Jako v nebi, jenže jinak

Jako v nebi, jenže jinak
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/420192/bmid_jako-v-nebi-jenze-jinak-GCD-420192.jpg 4 620 620

Samotáři nežijí jen na Šumavě. Aleš Palán, autor bestselleru Raději zešílet v divočině, přináší setkání s dalšími solitéry žijícími stranou civilizace. Rok a půl za nimi jezdil do odlehlých oblastí od Chodska po Bílé Karpaty, od Jizerských hor po Beskydy. V knize Jako v nebi, jenže jinak najdeme rozhovor se ženou, která na horské samotě pár kilometrů od slovenských hranic žije v podstatě celý dlouhý život. Setkáme se s chlapíkem, který před dvaceti lety koupil staré vojenské auto a v něm se od té doby skrývá mezi jihočeskými rybníky. Nahlédneme dokonce do poustevny jediného současného poustevníka, františkána bratra Anděla. Setkání s českými a moravskými samotáři opět přináší vyhraněné postoje, neopakovatelné životní příběhy a notnou dávku přírodní mystiky. Oproti knize Raději zešílet v divočině pak navíc i nečekanou porci humoru. O fotografický doprovod knihy Jako v nebi, jenže jinak se postarala Johana Pošová.... celý text

Přidat komentář

petrucha86
21.02.2025 4 z 5

Rozhovory s šumavskými samotáři mě oslovily o trochu víc, ale i tak to bylo moc příjemné čtení doplněné o krásné fotografie. U některých jsem si nebyla jista, zda si dotyčný tento životní styl vybral dobrovolně, ale rozhovory s těmi, u kterých to bylo jednoznačné, byly opravdovým balzámem! Vyzdvihnout musím rozhovor s paní Kateřinou a bratrem Andělem. Naopak koho jsem moc nepochopila, byla paní učitelka v závěrečném rozhovoru, tam jsem se místy ztrácela.

evilunicorn
16.01.2025 4 z 5

Přiznám se, první díl ze Šumavy mě asi oslovil víc.. Nevím proč, ale tentokrát mi přišli ti samotáři takoví nějací "domestikovaní" ( až na pana Bajzu,první rozhovor) . Ovšem i tak si z každého rozhovoru něco odnáším. Ale ty fotografie jsou naprosto famózní, a v podstatě samy vyprávějí jejich příběhy.


Borntobike
29.09.2024 4 z 5

Pábitelé, sympaťáci, někteří nepochopitelní.... některým lze i závidět. Zajímavá "setkání" se zajímavými lidmi. Děkuji.

borntobike1963
20.08.2024 4 z 5

Pěkně nám "zapojeným" nastavují samotáři zrcadlo :-) Všem jsem docela rozuměl, pančelce moc ne :-)

kocourinda
09.08.2024 5 z 5

Palánovy rozhovory mi prostě sedí.
Čiší z nich na mě svoboda, klid a odvaha jít svojí cestou.

Bedřich63
24.07.2024 5 z 5

Po 4 letech jsem se s autorem obrazně řečeno vydal za dalšími samotáři. Tentokrát v knize bylo trochu více civilizace, ale pořád také hodně osobní samoty a přemýšlení.
Čas od času je určitě dobré se zamyslet nad smyslem života a tato kniha k tomu dává dost podnětů. Každý z lidí, kteří s autorem rozmlouvali, je zcela jiný, má jiné zázemí, jiné životní zkušenosti a znalosti. Kniha jako celek ale tvoří zajímavou mozaiku lidských osudů a životních postojů. Aleš Palán vede rozhovory velmi volně a lidé se mu svěřují s mnohým.
Zmínit bych se chtěl i o těch 189 fotografiích od Johany Pošové, z větší části ČB. Začátek a konec knihy je ale vybaven i barevnými fotografiemi. Tyto fotky velmi trefně doplňují text knihy a vytvářejí k němu další rozměr. Toto spojení se mi jeví jako velmi povedené.

stanislav0373
24.07.2024 5 z 5

Nádherný exkurz do duší lidí, kteří se nebojí být sám sebou a žít sami se sebou.

p.Rochesterová
27.06.2024 5 z 5

Opět výborné..usmívala jsem se, měla slzy
v očích, byla překvapená, nucená se zamyslet..a obě knížky bych shrnula jediným slovem SVOBODA..

Kackac77
19.03.2024 5 z 5

Krásné čtení. Ne, že bych chtěla se těmito samotáři měnit, ale něco mě při čtení vysloveně lákalo. Ta svoboda s jakou žijí. Každý je trošku jiný, ale přece jsem vnímala, že mají něco společného. Lásku k životu, respekt k přírodě, přijímání života, takového jaký je, nejvíc se mi asi líbí, že nejsou na nikoho a na nic naštvaní. I jsem se kolikrát zasmála, například když jeden ze samotářů říká.. život je spravedlivý, někde sebere a někde přidá .... sebral mi zuby a přidal dioptrie.

lucie.koho
14.02.2024 5 z 5

Opět velmi zajímavý pohled do života zajímavých lidí. Nemůžu říct, zda se mi víc líbily šumavští samotáři nebo tito. V minulé i této knize je vám někdo sympatický více, někdo méně. Určitě doporučuji obě knihy, obě se mi moc líbily.

