fruitbueno komentáře u knih

Za mě naprosto pohodový oddech, zajímavé charaktery, příběh, můžu doporučit!

1 28.09.2023

Stejně jako v prvním díle, i po přečtení dvojky mám v duši hezky, uklizeno, čisto, usměvavo a tak podobně. Perfektní čtení, které zanechá jen příjemné stopy. Čím je kniha "menší" kvantitou, tím "větší" je pak kvalitou. Jednoznačně a s nadšením budu doporučovat dál.

6 24.09.2023

Z knihy sálá obrovská pokora, upřímnost, úcta a respekt k odlišnosti, kterou děti/lidé s PAS disponují, a taky neutuchající snaha pomoct, porozumět, ulehčit a bezpodmínečná láska k této náročné profesi. Martin Selner bude dle mého názoru moc dobrý člověk, soudě alespoň podle jeho textu. Mnohé řekne, mnohé sdílí, ale důležité je pro mě i to za textem, co není vidět, co čtenář jen vycítí, vytuší. Samota, vztek, únava, ale hlavně a zejména naděje, úcta k tak náročné práci, úvahy, které ji provázejí, a otázky, které si autor nepřestává klást. I takové to poctivé vyvážení mezi radostí a smutkem, svět autismu je pestrý, plný odstínů všech barev. Oceňuji i grafickou výpravu knihy, reálné citáty a hlášky dětí, kratičké blogové epizody, prostě krásná knížka.

15 23.09.2023

Hodně věcí znám už z rozhovorů s p. Vojtkem, přesto šlo o příjemné a obohacující čtení. A podobně jako vztahy samotné, knížka je pro všechny!

4 21.09.2023

Překvapivě čtivé a svěží čtení, které vás ohromí svou laskavostí. S hrdinkou a její hlavou uvězněnou mezi kdo ví čím jsem sympatizovala, příběh byl vystavěný šikovně a ač je možná trochu přitažený za vlasy, jako odpočinková četba obstojí.

2 19.09.2023

Řada myšlenek je stoprocentně přínosných, trochu mě jenom mrzí jakási povýšenost, která z textu doslova tryská. Zážitek ze čtení mi to bohužel zkazilo, dojem jen průměrný. Od knihy o duchovním osvícení bych čekala trochu víc pokory i k čtenáři, který ještě není až tak vědomý.

2 18.09.2023

Překvapivě jsem se knihou dobře bavila! Irving je skvělý vypravěč, dařilo se mu ale i zaujmout mě svými postavami. Vzbudil ve mně zájem a samozřejmě jsem byla schopna se spolu s hrdiny i dojímat. Všechny postavy, od Marion přes Eddieho, Teda, Rút i Hanu, měly něco do sebe, bojovaly se svým vnitřním nákladem, hledaly své místo ve světě. Happy end byl nenásilný, dal se očekávat a hrdinům jsem jej přála.

3 10.09.2023

O knize jsem dopředu vůbec nic nevěděla a až skoro do tří čtvrtin jsem sama sebe přesvědčovala, že je text určitě psaný podle skutečných událostí! Tak přesvědčivě působí. Oceňuji i vypravěcí styl, je neotřelý, osvěžující, drží čtenáře v bdělosti a natěšeného. Téma je silné, hluboké, zasáhne dle mého názoru každého, kdo má rád zvířata, naše čisté a nezkažené předchůdce obzvláště. Autorce se mimořádně podařilo vykreslit úzký vztah jednotlivých postav, intenzivně a přitom přirozeně. Text obsahuje řadu hlubokých myšlenek na téma etika, chování, vztahy, ale i námětů k uvažování a budu jej doporučovat dále.

5 04.09.2023

Text mě velice zasáhl, takovým tím vnitřním apelem na přežití za jakýchkoli podmínek, který je možná nenápadný, ale o to silnější a bezpodmínečný. Ale i poměrnou otevřeností v líčení traumat, které člověka potkaly a poznamenaly celý další jeho život (linka Karin), nebo třeba se zakázanou láskou a předsudky s ní spjatými (Míša). Ještě o fous lepší, citlivější a propracovanější než Historie včel. Nabízí naději, příslib něčeho lepšího, možnost zahojit rány. Skvělý text.

5 31.08.2023

Doktor Panda mi představil poměrně jednoduchý návod na to, jak zkusit žít lépe, zdravěji a zodpovědněji. Kniha je velmi čtenářsky přístupná, psaná lidským jazykem, srozumitelně a zároveň neskutečně poutavě. Pro mě nečekaně zajímavé a obohacující čtení.

2 28.08.2023

Kniha, ve které si bez ohledu, zda v životě něco řešíte, nebo co řešíte, určitě najdete podněty k zamyšlení, úvahy nad sebou i svým životem nebo třeba i jakýkoli impuls právě potřebujete. Hodně věcí se v knize opakuje, velkou výtku mám stran celkové stylistické výpravy textu, je dlouhý, nedobře členěný, plný nadbytečných citátů, které se opakují, a hlavně obsahuje mraky gramatických chyb - kniha neviděla korekci ani z rychlíku. Nicméně obsah formu aspoň částečně dohání, kromě vyloženě nepříjemných a nečitelných "ezo" pasáží jsem dokázala využít předkládané myšlenky k vlastnímu hodnocení a náhledu na věc.

