Rok vdovou

22.09.2024

Parádní román, který obsahuje všechny potřebné přísady a emoce: dobrý příběh, zajímavé postavy, napětí, humor, dojetí, erotiku a mnoho dalšího. Mimo mnohé jiné se mi moc líbila scéna, jak si to Rút vyřídila se Scottem Saundersem. No a poslední věta, to byla ta pověstná třešínka na dortu. Doporučuji.
Citace: Ubohá Effie byla předčasně dospělá: byla to poctivá, inteligentní a chápavá mladá žena uvězněná v těle, které většina mužů ignorovala nebo pohrdavě odmítala. Ze tří žen v temně zeleném saabu byla jediná natolik moudrá, aby poznala, že Ted Cole je stejně zrádný jako děravý kondom.

04.06.2024

Konečně dočteno. Píši konečně, protože jsem knihu četla nekonečně dlouho. Už je to hodně, hodně dávno, co jsem četla nějakou knihu od autora. Jeho styl psaní je sice velice čtivý, ale trochu náročnější. Často jsem se musela vracet na začátky vět a číst znovu, protože jsem třeba nedávala pozor a smysl mi unikal.
Konečně dočteno, škoda. Příběh byl velmi silný, postavy mě bavily, bylo mi líto Marion a její ztráty, snažila jsem se pochopit, jak mohla odejít od své dcery. Postava Rut byla občas protivná, ale měla jsem radost, jak se jí vydarily obě její manželství. Velmi mě bavila Amsterdamska dějová linka. Postava Harryho byla moc sympatická. Velmi se mi líbil konec, to bylo až dojemné.

12.03.2024

Jedna z nejzvláštnějších knih, které jsem kdy přečetl. Zprvu jsem byl odrazen nadměrnými sexuálními scénami, fetišismem či úchylkami a zvrácenostmi a kvůli tomu měl v plánu hodnotit podstatně nižším počtem hvězd.
Tuto větu píšu u každého komentáře Irvingovy knihy, ale autor je opravdu dobrým vypravěčem, proto i ty nudnější pasáže dokáže napsat poutavě. (Začátek a konec jsou super, prostředek je místy táhlejší.) Hlavní postavy mi všechny byly nesympatické, něčím mi vadily, ale přesto mě jejich vývoj zajímal. Děj je velmi zamotaný, nepředvídatelný a grafický. Na "Pravidla moštárny" či "Modlitba za Owena Meanyho" tento román rozhodně nemá, ale nakonec mě bavil.

01.02.2024

Celkový dojem z knižky mám dobrý. Aj keď sú Irvingove diela známe svojou obsiahlosťou, príde mi že tento román mohol mať vzhľadom k svojmu obsahu kľudne o pár strán menej. Bolo to však dobré čítanie, začítavalo sa mi ťažšie, ale druhá polka už šla ako po masle a dej ma veľmi bavil, najmä časť odohrávajúca sa v Holandsku. Celkovo dielo určite 7/10. Je to moc fajn román so zaujímavou zápletkou.

27.11.2023

Kdysi v dobách dávných, něco mezi mou pubertou a pozdní pubertou, jsem se rozhodla býti za kulturního jedince a jen tak (protože na nějaký smysluplný důvod si opravdu nevzpomínám) jsem se rozhodla, že "začnu číst Irvinga" Něco jsem tedy zakoupila, něco přečetla, drahnou dobu pak všechny milé knihy odpočívaly na půde.
A asi se teď v rámci jakési polopozdní krize středního věku chystám zjistit, co mě k této volbě kdysi vedlo...
Irving je mistrný vypravěč, je to vrstevnaté, je to úsměvné, je to čtivé, ale já jsem už nejspíše na takový slušný bizár stará, nebo co. Postavy pro mě byly příliš vzdálené a nemoci se s žádnou více sblížit, nemohu hodnotit více než za ty tři hvězdičky. Nebo prostě jen nejsem správně naladěna.
Nevzdávám se.

11.11.2023

Román se četl skvěle. Všem postavám jsem rozuměla, přesto mi na každé z nich něco vadilo (v životě to asi funguje stejně). Na můj vkus v něm bylo příliš sexu, ale to je prostě Irving.

