fruitbueno
komentáře u knih

Syrový, záměrně odosobněný až reportážní styl dodával knížce odstup, který mě nejvíc zasáhl. Mladá hrdinka versus zlovolná, ničící, vraždící a tak dlouho (!) netrestaná mašinerie. Knihu by měli povinně číst všichni popírači zvěrstev druhé světové války i novodobí náckové. A vzhledem k tomu, co se začíná v různých koutech světa dít znovu (islám, Ukrajina atd.), je to až nebezpečná paralela i pro dnešní dny.


Bolestná sonda v duši nebohého Oblomova mě svým způsobem docela zasáhla. Sledovat hnijícího, zevlícího a prostě lautrnicnedělajícího člověka mi bylo až protivné. Přišel do toho nečekaný cit k Olze, který ale přebila zase ta zevla a bolestné nic. Mi se román líbil, o to víc se budu snažit nikdy neupadnout k oblomovštině - ostatně se svým životním stylem k tomu mám megadaleko. Naštěstí. Nuda občasná je hnus a nuda celoživotní, programová, cílená? Škoda slov...


Dojmy smíšené, některé texty (Tulipán, Velbloudí zadek, Něco bílého dorůžova, Podivuhodný případ Benjamina Buttona, Londýnský Tarquinius, Sedliny štěstí) byly nadprůměrné, ty jiné mě spíše nudily. Nicméně můžu všem vřele doporučit pro styl, lehkost a nadhled vyprávění.


S Petrou Hůlovou budu mít navždy problém, sám pán ví proč. Hrdinové, nebo spíše nehrdinové, této knihy mi byli místy až protivní, stejně jako ten odstup od vyprávění, od emocí, od pocitů. Nemám takové chladné knihy ráda prostě. Ondřeje bych nafackovala, postavila nohama na zem a nechala ho vyráchat v každodennosti; jeho matku jsem kupodivu snášela lépe, ale i tak mi něčím vadila. Asi jsem moc přízemní, nevím, podruhé bych knížku číst nechtěla.


Atmosféra mě pohltila, na druhou stranu mi něco nepředstavitelně vadilo - a neumím popsat co! Každopádně tuhle "alternativní" románovou knížku dějepisu doporučuju ke čtení, protože mrazit v zádech vás i po těch letech bude dozajista.


Nezpochybňuju kvality knihy, ale přesto jsem si nějak nemohla vytvořit vřelejší vztah. Může za to jednak jazyk (pardon, jsem z Moravy a obecná čeština prostě není a nebude můj šálek kávy), jednak odtažité vyprávění (chápu, o ten odstup, nadhled jde, jenže na vřelosti to nepřidá a když knížka "nevoní" lidskostí, vřelostí a city, není to nic pro mě). Z osudů mě nejvíc zaujaly sestry-spojenci Dzaja a Nara, celkově veškeré prostředí (tak vzdálené naší kultuře) a jsem zvědavá, co by na knížku říkal nějaký chlap :)


Jůů, to byla jízda :) vynikající příběh, který utekl než bys řekl grál. Na můj vkus hodně spekulací, hodně detailů, ale proč ne.


Bez váhání plná palba, zejména za to grandiózní finále, při kterém jsem skoro nedýchala a dočetla ho za necelé dvě hodiny. Počátek knihy trochu rozvláčný (hodně, hodně, fakt HODNĚ vedlejších postav, jmen, které tvoří gulášoidní dojem), ale ten závěr to vyrovnal na jedničku. Jsem nadšená a konečně se můžu vrhnout na filmy. Doporučuju, čte se to samo!


Průměrný román s milostným tématem. Nějak mi samé ty nevěry, intriky a novinářské prostředí (chíchá) nepřirostlo k srdci, nicméně pro čtivost a celkem svižný děj dávám 3*.


