Pod sněhem
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/233977/bmid_pod-snehem-YTV-233977.jpg
4
1434
1434
Zdánlivě běžná situace: Tři sestry nasedají jednoho zimního dne do auta a vyrážejí k rodičům na oslavu otcových narozenin. Blanka se dvěma dcerami, miminem a psem, Olina se synem a ipadem, Kristýna s kocovinou. V plném autě se však spolu s nimi ocitají i jejich životní příběhy, vzpomínky na dětství, nenaplněné sny a frustrace, a atmosféra tak už po několika kilometrech jízdy houstne. A to ještě žádná ze sester netuší, že další nepříjemnosti je čekají v domě rodičů. V rodinných vztazích a na první pohled obyčejných událostech dokáže Soukupová zachytit otisky spletitých osudů s takovou bravurou, že před čtenářem vyvstávají jako jedinečná životní dramata. Autorčin typický způsob vyprávění s přirozenou lehkostí podtrhuje autenticitu příběhu a vtahuje do něj čtenáře natolik, že se sám stává jedním z pasažérů auta jedoucího zimní krajinou.... celý text
Přidat komentář
Bavil mě styl vyprávění i tempo, hezky se to čte. Nesouhlasím s názorem, že je to depka ( větší depka od Soukupové je pro mě Zmizet ). Je to prostě život. Nikdo neni úplně šťastný ani kladný hrdina,ale také ne v nějaké hodně zoufalé situaci či stavu.
S žádným z hrdinů se ani neztotoznuju,ale každého vlastně chápu a nacházím v něm něco ze sebe nebo svého okolí.
Děti jsou občas "na zabití ",stejně jako všichni ostatní,ale kdo z nás rodičů v nich sem tam nezahlédne i svou vlastní ratolest nebo sebe jako dítě .
Pro mě tedy žádná "velká literatura" ale příjemné čtení na léto
Pod sněhem mě chytlo hned od začátku. Libí se mi střídaní, postav ve vyprávění. Je zajímavé, co vše se dá zažít za jednu cestu :-)
Sny, iluze, na očích páska.
A byla to láska, co prolétla srdcem jak kometa?
Zmizela pod sněhem rozumu a povinností?
Darovala aspoň jiskřičku naděje, co umírá poslední?
Zažehla plamínek jistoty, aby sníh tál...?
Tonoucí stébla se chytá.
A koloběh života se točí dál a sobec chce stále jen brát.
Kočka se choulí tátovi u nohou, co stane se, to má se stát.
,, A venku potichu sněží do žlutého světla pouliční lampy..."
Psychologická sonda do života rodičů a jejich dětí. Nastavení zrcadel jejich životům a možná i kterémukoli z nás.
A Petra Soukupová umí opravdu virtuózně rozebrat přímočarým způsobem komplikované rodinné vztahy. Co na tom, že si v určitém okamžiku popletla jména.
Příběh k zamyšlení, poučení. Možná trochu depresivní. Ale to záleží na pohledu každého z nás.
P.S.: Nejen mince má dvě strany.
Audiokniha: čtou Anna Fixová informativně nestranně, Veronika Freimanová rezignovaně, ostatní kolektivně splývavě.
Kdybych neměla v úmyslu přidat knihu do výzvy, pravděpodobně bych nedočetla. Přišlo mi to jako takové zbytečné a depresivní čtení.
Kniha na téma co může způsobit neplánované těhotenství a sňatek dvou lidí, kteří se k sobě nehodí. Ne, že bych, obzvlášť ve starší generaci, takové případy neznala, ale knížce tak nějak chybí naděje, že se to dá nějak změnit, že je z toho cesta ven aspoň pro další generaci...
A co mně hodně vadilo, byla absence sympatických postav, pokud nepočítám Filípka a epizodního Lumíra :-) Ano, s někým jsem v určitých situacích soucítila nebo je i chápala, ale pak to zase něčím totálně zabili. V tomhle a depresivním vyznění mi to připomínalo mé pocity po dočtení Třeštíkové Bábovek. Ale rozhodně styl psaní Petry Soukupové mně sedl o dost víc, takže od ní možná ještě něco zkusím. Třeba tam bude o trochu míň cigaret a domácích mazlíčků, to pro mě osobně na sympatiích hrdinům taky moc nepřidalo. A ano, kniha vlastně nemá žádný konec.
