Rozložíš paměť
Marek Torčík
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538384/bmid_rozlozis-pamet-6643e7b2d9a35.png
4
451
451
Ve 3.37 probudí hrdinu románu telefon a noční hovor s matkou rozčeří hladinu vzpomínek. Vrací ho do období dospívání v moravském Přerově, k zážitkům queer chlapce vyrůstajícího v konzervativním průmyslovém městě, navíc v rodině, kde není peněz nazbyt. Vynořuje se prostředí, které trestá odlišnost. Hrdina doslova rozkládá svou paměť, jako když si prohlížíme staré fotografie a hledáme drobné detaily, které mnohdy prozrazují víc než to, co je zjevné na první pohled. Vypráví o matce, otci a dědečkovi, o šikaně, alkoholismu nebo o vyrovnávání se s odlišnou sexuální orientací. Rozebírá na jednotlivé součástky nejen vlastní vzpomínky, ale i jakousi kolektivní paměť celé rodiny. Křehký debut je unikátním pokusem vnést do českého kontextu témata světové literatury. Také svým stylem by se snadno mohl řadit vedle tvorby autorů, jako jsou Ocean Vuong nebo Édouard Louis.... celý text
Přidat komentář
Během čtení jsem zažívala rozporuplné pocity. Předtím, než jsem knihu vůbec četla, tak jsem se zúčastnila autorského čtení s Torčíkem, což mě silně namotivovalo si jeho knihu už konečně přečíst. Nicméně prvních sto stran se četlo těžko, moc mě kniha nebavila. Jazyk mi přišel velmi těžkopádný. Když jsem se ocitla přibližně v polovině knihy, konečně mě to chytlo a začetla jsem se. Asi nejvíc se mi líbil popis mámy a její únavné práce, za mě nejlepší část knihy. Po delším uvažování jsem se rozhodla dát plný počet hvězd, protože oceňuju důležitost témat knihy, které Torčík kvalitně zpracoval.
Je to kniha, jejíž čtení mě doslova bolelo,a přitom jsem se nemohla odtrhnout, podobně jako třeba u Shuggie Baina. Chudoba, šikana, předsudky, frustrace vedoucí k násilí u další a další generace. K naléhavosti sdělení přispělo podle mě i použití druhé osoby, na druhou stranu tento způsob a také neustálé prolínání a noření se hlouběji do vzpomínek mi někdy zkomplikovalo porozumění. Někdo knihu vidí také jako kritiku kapitalismu, já jsem si spíš kladla otázku, kde je hranice mizí osobní zodpovědností a osobním selháním a "chybou systému".
Těžko se mi tato kniha hodnotí. Na jednu stranu musím uznat některé její nesporné kvality, na druhou stranu mě něco při čtení pořád štvalo.
Začněme pozitivně, autor ve své prvotině zvolil netradiční du-formu vyprávění, s kterou se vypořádal báječně. Druhá osoba singuláru přesně plní účel, protože krásně vede čtenáře k cíli, a to představit vzpomínky hlavní postavy na dětství podané z pohledu dospělého.
Také si myslím, že zvolená témata, jako homosexualita nebo šikana v takovém rozsahu, nejsou pro české literární prostředí běžné. Kniha ale počítá s českým konzervativním čtenářem a uvádí ho do celé problematiky pomalu a jemně.
Na druhou stranu nedokážu úplně přesně pojmenovat, co mi subjektivně na autorově stylu nesedělo. Možná to byla přílišná negativita bez nutného protikladu, která činila knihu po prvních 100 stránkách méně a méně záživnou. Zároveň mi neseděly některé úvahové pasáže, který byly klišé až moc na sílu. To je ale čistě můj pocit. Kniha určitě své velké příznivce najde. 3/5
Horko, továrna, traumata, stísněný prostor, pach cigaret. Vlastně jsem čekala, že to bude mnohem víc o něm a mnohem míň o jeho matce a ostatních příbuzných, ale nevadilo to tomu.
Nejlepší na tom je, že se to odehrává v českém městečku. A obálka a sazba. Chápu, že styl psaní a střídání a prolínání situací má připomínat nejasné vzpomínky, ale osobně bych preferovala lineárnější vyprávění. Asi by to potom ale nebylo tak unikátní.
