Pod kůží

14.05.2024

Průměrná sci-fi povídka, ale bohužel roztažená na 250 stran... Zajímavý námět, ale bohužel nuda a nuda.

08.04.2024

Ten chlapík psát umí, ale má to v hlavě opravdu divně pomotané. Zvládl jsem polovinu, ztráta času. Lituji autora, že tak málo věří v člověka.

15.01.2024

Velmi zvláštní kniha, ale nadchla mě. Stojí za přečtení

14.06.2023

(SPOILER) Kniha mi byla doporučena a přečetl jsem ji se zájmem. Byla to taková parafráze, jak se k okolnímu světu chováme my lidé. Vtipné bylo přirovnání, že lidem přijde nepřirozené zabít opici, protože nám je podobná, v knize zase čtyřnozí tvorové podobní kočce nebyli schopni zabít čtyřnohé ovce.

10.05.2023

A to je všechno?! Chybí mi tak ještě 100 stránek nějakého dalšího vysvětlení.
Pak by to byl slušný sci-fi thriller.
Takhle nevím úplně, co si mám myslet. Bavilo mě to od začátku, to zas jo, ale k plné spokojenosti mi tu něco chybí.
Nakousnuté příběhy by šly ještě dopsat. Sice si to můžu domyslet po svém, ale ...
I tak doporučuji.

10.05.2023

Na můj vkus až příliš mnoho nelogičností a nedotažených myšlenek sráží bohužel jak hodnotu, tak poslání díla. Navíc je celkové vyznění až příliš depresivní a byť jsem fanouškem například děl Zoly, Solženicina a jiných proroků zmaru, povahou jsem celoživotní optimista. Dávám tedy přednost dílům, z nichž vysvítá alespoň nějaká naděje, jíž se mohu kojit. Tudíž zlatý střed.

20.04.2022

,,Pod kůží jsme všichni stejní."
Zatím moje druhá kniha od Fabera, tak si pořád si zvykám na styl psaní, ale anotace mi nedala spát už několik měsíců, že jsem si tu knihu prostě musela půjčit. Upřímně, začetla jsem se až od nějaké 80. strany. Není to nuda, ale je to takové krkolomně napsané, více méně zpověď s málem přímé řeči. Hodně jsem se musela na čtení soustředit, a to mě šíleně unavovalo. Jinak námět velmi originální, na tak krátký příběh i dost promyšlený a přitom stále tajemný. Věřím, že si knihu zapamatuji.

14.02.2022

(SPOILER) Lidé a zvířata. Jsou pojmenováni takhle pouze proto, abychom se orientovali v místním potravním řetězci. (Až jsem se musela usmívat nad motivem pojmové i praktické záměny lidí a zvířat, se kterým jsem se setkala v krátké době – náhodně - ve dvou dílech dost odlišného kalibru: tento Faber a Burešovo Inferium).
Anotace naznačuje víc než je nutné, škoda. Isserleyin výběr stopařů a jejich rozhovory jsou záměrně pojaty jako vzájemné sociální (sexuální?) oťukávání a spolu s popisem myšlenek obou postav mě bavily (doslova) nejvíc. Když se odhalila podstata tohoto lovu (a musela jsem pominout nefungující policii), jednalo se až o naturalistické výjevy, umocněné tím, že na jedné straně jsem stále cítila částečné sympatie k hlavní hrdince (zesílené popisem kastovní společnosti na její planetě), na druhé straně jsem si byla vědoma, že stojím coby člověk (?) na špatné straně.
Ze tří přečtených Faberových knížek bylo Pod kůží nejdivnější. To jsem chtěla napsat, dokud jsem si víc nepřipomněla ty dvě předchozí. Faber píše bez ohledu na téma stejně: používá výborný jazyk a pokaždé mě trochu rozhodí. Obojí oceňuji.

04.07.2021

A pak že nejde napsat originální "něco s prvky sci-fi :)." Anotace působí obyčejně. To, co je "pod kůží," vás může překvapit, možná znepokojit a určitě se zamyslíte :).
Některých stopařů se zbavíte rádi, jiných vám bude líto.
A proč se vlastně nejí ovce?
Příběh obsahuje tolik podobenství, že si až říkám, jestli knihu nenapsal někdo jiného živočišného druhu :).

