Pod sněhem
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/233977/bmid_pod-snehem-YTV-233977.jpg
4
1403
1403
Zdánlivě běžná situace: Tři sestry nasedají jednoho zimního dne do auta a vyrážejí k rodičům na oslavu otcových narozenin. Blanka se dvěma dcerami, miminem a psem, Olina se synem a ipadem, Kristýna s kocovinou. V plném autě se však spolu s nimi ocitají i jejich životní příběhy, vzpomínky na dětství, nenaplněné sny a frustrace, a atmosféra tak už po několika kilometrech jízdy houstne. A to ještě žádná ze sester netuší, že další nepříjemnosti je čekají v domě rodičů. V rodinných vztazích a na první pohled obyčejných událostech dokáže Soukupová zachytit otisky spletitých osudů s takovou bravurou, že před čtenářem vyvstávají jako jedinečná životní dramata. Autorčin typický způsob vyprávění s přirozenou lehkostí podtrhuje autenticitu příběhu a vtahuje do něj čtenáře natolik, že se sám stává jedním z pasažérů auta jedoucího zimní krajinou.... celý text
Přidat komentář
Příběhy, které píše sám život, skvěle zachycená každodennost, uvěřitelné a propracované postavy.
Pod sněhem mi ale přesto přišla jako jeden ze slabších kousků. Nějak mi tam chyběla gradace a nějaké uzavření.
V audiu to ale byla fajn oddechovka a nahlédnutí do jedné rodiny.
Audiokniha. Celkem pohodový poslech , nemusíte o ničem přemýšlet . Ale kniha vám nic nedá , a už zítra nebudu vědět o čem byla. A ten konec .....
Ále jo, dobrá knížka. Přesně to, co jsem od ní čekala, a přesně to, co jsem od ní chtěla.
Dámský konverzační román o třech sestrách, které mají sice stejné geny, ale osobnostně vlastně nemají společného vůbec nic. Moc se mi líbila dějová linka s rodiči i zákulisní minizápletky o Blance a Olze. Třetí sestra, Kristýna, mě teda kapku štvala, ale takový je život. :)
Soukupová má nicméně smůlu v tom, že jsem od ní už četla skoro všechno... A všimla jsem si tak jedné věci. Petra S. má prostě zajetou šablonu "tlusté holky", kterou v knihách používá opakovaně. Vždycky je to jiná holka s jiným jménem, ale vždycky o svém těle a váze mluví a přemýšlí úplně stejně. Autorka tenhle vzorec úspěšně bez sebemenší úpravy recykluje a píše to furt stejně. A takhle po několikáté už to mám okoukané. Pokud jste četli třeba knihu "Zmizet", možná to tam uvidíte taky. :)
Kniha se mi líbila,Blanka mi trochu připomínala mě-před pár lety,ale už jsem z toho aby vše bylo dokonalé vyrostla.
Mám rozporuplné pocity..četla jsem ji 5 dní, což je u mě zvláštní, vůbec se mi k ní nechtělo vracet, ale jak jsem se začetla, tak fajn..rodinný chaos, který asi skoro všichni známe..každý člen rodiny se babrá ve svých problémech..nemám ráda po dočtení dojem, že se tam vlastně nic nevyřešilo....
Autorčin styl psaní je tak reálný, že vás vtáhne do děje a máte pocit, že sedíte s nimi v autě a následně jste všichni na chatě. Bravurně napsané, skvělé dílo.
Já mám tyto "obyčejné" příběhy ráda. Život obyčejný není a každý z nás žije nějaká dramata.
Zajímalo by mě, kde brala autorka inspiraci pro myšlenkové pochody postav. Úplně jsem je žila.
Knížka se mi četla dobře, lehce, místy jsem zapomínala čas. Děj mě vtáhnul. Až mi vadilo, že kniha najednou skončí.
Od paní Soukupové si určitě ještě něco přečtu.
Kniha z dobročinného bazaru. Četla jsem během zimy, kdy ovšem u nás žádný sníh nebyl, tak jsem si to knihou chtěla nahradit. Musím říct, že mě kniha vlastně vůbec nebavila – ale z nějakého podivného důvodu jsem ji nedokázala odložit. Říkala jsem si, že tam není nic, co by stálo za zapamatování, banální situace, konflikty mezi sestrami, v rámci jejich rodin i snaha nějak to "žehlit" na setkání u rodičů. Nakonec ale opak je pravdou. Spoustu situací si asi budu vybavovat dlouho, kniha se mi dostala pod kůži víc, než bych byla ochotna hned po přečtení připustit. A i když nemám sestry, jen bratra, myslím, že kniha může každému nastavit určité zrcadlo. Nehádáme se někdy kvůli malichernostem? Nezveličujeme svoje zásluhy a nedostatky či prohry ostatních? Přečtěte si a posuďte sami!