Margherita_N
09.01.2024 4 z 5

Pokračování u mě vyvolalo méně nadšené dojmy než první díl samotářů. Ti „naši“ šumavští mi připadali v lecčem inspirativní, uvědomělí, se spoustou myšlenek, na kterých něco je. Ve druhé knize jde o více náhodnou skupinu, z nichž někteří prostě jen bydlí kus za vesnicí. Třeba ten starý pán, který má dva synovce, na ty přepsal pozemky a teď je vidí jen občas, když mu vozí instantní polívky, který si nemůže udělat v kuchyni, protože od ní nemá klíče. Tenhle příběh mi připadal jako vyprávění opuštěného důchodce a bylo mi ho líto. Pak je tam třeba šlechtitel psů, kterého jak u zvířat, tak u žen zajímají ideální fyzické proporce - o čemž mluví opravdu dlouho -, takže je sám a žádnou ženu nemá. Kdo mě asi nejvíc oslovil, byl ta paní v maringotce, dokud nezačala mluvit jako naprostá ezo žena, měla zajímavé myšlenky třeba o pohybu ve srovnání se sportem nebo postřehy z učitelských let o přístupu k dětem ve třídě. A pak bratr Anděl, to je úžasný člověk. Ryzí, věrný svému tichému životu na Boží cestě, introvertní, ale když je potřeba, dodá si odvahy a jede do Prahy.

Peace
05.01.2024 4 z 5

"Každá svoboda něco stojí."

Další zajímavé čtení od pana Palána. Ne všechny příběhy mě úplně pohltily, ale to je přirozené, ne s každým se ztotožňujeme.
Každopádně děkuji, že jsem si knihu mohla přečíst.

DuncanIdaho
03.12.2023 5 z 5

Opět zajímavé čtení. Tentokrát na mne samotáři působili tak, že to chtí, ne že jsou sami, protože jsou ztroskotanci.

JancaMia
04.11.2023 5 z 5

Další setkání se samotáři, pár jich bylo sympatických , rozuměla jsem všem. Nicméně paní učitelka mi přišla silně přitažená za vlasy ,neosobní, povrchní . Půjčeno z knihovny.

Lyduliaka
10.10.2023 5 z 5

Moc příjemné čtení! Po každé jsem měla pocit, jako bych sama seděla při kafí s těmito lidmi. Každý den jsem se těšila, až děti zaspí a já si zas odskočím někam do Beskyd pohovořit si o smyslu bytí.

betička
25.07.2023 5 z 5

Poslouchala jsme jako audioknihu a musím říct, že jsem byla jedno ucho.
Rozhovory s těmito lidmi naprosto vyvrací můj mylný dojem, že tito lidé jsou nepřizpůsobiví a myšlením jednodušší. V mnohém je opak pravdou. Opravdu žijí velmi bohatý duchovní a duševní život, pracují a hlavně mají odvahu jít svou cestou, prošlánout si svůj vlastní chodníček. Našla jsem tam pro sebe dost myšlenek a podmětů k přemýšlení a rozhodně si knihu přečtu/ poslechnu ještě jednou.
Jen tak pro odlehčení: Máš na tu VéeSku technickou? Jasně že mám! Už asi 20 let. :-)

Dada077
07.07.2023 5 z 5

Audio 7:51 hod, interpreti Igor Bareš, Hynek Chmelař, Miroslav Maršálek, Aleš Procházka, Miroslav Táborský, Jan Kolařík, Petra Bučková.

Ťažko sa dianie v tejto knihe popisuje. Až po určitom čase počúvania si človek uvedomí, že tí bezďáci, tí ľudia, ktorí sa dobrovoľne vyčlenili zo spoločnosti a systému, ľudia vzdelaní, a aj zorientovaní a rozhľadení (či práve preto) sú schopní takých intelektuálnych rozhovorov a odpovedí. S pocitom slobody, šťastia z jednoduchej krásy života a prírody okolo nás.
Úryvok:
Za obcí úrodné pole a za ním okrsek divoké přírody, jaký by člověk kousek od Dymokur opravdu nečekal. Kde dřív býval ovocný sad, rostou cizokrajné borovice. Kolem lopuchy, kopřivy, a keře, jako zelená hradba . Ve výbězích chlévech a kotcích tu žijí kone, ovce, kozy, prasata králíci, husy, a hlavně psy. Zejména australští ovčáci. To vše vytvořil a spravuje jediný člověk - Petr Broukal, zvaný Brouk
"Pro mně je to lifestyle. Bál by se o něj přijít. Není to jenom láska ke zvířatům, etologie, je to způsob mého myšlení."

Alma-Nacida
30.05.2023 4 z 5

Samotáři rozliční, mnozí potěší, s některými jako bych se znala a další jsou zas úplně, úplně odlišní než v podstatě kdokoli, koho znám. Bylo to fajn, díky.

maja2712
29.04.2023 5 z 5

Láká mě být přítomna těmto rozhovorům, nacítit atmosféru. Kniha je moc hezkým nahlédnutím do nitra samotářů, kteří si zvolili žít "v oku hurikánu", kde je všeobjímající klid a na okraj je posazen městský život s jeho "krysími závody". Při čtení mě napadlo, že lidé často hledají spokojenost. Našla jsem ji v každém z publikovaných příběhů - nelpět, nechtít, neškodit, jen být. Tepat se srdcem přirozeného běhu dní. Při čtení knihy jsem se několikrát od srdce zasmála. Fotografie hezky dokreslily atmosféru rozhovorů. Přimlouvám se za další pokračování.

flare
21.02.2023 5 z 5

Pekne cteni..jiný pohled na svet, ale proc ne...taková, rekneme, svoboda bytí se všemi možnými útrapami, které tento život přináší...trochu jim závidím..