fruitbueno
komentáře u knih

Na autorce je sympatické, jak umí sama sebe shodit, okomentovat a s odstupem nahlížet i poměrně nemilé či nepříjemné věci. Četba oddechová, rychlá, ale bohužel i taková trochu bez dojmů...


Bavila jsem se, příběh prožívala a hrdince fandila...


Jen bych se opakovala - viz předešlé komentáře. Dále tuto sérii nečtu a vracet se ke knihám nebudu.

Viz můj komentář k prvnímu dílu. Nemám co dodat - přečteno, protože to náhodou mám doma. Totéž bude další díl, který taky zeje na poličce. K dalším se nehodlám dostat ani omylem.


Zasmála jsem se jednou, usmála možná dvakrát, ve zbylé době jsem jenom nechápavě kroutila hlavou jednak nad rozjásanými komentáři, jednak nad způsobem vyprávění a nad tím, jak někdo může být tak nenávistný, bezcitný a zlý. Vtipné mi to nepřišlo ani omylem. Jedna ubohá hvězda za originální nápad - psát očima tak malého dítěte je novum. Bohužel nevyužité na plný plyn.


Bravo! Vyprávěnka setsakra vtipná, zamotaná (to "nabalování" spolupachatelů/spolupracovníků mě bavilo) a taková, jaká měla být. Jen možná škoda těch obšírných historických pasáží, děj to strašně hodně zpomalovalo...


Generační výpověď známého zpěváka a publicisty. Kupodivu mi nevadil slang, který mi běžně vadí, a naopak jsem ocenila nadhled, zpětné komentáře a takovou tu "vlastní nepřiposranost" sám ze sebe.


Bez mučení přiznávám, že jsem zvládla pouze první tři povídky. Mi bylo z toho pseudokonzumního světa, neosobního, až nepříjemně odtažitého vyprávění tak ouzko, že to nešlo dočíst... Mimochodem - poznámka na okraj: opravdu je nutné PŘEKLÁDAT SLOVENSKÉ AUTORY DO ČEŠTINY? Boha jeho, zastavte svět, odpoví-li někdo, že slovensky nerozumí...

Na autorčině textu je mi sympatická skromnost, s níž kniha vystupuje. Bavilo mě prolínání časových rovin (i paralelní osudy hlavních ženských hrdinek), bavil mě i dialekt a celkově mám z četby pozitivní dojmy. Palec hore dávám i "snovým pasážím", pasážím, které jsem si cvičně pojmenovala "maniodepresivní" a doporučuji knihu přečíst všem, kteří si o sobě myslí, že jsou melancholici (neurotici, poloblázni atd.). Projít totiž dějiny českého (a československého) státu intenzivně subjektivníma očima několika generací, nespadnout při tom do kýče, nudy a šedi - to se podaří málokdy.


Až do toho neuvěřitelného zvratu jsem si říkala, že to je klasická lovestory, kterých se v regálech knihovny válí tuny. Pak mě knížka ovšem upoutala, načež to celé efektní pointování ale jaksi vyprchalo a zase se to stočilo k průměru. NAVÍC! Jsem jediná, kdo si všiml opravdu odfláknuté redakční práce (překlepy, gramatické chyby, chyby v odsazování - kazí to dojem jako blázen!)?


Kniha se velice dobře (a sama) čte, ale asi mě nějak nenadchla... Ale navždycky ji budu mít spojenou s prima dovolenou ve Skandinávii :) zabrala přesně jedno a půl sezení v autobusu!


Strohý, úsečný styl plný dialogů z novely dělá sousto na polovinu odpoledne. Chybí trochu prostor na emoce, úvahy, ale na druhou stranu ten odosobněný styl s Lidicemi spojenými byl možná účel.


Kraťoučké povídky "ze života". Sympatické, ale trochu jako Paralen - neuškodí, nenadchne...


Jednoznačně nejstravitelnější kniha, kterou jsem od autora četla!


Tak nevím. Kniha má určitě řadu kladů, řadu dobově autentických plusových bodů, které ale nejsem s to posoudit, pochválit a ocenit. Což o to, umně vyprávěné příběhy s vypravěčem sympaticky nepatetickým se dobře četly. Ale mi to tak nějak celkově nesedlo... Viz komentáře k jiným Haklovým knihám.


K Zlodějce knih jsem přišla jako slepá k houslím, prakticky úplně mě minula mánie, která se kolem knihy rozpoutala a nějakou dobu trvala. Stranou zájmu se mi ale stejně nakonec dostala do rukou - a jsem nadšená! Už dlouho jsem nečetla tak chytrý, důmyslný, řemeslně dokonalý, emotivní, uvěřitelný a po všech stránkách bezchybný příběh! Netradiční vypravěč (odosobněná, nad příběhem stojící, anticipující, chladnokrevně glosující, připomínající, ale i nebezpečně hodně citlivá, přemýšlivá a skoro až kladná Smrt) podává příběh a děj tak, že se vlastně ani nejde divit tomu, že kniha uběhne jak lusknutí palce... Příběh je jedna věc, druhou je pak smysl vyprávěného. Vznikla vlastně nádherná parabola o síle slova, o zničující moci, kterou slovo a knihy mají. Palec hore jednoznačně, nic lepšího jsem už dlouho nečetla a ke knize se strašně ráda vrátím.


Knižní série, kterou jsem doslova zhltala během prázdnin po prvních státnicích, mě nadosmrti poznamenala. Miluju vše ruské a Vojna a mír je skvost, klenot a perla. Tolstoj byl génius, mistr náznaků a vykreslení charakterů. Těším se, až se k sérii zase dostanu a mimochodem - dejte si i filmovou verzi.


Protože už jsem si odpila svoje, už jsem ze dostala z fáze beat generation (každý jí prošel a díky bohu za to, že já jen teoreticky, prostřednictvím knížek), mám k této knize jenom jeden nepatrný postřeh... Mi hrozně sedl ten odstup, s jakým autor na minulé doby pohlíží. Ten ironický a sžíravý nadhled, za který se nestydí - ba naopak. Jinak povídky veskrze standardní, poplatné věku a poetice. Být mi o deset - dvanáct let míň, ocením je víc.


Sobotní dopoledne uteklo jak voda a poslušně hlásím, že kniha Než jsem tě poznala i u mé osoby působila velice slzopudně... Škoda jen, že chyběl ten happy end... Mám je ráda :)


Prozatím jednoznačně nejlepší autorčina knížka, se kterou jsem se setkala! Takové překvapení, takový zvrat - to jsem nečekala ani v nejbujnějším snu. Čtivě napsané, chytře zkomponované, postavy tak akorát na hranici normálnosti a nenormálnosti - knížka mi hodně sedla! Hlavní hrdinka Olga a její tajemství (skoro jsem nešla spát, abych to dočetla!) mě naprosto rozsekala! Chválím i jazyk, konečně kniha prostá obecné češtiny. Jsem nadšená!