19.10.2023

Tohle je přesně ten typ „velkého románu“, který vás pohltí svou vrstevnatostí, bohatým dějem, plnokrevnými postavami a skvělou atmosférou. Velká gesta, velké city, dramatické okamžiky i neutuchající touha po životě. Jako po spirále se s každou další kapitolou posouváte v ději hlouběji a hlouběji. Podmaní si vás a nepustí, dokud spolu s hrdiny nedojdete až na samý konec jejich příběhů. John Irving je jednoduše velký vypravěč.

10.09.2023

Překvapivě jsem se knihou dobře bavila! Irving je skvělý vypravěč, dařilo se mu ale i zaujmout mě svými postavami. Vzbudil ve mně zájem a samozřejmě jsem byla schopna se spolu s hrdiny i dojímat. Všechny postavy, od Marion přes Eddieho, Teda, Rút i Hanu, měly něco do sebe, bojovaly se svým vnitřním nákladem, hledaly své místo ve světě. Happy end byl nenásilný, dal se očekávat a hrdinům jsem jej přála.

04.09.2023

Myslím, že danny _21 absolútne vystihol moje dojmy z tejto knihy. Netreba nič dodávať. Iba ak, že je síce pre mňa zaujímavejšia ako napr. Syn cirkusu či Pitná kúra, no nedosahuje úrovne ako Pravidla moštárny, Hotel New Hampshire, ale hlavne Svět podle Garpa.
Irving však stále zostáva mojím obľúbeným autorom a teším sa na každý jeho výtvor.

18.08.2023

To, že je Irving specifickým, zvláštním autorem už jsem si zvyknul a svým způsobem mě jeho styl baví, v dramatických scénách a mezilidských vztazích a propletencích je silný podobně třeba jako David Mitchell. Rok vdovou je typem knížky, která mě místy baví, místy se těžce prokousávám přes vatu, přesto pořád ve mě vítězí zvědavost, kam to autor chce dotáhnout. Zejména první třetina věnovaná především Eddiemu, Marion a Tedovi byla hodně povedená, životní cesta dospělé, vztahově nejisté až uťápnuté autorky Rút byla slabší, včetně pro mě její nepochopitelné touhy napsat román s epizodkou v prostředí typických Amsterodamských výkladních skříní. Poslední třetina byla zase trochu silnější, i když tak nějak vše směřovalo k očekávaným událostem v životech všech hlavních postav. Z těch třech kousků, co jsem od Irvinga četl, mi přijde, že tento budou mít v oblibě hlavně ženy středního věku, ale nepopírám, že autor je skvělý vypraveč, když jsem u toho objemného příběhu vydržel až do konce ač nejsem cílovka, silný průměr - 65 %

16.05.2023

Další moc pěkná knížka od Irvinga . Zase musím konstatovat, že je Irving mistrný vypravěč a pokud Vám sedí jeho styl, budete velmi spokojeni. Je neuvěřitelně ukecaný, větví se a zase se v příběhu vrací. Mezi knihami, co jsem zatím četl se neuvěřitelně opakuje (lokalita severovýchodní Ameriky a Evropy, prostředí spisovatelů a univerzit, motiv mrtvého dítěte, téma chybějícího rodiče) až obsedantně se zabývá sexem, postávám naděluje až absurdně krutý osud plný těžkých životních ran a život plný strádání. Přesto všechno, Vás ten příběh zaujme, protože je to hluboce lidské, je to o životě, je to o lásce a o vztazích. S hrdiny se neztotožníte, ale díky výborné psychologii a podání vypravěče, jim rozumíte a jejich osudy Vás rozechvějí.

14.02.2023

Rok vdovou, pro mě jedna z nejlepších knih od J. Irvinga.
Rok vdovou je tak silný román, plný něhy, smutku, lásky, že jsem od něj nechtěla odcházet a po dočtení začít znovu číst od začátku.
Filmovém zpracování části knihy sice dobře obsazené, ale oproti knize nic moc..

26.08.2021

Je to divný.
Je to divný, že to nejlepší nedokážu vyndat ze sebe. Jako..jako bych to ani nechtěla ze sebe vyndat. Nevím.
Ale tohle je prostě úúžasný příběh. Ten nastartoval to, že jsem Irvinga začala číst a mám od něj všechno. Přečetla jsem si Rok vdovou a začala číst vše, co napsal.

