Malostranský ďábel přehled
Jan Poláček
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/295847/bmid_malostransky-dabel-K8i-295847.jpg
4
73
73
I ve své druhé knize v nakladatelství PLUS Jan Poláček mapuje osudy člověka, jehož život pro nás zůstává opředen tajemstvím. Jiří Arvéd Smíchovský byl navíc postavou velmi rozporuplnou. Na jedné straně vzdělaný a nadprůměrně inteligentní potomek váženého pražského rodu, který se zabýval okultními vědami, a dokonce se snažil v domě U Zlaté lodě vyvolávat ďábla, na té druhé zbabělec, kolaborant, udavač (a to během druhé světové války i v éře po ní)… Kde je však pravda a lze ji vůbec najít? Jan Poláček ve svém „dvojportrétu“ Malostranský ďábel nehledá definitivní odpověď, ale osobitým způsobem skládá jednotlivé střípky tvořící obraz života této nejednoznačné osobnosti české minulosti.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Malostranský ďábel. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (26)
První jsem viděla film, který mě nadchnul a doufala jsem že kniha bude podobná. Nebylo to špatné, ale film se mi líbil víc. Úplně nesouhlasím s autorem o tom že to byla rozporuplná osobnost
Upsat duši moci, je nejsmutnější, co může člověk udělat.
Všichni se budeme jednou zodpovídat.
Jiří Arvéd Smíchovský žadný anděl nebyl, o tom si iluze nedělám, do udavače bez skrupulí měl ale asi taky daleko. Prostě jen lpěl na životě. Mohl se stát hrdinou a umřít, anebo posloužit a skončit jako vyvrhel.
O Arvédovi se mluví jako o novodobém Faustovi. Ač jako okultista uctíval ďábla, svojí duši upsal moci. Nejprve fašistům a poté komunistům.
Opět platí, že bez přečtení knihy, film nepochopíte.
Související novinky (1)
Vládce džinů, Spálené mosty a další knižní novinky (33. týden)
14.08.2022
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Malostranský ďábel v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 93x |
| ve Čtenářské výzvě | 8x |
| v Doporučených | 4x |
| v Knihotéce | 42x |
| v Chystám se číst | 87x |
| v Chci si koupit | 16x |
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Praha magie životopisy, biografie kolaborace osobnosti hermetismus podle skutečných událostí esoterismus, ezoterikaAutorovy další knížky
| 2016 |  Malostranský ďábel |
| 2010 |  Spěšný vlak CH.24.12 |
| 2006 |  Kyberpunk & Heavy |
| 2013 | Příběh spalovače mrtvol: dvojportrét Ladislava Fukse |
| 2000 | Spánek rozumu plodí nestvůry |
Po shlédnutí pro mě opravdu mimořádného a silného filmu „Arvéd“ režiséra Vojtěcha Maška (výborný a vpravdě ďábelský Michal Kern) jsem pelášila do knihovny pro tuhle knížku, Jiří Arvéd Smíchovský mě prostě chytil.
Člověk tak neuvěřitelně rozporuplný, záhadný, neuchopitelný a nepochopitelný… Výjimečně vzdělaný, z významné pražské česko-německé rodiny (už z toho je zřejmé, že pro něj protiklad češství a němectví nemohl být tak vyhrocený), polyglot, člověk s fotografickou pamětí, samotář i společník, na sebe zaměřený, s touhou vyniknout, sexuální orientací vydíratelný. Genialita, zlo i lidství v jednom. Pomáhal i zrazoval. Hermetik, který se snažil vyvolávat ďábla. Novodobý Faust, jak se o něm říkalo… To vše na pozadí divokých dějin Protektorátu a komunistických padesátých let, kdy se lámaly i pevnější charaktery.
Kniha Jana Poláčka je skvěle napsanou beletrií, která přísně vychází ze známých faktů. Dobře mi doplnila film, hodně podobné, a přece trošku jiné. Kniha je doplněna fotografiemi, dobovým tiskem a zprávami, což velmi dobře evokuje dobu, ve které se ta která kapitola právě odehrává.
*
„ Já už věřím jen v ďábla, pater. S ním vím, na čem jsem. Ten svůj ocas před nikým neschová.“
*
„Plamen příběhu se skládá ze dvou částí, jeho horní, bílá část se mihotá v každém závanu vzduchu a dolní, černá nebo modrá, je jeho podstavcem a vychází z reálného základu. Obě části plamene příběhu jsou pevně spojeny, a tak vše přechází v jednotu. Hranice mezi nimi není zřejmá a v každém okamžiku se mění. Záleží jen na osobě, která do nich pohlédne.“
----------------
Okolo domu U Zlaté lodě na Malé Straně jsem kdysi skoro patnáct let denně chodila do práce a z práce, aniž bych tušila, co vše je s ním spojeno a co se zde odehrávalo. Osudy lidí a domů, genius loci, to mě vždy hodně zajímalo...
Možná i proto na mě dost zapůsobil autorův dovětek o návštěvě domu U Zlaté lodě v době pražských studií, kdy zde ještě žila Arvédova sestra. O návštěvě sklepení, ve kterém měl kdysi Arvéd vyvolávat ďábla, i o návštěvě Arvédova červeného pokoje, tehdy v sedmdesátých letech ještě plného starobylých knih a tajuplných předmětů, včetně vyřezávané sošky ďábla. A hlavně onen prchavý strašidelný nevysvětlitelný autorův zážitek, o kterém si samozřejmě jako rozumní a realističtí lidé můžeme myslet svoje, ale přece jen…