2 21.08.2023

Vynikající zakončení trilogie, číst po čase Dominičiny peripetie bylo skvělé. Užila jsem si každou jednu stránku, opravdu čtení, u kterého se člověk ani minutu nenudí.

1 11.08.2023

Dámy a páni, Římanka mě chytla za srdce jako už dlouho nic. Adriana je dívka z nuzných poměrů, která do vínku dostala nadzemskou krásu. Ač se věnuje nejstaršímu řemeslu, z velké části aby udělala radost a dopřála kousek blahobytu své mamince, v podstatě jde o ubohou prostou dívku, která prahne po lásce, té pravé, nefalšované, emocionální lásce. Při jejím hledání často zabloudí, sejde z cesty, klopýtne, a když už ji sama pro sebe najde, čtenář jen nevěřícně kroutí hlavou nad dívčiným výběrem. Konec se dal vzhledem k povaze představených postav předpokládat, přesto nabídl hrdinčino odhodlání bojovat s osudem a vzdorovat sociální situaci. Kniha obsahuje neskutečné množství hlubokých myšlenek, které Adriana v jakémsi vnitřním monologu čtenáři předává. Autorovi se také naprosto mistrně povedlo zachytit propastný rozpor mezi světem žen a mužů ve věcech lásky tělesné i duševní. Jsem dojatá, text mě chytl za duši a světě div se, zcela upřímně přiznávám, že soucítím s čistou duší prostitutky.

3 04.08.2023

I když se autor hodně snažil, moje sympatie si ani přes vší snahu Hadžime nezískal. Brala jsem ho celou dobu jako emočně zastydlého egoistu, který se bere až moc vážně. Anotace příběhu je hodně přesná, kniha vypráví o tom, kdo má vše, ale neváží si toho a hledá beznadějnou iluzi. Případně je pro něj to "vše" definováno tak, že sám neví, jak má vypadat. Aktuální a nadčasový příběh, který má svou hloubku a intenzivní naléhavost. Podobných příběhů je i v běžném životě všude kolem nás, lidí už téměř ve středním věku, opravdu plno.

7 26.07.2023

Děsivá analýza lásky a manželství? Ale jistě. To, co v dnešních časech se čtenářem téměř nehne, muselo ve své době působit jako rozbuška. Tolstoj umí, ví, zná. Rozhodně doporučuji ke čtení.

4 24.07.2023

Musím přiznat, jak dlouho jsem bojovala s tím, že jsem netušila, kdy a kde se děj odehrává! Pak jsem ale pozvolna upustila od potřeby znát fakta a nechala se unášet bezvýchodností děje, takové té pomalé plíživé bolesti, nejistotě, k níž přispívalo střídání perspektiv postav. Těžké čtení tvořené fragmenty vzpomínek, současnosti, traumaty.

5 22.07.2023

Příběh, který se mohl klidně odehrát vedle u sousedů. Odpozorovaný z reality, vtipně, věcně, střízlivě podaný, přesto mrazivý tím, že se opravdu něco podobného děje. Jak zpívá Tomáš Klus: Zločiny z vášně, znáš mě, nenech se otrávit!

7 19.07.2023

Dlouho jsem si nebyla jistá, proč na mě kniha skoro na každém řádku působí jako parodie. Moravy, charakterů lidí, životních příběhů, vztahů, čehokoli. Čím více závěru se ale kniha blížila, myslím, že jsem to odhalila. Autorka pod vším tím balastem, lehkostí, nadhledem zakrývá bolest, samotu, neschopnost komunikovat - s rodiči, přáteli, partnery i sám se sebou. Tento apel si odnáším a pokud autorčino vyznění chápu dobře, musím uznat, že se jí to povedlo. Tak trochu nemluvit o ničem, co je doopravdy důležité, se přece děje všude kolem nás.

12 11.07.2023

Číst Vlčí jámu je jako dobrovolně točit v otevřené zlomenině. Bolestné, bezvýchodné, úzkostné. Teprve až konec pootevírá dveře něčemu, co mladé hrdince může připadat jako normální život. Doháním čtenářské resty a vřele doporučuji.

10 07.07.2023

O tom, že se Petra Dvořáková nebojí kontroverzních témat, referují už její předchozí knihy. Zahradu jsem přečetla na jeden zátah a musím opět smeknout před tím, jak autorka opravdu důrazně neuhýbá i před něčím tak společensky tabuizovaným. V románu není ani slovo navíc, nezabředá do povrchnosti, nesoudí, nehodnotí, přesto je plný emocí a servíruje člověku přepestrou paletu osudu jednoho "obyčejného člověka". Téma je to hrozné, nebudu ani já zavírat oči a tvrdit něco jiného. Autorce se však dle mého podařilo víc než mistrně zachytit ten rozptyl pocitů hlavní postavy, ten nanejvýš bolestný a zničující přerod a uvědomění něčeho tak závažného, postupnou degradaci člověka, která vedla až k téměř definitivnímu konci. Dle komentářů vidím, že nejsem jediná, kdo s Jaroslavem dovedl soucítit, případně ho nedokázal odsoudit za něco, co sám sobě nevybral. Skvělý a důležitý text o tom, že každá strana má dvě mince, a pod každým netvorem se téměř vždy skrývá nešťastný tvor.

25 28.06.2023