Ratajský les
Aleš Palán
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/281872/bmid_ratajsky-les-agG-281872.jpg
4
175
175
Staré zločiny jsou dávno promlčeny. Zapomněli na ně snad i jejich dřívější aktéři z padesátých. Už nechtějí převrátit svět jako kdysi, stačí jim dožít stranou a v klidu. Jsou tu ale také ti, kteří jsou přesvědčeni, že pachatelé zločinů by v klidu žít neměli, že na zaplacení viny není nikdy dost pozdě. Ratajský les v Posázaví se stal v lednu 1952 místem vraždy. Na hromadě klestí zde byla nalezena komunistická funkcionářka Anna Felbabová s prostřelenou hlavou. Rudá justice odpověděla na její smrt nekompromisně a propaganda jí propůjčila vlastní interpretaci. Znovu tekla krev, vinných i nevinných, na starou křivdu se navršily křivdy nové… Prošlo víc než půl století, a spravedlnost se nedostala ke slovu. Na její místo tak nastupuje msta a kolo násilí se znovu roztáčí. Ratajský les čeká na svou poslední oběť. Román vychází ze skutečných událostí, dotváří je a fabuluje. Dvě linie příběhu z let 1952 a 1958 prolíná třetí dějová osa – ta současná. Brzy se ukáže, jak osudově spolu všechny tři souvisejí. Neboť minulost stále ještě není pohřbena.... celý text
Přidat komentář
Nečekané. Pěkné! Víceméně náhodný výběr audioknihy z nabídky Radioservisu. Načtení "snovým" triem I. Bareš, J. Hartl a J. Stryková bylo lákavé a skutečně to funguje na výbornou. Neotřelý a originální příběh odehrávající se ve třech časových rovinách. Má to spád, vše se hezky postupně spojuje a graduje. Venkovské příběhy z dob násilné kolektivizace jsou drsné, česky reálné, to platí i zde. Za mě moc dobrá (audio)kniha.
Povinná četba všem, kteří dodnes tvrdí, že za režimu se žilo lépe. Scénu v hospodě 1952 nedostanu z hlavy už nikdy. Body dolů za chyby a překlepy, chybějící přímé řeči, zmatek a nepřehlednost dějových linií. Velká škoda.
Kniha se mi ze začátku četla dost špatně, než jsem přišla na prolínání třech časových rovin, ale pak už to šlo samo a pokládám to za dobrý nápad.
Zajímavý příběh, i když nemám moc ráda, když se ke skutečným událostem přidá tolik fabulací, které autor udává především v částech z roku 2014. Každý to máme jinak, ale mně to potom celkovou tu historii skutečného příběhu kazí.
Není pochyb, že autor je dobrý, ale vadí mi přemíra expresivních výrazů, jakkoliv je to dneska snad "IN". Pro mě je však literatura něco jako kultura, a proto nemám ráda přílišnou vulgaritu, kterou se dnešní tvorba, jak literární i filmová jen hemží. (Pokládám to za úpadek národa.)
Tady dávám jednu hvězdičku pryč a druhou vysvětlím.
Je to pro absenci uvozovek. Špatně se mi to četlo a někdy jsem přemýšlela, kdo, co řekl. Možná, že se to v dnešní češtině používá a není to chyba, ale pro mě tedy je. Je to nešťastný nápad.
Rovněž pokládám za chybu, když někdo něco říká a vzápětí následuje věta o něčem jiném na stejném řádku. Pak je to matoucí a nepřehledné.
To, že jsem objevila sem tam nějakou chybku, to už pominu, protože se to stává téměř všude a každému.
Takže tři hvězdičky se mi zdají přiměřené.
Ale přečetla jsem se zájmem, i když tuto knihu už podruhé číst nebudu. Spíše bych si vyhledala něco jiného o tomto případu, protože ta místa, kde se odehrál, docela dobře znám.
Dobu komunismu jsem nezažila, o to je pro mě kniha zajímavější. Zvlášť když se taková událost stala nedaleko a nikdo o ní nemluví. Jediné, co trochu pokulhávalo, byla linka v současnosti.
Čtenář se ocitá v době relativně nedávno minulé. V době československého hlubokého temna, kdy člověku s osobní odvahou hrozilo vedle zničení jakékoliv životní perspektivy pro všechny členy rodiny napříč generacemi taky zbaveni občanství, majetku i života. Komunisti nelítostně, často s potěšením, likvidovali ty, jež s nimi bez výhrad nesouhlasili. A pokud člověka neumlčeli / neumučili / nezabili a nenaplnili tak svůj raison d'etre, tak mu alespoň vzali duši, obrali jej o osobnostní identitu a srazili do morálního a intelektuálního bahna. Komunista nebyl (není?) propagátor rovnosti a naplněného života, ale samozvaný soudce, žalobce a kat. Nepovznášel k vyšším cílům, ale srážel na kolena. Vlastní/jiný názor byl nepřípustný, a vzdělanost pouhý buržoazní výstřelek. Období komunismu byla pokryteckou šarádou s jevištěm zaplněným hromadami mrtvol.