26.03.2021

Často píši, že se po poslechu audioknihy snažím vyjádřit své pocity z právě prožitého příběhu jedním jediným slovem a u této knihy to slovo je: Fantastické. Hned z počátku mě kniha zaujala a to jsem přitom ještě vůbec netušila, kam bude příběh směřovat. Bavilo mě sledovat dialogy mezi stopaři a řidičkou. Především jejich myšlenkové pochody. Zábavné, černý humor. Když se začne postupně odhalovat tajemství ukryté na farmě, příběh mě zcela pohltil. Nutně se začne vkrádat do hlavy myšlenka: zvíře, člověk, zvíře, člověk. Pobavila mě snaha ochránce zvířat z opačného pohledu. Nebo pocity mimozemšťanky při pohledu na ovce. Ale ze všeho nejvíc jsem si uvědomila, že to může být veskrze příběh prorocký. A z toho pochopitelně mrazí. Jednou přiletí, jednou ano a co se bude dít? To si můžeme zatím jenom představovat. Jednu ponurou představu nám pan Faber nabízí v tomto příběhu, za který bych s chutí dala víc než jenom 5 hvězd. Audiokniha jenom umocnila můj zážitek. Knihu načetla paní Lucie Matoušková a načetla jí perfektně.

13.12.2020

(SPOILER) Kniha " Pod kůží " je sci-fi s prvky hororu, která je zvláštní, temná, zajímavá a dostane se vám pod kůži. Zároveň se dá připodobnit našemu dnešnímu pohledu na svět, který si utváříme jen skrz televizi a sociální sítě.
Isserley je mimozemšťanka, která kvůli vidině lepšího života podstoupila celkovou transplantaci těla, aby mohla zaopatřovat svou planetu masem, které je na její planetě vysoce ceněné. Svět však vnímá jen z obrazovky a povídáním si se stopaři, potencionálnímy nedobrovolnými dárci masa. Konec je však takový, jaký se dá očekávat. Trpký, smutný a bolestný.

07.10.2020

Vlastne ani neviem, či je to provegánske, antivegánske, inomanifestické, alebo som úplne mimo. Každopádne je to priam neskutočne krásne-podivné a dostane sa vám to pod kožu.
Pokiaľ ide o posolstvo knihy, asi ešte stále (a v dnešnej dobe možno omnoho viac ako inokedy) platí staré známe z Biblie:

„Budete počúvať, a nepochopíte, budete hľadieť, a neuvidíte. Lebo otupelo srdce tohto ľudu…“

Tak si vezmite túto knihu a nechajte sa znovu „naostriť“.

„Konečná analýza však dokazovala, že vodselové nejsou schopni žádné z těch věcí, které charakterizují skutečnou lidskou bytost. Nedokázali sivilovat, nic jim neříkala ani mešnistilace a neměli ponětí o slanu. Ve zvířeckosti svého vývoje se nikdy nedopracovali k používání honšuru, jejich komunity byly tak primitivní, že v nich neexistovaly hisisiny a žádný z těch tvorů zjevně necítil sebemenší potřebu čalu či alespoň čalsinu.“

29.06.2020

Michaela Fabera jsem si oblíbil díky jeho povídkové tvorbě, Pod kůží je první delší prózou, kterou jsem od něj četl. A s potěšením musím konstatovat, že opět nezklamal.
Kniha žánrově na pomezí sci-fi a psychologického románu nastavuje zrcadlo konání myslících tvorů ("lidí" či "vodselů") a současně nastoluje řadu otázek k zamyšlení.
Nápaditý příběh vyznačující se bizarností, černým humorem je místy poněkud morbidní, "ujetý" a depresivní. V každém případě mě však autor přesvědčil, že vládne jazykem přímo mistrovsky. Jeho vyprávění dokáže čtenáře vtáhnout do děje a nutí o všem přemýšlet.
Rozhodně doporučuji!

