Kdyby
Simona Votyová , Sabina Voty
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/515992/bmid_kdyby.jpg
4
241
241
Jedna dívka, jedno rozhodnutí, dva různé příběhy. Unikátní dvojromán Kdyby ve spoluautorství matky a dcery. Kdyby na tu party nešla, mohlo být všechno jinak. Jenže Nela tam šla a teď stojí před zásadním rozhodnutím, jak naložit s tím, co se na večírku přihodilo. Jedno je ale jisté – nic už nebude jako dřív. Je znásilněná. A těhotná. Co kdyby si dítě nechala? Co kdyby se matkou nestala? V každé verzi příběhu se Nela rozhodne jinak, a tím ovlivní nejen svůj život, ale také životy lidí kolem sebe.... celý text
Přidat komentář
Klady: z jedné strany knihy píše svou verzi matka, z druhé dcera.
Zápory: všechno ostatní.
S touhle knihou jsem se totálně sekla. Je pro ženy, které oblibují Magdu Váňovou, což je pro mne absolutní brak. Nedokážu tyto knihy číst. Nechci věřit, že takto někdo přemýšlí a už vůbec ne, že tak někdo žije. Já své problémy řeším racionálně.
Knihu nehodnotím hvězdami, protože ji zepředu i zezadu odkládám.
Knížku jsem četla dost dlouho, vždycky jsem jí musela na chvíli odložit.
Zajímavý nápad číst z každé strany, dvě verze co by bylo kdyby ...Příběh je hodně silný a depresivní.
Jedna situace, dvě rozhodnutí a v obou případech život se strašnými následky. Knize na zajímavosti přidává, že každý příběh napsala jiná autorka.
No úplně lehké čtení to nebylo, deprese a zmar se šťastným koncem. Bohužel jsem byla nucená číst jí na tabletu, fuj tajbl, a i když za tuto skutečnost autorky nemohou, neustálý boj s nechtěným posunem stran mi neumožnil začíst se tak, jako kdybych v rukou držela pravou knihu. Takže autorky - kdyby ji měli v knihovně, máte 4*, takto pouze 3*.
Nápad knihy mi přišel velmi zajímavý. Půl knihy napíše matka, půl knihy napíše dcera. Každá jinou variantu příběhu, kterou určuje jedno velké životní rozhodnutí…
Nicméně z příběhu o znásilnění a jeho důsledcích se stal mix témat, která byla sice zajímavá, ale ani jedno nakonec nedostalo tolik prostoru, kolik by si zasloužilo. Spoustu věcí působilo příliš na sílu, neuvěřitelně. Korunu tomu celému pak nasadil v obou případech naprosto za vlasy přitažený závěr.
Víc uvěřitelná, i když zároveň víc ponurá mi přišla verze od Sabiny. Asi proto, že jsme příběh viděli převážně očima hlavní postavy a dokázala jsem se na něj tak nějak víc naladit. Ve verzi od Simony nahlížíme z pohledu více postav, což přináší nové podněty, ale zároveň to na mě působilo roztříštěně.
Zkrátka nadšená bohužel nejsem.
Na téhle knížce je pěkná pouze obálka, jinak je vhodná pro toho, kdo zvládá číst hodně těžké texty, bohužel zde jde o koncentrované zlo, dokonce dvojité. Část od paní Simony by mi úplně stačila, ale dočetla jsem a něco podobného již více nemusím.
Dočetla jsem první část od paní Simony a ani nevím, jestli se vůbec budu pouštět do té druhé. Nebavilo mě to. Vážně jak pejsek s kočičkou - semletý kdejaký téma. Ale všechno jen povrchně, bez nějakého hlubšího zpracování. A závěr .... tak ten už byl vůbec jak z blbýho americkýho filmu.
O pár dní později ...
