Na jih od hranic, na západ od slunce
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1749/bmid_na-jih-od-hranic-na-zapad-od-slunce-I4b-1749.jpg
4
1802
1802
Komorní milostný příběh, v němž hraje roli tajemství a osudovost, příběh ztrácení a nalézání, návratů k téže ženě, dilema muže, který má vše, o čem dřív mohl jen snít, a přesto tápe v domnění, že skutečnost je jiná, než jak se jemu či nám jeví… Milostný trojúhelník, v jehož středu sledujeme nejprve chlapce jménem Hadžime, trpícího tím, že je jedináček, později dospělého muže, který si vzal dívku ze zámožné rodiny a má s ní dvě děti, Hadžimeho, jenž znovu potkává svou lásku z dětství, tajemnou Šimamoto. Potkává i ztrácí, nalézá, aby ztratil. V neskutečné, mystické noci, která děj graduje až k šílenství, možná vytušíme odpověď na otázku, co se událo: s námi či s postavou knihy? Dílo nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti, v němž autor až obsesivně „operuje“ se svými nejvnitřnějšími, palčivými tématy.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2004 , OdeonOriginální název:
国境の南、太陽の西 Kokkjó no minami, taijó no niši, 1992
více info...
Přidat komentář
Osudová láska, která přetrvává v hloubi srdce i samotné duše po celý život. Tajemná žena, jež zůstává pod kůží hlavního hrdiny navždy. Setkání po drahné době, které naléhavě rozezní struny touhy, vzájemného pochopení, sounáležitosti, ale také pochyb o všem nynějším a o tom, co je skutečné štěstí. Mysticky laděný milostný příběh o hledání sebe sama, nalézání a ztrátách. Kniha se velmi dobře četla, zaobalila srdce do melancholické nálady.
I přes pár lehce tajemných momentů je to vlastně banální lovestory. Samotný příběh je lehce k zapomenutí. Ale HM umí moc hezky vyprávět a dumat nad chodem světa. Trávit čas ve společnosti jeho hrdinů je příjemné. Jediné, co mi lehce rozladilo, byl ten nesmysl se zdravotní indispozicí jedné z postav (tady mohl autor vymyslet zápletku lépe). A děkuji za slovo na závěr, popis historie japonského zpovědního románu mě opravdu zaujal.
Tuhle knížku a Norské dřevo jsem měl v maturitním seznamu četby a musím se přiznat, že kvůli této knize jsem od 17 let začal číst. Příběh jde krásně chronologicky za sebou a magický realismus přidává příběhu možnosti interpretace čtenáři, což miluju.
Pro mě zatím asi nejkrásnější zážitek z Murakamiho knihy. Klasický murakamiovsky zvláštní název se mi během dojemného a vcelku každodenního milostného příběhu intuitivně projasnil; je to myslím taková svérázná metafora dvou světů, co leží za světem přítomnosti... Svět ideálů, představ, možností, které nikdy nebyly; a svět toho, co zaniklo, vzpomínek na mrtvé.
Kromě nevšední lásky je to také příběh o vzpomínkách a lítosti nad tím, co se rozpadlo, co vzalo konec, co jsme třeba i my sami zničili. A ještě důležitěji nad tím, co nikdy nebylo a možná ani nemohlo být, jen v představách (viz moje pochopení názvu).
Ale vážně ta knížka funguje i jako prostý milostný příběh s trochou tajemna a neprojasněných okolností. To, že murakamiovské divnosti je tu opravdu velmi málo, mně třeba v případě tohoto titulu vůbec nevadí.
príjemné oprášenie zabudnitej knihy. samozrejme, že som to čítal hneď po vydaní, ale teraz to bolo ako úplne nová vec - nič som si z toho nepamätal:)
neviem, prečo autor vo svojich príbehoch dáva taký dôraz na detaily a značky. je to nejaký znak súčasného myslenia Japoncov a zvyšuje to ich hodnotu vo vlastných očiach, keď chodia v oblekoch od Armaniho a vozia sa v BMW? toto je asi jediné, čo ma v príbehu vyrušovalo.
inak kríza stredného veku ako vyšitá, perfektne zobrazená a popísaná. a ešte aj ten happy end na záver je uveriteľný, pretože je postavený na pocitoch a sksenostiach ľudí, ktorí už nejakú časť života prešli a čosi sa naučili.
príjemné čítanie.