Rodinné drama. O ženských, jejich dětech a rodičích.žádný zbytečný patos ani pokus o břitký humor, je to dosti vyvážené, vyspěle napsané, nenabubřelé. Je to jedna z mých nejoblíbenějších knížek této autorky.
Je obdivuhodné, jak autorka dokázala na pozadí děje během jednoho dne vystihnout všechny postavy, jejich vztahy a chování.
Soukupová opět skvělá, zas jen takové obyčejné téma dovedené k dokonalosti perfektními dialogy, pro mě znovu skvěle zachycené myšlení a chování dětí, takové ty klasické rodinné problémky.
Nevím, proč to čtu, když to žiju. :) Bože, to bylo tak skutečné a mně osobně důverně známé.
Prostě dokonalé. Precizně popsané pocity všech zúčastněných, autorka si nebere servítky: všichni se ukazují, jací jsou ve skutečnosti a my je všechny chápeme a rozumíme jim. Každý má tu svoji pravdu, sesterské válčení mezi sebou je provází od dětství až do dospělosti. Když však jde o vážné věci, třeba rozchod rodičů, dokáží se sjednotit. Celkově kniha vyznívá dost depresivně, ale není to tak často i v našem životě? Naprosto perfektně je pak popsán vztah jejich matky k otci, jak kvůli dětem dokázala žít v citově prázdném manželství a jak nyní na stáří zůstávají oba v děsivé samotě. Konec je sice hodně otevřený, končí tím zvláštním poznáním, že otec má doma kočku, když v jejich dětství tato zvířata celý život nesnášel. Autorka nás tím opět nutí hlouběji se zamyslet nad tím, jak často nechápeme a třeba nikdy nepochopíme jednání a emoce druhých, jak často může být všechno úplně jinak, než se jeví navenek. Mně tedy tolik zde kritizovaný závěr zase tolik nevadí, celkově mě tím ještě celý příběh více zasáhl. Těším se na další knihy Petry Soukupové, na její další lidská dramata, do kterých nás tak skvěle dokáže vtáhnout.
Tuto knížku jsem četla už o dost dřív, moje první setkání s autorkou, ale dodnes si velmi dobře vybavuju její děj. Niterně mě zasáhla. Prožila jsem ji jako všechny Soukupové knihy.
Zvláštní kniha. Pro mne příšerně depresivní. Maloulinko světlých okamžiků. Muži jsou líčeni jako nesamostatní a sobečtí jedinci bez citu a ženy jsou vzorky typů, se kterými bych dvojdomek mít nechtěla. Pořád se tam všichni hádají, emoce, napadání, neposlušné děti, nic se nezvládá, jak se chce .... stres a nespokojenost čpí z každé stránky. Jediný, kdo to má srovnané, je matka rodu, ta už si očividně nejhorší životní období prožila. Je tam v rodinných vztazích tak málo lásky, že máme co dělat, abychom jí nepřehlédli. A konec? Vlastně žádný nebyl.
Skvělá, skvělá kniha! Soukupová to prostě umí! Moje třetí kniha od této autorky a jenom jsem si potvrdila, jak dokonale dokáže zachytit zdánlivě běžné dny a rodinné vztahy. Příběh prožíváte společně s postavami, a každé z nich svým způsobem rozumíte. Aby ne, asi každý někdy vyrážel na rodinnou oslavu, na kterou se mu nechtělo a měl sám přitom hlavu v pejru. A to je to, co miluju na tvorbě Soukupové, dokážete se vcítit do postav a chápat jejich pocity, které jste také třeba někdy zažili. Jediný, co mě mrzelo, byl otevřený konec. Ale 100% knihy od Petry Soukupové doporučuji.
Ja proste nevim. Mne se to nelibilo. Vlastne ani nevim proc, jsou proste knihy, ktere cloveka chyti a jine ne. Pod snehem bylo ctive, to ano, ale tolik veci mne vadilo, tolik vyrazu se mi nelibilo. Proste pro me celkem propadak. Snad dam autorce jeste sanci, ale ne hned.
Jedna rodinná oslava, jeden náročný den pro všechny.
Pokud se chcete zbavit všudypřítomné předvánoční všemilované atmosféry, je tahle kniha právě pro vás. A vlastně...po Štědrém dnu nás všechny čeká nějaká taková rodinná sešlost, tak proč se nepřipravit:-) .
