře u knih
Kniha, o které nejvíce řekne jedno jediné přídavné jméno: poctivá!
Zpátky na stromy, chtělo se mi řvát při této Faberově knize. Kafkovské panoptikum vyvedené do nejvyšší absurdity je velice znepokojivou knihou, která víc než cokoli svědčí o tom, v jak zvráceném světě musíme žít...
Standard od Petry Soukupové. Kromě umně propracovaných charakterů na knize oceňuji zejména schopnost navnadit čtenáře k dalšímu čtení (předvídáním děje, "hypotetickými" scénáři typu "kdyby" atd.) a trefnou úderností slov, vět, odstavců, kapitol. Doporučuji!
Knížka, o které hned od začátku víte, jak skončí. Přesto je děj výborný. Postavy jsou prokreslené do posledního detailu, zejména Oliver a jeho pozice "uprostřed mlýnských kol" je parádní. Vedle samotného milostného příběhu mě hrozně bavilo vše okolo školy - jednak byly všechny postavy něčím hrozně zajímavé, jednak je to školní prostředí vykresleno víc než umně. Hlavně ďábelský Hansi...! Co je ovšem trestuhodné, je změť pravopisných chyb (chybějící interpunkce, hlavně čárky), edičních nedostatků (špatné uvozovky) atd. Hanba!
Kupodivu jsem se u čtení nedávila a nezajíkala blbostí, i když pár lapsů by se i tady našlo.. Nenáročné čtivo na vážné téma, které neurazí, ale nenadchne.
Vysoce znepokojivá kniha, jejíž přečtení mi dalo zabrat. Fuj téma s fuj etickým přesahem.
Mám za sebou víkend, kdy nemám tušení, co si o přečtených knihách myslet :) Reinerova prvotina je první z nich :):):) Děj jako takový v pořádku, ale ten závěr...?
Knížka, ke které snad nemám co říct :D Blboučká hrdinka, ještě blbější (ex)manžel, rozežraný fracek syn, zápletka předvídatelná až to zabolelo - mám pokračovat?
Čekala jsem úplně něco jiného, ale ve výsledku jsem zklamaná nebyla. Vydat se na cestu, aby člověk vyléčil rány, bolest nebo minulost, dává celkem smysl. Cheryl jsem fandila, a i když bych uvítala trochu více detailů ze samotného cestování, výsledný dojem je i přesto fajn.
Nepochybuju o tom, že knížka zasáhne a osloví mraky lidí. Ale mi se kniha začala líbit prakticky až v úplném závěru (od okamžiku, který jsem nečekala ani trochu). Prostřední část byla nudná a stereotypní (Dex opilec, Emma bezcílná v KFC či jinde), a proto nemůžu jinak než tři hvězdy. Každopádně palec nahoru za způsob vyprávění, dialogy a některé myšlenky.
Petra Soukupová nezklamala. Knížka je brilantní sondou do života naprosto obyčejné rodiny, kterých je na statisíce. Atmosféra, taková hutná deka, kterou je děj přikrytý, člověka dostane, mrazí ho a nemůže si pomoct ve zcela vyhraněných názorech na postavy. Tleskám autorce, opravdu mistrně odpozorovala lidské povahy, osudy a rodinné vztahy.
Tato kniha byla napsaná dle bezejmenné kuchařky: Uvař čtvrt kila nudy, okořeň špetkou sprostých slov, servíruj na stříbře a přežvykuj klišé všech řádů a stupňů. Úspěch zaručen, když kniha nemá příběh, je to jako když jídlu chybí sůl.
Martin Reiner si na svá bedra naložil těžkou kládu a s respektem člověka, který tuší, jaké to je zpracovávat tuny materiálu, hádat nad tisíci prázdných a hluchých míst, uznávám, že svůj úkol pojal naprosto suverénně. Pokud váháte, zda knihu číst, nečtěte ji jako výpověď o Blatném, ale jako svědectví o literatuře (nejen) 2. poloviny 20. století. Tolik barvitých detailů a podrobností nenabídne žádná druhá příručka. A navíc získáte naprosto upřímný a lidský autorův postoj, dojem a chápavost ke svému objektu - čiší totiž z každé jedné věty.
Autor v sobě nezapře filmového scénáristu! Děj střídá děj, akce akci, dialog jiný rozhovor, takže čtenářova duše musí nutně jásat a skákat metr nad zemí. Poutníka doporučuji číst všem, kteří mají akční a napínavé příběhy, zhltnete ho takřka na jeden zátah, obohatíte se o praktiky tajných služeb, budete se radostí tetelit nad tím, jak vypravěč umně tvoří text: tu a tam něco zamlčí, navnadí vás předvídáním budoucích dějů, s odstupem dovysvětlí souvislosti, přidá milimetrové postřehy, které děj dotvářejí k dokonalosti. Nemám knize nic k vytknutí, postavy přiměřené, jejich profily uvěřitelné, děj promyšlený a chytlavý, rovnováha mezi obsahem a formou vyvážená. K tomu připočítávám opravdu vynikající překlad Pavla Medka, který je prostě top českého překladatelského prostředí. Nadšení ze mě doslova tryská!
Tak trochu porno z 15. století - tak nás ve škole lákali k četbě útlého svazečku básniček Hynka z Poděbrad. Inspirován Dekameronem, napsal vtipné veršíky s ještě vtipnější pointou. Májový sen musí bezpodmínečně bavit i v současnosti!
Zatímco u Labyrintu, té šílené, vtipné, zběsilé a nezapomenutelné změti, mé srdce plesalo, Ráj mě bohužel dokonale uspal...
Soubor tří nezávislých povídek mě uchvátil. Tak pekelně přesná, podrobná a odosobněná výpověď o rodinných poutech mě dostala. Člověk už nějaký pátek po světě chodí, dívá a pozoruje očima a dobře ví, že všude je něco, každá rodina má ve skříni více či méně chrastivé kostlivce. Perspektiva dětí (uplatněná s různou intenzitou ve všech povídkách), neosobní er-forma, polopřímé a nepřímé řeči, střídání perspektiv vyprávění - to vše dodalo celému svazku nevšední, až bytostně nepříjemný pohled na věc. Petra Soukupová šla až na dřeň a vyplatilo se: nepříjemný pocit rozlezlý během četby po všech vnitřnostech dává tušit, že na knížku jen tak nezapomenu.
Když mi se líbí, jak xenofobní Dalimil byl... :)