V Ratajském lese tak ožívá naše dějinné peklo. Netrápí mě míra historické přesnosti, jde přece o román, a ne literaturu faktu. Palán osciluje na rozhraní historického, politického thrilleru a detektivky odehrávající se v českém pomezí, a čtenáře vede přes tři časová období. Ani v tomto případě nejde z mého pohledu o rušivý nebo matoucí přístup. Čtenář se postupně noří do spleti 2-3 příběhů a sleduje napínavé osudy hlavních postav, a to až do samého závěru, který prostý průsečík osvětlí logiku autorova záměru. Není to jenom příběh zapomenutých a nikdy nepotrestaných komunistických zločinů z 50. let 20. století, kdy justiční vraždy tvořili jenom pomyslný vrchol komunistické zvůle. Zoufalství, které generacemi prostupuje komunisty postižené rodiny, plodí zoufalé činy a roztáčí se kolo vendety. Spravedlnost zůstává nedostatečná nebo absentuje zcela. Je to ale taky ukázka vynikajících literárních schopností Aleše Palána popsat, zachytit a přiblížit spletité vazby a jejich posun v čase, schopností zprostředkovat jejich pocity, citlivě pracovat s jazykem nebo zachytit onu ironii osudů, která je v lidském životě zcela běžná. Zasloužená Magnesia litera 2017.
audiokniha (6:47 hod. , interpreti - Igor Bareš, Jana Stryková)
Aleš Palán prekvapil aj mňa, keď ponúkol tému z počiatkov znárodňovania, prenasledovania ľudí štb, a neutíchajúcej túžby po pomste.
Vražda komunistické funkcionářky vyburcovala rudou mašinérii zla k ještě intenzivnějším výkonům a spustila zostřený hon na své politické nepřátele. Z oběti se stala rudá mučednice a z nestraníků štvaná zvěř. Nutno podotknout, že román není rekonstrukcí případu Anny Kvášové, ale je jím inspirován. A není to inspirace jediná. Děj se odehrává v letech 1952, 1958 a v nedávné minulosti, protože osudná událost z Ratajského lesa má dopad i na pozdější generace. Kniha se mi líbila. Je napínavá a věrně popisuje neblahá, padesátá léta komunistického teroru.
Citace: Hořící sirku hodil vyslýchanému k nohám, udělal to ale moc prudce, zhasla dřív, než dopadla. Musí se zklidnit, aspoň trochu.
Tak to vyklop, netejrej se. Vždyť tě ta svině leta ničila.
Svině? Takhle mluvíte o soudružce? odpověděl mu vyšetřovaný a olíz si krev ze rtů. Namáhavě ji polkl. Tělo ho bolelo a ještě horší byl strach z další bolesti, věděl, že přijde. Pořád si jen opakoval: Neví o mně, sebrali mě kvůli vlastní blbosti. Nemaj proti mně nic než podezření.
Jak bych měl o Felbabové mluvit? Myslíš, že nevíme, co byla zač? Dodávky máte v obci nejvyšší z celýho okresu. A to sejete na kameni, ne v rovinách. My dobře víme, jakej je rozdíl mezi polem v kopci nad Sázavou a lánem v Polabí. I ona to věděla, proto na tebe tak tlačila. Mlátička měl dojem, že si s vyšetřovaným docela pěkně povídá.
Nevyhledávám moc knížky, kde jsou různé dějové linie, ale do této jsem se začetla, neboť jsem kdysi četla jakýsi článek o vraždě komunistické funkcionářky Anny Kvášové, a pak mi to vše do sebe začalo zapadat. I když je kořen příběhu v knize skutečný a další děj smyšlený, člověk až žasne, co vše se dělo po válce. Nebyly sice koncentrační tábory, ale udávalo se, lidem se zabíraly majetky, v popředí stál vždy ten, kdo měl dříve nejméně. O tom všem je kniha Aleše Palána. Je tak poutavě napsaná, že nešlo nečíst dál a dál. Nakonec se dozvíte, že vše, co se dělo v roce 1952 sahá až do roku 2014 a nic z toho není uzavřené. Nakonec se kolo osudu uzavře, pomalu, ale po skoro 60 letech uzavře.
Vyprávění plyne v ich formě. Pro vytvoření napětí se využívá postupu, kdy se střídají dějové linky z let 1952, 1958, 2014 / 2015 s tím, že aby se vygradovalo napětí, závěr končí v současnosti roku 2015 a začínají promlouvat postavy, které do té doby byly pouze pozorovány.
Místy je vyprávění psychologicky velice věrohodné a silné, můj dojem trochu kazí to, že někde jako by si autor práci trochu usnadnil a postavu, pro kterou už nemá využití (doslova) odklidil. Některé pasáže jsou za mě dále natolik syrové, že by snesly ještě editaci.
Celkově má dílo spád a pro řadu čtenářů jistě otevře oblasti a témata, nad kterými běžně nepřemýšlí, méně výrazný dojem román zanechá v tom, kdo moderní historii padesátých let dvacátého století relativně zná a už s některými formami jejího uměleckého ztvárnění přišel do styku.
Zajímavá kniha na téma z 50.let minulého století. Příběh je poutavější, že je založen doopravdy na reálném pozadí.