Viděla jsem i film. Ten nemá stejný název, jako kniha. Jmenuje se Dveře v podlaze. Nádhera. V něm se sešli moji nejoblíbenější herci: Kim Basinger a Jeff Bridges.
Zaujal mě jejich mlčenlivý vztah. To, že měli stále úctu a cit jeden ke druhému.
To, co v sobě nosili. Co je trápilo.
(Mám jednu známou a ta říká: On (nebo ona) tam jen tak stojí a kouká, to mě nebaví. Jenomže ta paní si neumí domyslet, na co ten člověk myslí, nebo co se mu honí hlavou. Já jo. A to mě baví.)

Zaujalo mě, čím on svoje knihy psal. On je psal inkoustem, který produkuje jeden druh chobotnic.
Je toho strašně moc, co by se mohlo o této knize napsat.

P.S. Už několik let si říkám, že si k posteli dám sešit a do něj si budu psát, co se mi zdálo, protože jen ve chvíli, kdy se probudíte jste schopni napsat, co se vám zdálo, nebo..co vás ve snu napadlo.. Pak už je to fuč..

25.08.2021

„Existuje jen málo věcí tak zdánlivě nedotčených skutečným světem, jako je spící dítě.“

S Barčou a Arnoštíkem jsme četli dětskou knížku Jako by se tu někdo snažil nevydat ani hlásku a ta na zadních deskách měla napsáno, že se jedná o příběh z oceňovaného románu J. Irvinga pro dospělé Rok vdovou. To mě zaujalo natolik, že jsem si Rok vdovou při příští návštěvě knihovny hned vypůjčila. Ještě než jsme dojely domů, udělaly jsme si zastávku na Lukách. Děti běhaly a hrály si a já si po chvíli běžela do auta pro knížku. Myslela jsem, že do ní jenom nakouknu, abych si zpestřila čekání na děti. Chtěly, abych na ně vždy zapískala na trávu, že přiběhnou. Tak jsem četla a pískala a tráva mi skvěle posloužila místo záložky:-)

„Jednoho dne pochopí, že bát se nevypadat jako zbabělec, je nejhorší důvod, proč něco člověk udělá.“

Irving si mě zaháčkoval hned první scénou, ve které maličkou čtyřletou Rút probudí zvláštní zvuky. Myslí si, že maminka zvrací a vydá se za ní. A už jsem se nestačila divit, co se přede mnou začíná rozehrávat. Pak jsme narazila na Thomase a Timothyho, které jsem znala z dětské knížky Jako by se tu někdo snažil nevydat ani hlásku. Setkání s nimi byl pro mě takový šok, že už jsem knížku jen stěží odkládala. … Rok vdovou se skládá ze 3 částí, hlavním tmelem jsou postavy Rút a Eddieho. Do jejich životů jsem měla možnost nakouknout v roce 1958, 1990 a 1995. Kolem mě se to hemžilo fiktivními spisovateli a jejich fiktivními literárními díly. Jak ráda bych si jejich romány přečetla. Román o spisovatelích od prvotřídního spisovatele. Lahůdka!

„Ve svých šestatřiceti letech otce milovala i nenáviděla, a proto ji mučilo zjištění, jak strašně ji miluje.“

I když Irving často dopředu předbíhal v ději, někdy vyloženě spoileroval, tak jsem měla stále stejnou chuť ve čtení pokračovat. Rozhodně se nebojí čtenáře připravit o překvapení. Jeho spoilery mě spíš navnadily, a to obecně spoilery nesnáším. Možná je výstižnější o nich mluvit jako o předzvěstích. … Rok vdovou je dost rozsáhlý, přišlo mi, jako bych četla románů hned několik, přesto vše drží pohromadě. Tolik unikátních postav, mnoho z nich mi fakt přirostlo k srdci, měla jsem pocit, jako bych s nimi prožila velkou část jejich života. Doufám, že si je ještě dlouho uchovám v paměti.

„Snažím se vidět celou ženu,“ vysvětloval [Eddie] Haně. „Samozřejmě si uvědomuji, že je stará, ale existují fotografie – nebo jejich obdoba ze života každého člověka v mé představivosti. Myslím tím celého života. Dokážu si ji představit, když byla mnohem mladší než já – protože existují vždycky určitě pohyby a výraz, které jsou hluboko zakořeněné a neznají věk. Stará žena sama sebe nikdy nevidí jako starou ženu a já ji také ne. Snažím se v ní vidět celý její život. Na celém životě každého člověka je něco tak dojemného…“

