• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 9 knih

Nové komentáře u knih Jan Poláček

Spěšný vlak CH.24.12

„Pochmurný obraz poválečných padesátých let minulého století v českých zemích. Ale těch alternativních padesátých let – po vítězné válce Adolfa Hitlera. Alternativní historii mám ráda, tady se mi zdála věrohodná, i s tím alternativním vývojem zbraní, vše perfektně zapadalo do skutečné historie; „vril“ není výmysl autora knihy, je to něco, co se předávalo tajnou šuškandou, historicky nepodložené, ale přesto existující mýty o vývoji tajných zbraní v předválečném a možná i válečném skutečném Německu s prvky okultních věd. Není divu, že Jan Poláček, autor „Malostranského ďábla" o tajemném Arvédovi, po takovém tématu sáhl. Někde níže jsem četla, že kniha připomíná psaní Ladislava Fukse, je to pravda, je tady ta temná „fuksovská“ nota, určitá beznaděj, která provází vše, i začínající lásku… A můžeme se jen dohadovat, kam přesně jezdí ony spěšné vlaky bez oken směr východ a zda v těch nových říšských provinciích může někdo najít štěstí… A jestli kocour Rotfuchs na tom nebude nakonec líp. * „Ať jste byli dodnes kýmkoliv, ode dneška jste jen syny Říše. Zapomeňte na všechno, co vám do hlav vtloukali na školách. Zapomeňte na náboženství. Nezáleží na tom, jak si říkají. Všechna jsou stejná… Je to švindl. Člověk nemůže věřit a současně patřit Říši. Nelze mít oboje. ,Thule' smylo pozlátko křesťanství, co po staletí ničilo tajné znalosti. Kořeny pohanství v nás naštěstí zůstaly a my je znovu probudili. Pokrok je nezadržitelný a my jsme Světlonoši v nekonečném prostoru… Ne kříž, ale svastika nám přinese vykoupení. S její pomocí dosáhneme až ke hvězdám.““... celý text
— Rade

---

Malostranský ďábel

„Po shlédnutí pro mě opravdu mimořádného a silného filmu „Arvéd“ režiséra Vojtěcha Maška (výborný a vpravdě ďábelský Michal Kern) jsem pelášila do knihovny pro tuhle knížku, Jiří Arvéd Smíchovský mě prostě chytil. Člověk tak neuvěřitelně rozporuplný, záhadný, neuchopitelný a nepochopitelný… Výjimečně vzdělaný, z významné pražské česko-německé rodiny (už z toho je zřejmé, že pro něj protiklad češství a němectví nemohl být tak vyhrocený), polyglot, člověk s fotografickou pamětí, samotář i společník, na sebe zaměřený, s touhou vyniknout, sexuální orientací vydíratelný. Genialita, zlo i lidství v jednom. Pomáhal i zrazoval. Hermetik, který se snažil vyvolávat ďábla. Novodobý Faust, jak se o něm říkalo… To vše na pozadí divokých dějin Protektorátu a komunistických padesátých let, kdy se lámaly i pevnější charaktery. Kniha Jana Poláčka je skvěle napsanou beletrií, která přísně vychází ze známých faktů. Dobře mi doplnila film, hodně podobné, a přece trošku jiné. Kniha je doplněna fotografiemi, dobovým tiskem a zprávami, což velmi dobře evokuje dobu, ve které se ta která kapitola právě odehrává. * „ Já už věřím jen v ďábla, pater. S ním vím, na čem jsem. Ten svůj ocas před nikým neschová.“ * „Plamen příběhu se skládá ze dvou částí, jeho horní, bílá část se mihotá v každém závanu vzduchu a dolní, černá nebo modrá, je jeho podstavcem a vychází z reálného základu. Obě části plamene příběhu jsou pevně spojeny, a tak vše přechází v jednotu. Hranice mezi nimi není zřejmá a v každém okamžiku se mění. Záleží jen na osobě, která do nich pohlédne.“ ---------------- Okolo domu U Zlaté lodě na Malé Straně jsem kdysi skoro patnáct let denně chodila do práce a z práce, aniž bych tušila, co vše je s ním spojeno a co se zde odehrávalo. Osudy lidí a domů, genius loci, to mě vždy hodně zajímalo... Možná i proto na mě dost zapůsobil autorův dovětek o návštěvě domu U Zlaté lodě v době pražských studií, kdy zde ještě žila Arvédova sestra. O návštěvě sklepení, ve kterém měl kdysi Arvéd vyvolávat ďábla, i o návštěvě Arvédova červeného pokoje, tehdy v sedmdesátých letech ještě plného starobylých knih a tajuplných předmětů, včetně vyřezávané sošky ďábla. A hlavně onen prchavý strašidelný nevysvětlitelný autorův zážitek, o kterém si samozřejmě jako rozumní a realističtí lidé můžeme myslet svoje, ale přece jen…“... celý text
— Rade

---

Soukromý detektiv Matyld - Na stopě sériového vraha

„Četla devítiletá dcera, knížka se jí dost líbila, jednu hvězdičku strhává, protože je to prý spíš pro menší.“
— marketa3815

---

---

Malostranský ďábel

„První jsem viděla film, který mě nadchnul a doufala jsem že kniha bude podobná. Nebylo to špatné, ale film se mi líbil víc. Úplně nesouhlasím s autorem o tom že to byla rozporuplná osobnost“... celý text
— zofie3000

---

Arvéd

„Upsat duši moci, je nejsmutnější, co může člověk udělat. Všichni se budeme jednou zodpovídat. Jiří Arvéd Smíchovský žadný anděl nebyl, o tom si iluze nedělám, do udavače bez skrupulí měl ale asi taky daleko. Prostě jen lpěl na životě. Mohl se stát hrdinou a umřít, anebo posloužit a skončit jako vyvrhel. O Arvédovi se mluví jako o novodobém Faustovi. Ač jako okultista uctíval ďábla, svojí duši upsal moci. Nejprve fašistům a poté komunistům. Opět platí, že bez přečtení knihy, film nepochopíte.“... celý text
— Ladislav73