(SPOILER) Na začátku jsem měl pocit, jak kdybych četl opětovně Norské dřevo - hlavní hrdina Hadžim, jako by z oka vypadl Tóruovi, kniha se opět jmenuje podle názvu písně a velká láska zde vzniká v hluboké minulosti - jen tentokráte není zatížena tragédií. Naštěstí se pak příběh proměňuje a dál už je to celé jen o opravdové lásce a s ní spjaté touze po nevěře (v doslovu je pak zajímavé, že japonskému publiku vlastně nevadila samotná nevěra jako sexuální popisy, zatímco evropské publikum to mělo naopak). Moc se mi líbí, Murakamiho popis smýšlení hlavního hrdiny, naopak neoceňuji popis samotného sexuálního aktu, který působí, jak kdyby ho psal někdo jiný a za mě by tam vlastně vůbec nemusel být. Trochu mě mrzí, že jsme se nedozvěděli nic o Šimamoto, ale i takový je život. Něco holt zůstává nevyjasněno.
Takový příběh ze života... Strašně mě děj nadchl, jako ostatní Murakamiho knihy, ale ten konec bylo takové zklamání... hezké, ale na HM, za mě, moc obyčejné...
Asi už poslední kniha od autora, nějak se mi ten mužský styl prejedl. Opravdu mi začal vadit v detailech, dokáže popisovat, jak mu žena olizuje všechno možné, ale ze by se taky snažil on? Všímám si toho u všech jeho knih...v téhle mně ale vadila snad úplně každá postava. Manželka, která se po jeho nevěře ptá, jestli s ní chce ještě zůstat, milenka, co mlčí, aby zůstala tajemná a chlap, co si ničeho neváží.
(SPOILER)
S odstupem několika let přečteno znovu. Jsem jinde, v jiném městě, s jinými lidmi, knihu vnímám také jinak. Navíc s myšlenkou na další sdílení, což mi otevírá úplně jiný úhel pohledu. A děkuji za něj.
Zvlášť mě zasáhla scéna prvního milování se Šimamoto a souběžné vzpomínky na blízkost smrti. A také doslov, jenž odhaluje pohled na nevěru z křesťanské tradice v kontrastu s japonskou.
"Když čtu knížku, která nestojí za nic, vyčítám si pak, že jsem zbůhdarma marnil čas. Hrozně mě to vždycky naštve. Dřív to tak nebývalo. (...) Dnes už mi něco takového přijde opravdu jen jako ztráta času. Asi už začínám stárnout."
Milostný, snad i trochu erotický, reálný příběh s nádechem tajemna, ale tentokrát zcela výjimečně bez nadpřirozených jevů. Pěkně se čte, délka tak akorát. Spolu s autorem jsem prožíval i své lásky ze studentských let. Aby to bylo na 5*, něco tomu ještě chybělo, ale ne moc. 8. 10. 2023.
No, tak tohle bylo neskutečně krásné! V téhle knížce Murakami využívá všechno, co umí nejlépe. Vyprávěč, který sedne každému, protože je jako my všichni. Nejistý, nad vším pochybuje, než se pořádně rozhoupe, houpačka jeho života se sama zastaví, dost věcí zkazí, svým způsobem se v našich očích snaží působit lépe (myšlenka: "A to mi říkáš až teď?!", mě napadla hned několikrát), stejně jako v očích ostatních, protože to zase opět voře kvůli svým nejistotám. A kvůli neustálému vrácení se k minulosti, ke své kamarádce z dětství, která je v dospělosti vlastně něco jako přelud. Ale co když se z iluze, vzpomínky, zvláštní střelky na životním kompasu a dětské naivity po letech stane skutečnost a reálná žena, stále tak stejná, ale zároveň neskutečně jiná, najednou stojí v jeho baru?