Zdálo by se, že si autorka vybrala banální téma, jednoduchy pohled na věc.
Ale příběh je vrstevnatý, má mnoho skrytého a nevyřčeného. Je nadmíru smutný, osudy postav nemají žádné východisko, jsou jakoby zaseknuté.
Nikdo a nic se nezmění. Jen banální maličkosti. (Které možná jednou přerostou v něco velkého, ale to teď nevidí.)
Určitě se v příběhu najde nejedna matka, žena či sestra.
Vztahy vystihla autorka bravurně.
Od Petry Soukupové jsem již pár knih přečetla a vždy mě bavily. Vždy si vybere jednoduché téma, ze kterého vykouzlí skvělou knihu. Chvilku mi trvalo, než jsem si zase navykla na styl psaní (například absence uvozovek u přímé řeči), ale po chvíli to bylo tatam a knihu jsem přečetla během chvilky.
Zmíním ještě jednu věc a to tu, že se mi opravdu líbí, jak dokáže popsat myšlenky při dané situaci u každé jedné osoby. Díky tomu vidíte do hlavy opravdu všem účastníkům v knize a dokážete se s nimi více spojit a dokážete je více pochopit.
Ač nedám knize plný počet hvězd, s hrdostí ji budu doporučovat dál.
Nejdřív jsem si musela zvyknout na autorčin styl psaní, ale po pár stránkách si to celkem sedlo.
Všechny knížky nemusí být pozitivní, tahle to taky nesplňuje a já takové knížky oceňuju, protože jich je málo.
Konflikty mezi sestrami a rodiči byly dost reálné. Pocity a myšlenky všech skvěle popsané.
Skončilo to náhle uprostřed děje, což mě překvapilo, čekala jsem nějaký závěr.
Celkově to považuju za skvělý kousek.
Petra Soukupová mě opět nezklamala. Umí skvěle popsat realitu myšlenky, která se honí hlavou každému z nás. V komentáři někdo napsal, že si nenašel oblíbenou postavu. Po přečtení knihy, jsem si na komentář vzpomněla. Ani jedna ze sester mi nebyla sympatická. Možná by to chtělo více mluvit a méně spekulovat nad tím, jak to kdo myslel. 5*
Knížka mě chytla a bavila. Vykreslení postav je věrohodné, přirozené a to i když se jedná o několik zcela rozdílných povah a osudů.
Osvěžující jsou pohledy vyprávění více postav, což byl důvod, proč jsem knihu zařadila do výzvy 2024. Kniha odsýpala a dobře se četla, taková oddychovka.. jen konec mě trochu zklamal...
Přečteno jedním dechem, jako všechny knihy od autorky. Čte se rychle, děj plyne poměrně rychle, ale hlavní postavy mi neskutečně pily krev. Všechny, snad krom Marie, které mi zase bylo líto. 4/5*
Nechtěla bych mít za sestru ani jednu z těchto tří sester. Nechtěla bych s žádnou z nich nikam jet, s žádnou se bavit. Ale i když jsou všechny tak nějak krávy, každou jednu z nich svým způsobem chápu. Klasické postavy Petry Soukupové - a já to miluju a stále to žeru.
První setkání s autorkou, kniha mě zaujala. Tři sestry, které společně s dětmi cestují autem na oslavu narozenin k rodičům. Kniha plná křivd, traumat, mezilidských i rodinných vztahů, které odtajňují hlavní hrdinky.
Další přečtená a za mě nejslabší. Místy mě to trochu nudilo a nutila jsem se knihu dočíst.
Úplně mi nevyhovuje autorky styl, ale zvykla jsem si rychle . Příběh tři hašteřivých a urážlivých sester by měl mít nějaký konec. Třeba prozření, co je potřeba v životě nebo na sobě samé změnit, ale nic takového se nekonalo. Jediná jejich matka dokázala se svým životem na stará kolena něco udělat. Takže na konci má čtenář pocit, že to celé čtení vyšlo úplně naprázdno.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Tak jsem knihu dočetla, tedy doposlouchala, jeden den tzv. normální rodiny, za mě kdo uteče, tak vyhraje, to by mně nevyhovovalo