Rok vdovou pro mne byla osobně čtenářsky výjimečná kniha. Mám takový zlozvyk, až nutkání rozečítat nové a nové knihy. I když mě knížka hodně baví, tak je pro mě těžké u ní vydržet a dočíst ji až do konce. Proto většinu dočtených knih hodnotím 5 hvězdičkami:-) Představte si, že když jsem četla Rok vdovou, tak mě ani nenapadlo, že bych nějakou další knížku mohla rozečíst. Musím říct, že to byla docela úleva:-) Vůbec jsem netušila, co od Irvinga očekávat, ale že to bude až tak dobrý, mě nenapadlo. Rozhodně doporučuju. Teď mám na jednu stranu strach pustit se do jeho další knížky. Bojím se, abych nebyla zklamaná. Ale určitě to risknu:-)

Díky této knize jsem se konečně setkala s tvorbou tolik opěvovaného irského básníka W. B. Yeatse. Tady je jeho báseň Až zestárneš (When You Are Old) v originále, v češtině si ji můžete přečíst v knize Rok vdovou:-)

When you are old and grey and full of sleep,
And nodding by the fire, take down this book,
And slowly read, and dream of the soft look
Your eyes had once, and of their shadows deep;

How many loved your moments of glad grace,
And loved your beauty with love false or true,
But one man loved the pilgrim soul in you,
And loved the sorrows of your changing face;

And bending down beside the glowing bars,
Murmur, a little sadly, how Love fled
And paced upon the mountains overhead
And hid his face amid a crowd of stars.

PS. Maličké Rút mi bylo strašně líto.

16.10.2020

Moje první kniha od Irvinga, kterého mi máma doporučuje odjakživa. Asi chápete, jak mě vytočilo, když jsem při prvních stránkách zjistila, že jsem viděla filmové zpracování... Nicméně je naštěstí film Dveře v podlaze pouze vytvořený z první půlky knihy. A víte co? Ta druhá je mnohem lepší! Navíc kdybych si mohla vybrat, i první půlka je lepší v knižní podobě. Hned se pustím do jeho dalších knih, psychologie postav spolu se silným nahlédnutím toho, jak spisovatel přemýšlí (ani nevím, zda tam byla nějaká postava, co nepsala v určité fázi života knihy, které také někdo četl? :D Doporučuji! Základní motiv lásky a ztráty je silný. A mám ráda napětí vkládaných vět o budoucnosti, aneb autor zdánlivě prozrazuje hodně, ale ve výsledku nic - musíte čekat. :)

21.05.2020

Tak tohle byl nářez. Myslela jsem, že se tím příběhem neprokoušu, ale nakonec si mě podmanil jako ty předešlé. Bylo v něm tolik bolesti, tolik utrpení, tolik tápání... Láska a nenávist, sebetrýznění, útěky, které nikam nevedly, touha zapomenout i snaha o porozumění...

Já jsem Marion chápala (někdy). Nejspíš bych se chovala stejně. Možná. Nevím. Nechci to vědět. Kde je hranice bolesti, při které zešílíte?

Marion šílela, milovala, nenáviděla, utíkala, schovávala se - a stejně se zase vrátila zpátky na začátek. Do toho jediného bodu, z něhož nebylo úniku. Může tohle pochopit malé dítě? Mohla to vůbec kdy pochopit Rut?

A co Eddie? Ten věčně zamilovaný, toužící puberťák, který vlastně nikdy nedospěl?

I teď, po letech, mi pro ně pro všechny, krvácí srdce. Krásný, srdcervoucí příběh o bolesti a především o ní, o skrytých touhách, o lásce, o odpuštění, o vině... Příběh prolínající se z minulosti do přítomnosti a zlehka otvírající budoucnost.

Skoro jako by se tu někdo snažil nevydat ani hlásku ;)

20.05.2020

Irving, skvělý jako (téměř) vždy! Osudy hlavních hrdinů obyčejné i neobyčejné, řada absurdit, které přitom v Irvingově podání znějí tak "normálně"... Žádná postava není černobílá, všechny mají svoje špatné stránky. Také žádná z nich není vyloženě sympatická, přesto je musíte mít rádi. Vše je dokonale propleteno. Už se těším, až si (po přestávce) přečtu nějakou jeho další lahůdku.

23.04.2020

Odkládám... Po Irvingovi jsem sáhla jako po jistotě, ale prostě se nemůžu do knihy dostat. Jsem asi na str. 100 a neustále se mele dokola to samý, necítím žádný posun ať v ději nebo vývoji postav. Třeba někdy příště.

Dlouho mi trvalo než se mi podařilo se začít, pak už to šlo.