O něco slabší než ostatní knihy, které jsem zatím od Hájíčka četla; nikoliv však jeho vinou. Mi se příčilo celé to téma zhasínajícího socialismu a nástup kapitalismu v Čechách a pohled (zejména) postavy jménem David. Vůbec postavy jsou nějak tak hodně slabým článkem tohoto povídkového souboru, Pavel i Dominika mi přišli naprosto neuvěřitelní a nevěrohodní. 3,5* - přísný verdikt, já vím :)


Začínám mít příjemně vtíravý pocit, že Jiří Hájíček by čtivě převykládal i pracovní zákoník. Je neuvěřitelně čtivý autor! Rybí krev mě oslovila tím tajemstvím zpočátku, které se postupně formou vzpomínek a reminescencí odkrývalo. Na začátku si člověk říkal: O čem to vlastně pořád mluví? Na co se vzpomíná? Na konci už by člověk skoro řekl, že je lepší nevědět... Výborný portrét doby, charakteru a zlovůle. Vznikla pozoruhodná studie o kořenech lidí a vesnic, ke které se nejednou ráda vrátím.


Výborné detektivní příběhy, které mi od prvního do posledního připomínaly první povídkové soubory Karla Čapka! Legátová je mistryně dialogu a Václav Ryška, novodobý český Hercule Poirot, mě překvapil a přirostl mi nečekaně hodně k srdci. Výborný soubor, můžu jen vřele doporučit!


Chce se mi napsat, že to je škvár nejvyšší ligy. Jenže i slovo škvár jako by bylo urážkou. Nesnáším přetvářku a tento knižní výplod si hraje na něco, co není. Tělní tekutiny tečou (stříkají) proudem - a to je důvod k vydání knihy. Bravo. "Ich-zpověď nesmělého knihomola Romana" nikdy více.

Jiří Hájíček je výborný vypravěč: věcný a výstižný. To je dar, rozpliznout děj do nezměrných rozměrů umí každý, zůstat umírněný pak jen málokdo. Román o šutrech (podtitul, kterému jsem souboru dala) mě bavil právě díky svižnému tempu, zvládla jsem ho nadvakrát a možná trošku chyběla více propracovaná postava Pavla (jeho "jasnozřivý" dar atd.). Ale tento způsob vyprávění zdá se mi i přesto velmi šťastný :)


To je ptáček pan Ducháček! chce se zvolat při dalším vyšetřování páně Poirota. Víte, co mě na tomto díle bavilo ze všeho nejvíce? Ten úvod, když Poirot zcela nepokrytě přiznal strach ze zubařského křesla :) Taková úzkost skrze stránky knížek na mě vešla, že se mi velmi živě vybavilo, jak moc se ho bojím já. Prima díl!


Na ne-potterovskou knihu od JKR jsem se hodně těšila, byla jsem zvědavá, jak se popere s námětem zcela mudlovským ze současnosti. Panoptikum maloměsta, které stvořila, mě docela zasáhlo ve smyslu, že bych všechny ty postavy nechala postřílet :) na druhou stranu tím asi autorka dokázala, co chtěla: vylíčit znuděnou střední třídu maloměsta, pro kterou je nejdůležitější komunální politika a spory o kořeny města. Vedle hrdinů (hrdinů?) mě taky vytáčel ten bolestný rozpor mezi dospělými a pubertálními postavami. Na druhou stranu mi teď došlo, že to je právě to, co autorka chtěla - vzbudit jakékoli, i když negativní emoce. Tak či tak, nic z toho nemění fakt, že je Rowlingová vynikající, opravdu bravurní vypravěčka a odvedla mimořádnou řemeslnou práci.


Tentokrát trochu zklamání, rozvleklý začátek, mdlé vztahy a postavy a pak Poirotovo zčistajasnanepochopitelné rozluštění, kterému jsem ani trošku nevěřila a o kterém jsem pochybovala (to prostě nemohl jen tak za necelých 24 hodin zjistit! Bez gůglu!! :)...


Těžký průměr a to jsem ještě hodně mírná. Svižný děj (podpořený četnými dialogy), bohužel trochu stereotypní a o ničem. A vlastně nevím, která z postav mě iritovala a vytáčela víc. Jestli Pavla nebo Jakub - oba dva krajně nesympatičtí, ploší a nepřesvědčiví. Škoda, potenicál byl.


"Neexistují žádní nevinní. Existují však různé stupně odpovědnosti." !!! Asi ještě o půl palce lepší než první díl. Přečetla jsem za dva dny, takřka jedním dechem a žasnu, jak umně, lehce a čtivě autor knihu napsal. Klobouk dolů. Mimochodem, Lisbeth Salander je vynikající postava (a není v trilogii sama).