Zajímalo by mě, jestli se kniha kritikům líbila technicky - psaním; či ocenili štítek "sociální problémy"; zda je bavilo autorovo rozhovorové vysvětlování autofikce; a/nebo je kniha emocionálně opravdu zasáhla. Mně ze součtu toho všeho bohužel vyšlo spíš... nic, než něco.
Kniha se mi těžko četla. Nevadila by mi tak druhá osoba singuláru, ani celková roztříštěnost, spíše se mi nedařilo začíst se do příběhu. Těžko jsem v sobě hledala napojení na prožitky postav. Přes neustálé utrpení a přehlídku různých traumat ve mně jako čtenáři zůstávala jistá plochost až lehce děsivá nepřilnavost. Knihu jsem s obtížemi dočetla až do konce. Stále jsem doufala, že během četby prožiji nějaký vnitřní zlom jako se mi to stalo např. u Mlíkaře Anny Burnsové. Vlastně mě to mrzí, protože namísto neklidu ve mně zůstává spíše utahanost. Se vší úctou k tématu mi přijde, že knize jakožto literatuře, která oslovuje čtenáře, něco chybí.
Místy pasáže, co mě zaujaly. Je možné, že jsem si v knize i něco podtrhl. Ale od dočtení uplynul asi měsíc dva a já z knihy nevím vlastně nic. Opravdu se to podobá střípkům. Podobně opravdu píše Édouard Louis- na jeho knihy jsem získal silnou alergii. Vím, že autor této knihy za to nemůže, ale trochu toho se přeneslo i na něj. Pokud bych měl někdy příliš volného času, možná bych si přečetl znovu, ale ... Život je krátký a nevím, zda by se mi to dalo něco víc...
Velmi silný prozaický debut. Knížku jsem si přečetla díky ocenění v kategorii próza Magnesia Litera a kladným recenzím. Velmi oceňuji autorovu práci s jazykem, básník se v něm nezapře. Motiv skládání paměti/světla je opravdu působivý. Obdivuji autorovu otevřenost, se kterou nám předkládá Markovy niterné pocity a myšlenky. Rodinná dramata čtu ráda a v tomto případě šlo pro mě trošku o nahlédnutí mimo mou „sociální bublinu“. Zmínky o šikaně, politice, ekonomické krizi nebo koronaviru se mi nečetly úplně lehce, ale chápu to jako nedílnou součást autorových vzpomínek. Mnohem více mě zaujaly lyrické a intimní pasáže křehkého dospívání homosexuálního chlapce.
Co na to říct. Silné. Hodně. Mínus hvězda za ten zmatek. Než si zvyknete a hlavně v čase postavy trochu prořídnou. Je znát, že autor toho chtěl hodně sdělit. Občas mi to přišlo páté přes deváté. Asociace. Mihne se jedna myšlenka, vzpomínka. Od ní směřujeme jinam k jiné. Sami od sebe. Až skončíte úplně někde jinde a někdy jindy. Každopádně všechna čest i ve mě dokázal otevřít něco co bylo hodně hluboko zavřené. Na co se nemyslí, nevzpomíná. A hlavně se to neříká nahlas. Myslím, že tento pán bude časem jen zrát - těším se na další knihy.
Na prvotinu extrémně silný román, který z počátku vyznívá jako by až příliš tlačil na pilu svojí ponurostí a negativitou. Postupně ale otevře taková témata a vykreslí pocity, které umí jenom literatura. Nádherný lidský příběh plný utrpení, ale i naděje a schopnosti vidět v lidech to lepší. Velmi se mi líbily také pasáže přesahující pouze vypravěčovu osobní rovinu a hovořící o celospolečenských problémech jako chudoba či kulturní války, u kterých díky specifickým osobním zážitkům ukazuje, jak najít společnou řeč. Doporučil bych všem, kteří mají srdce.
“Zapomenout je často složitější než si pamatovat."
Kniha formou vzpomínek hlavního hrdiny zpracovává těžká životní témata i traumata. Zajímavě působí styl psaní ve druhé osobě, v němž se autor obrací k hlavní postavě, a protože zde nacházím autobiografické prvky, tak se vlastně zpovídá sám sobě a kniha může působit i lehce terapeuticky.
Tímto způsobem pojatý a takto vyprávěný příběh se mi velmi dobře četl.
