Jako v nebi, jenže jinak přehled
Aleš Palán
Samotáři nežijí jen na Šumavě. Aleš Palán, autor bestselleru Raději zešílet v divočině, přináší setkání s dalšími solitéry žijícími stranou civilizace. Rok a půl za nimi jezdil do odlehlých oblastí od Chodska po Bílé Karpaty, od Jizerských hor po Beskydy. V knize Jako v nebi, jenže jinak najdeme rozhovor se ženou, která na horské samotě pár kilometrů od slovenských hranic žije v podstatě celý dlouhý život. Setkáme se s chlapíkem, který před dvaceti lety koupil staré vojenské auto a v něm se od té doby skrývá mezi jihočeskými rybníky. Nahlédneme dokonce do poustevny jediného současného poustevníka, františkána bratra Anděla. Setkání s českými a moravskými samotáři opět přináší vyhraněné postoje, neopakovatelné životní příběhy a notnou dávku přírodní mystiky. Oproti knize Raději zešílet v divočině pak navíc i nečekanou porci humoru. O fotografický doprovod knihy Jako v nebi, jenže jinak se postarala Johana Pošová.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Jako v nebi, jenže jinak. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (155)
Opět velmi zajímavý pohled do života zajímavých lidí. Nemůžu říct, zda se mi víc líbily šumavští samotáři nebo tito. V minulé i této knize je vám někdo sympatický více, někdo méně. Určitě doporučuji obě knihy, obě se mi moc líbily.
Pokračování u mě vyvolalo méně nadšené dojmy než první díl samotářů. Ti „naši“ šumavští mi připadali v lecčem inspirativní, uvědomělí, se spoustou myšlenek, na kterých něco je. Ve druhé knize jde o více náhodnou skupinu, z nichž někteří prostě jen bydlí kus za vesnicí. Třeba ten starý pán, který má dva synovce, na ty přepsal pozemky a teď je vidí jen občas, když mu vozí instantní polívky, který si nemůže udělat v kuchyni, protože od ní nemá klíče. Tenhle příběh mi připadal jako vyprávění opuštěného důchodce a bylo mi ho líto. Pak je tam třeba šlechtitel psů, kterého jak u zvířat, tak u žen zajímají ideální fyzické proporce - o čemž mluví opravdu dlouho -, takže je sám a žádnou ženu nemá. Kdo mě asi nejvíc oslovil, byl ta paní v maringotce, dokud nezačala mluvit jako naprostá ezo žena, měla zajímavé myšlenky třeba o pohybu ve srovnání se sportem nebo postřehy z učitelských let o přístupu k dětem ve třídě. A pak bratr Anděl, to je úžasný člověk. Ryzí, věrný svému tichému životu na Boží cestě, introvertní, ale když je potřeba, dodá si odvahy a jede do Prahy.
Související novinky (2)
42 říjnových eknih zdarma
25.10.2020
Knižní novinky (42. týden)
14.10.2019
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
2020 -
Magnesia Litera
(Litera za publicistiku)
Kniha Jako v nebi, jenže jinak v seznamech
v Právě čtených | 12x |
v Přečtených | 789x |
ve Čtenářské výzvě | 147x |
v Doporučených | 60x |
v Knihotéce | 195x |
v Chystám se číst | 305x |
v Chci si koupit | 95x |
v dalších seznamech | 10x |
Štítky knihy
Šumava rozhovory příroda divočina samota Magnesia Litera
Autorovy další knížky
2018 | Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři |
2019 | Jako v nebi, jenže jinak |
2016 | Ratajský les |
2021 | Nevidím ani tmu: Rozhovory o naději |
2016 | Brnox. Průvodce brněnským Bronxem |
Krásné čtení. Ne, že bych chtěla se těmito samotáři měnit, ale něco mě při čtení vysloveně lákalo. Ta svoboda s jakou žijí. Každý je trošku jiný, ale přece jsem vnímala, že mají něco společného. Lásku k životu, respekt k přírodě, přijímání života, takového jaký je, nejvíc se mi asi líbí, že nejsou na nikoho a na nic naštvaní. I jsem se kolikrát zasmála, například když jeden ze samotářů říká.. život je spravedlivý, někde sebere a někde přidá .... sebral mi zuby a přidal dioptrie.