Spěšný vlak CH.24.12 přehled

21.10.2024

Pochmurný obraz poválečných padesátých let minulého století v českých zemích. Ale těch alternativních padesátých let – po vítězné válce Adolfa Hitlera.
Alternativní historii mám ráda, tady se mi zdála věrohodná, i s tím alternativním vývojem zbraní, vše perfektně zapadalo do skutečné historie; „vril“ není výmysl autora knihy, je to něco, co se předávalo tajnou šuškandou, historicky nepodložené, ale přesto existující mýty o vývoji tajných zbraní v předválečném a možná i válečném skutečném Německu s prvky okultních věd.
Není divu, že Jan Poláček, autor „Malostranského ďábla" o tajemném Arvédovi, po takovém tématu sáhl.
Někde níže jsem četla, že kniha připomíná psaní Ladislava Fukse, je to pravda, je tady ta temná „fuksovská“ nota, určitá beznaděj, která provází vše, i začínající lásku…
A můžeme se jen dohadovat, kam přesně jezdí ony spěšné vlaky bez oken směr východ a zda v těch nových říšských provinciích může někdo najít štěstí… A jestli kocour Rotfuchs na tom nebude nakonec líp.
*
„Ať jste byli dodnes kýmkoliv, ode dneška jste jen syny Říše. Zapomeňte na všechno, co vám do hlav vtloukali na školách. Zapomeňte na náboženství. Nezáleží na tom, jak si říkají. Všechna jsou stejná… Je to švindl. Člověk nemůže věřit a současně patřit Říši. Nelze mít oboje. ,Thule' smylo pozlátko křesťanství, co po staletí ničilo tajné znalosti. Kořeny pohanství v nás naštěstí zůstaly a my je znovu probudili. Pokrok je nezadržitelný a my jsme Světlonoši v nekonečném prostoru…
Ne kříž, ale svastika nám přinese vykoupení.
S její pomocí dosáhneme až ke hvězdám.“

08.12.2023

Překrásný lidský příběh, jenž se dotkne čtenáře v mnoha ohledech.
Nejen atmosférou, jež je dokonalá. Postavami, které obdivujete za jejich originalitu a charakterovou čistotu. Ale především za tematickou skladbu životních osudů a nečekaně vybroušenou dějovou linku. Příběh neplyne v ohromující vyústění, ale postupuje k závěru s lehkostí, s emočním zaujetím pro osud zúčastněných jedinců.
Alternativní historie je někdy příliš komplikovaná, nebo nedotažená. Zde si autor vybral zdánlivě jednoduchý poválečný koncept, ale jeho obrazotvornost stvořila naprosto famózní a snadno čitelný svět, který pochopitelně skrývá i tajemství, jež je čtenáři jemně připomínáno po celou dobu čtení.
Něžná četba v děsivé době s nádherným hlavním hrdinou, odzbrojující Rózou a dalšími skvělými postavami, které autor uhnětl ve své jedinečné představivosti.
Román by mohl pokračovat a vést své hrdiny dál, ale cítil jsem, že takhle je vše správné a literárně čisté.
Když vznikají kultovní romány, mohou býti nejprve opomíjeny. Můj dojem z knihy je velice silný, zasáhl mě bytostně a osobně a nelze na něho zapomenout.
Sbohem, Martine, věřím, že Tvoje cesta našla šťastný konec. Ať již v jakékoliv podobě...