26.06.2020

(SPOILER) Nápadité a zábavné. Samozřejmě by bylo možné příběhu vytknout řadu nelogičností, ale mě při čtení nerušily. Cílem evidentně nebylo vystavět co nejpřesvědčivější scifi příběh, ale poukázat na necitelnost živočišného druhu považujícího se za nadřazený vůči jiným živočišným druhům, kterým nerozumí, rozumět ani nechce (je to tak snazší) a považuje je za vhodné leda tak k pěstování na maso. Vše zachyceno s vtipem a ironií místy až mrazivou. Vegetariánem jsem se během čtení nestala, ale při přípravě masa k obědu mi teď občas před očima vyvstává představa kotců s vodsely a jejich kupírované jazyky…

15.05.2020

Hlavní kostra je trochu sci-fi, k tomu je to trochu eko a taky trochu psycho(logicky) přemýšlivé, všeho tak akorát. Michel Faber není škatulkový autor a má velmi zajímavé nápady a tahle kniha je opět báječná. Základní myšlenka sice není nová, ale je skoro až roztomile uchopená - obzvlášť pokud máte aspoň trochu smysl pro sebeironii - a přitom stačilo tak málo: jen změnit úhel pohledu.
Stručně a bez spoilerů: doporučuji.
---
„Asfaltová vozovka byla každé ráno znovu poseta mrtvolkami neidentifikovatelných lesních zvířat, z nichž každá reprezentovala zastavený časový okamžik, v němž si nějaký živý tvor spletl silnici se svým přirozeným životním prostředím.“
---
„Oblečení měla umazané zaschlým blátem. Možná někde upadla, nebo snad měla nějakou nehodu. Neměl by se jí zeptat, jestli nemá nějaké problémy? (…) Muži to mají hrozně těžké, když se chtějí k neznámým ženám chovat přátelsky, dát najevo trochu nefalšovaného lidského citu. (…) Možná je příčinou toho všeho přehnaná civilizovanost. Dvě zvířata nebo dva primitivové by si s něčím takovým vůbec nelámali hlavu. Kdyby byl jeden zablácený, druhý by ho prostě začal olizovat, ometat, nebo co by bylo třeba.“

09.04.2020

Roman se mi líbil, od první stránky příjemné ,ale nenásilné napětí, jednoznačný hlavní hrdina s mnoha vlastními problémy, neotřelý sci-fi děj.

11.12.2019

Asi tak tisíckrát lepší než stejnojmenný film, který podle knihy natočil jeden velice zvláštní režisér.

03.07.2019

Konrad Lorenz píše ve svém Odumírání lidskosti: "Myslící a cítící člověk by nemohl snášet nevyhnutelné hrůzné disonance velkých živých systémů, kdyby nebyl schopen myšlenky na ně potlačovat či vytěsňovat. Nesmí si to však dovolit tam, kde jde o zbytečné utrpení, především o utrpení jeho bližních. Časem se naučíme příliš dobře odhlížet, a tím nepřípustně vyřazovat soucit i v případech, v nichž by se pomoci mohlo."

Lidská schopnost nevidět, nenechat si kazit snídani faktem, že za zdmi mého bytu roztomilé sýkorky nemilosrdně zabíjejí kvanta roztomilých motýlků, dokáže narůst do obludných rozměrů. Slovy "to už je život" pak umíme odbýt jakoukoli nespravedlnost, kterou se nám nehodí/nechce napravovat. V posledních týdnech jsem byla svědkem několika podobných výroků ve svém okolí, snad proto na mě četba téhle knihy - velmi působivé a velmi bezvýchodné - dopadla tak zdrcujícím způsobem.
Přiznávám, že místy jsem z důvodu udržení příčetnosti četla opravdu rychle - až na samé hranici nepoctivého a nepřípustného přeskakování.

01.05.2019

Tahle knížka se těžko komentuje, teda pokud nechcete prozradit všechno podstatné. Ale těch pět hvězd snad mluví samo za sebe.