Tak jsem přece jenom byla zvědavá co by Kdyby a pustila se i do Sabininy verze. Dějově opět žádná velká hitparáda, holt karty byly rozdány. Ale výrazově mnohem lepší. Možná překvapivě oproti zkušenější autorce. Výsledná myšlenka, že osud je prostě osud, mi v kontextu dalekého Finska přišla notně přitažená za vlasy (ale to koneckonců víc věcí v této knize).
Resumé: Děj stojí za prd, ale kuře předčilo slepici (a to myslím čistě obrazně :-))
(SPOILER) Dvojitá ryze koncentrovaná bolest. Oba závěry ovšem uměle našroubované, aby “ zlo bylo potrestáno??? U Sabiny reálně snad, u Simony mimo veškerou realitu. Celkově pro mě velmi depresivní až trýznivé čtení, které mi rozjasňoval silný vztah mezi Nelou a Martinem/Martinou. Jeho/její příběh by vydal na samostatnou knihu.
Kdyby...trochu podobné pojetí knihy jako u pana Hartla Okamžiky štěstí. Stejný základ příběhu u Hartla, který si vystačil sám v obou vyprávěních, zde dvě odlišná rozhodnutí a příběh zde vyprávějí dvě autorky, matka a dcera. Simona Votyová je ,u mě, již prověřená autorka, kterou mám ráda a i zde se svým pojetím příběhu u mě zabodovala více jako její dcera Sabina Voty. Vyhovoval mi více styl psaní, a ač zde opravdu zakomponovala až přesmoc problémů dnešního světa, v zásadě mi to nevadilo. Její příběh jsem četla jako první, možná to trošku ovlivnilo můj pocit, že ten druhý příběh, ač s odlišným "kdyby" už mě tolik nezaujal. Dnes jsem plná emocí, ryze mateřských, což se vlastně k této knize více jak hodí. A tak si neodpustím...KDYBY byl svět v pořádku a lidé si vzájemně respektovali svůj původ, svoji víru, svůj světonázor a respektovali jeden druhého, byla by dnes, teď , má dcera , která je ve Vídni, spolu s kamarády, na koncertě své oblíbené zpěvačky, na který se přes rok těšila a měl jí být odměnou po náročném roce studia medicíny. KDYBY ten koncert byl, nemusela se mi zítra vrátit domů. KDYBY. Ano, jsem plná emocí a vzteku a také vděčnosti, život je tak křehký a nikdy nevíme, kdy si to "své" KDYBY budeme muset položit. Dávejte na sebe pozor, prosím.
Zpočátku jsem četla střídavě kapitoly matky a dcery a část Simony Votyové mě bavila víc, proto jsem ji nakonec četla jako první.
Jenže.
SPOJLER
Neskutečně mě točila naprosto nepravděpodobná představa, že by dítě, co se narodí jako oběť znásilnění, mohlo nakonec vyrůstat ve střídavé péči muže, který jeho matku znásilnil !!
I v tomto příběhu to nakonec skončí jako zločin na nevinném dítěti. To by snad žádný soud nemohl schválit ??? !!!
A docela mě zaráží, že se v komentářích nikdo nad tím nepozastavil?!
Příběh tím ztratil hodně na uvěřitelnosti ...
V druhé části od Sabiny Voty je pěkně vidět, jak Nela po interupci prožívá vlastně dvojité trauma. Ze znásilnění a navrch z interupce. To bylo výstižně popsáno a určitě byl celkově pohled Sabiny blíž realitě a samostatně bych mu dala *** až na naprosto šílený závěr.
KONEC SPOJLERU
Autorky si po násilné životní zkušenosti Sabiny vzaly příliš velké sousto, do kterého ještě přimixovaly moderní téma transgenderu (téma Martiny se za mě víc povedlo vystihnout Sabině) a vznikl trochu kočkopes.
Kniha mě celkem bavila, ale přijde mi na tolik závažných témat povrchní a nevyzrálá.
Škoda.
Nebýt Čtenářské výzvy, asi bych ani nedočetla.