Tři sestry, kupa dětí, rodiče a každý z jiného těsta. Každý ví všechno nejlíp, někdo je nejchytřejší, někdo si musí něco dokazovat, někdo musí pořád ukazovat jak má skvělou práci, kolik má peněz, někdo je nejlepší máma, někdo se nejlépe stará o domácnost, někdo má lépe vychované děti.. a do toho střípky ze života maminky Marie, která už tohle všechno nemá za potřebí, která už do toho maglajsu řízla, chce mít hlavně klid, vidět děti, vnoučata a užít si společný den.
"Pomůžete mi s vařením, že jo? Zeptala se Blanka.Ale Olina i Kristýna mlčí. "Tak ti pomůže máma, já to stejně moc neumím. No jasně Kristýna se z toho zase snaží vykecat.
Co ty Olino? Olina mlčí. Blanku zase popadne vztek, ony si myslí, že jedou na oslavu, kde nemusí hnout ani prstem. Vždycky co neudělá ona, Blanka, tak prostě není.
Olino? Já jsem nestihla dodělat nějakou práci. "No jistě práce, Olinka musí pořád ukazovat, jak je důležitá. Jako kdyby ta její práce bylo hledání léku na rakovinu".
To porovnávání, děláme to všichni. Hledání chyb a nedokonalostí na druhém a ujišťování se ve svých silných stránkách.
A autorka to umí naprosto dokonale popsat, ty myšlenkové pochody, dialogy..je to jako byste v tom autě seděly taky. A i když se postavy víceméně celou dobu myšlenkovitě nebo napřímo hádají, dohadují a podezírají, je to neuvěřitelně čtivé a stejně když jde do tuhého dokáží se určitě semknout a podpořit ... protože rodina.
Až děsivá podobnost vzorců rodiny.. Podoba manžela Blanky s jejím otcem. I malého Olivera a tety Kristýny.
Za mě zatím nejlepší kniha autorky.
Autorku a její knihy mám ráda, je čtivá, její styl mi vyhovuje. Ale asi špatné načasování,..., nějak jsem nepochopila proč byla napsána. Chybělo mi v tom něco... Nicméně kniha je čtivá.
Skvělý vhled do složitých rodinných vztahů navenek standardní spokojené rodiny. Soukupová to umí podat přesvědčivě, až nepříjemně přesně. Skryté křivdy, nevyřčená obvinění, neschopnost komunikace, opakování starých chyb. Tak to chodí.
Těžko říct, proč má tahle kniha nižší hodnocení než ostatní od Petry Soukupové. Mně přišla asi jako nejlepší z jejich děl.
Sice obsahově samá hádka a celkově dost negativní kniha, ale četla se dobře a rychle. Konec dějové linky s otcem ještě šel, ale zbytek? Jak takhle může skončit kniha? Za mě blbý. Jakby vám někdo vyprávěl příběh, v tom zajímavém si odskočil a už se nevrátil.
Moje druhá přečtená kniha této autorky. Stejně jako u knihy Věci, na které nastal čas se setkáváme s rodinným dramatem a narážíme na pošramocené vztahy, které působí na každého člena. Každého z nich na jednu stranu chápete, na druhou stranu byste s nimi nejraději zatřásli, aby se probrali. Téma mi bylo blízké zaměřením na sourozenecké vztahy: taky jsme jsme doma tři dospělí sourozenci a vracíme se za rodiči.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Zpočátku mi připadalo, že půjde o takové "lehké" čtení na dovolenou, přesně to, co jsem původně očekávala ... Ale postupně jsem názor musela změnit, protože autorka vystihla to, co ve skutečnosti často platí, že "v každé rodině je něco" a bohužel i smutný postoj mnoha žen, že "ženská sukně schová všechno". Celý příběh - návštěva dcer u rodičů - je vlastně takovou sondou do běžného života rodiny, kdy autorka velmi uvěřitelně předkládá komunikaci, postoje, myšlenky i chování několika členů jedné rodiny. A za sebe musím říct, že mě většina postav zaujala a dokonce jsem se s některými i ztotožnila, bohužel, nejen v tom příjemném... Takže souhlas se spisovatelkou - takový může být život.