Děj knihy se točí kolem vraždy komunistky, hlavně ale vypráví o hlavních aktérech této vraždy. Vyprávění je pro mne pojato zvláštním způsobem a tím přidává na čtivosti. Jen časová rovina ze současnosti ve mně vyvolává pocit, že je tu stále spousta lidí, kteří se nevyrovnali s komunistickou minulostí. Určitě si ale v nejbližší době přečtu i knihu Smrt bez spravedlnosti: Mrtví Ratajského lesa od Martina Tichého, abych tuto knihu porovnal se skutečností.
Napínavý příběh, od něhož jsem se nemohl odtrhnout. Věrná rekonstrukce vraždy z 50. let doplněná fikcí z roku 2014. Tři časové roviny, byly zvoleny i zvládnuty dobře, napětí z toho "co se stane dál?" je trojnásobné. Bohužel rovina 2014 od začátku za rovinami historickými pokulhává, a když přejde do 2015, pokulhává hodně. Především svou uvěřitelností, tuto linii je asi lépe chápat jako nadsázku. Ale třeba to tak autor myslel. 4.5 hvězdy.
Během dvou dnů přečtená náhodou již druhá kniha s podobnou tématikou - zločiny komunismu a jejich následky. Není to veselé čtení, ale velmi dobře zpracované, napínavé, živé, uvěřitelné, kruté. Aleš Palán mě překvapil, neznala jsem ho dosud jako vypravěče - a je velmi dobrý, ba vynikající vypravěč. Doporučuji všem, kdo se zajímají nejen o poměrně nedávnou historii, ale i o lidské povahy a pohnutky k nejrůznějšímu jednání. Člověk je bohužel schopen všeho, některému stačí příležitost, jiný podlehne menšímu či většímu nátlaku, skoro každý si dokáže své jednání před sebou omluvit. Čest výjimkám.
Z hlediska literárního napsané velmi dobře, chvíli mi trvalo, než mi do toho zapadla ta současnost. Ale dobře vykreslená hrůzná etapa našich dějin - již nikdy více. Autor je záruka kvalitního čtení.
A. Palána jsem dosud znala jen jako autora vynikajících rozhovorů, tak jsem byla zvědavá, jaké píše romány. A musím říct, že jsem rozhodně nebyla zklamaná. Líbila se mi kombinace skutečných událostí a autorovy fabulace i zvolená kompozice, díky níž autor mohl ukázat více úhlů pohledu. I když je kniha drsná, temná a plná ponuré atmosféry, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Navíc čtenáře vede k hlubšímu zamyšlení, což na knihách obzvláště oceňuji.
Konečně se mi dostala do ruky kniha A. Palána, opravdu mne příběh, s počátkem v 50tých letech a přesahem do let devadesátých, zaujal. Přestože jde o román, vychází ze skutečných událostí, působí jako dokument, jakoby autor zpovídal postavy a přepisoval jejich výpovědi o událostech, velmi čtivě a věrohodně.
To ale byla hrůzná knížka! Hrozná, děsivá, - na pět hvězd, na šest, na osm...
Spoustu podobných má člověk časem za sebou, - já vím, já vím!! Je třeba je číst, aby jednomu neotrnulo a paměť neoprýskala, ale...
Už si to hodně dávkuju; koncentráky, války, totality, všechnu tu člověčí bestialitu, co ji živí trýzeň a strach, slabost, amorálnost a chtivost, vytí s vlky až k sebestrávení.
Násilí plodí násilí a kvůli pozdnímu "ale to jsem přece nechtěl!" nekonečný řetěz nepraskne.
Spravedlnost? Prý - co byste po tý slepý bábě chtěli!?...
A navíc je tu ten zatracený úhel pohledu. Ten neochvějný výrobce nezpochybnitelných "pravd". Těch dálnic pro naše nároky - oprávněné, sic!! - bez ohledu na optický klam užších, než stezka pro mezky. A těmi až příliš často jsme.
Husí kůži mám doteď...
(Všechno další, co jsem o téhle úžasné knížce nenapsala ač chtěla bych, je už ve skvělém komentáři DriftBooks. Dík!)
Štítky knihy
vraždy detektivní a krimi romány terorismus historické detektivky poválečná doba komunistický režim podle skutečných událostí Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2018 |  Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři |
| 2019 | Jako v nebi, jenže jinak |
| 2016 |  Ratajský les |
| 2021 | Nevidím ani tmu: Rozhovory o naději |
| 2016 | Brnox. Průvodce brněnským Bronxem |
Poslouchal jsem jako audioknihu a ta je výborná! Excelentní je postava vnučky, ta z toho dělá moderní detektivku, za kterou by se nemusel stydět ani Stieg Larsson.
Můj táta pochází ze sousední vesnice, ale celý svůj život o téhle tragické události s námi vůbec nemluvil. Dozvěděl jsem se o ní až po jeho smrti. Je to nejspíš dobře - jen bychom se kvůli tomu pohádali.
Teď hledám jak to všechno bylo. Materiálu je docela dost: https://open.spotify.com/episode/7uYJVNiRNhj5aV7Rg4DL36