2/3
(SPOILER)
Knihu jsem si vybrala kvůli čtenářské výzvě a docela se mi i líbila. Je zvláštní tím, že je ten příběh napsaný dvakrát. Knihu psala matka a dcera - Simona Votyová a Sabina Voty a i to vyprávění je více méně psáno z pohledu matky a dcery. Dcera - Nella, jde na narozeninovou párty, kde je znásilněná a otěhotní. Já jsem četla první příběh vyprávěný matkou, i když často to přeskakovalo i na jiné vypravěče. V tomto příběhu Nella znásilnění nenahlásí, dítě si nechá...a dál se ten příběh pak nějak vyvíjí.
V tom druhém je vypravěčem Nella, kvůli znásilnění jde k soudu a těhotenství ukončí potratem. Asi se mi trochu víc líbil ten první, ale možná to bylo tím, že při čtení toho druhého jsem se dozvídala věci, které už jsem věděla z prvního (třeba příběh bratra Nelly), ale tak mě to trošku nudilo. Navíc v tom druhém díle se Nella více babrá v sobě, rozebírá pocity, působí depresivněji. Což ale nechci hodnotit....jak má asi prožívat život znásilněná holka. Ten strach tam pak asi zůstane navždy.
Stálo to za přečtení, i když se to chvílemi vleklo.
Jak je už dle anotace a i hodnocení jasné, tak zde máme dost neobvyklé dílko. Jedná se totiž o dvojknihu. Jednu stranu vypráví matka, druhou dcera. Jeden příběh, dvě varianty - potrat, nebo ponechání dítěte.
Stranu, kdy si Nela dítě nechá, vypráví matka. A tou jsem začala. Přiznávám se, že to pro mě bylo docela matoucí, protože opravdu velmi často slovo přebírala Nela, a tím pádem to nebylo jednoznačné, kdo je vypravěčem. Aspoň já to tak vnímala. Proto doporučuji všem začít stranou, kterou vypráví sama Nela. Je zde víc emocí, přeci jen to vypráví oběť.
Co by kdyby, to tu obě ženy řeší. Kdyby Nela nešla na tu party, kdyby si dítě nechala, kdyby ne. To je opravdu zajímavé. Ale v obou případech mě něco rušilo a u matky určitě víc. Příběh bratra hlavní hrdinky bych tu asi upřímně nemusela mít. Prostě jsem čekala, že to bude jen o Nele a takhle mě to nedokázalo "vcucnout", protože mi bylo líto i jiných postav.
Také mi vadilo, že vlastně obě strany toho hodně opakovaly a tím pádem docházelo k pomyslnému natahování. Místy jsem měla pocit, že mi druhá část nic nepřidala a čtu jen to samé, ne druhý úhel pohledu.
Rozhodně musím ale říct, že strana Nely se mi líbila moc. Myslím, že kdybych ji četla první, tak hodnotím výš, ale bohužel jsem po tom sáhla takhle.
Matčina strana nebyla špatná, ale rozhodně v porovnání s Nelou byla horší, proto hodnotím jako průměr.
Celkově rozhodně oceňuji námět. S ničím podobným jsem se zatím nesetkala a je to velmi originální. Upřímně bych asi na knihu dala doporučení začít Nelinou stranou, ale to je čistě můj subjektivní názor.
Je jedno, jaké strany začnete, ani jedna nepřinese potěšení ze čtení. Já to protrpěla. Ať už se Nela rozhodne pro potrat, nebo pro roli matky, pokaždé jí to nepřinese nic dobrého. Čekala jsem přiblížení problematiky sexuálního násilí, to ale bylo ale jen tak povrchně řešeno... Samotný čin, který vede k následkům, je jen tak halabala na pár stránkách a pak se jenom snažíte prodrat záplavou zbytečných slov ke konci, který je v obou případech až přitažený za vlasy.
No, shrnula bych to známou větou: Nápad jistě dobrý, výsledky nebyly dobré.