A ta poslední věta! Začínám být na jeho posledních větách závislá!
Navíc, ten význam názvu knihy je vážně pravdivý.
Na jih od hranic, na západ od slunce je kniha obsahující skvělý příběh a jsem moc ráda, že jsem autora začala číst. A klidně ten dovětek budu psát ke každé jeho další knize, protože to štěstí se neustále prohlubuje. Jo, udělala jsem to znovu :)
Kniha, ve které se na poměrně malém prostoru odvíjí osudy pár lidí, které by se daly charakterizovat vlastnostmi jako zášť (Izumi), hamižnost (tchán), egoismus (Shimamoto) a pokora (Jukiko). Nicméně nejvíce prostoru dostává Hadžime, který v soužití s těmito lidmi postupně poznává sám sebe. Hledá smysl života a tápe, kde je jeho místo. . . . Jak jen je mi to blízké . . .
Váhala jsem, jestli za tři nebo za čtyři, ale vlastně to není důležitý. Magický realismus, který moc nemusím. Jeden neví, co je realita a co ne. Každopádně jednoduchej příběh, ale opravdu kvalitní čtení. A proto čtyři.
I když se autor hodně snažil, moje sympatie si ani přes vší snahu Hadžime nezískal. Brala jsem ho celou dobu jako emočně zastydlého egoistu, který se bere až moc vážně. Anotace příběhu je hodně přesná, kniha vypráví o tom, kdo má vše, ale neváží si toho a hledá beznadějnou iluzi. Případně je pro něj to "vše" definováno tak, že sám neví, jak má vypadat. Aktuální a nadčasový příběh, který má svou hloubku a intenzivní naléhavost. Podobných příběhů je i v běžném životě všude kolem nás, lidí už téměř ve středním věku, opravdu plno.
Nedočetla jsem Kroniku ptáčka na klíček, zdálo se mi, že Murakami nebude pro mě. Pak díky loňské ČV (cena Franze Kafky) přišel na řadu Bezbarvý Cukuru Tazaki a to už bylo jiné kafe. A zatím do třetice tato kniha. Kniha zvláštní, zajímavá, čtivá, plná emocí...
Zkusím další...
Možná, že ten Murakami pro mě nakonec přece jen bude... :-)
Moje první setkání s autorem a byla to teda jízda. Čtení mi ubíhalo svižným tempem a s takovou ladností, jako když loďka pluje po proudu. Vlnka sem, vír tam. Posádka si jízdu užívá, klidně přijímá cákance od vln, očima nespouští dálku před sebou. Těší se z jízdy, popohání loďku, i když všichni moc dobře vědí, že tam vpředu, tam se loďka převrhne. Vlny budou dál hrát svoji laskavou hru a čtenář se ani nezlobí, že právě vyhaslo několik životů. Však to tak chtěli, ne?
Pardon, nechala jsem se trochu unést. :) Je to o lásce.
Úplně nevím, co si o tom myslet.. Dialogy Hadžimeho a Šimamoto pro mě byly utrpením. Vlastně víceméně všechny dialogy v knize :-D Od Murakamiho se mi holt víc líbí asi fantasy romány - Kafku prostě nic nepřekoná. Ale i tohle mělo něco do sebe, ne že ne...
Klasicky nenarativní (tolik) a pocitový Murakami. Zase po roce. Jednohubka, která nakonec má v konci větší sílu než by se zdálo. Taky nutno myslet na někdy trochu překvapující sexuální scény. Příjemné čtivo, což se v tomto případě dalo čekat. Občas drhlo ve stejné zamotanosti dokola.
Štítky knihy
nevěra partnerské vztahy japonská literatura
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Hmm , no nečítalo sa to zle , malo to spád , ale že by som bol unesený , to zrovna nie . Taká oddychovka , nič viac