fruitbueno komentáře u knih
Zážitek opět slovy těžko popsatelný. Velký respekt autorovi za dar, jímž disponuje, dokáže se pohybovat mezi vážností a vtipem s ronií tak mistrně, že mi nezbývá nic jiného, než smeknout pomyslný klobouk, sebrat bradu z prachu na zemi a těšit se na další z knih.
Mám velice smíšené pocity, které udává poměrně nešťastná formální stránka románu. Dějová linka z přítomnosti, chcete-li ta reálná, je dle mého názoru necitlivě narušována snovou rovinou. Ta text tříští, rozbíjí, a mě osobně velmi zklamala. Je to velká škoda, protože námět jako takový má obrovský potenciál. I proto hvězda navíc, za poselství o tom, že je třeba vyrovnat se s odchodem či odchazením blízkých.
Pro mě definice "románu pro ženy". Všeho tam bylo až moc. Náhod, postav, zápletky, někdy i slov. Pronudila jsem se dějem, kromě několika zajímavých úvah o smrti mi text nedal nic zajímavého.
Obrovské překvapení a neuvěřitelně čtivý román. Formálně precizní a přináší něco úplně nového. Obsah textu reflektuje naprosto reálně dnešní dobu, život, problémy a výzvy, s nimiž se jako společnost potýkáme. V Kdyby najdeme opravdu všechno a navíc zpracované citlivě, s respektem k obětem či jinak odlišným z nás. Na autorkách je znát jejich životní zkušenosti, linka mateřská je dojemná, zoufalá, naprosto uvěřitelně podaná. Dceřin příběh se zase více drží v linii dnešních mladých. Obě autorky ale naprosto dokonale vykreslily jemné vztahy v rodině, v té nejbližší, kde je každý jiný a kde je někdy tak těžké vejít se do jedněch dveří. Nad značnou ponurostí oceňuji naději a téměř šťastný konec. Opravdu hodně dobré čtení.
Krásná a citlivá interpretace Písně písní. Některé osobní příběhy, které paní farářka ve své pozici vyslechla, mě chytly za duši a nepouští.
Šikovný děj, neotřelá zápletka i zpracování. O titulním hrdinovi série první díl mnohé neřekl, ale těším se, zda i v dalších románech bude mít ve všem pravdu.
Autorka zpracovala v Chalupě téma, se kterým se osobně či zprostředkovaně setkal snad každý z nás. Svoje postavy před čtenáři obnažila na kost, podrobila je nemilosrdnému sebe-souzení i posudku druhých. Výsledkem je poutavý, velmi čtivý text na aktuální téma, který nabízí střet dvou naprosto odlišných světů, a v závěru i špetku naděje oběma hlavním hrdinkám.
Obrovské překvapení. O knize jsem si dopředu nic nečetla, nechala jsem se s čistým štítem strhnout dějem. A že ho bylo! V historické i novodobé lince, obě lze celkem spolehlivě považovat za malé české dějiny. Na jejich pozadí je pak stěžejní příběh hlavních postav, který je spletitý, dojemný, napínavý, krutý, ale v závěru vedený do jednoho velkého šťastného konce. Autorovi se podařilo získat mou pozornost svižným vyprávěním, oceňuji postupné odhalování jednotlivých dílků příběhu, charaktery postav i jakousi neskrývanou nezlomnost, která na mě z textu dýchla. Ta domácím autorům často schází, o to vzácnější je. Opravdu skvělý román.
Budu jedna z mála výjimek, ale vyprávění nepovažuji za zmatené ani chaotické. Je přesně takové, jaká jeho hlavní hrdinka. Komplikované, skličující, bezvýchodné, postupně se odhalující, ovlivněné tisícem různých vlivů a faktorů. Kdo z nás se někdy necítil taky tak beznadějně, nepochopený, nechtěný, nicotný? Kdo z nás nevystupuje z komfortní zóny jen proto, aby zjistil, že ještě žije, vnímá, cítí? Autorka vytvořila emocionální smršť, orámovala ji kulisami výletu za svobodou, odpuštěním či smířením, přijetím sebe sama, kterých se hrdince povedlo až na pomyslném "konci světa". Hvězda navíc i proto, jak vzácné jsou zde chápavější komentáře. I takový, jaký ho textem autorka prezentovala, totiž život bývá...