Zajímavý námět na dvojí zpracování, ale zdálo se mi, že je tam těch problematických témat až moc a oba závěry byly velmi rychlé a málo uvěřitelné
Na knížku jsem se strašně těšila (a to byla asi první chyba), velmi mě oslovil nápad, že knížka bude psána napůl z pera dcera, napůl z pera matky a každá bude popisovat jeden vývoj dané situace (ponechání/neponechání si dítěte po znásilnění). No a bohužel musím dát velmi slabé 3*, protože ani jedna část knihy mě příliš neoslovila. Obě zpracování jsou takové plytké, plují velmi po povrchu a většina postav je dle mého povrchních. Přišlo mi to spíše jako takový "nástřel" knihy, která by potřebovala pořádně dopracovat. Námět byl skvělý, ale obsah samotný už ne. K přečtení asi úplně doporučit nemůžu, mrzí mě to, ale je to tak.
Ne, ne a ještě jednou ne. Těšila jsem se, nápad krásný, ale nepodařil se. Všechny postavy byly ploché, povrchní, protivné, divné... V příběhu od matky a od dcery byla postava Nely úplně jiná. U matky byla zdrcená, ale svým způsobem ještě pokorná. U dcery byla typická fiflena, která se nadřazuje nad ostatní...
A témata jako gendery, vražda, nevěra... Kroutila jsem nad tím hlavou. To jako musely vměstnat do románu s jinou hlavní myšlenkou tolik jiných a pro mě zbytečných myšlenek?
Každý z příběhů byl taky svým způsobem v závěru šíleně zrychlený (když předchozí části se nesnesitelně táhly) a pak ten závěr. Jestli chcete podivný kýč z kriminálek, tak sáhněte po téhle knize. Nicméně ji spíše nedoporučuji. Nesplnila moje očekávání.
Pro mě premiéra v podobě oboustranné knihy.
Hlavní hrdinkou je Nela, studentka medicíny, která jde se svou kamarádkou na párty, kde ji znásilní oslavanec. Prachatý synáček vlivného politika. Po pár týdnech Nela zjistí, že je těhotná a tady se příběhy rozchází....
V jedné verzi si Nela dítě nechá, ve druhé jde na potrat. Ani v jedné variantě nemá Nela na růžích ustláno a její život je vážně jízda - ale na hodně, hodně šílené horské dráze. V obou variantách má velkou podporu ve svém malém bráškovi, který si táhne své břímě. Pološílená matka umí pomoct, ale taky pěkně zavařit a svým životním stylem pěkně zahrkat životy ostatních a na taťkovi se nehezky podepíše pandemie covid.
Musím přiznat, že i když to bylo náročné téma, knížka se četla skoro sama. A nejen proto, že tohle samé se může dít v nějaké rodině - klidně v té vedle vás....
Kniha napsána matkou a dcerou. Nedokázala jsem se rozhodnout, z které strany začnu, tak jsem losovala a karta padla na pohled dcery. A odpusťte mi paní Votyová, líbil se mi o malinko víc. Ne, že bych s rozhodnutím Nely souhlasila, ale více mě bavilo, kam se její život ubírala a také její psychika.
A je pravdou, že jedno rozhodnutí může zásadně ovlivnit náš život. Kdyby na večírek nešla, kdyby si dítě nechala. Kolikrát jste si tohle slovo v životě řekli? Určitě každý z nás zažil takový okamžik.
Knihu jsem přečetla během tří dnů, je čtivá, sice smutná, ale skvělá. Stejně jako obálka knihy, nádherná a zcela vystihující.
Přečetla jsem jen jednu verzi - a odkládám. Začátek vypadá zajímavě a téma nepotrestaného násilí, co deformuje vše, s čím přijde do styku, by mohlo být nosné. Ale v tomto případě se velmi rychle vyčerpá. A ve chvíli, kdy jsem zjistila, že neztratím nit, ani když čtu pouze první větu každého druhého odstavce, odkládám. Nastavovaná kaše a nuda.