Nic není tak prosté
Květa Legátová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14383/bmid_nic-neni-tak-proste-m4a-14383.jpg
4
90
90
Povídková kniha české autorky, v níž je hlavním hrdinou poručík Ryška. Čtyři povídky z českého maloměsta, ve kterých autorka popisuje strastiplnou cestu poručíka Ryšky za spravedlností. V první povídce čelí hlavní hrdina prapodivné rodině, paní Koukalová neváhá volat na policejní stanici kvůli odcizenému norkovému kožichu. Že je milý norek pouze zástěrkou vážnějších přečinů, pochopí Ryška velmi rychle. I v dalších příbězích si mladý a bystrý poručík poradí se zdánlivě běžnými případy.... celý text
Přidat komentář
Stejně jako u autorčiny knížky Mimo tento čas oceňuji originalitu, ale styl psaní mě docela rozčiloval. Detektivky jsou sice mým oblíbeným žánrem, ale tyhle mi přišly místy hodně absurdní.
Mně se povídky vcelku líbily. Krátké a velmi zajímavé. Nejlepší je ta delší "Vražda(y) v lomu. Dobře propracovaná.
Možná to není kniha pro každého, ale autorce se povedlo napsat inteligentní a opravdu zajímavé povídky. Já jsem nadšena!
Povídky s detektivními zápletkami. Detektiv Ryška. Silné psychologické postřehy i motivy skutků dobrých i zlých.
(2006)
O téhle povídkové knize nevím, co si mám myslet. Knihy autorky znám a čekal jsem krásné čtení plné psychologie postav a kouzla okamžiku, jako to autorka umí. Ale zklamal jsem se.
Hned první povídkou jsem si říkal, co že to vlastně čtu. Ta druhá mě v tom utvrdila. Poslední povídka je asi nejlepší, ale nezachrání už tak zničený celkový dojem.
Za mě bohužel propadák...
Nemohu hodnotit, protože jsem se prostě nedokázala začíst. Přitom Želary i Jozovu Hanuli jsem shltla jedním dechem. Nevím, možná nebylo to správné roční období nebo byla slabá ozónová vrstva. Zkusím to jindy.
Svěží, příjemné čtení, krásný jazyk, jak je u paní Legátové zvykem, návrat k té nejlepší tradici české detektivky a tak dál... a vůbec nejlepší je poslední povídka!
Kniha není tak skvělá jako Želary. Ale rozhodně není špatná. Detektivní příběhy jsou taky že zcela jiného soudku.
Povídka Vraždy v lomu je naprosto super. Připomíná mi styl Agaty Christie. Přijde mi jediná pořádně propracovaná. Ostatní jsou spíše zábavné. Dovedu si představit, že například Případ Vlastimil by nějakého policistů dohnal k šílenství a sem tam možná nakoho i potká :)
Každopádně žádná napostrádá čtivost a napětí. Vždy jsem chtěla vědět, jak to dopadne a byla překvapená.
Kniha mě bohužel moc nezaujala. A to ani příběhem, ani stylem psaní. Povídka Vraždy v lomu byla ze všech čtyř povídek určitě nejzajímavější, v tom souhlasím s ostatními čtenáři. Zato při čtení poslední povídky jsem si připadala trochu jako v psychedelickém snu. Chápu, že snahou autorky bylo, aby dialog poručíka Ryšky a druhé postavy, nevedl k odhalení pointy, protože tu chtěla autorka odhalit až na úplném konci povídky. Ale že díky tomu bude jejich rozhovor připomínat debatu dvou choromyslných jedinců, kteří jsou ještě navíc pod vlivem jakési dosud neregistrované opojné látky, to na mě byla příliš silná káva. Ale i přes své spíš negativní hodnocení si hodlám další knížky p. Legátové přečíst a těším se, že jim udělím určitě lepší hodnocení.
Další ze skvělých knih od Květy Legátové, tentokrát povídky, které jsou opravdu napínavé, a především třetí s názvem Vraždy v lomu, které mě bavily opravdu nejvíc. Legátové styl psaní a smysl pro popis a detail, který je třeba zdlouhavější, ale nic bych na něm neměnila, mě baví v každé knize víc a víc.
Začalo to Želarmi. Pokračovalo Jozovou Hanulou, ktorá ma totálne dostala. Vrhla som sa na Nic není tak prosté. Trošku ma prekvapil úplne iný žáner. Ale je to neodvratné. Pani Legátová sa zaradila medzi mojich obľúbených spisovateľov. V konečnom dôsledku ma nadchýna ten úžasný záber. Od "vnútorných svetov" v želarských príbehoch po "vonkajší svet" v dokonalých dialógoch v Nic není tak prosté...
Tahle kniha mě příjemně překvapila, je to jiný žánr než Želary, ale napnutá jsem byla od začátku do konce. Určitě si zase někdy něco od Květy Legátové přečtu.
Výborné detektivní příběhy, které mi od prvního do posledního připomínaly první povídkové soubory Karla Čapka! Legátová je mistryně dialogu a Václav Ryška, novodobý český Hercule Poirot, mě překvapil a přirostl mi nečekaně hodně k srdci. Výborný soubor, můžu jen vřele doporučit!
Přiznávám, že Želary a Jozova Hanule byly zajímavější a určitě niternější, ale stejně dávám za 5/5. Paní Legátová měla dar vyprávění a tak i tyto kriminální povídky povýšila na krásnou četbu
Nic není tak prosté byla druhá kniha od paní Legátové, která se mi dostala do rukou, a upřímně po Jozově Hanuli to byl slabší kus. Pravda, je to jiný žánr, ale čtenář to prostě pozná hned. Styl psaní je pořád kvalitní, jde spíš o obsah. Knížka obsahuje 4 "detektivní" povídky. I když jsem ji četla před pár měsíci, a vybavit si obsah knížky i po pár letech mi nedělá problém, tak tady si vzpomenu asi hlavně na povídku Vraždy v lomu, která byla kvalitní, a možná trochu na první povídku Případ Vlastimil, která mi přišla po přečtení trochu jako zklamání, protože jsem čekala něco víc. Navíc kromě zmiňovaných Vražd v lomu, se mi zbylé tři povídky tak nějak dějově zaplétají jedna do druhé a tvoří mi ve vzpomínkách společný povídkový chaotický chumel, i když nemají jinak nic společné kromě osoby detektiva. Nečte se to špatně, jen je to takové průměrné dílo, které neurazí ale ani nezanechá nějaký hlubší dojem. (Výše zmiňovaná autorčina předloha pro Želary byla nesrovnatelně lepší)
Autorovy další knížky
| 2002 |  Jozova Hanule |
| 2001 | Želary |
| 2003 | Pro každého nebe |
| 2006 | Nic není tak prosté |
| 2009 |  Návraty do Želar |
Tři ze čtyř povídek se mi velmi líbily. Tou první jsem se nejprve trochu prokousával, ale nakonec se mi taky líbila. Poručík Ryška není žádný detektivní génius, je to prostě chytrý kriminalista a jeho sled výslechů dává smysl. Myslím, že velmi obdobně funguje nejeden český kriminalista.