Pro to, co jiným na Srpnech chybí, mám naprosté pochopení. Proč jsou postavy tak moc bezkrevné, neurčité, vlastně nic pořádného o nich nevíme, neznáme jejich motivaci, historii jinak, než z několika náznaků? Právě pro ústřední téma knihy. Kdokoli z nás může být obětí, nebo tyranem. Kniha je pro mě obrovské překvapení, zpracovává důležité téma, které jednoznačně vyniká atmosférou, tíživou úzkostí, stupňující se manipulací a plíživou zhoubou v životě postav, jejichž životy nevratně poškodila traumata z dětství. Neurčitost, záměrná ne-doslovnost, ne-dořečenost a nekonečná tichá toxicita vztahů se na nich podílí dle mého názoru více než obří měrou.
Zajímavý námět, textu by však slušelo tak o čtvrtinu zkrátit. Všichni čtenáři tuším velmi rychle pochopí, kam děj spěje a co si má hrdinka ze svého putování odnést. Nicméně Půlnoční knihovna obsahuje řadu hezkých i celkem hlubokých myšlenek na závažná témata, a proto neváhejte a přečtěte si ji.
Obrovské překvapení v tom nejlepším slova smyslu! Ladislav Zibura mě během dvou dní provedl nádherným krajem, který ve mně zanechal hluboký dojem a zájem o putování v těchto končinách. Navíc nabídl velmi sympatický mix historie, historek i vlastní motivace, které dohromady bavily, zaujaly i dojímaly. Děkuji, klaním se, autora si odteď načtu celého.
Jsem neskutečně zaskočená tím, jak obtížné bylo teď knihu číst. Poprvé jsem se s ní seznámila v pravěku, tedy někdy na základní škole, kdy jsem od autora četla všechno, co jsem kde našla. S odstupem více než dvaceti lety jsem zprvu netušila, zda text vůbec dočtu. Ta brutalita, všední dny tábora a jeho nevinných obyvatel, mě naprosto rozsekala. Remarque je mistr vypravěč, vtáhne a nepustí čtenáře. Stalo se tak i mi. Věkem, zkušenostmi i tou paralelou s dnešní divnodobou, kdy se mezi lidmi vytrácí úcta, respekt, cit, považuji text za nesmírně hodnotný a bohužel stále aktuální svým poselstvím. Zlo ve světě bude vždy kráčet po boku dobra. Beznaděj vedle naděje. Moc s bezmocí. Važme si toho, co máme.
Věcných informací získáte nemnoho, zato sondu do duše mladé slečny máte jako na dlani. Obdivuju odvahu, zápal i vůli, se kterou Lucie PCT zdolala. Závěr mě, tradičně, až téměř dojal. Je jisté, že nastoupí-li člověk stezku v Mexiku, do Kanady dojde jeho nové dvojče.
Malé ženy jsem v knihovně hledala marně několik let, nakonec to jistil antikvariát. Příběh, na dnešní dobu už opravdu silně působící jako z jiných časů, se mi i přes svou neskrývanou didaktičnost moc líbil. Jednotlivé postavy, každá tak jiná a přitom zcela živá, sympatická i ve své nedokonalosti, jsem si zamilovala. Opravdu skvělé čtení, byť vzniklé v jiné době.
Řečeno dnešním slovníkem, Jana byla hustá. Žena činu, která na mě působila mnohem starším dojmem.
Slečna Kutrová bude bezpochyby skvělý člověk, ač o sobě téměř 24/7 pochybuje. Jsem nekritická, uznávám, ale z autorky a jejího textu sálá taková lidskost, taková pokora ke všemu, co v životě třeba i nečekaně nastane, že mě to až dojímá.
Patrik Hartl ovládá své řemeslo dokonale. Dokládá to nejen fakt, že jsem nad Gazelami strávila dva pouhé (dlouhé) večery. Jistě, není to nijak vysoká literatura, ale svůj žánr ovládá mistrně. Svět žen zaměřených na výkon odpozoroval umně, svoje postavy vykreslil sympaticky a poměrně reálně. Čekejte zábavu, pár poměrně zajímavých postřehů a hlavně relax a odpočinek.
Pasáže věnované výchově a rodině, jejich vlivu, dopadu na to, co si dál neseme životem, by měli povinně číst úplně všichni, bez rozdílu. Stejně tak myšlenka, že mozek je plastický, schopný proměn negativního, co se do něj kdy vepsalo.