Je to sakra dobrá kniha plná emocí.
Tématem i zpracováním připomíná Vuongovu knihu Na Zemi jsme na okamžik nádherní.
Uff. Tak na tuto dávku úzkosti a těžkosti jsem nebyla psychicky připravená. Čtení jsem si musela rozložit do menších porcí, protože jsem vše potřebovala vstřebat. Líbil se mi styl, jakým je kniha napsaná. Minimum dialogů, jen nesouvislý tok myšlenek.
(SPOILER) Autora nemám rád, protože s hlavní postavou jsem se vrátil o 20 let zpět a donutil mě prožívat některé okamžiky znovu, s postavou člověk chtě nechtě musí soucítit. Je to místy velice bolestný příběh a emočně hluboký, za to velký palec nahoru. Naopak musím vytknout neustálé přeskakování od jedné postavy k druhé, skákání v čase, občas jsem měl problém se v časových liniích zorientovat. Neuzavřenost příběhu mi vadila hodně, jako kdyby autor najednou přestal psát uprostřed věty.
Takto osobní příběh jsem dlouho nečetla. Kniha obsahuje spoustu nelehkých témat.
Klobouk dolů.
Knihu jsem přečetla tento rok již podruhé. Nestává se mi, že bych se k nějaké knize vracela, ale tahle je po druhém přečtení pro mě zase jiná. Velmi povedené dílo napsané stylem, na který nejsem zvyklá, ale nijak mi to nevadilo a do děje jsem se rychle začetla. Autor bravurně vykreslil myšlenky i typickou náturu Čechů na počátku milénia a v devadesátkách, kdy jsem vyrůstala. Předsudky, narážky a urážky, věčný cynismus a nadávání na druhé, na politiku, na stát. Řeší se téma alkoholismu (děda) a nemožnosti a neochotě se posunout v životě a prostě stagnovat (matka).
Důležité téma je ale téma paměti - jak je důležité zapomínat ale zároveň nezapomínat. Jak si naše mysl může pamatovat stejnou situaci jinak než druhá osoba.
Zapomínat bychom měli pro to, abychom nezůstávali na stejném místě a posouvali se dál. Oproti tomu nezapomínat bychom zas měli pro to, ať se poučíme a neuděláme ty stejné chyby.
Skvělé dílo! Tleskám!
Rozkládáš paměť, ale nevaroval jsi, že rozložís i moji mysl, i mé mnohdy bolavé mateřské srdce. Jen tak mimochodem mezi řečí jsi zvýraznil tolik vykřičníků za jednáním současné společnosti, nepochopením a jejími pověstnými rozevřenými nůžkami. Nebál ses bodnout i do vlastních řad. A tak moc ses otevřel, věcně popsal traumata, jež nikdo zcela nezahojí... děkuji Ti za Tvůj silný hlas, který by měl rezonovat, vyvolat nejednu diskuzi! Podobně jako v románech E.Louise ses nepodbízel čtenářstvu a popíchl jsi minimálně v té politické rovině nejednoho liberála stejně jako konzervativce. Děkuji... bylo to krááásné, děkuji!
Zpočátku jsem si říkala, že toto asi není nic pro mě. Vydržela jsem první stránky a musím říci, že jsem nelitovala. Skvěle napsaný příběh očima chlapce, který je jiný než ti ostatní okolo něj. Kniha vypráví o alkoholismu, násilí, šikaně, odlišné orientaci ... . Vše je popsáno hluboce lidsky. Kniha stojí za přečtení.
Hodně syrové, hodně osobní, kvalitně stylisticky napsané - je poznat, že autor je především básník.
Nejvíc jsem oceňovala, jak přesně autor dokázal popsat pocity exota lidské společnosti a životnost jeho postav, člověk si na ně mohl skoro sáhnout.
Štítky knihy
homosexualita dospívání autobiografické prvky alkoholismus sociální problémy Cena Jiřího Ortena LGBT, queer, LGBT+ autofikceAutorovy další knížky
| 2023 |  Rozložíš paměť |
| 2016 | Rhizomy |
| 2020 | Básne SK/CZ 2020 |
| 2018 | Básne SK/CZ 2018 |
Tolik těžkých rovin nakládaných přes sebe. Neskutečně vynikající