Kdyby
Simona Votyová , Sabina Voty
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/515992/bmid_kdyby.jpg
4
242
242
Jedna dívka, jedno rozhodnutí, dva různé příběhy. Unikátní dvojromán Kdyby ve spoluautorství matky a dcery. Kdyby na tu party nešla, mohlo být všechno jinak. Jenže Nela tam šla a teď stojí před zásadním rozhodnutím, jak naložit s tím, co se na večírku přihodilo. Jedno je ale jisté – nic už nebude jako dřív. Je znásilněná. A těhotná. Co kdyby si dítě nechala? Co kdyby se matkou nestala? V každé verzi příběhu se Nela rozhodne jinak, a tím ovlivní nejen svůj život, ale také životy lidí kolem sebe.... celý text
Přidat komentář
Ponurý příběh o záležitostech, které se dějí. Místy prošpikovaný humorem, aby se čtenář mohl nadechnout. Velmi zajímavý nápad na dvě linie příběhu. Obě zajímavě a uvěřitelně zpracované. Sledujeme deset let života několika postav. Bavily mě i vedlejší postavy.
Zajímavý nápad - jak by šel život kdyby bylo rozhodnutí jiné - zajímavé i sepsání matkou a dcerou. Mnohem více se mi líbilo zpracování Sabiny - propracovanější, více mne vtáhlo do života Nely. Těžké téma, ze kterého v životě lze velice těžko odejít bez obětí ! Tolik bolestné a kolika žen se dotýká! Kéž by se dostalo pomoci všem zlomeným duším a kéž by měly sílu vzít svůj život pevně do svých rukou.
Dlouho jsem váhala, kterou část číst první. Začala jsem Sabinou Voty, ale nevím, zda to bylo správné pořadí, protože do druhé části jsem se už nedokázala tolik začíst. Obě ty knihy jsou skvěle napsané, plné smutku a bolesti, ale ta první v sobě měla mnohem víc síly a naděje, postava Nely byla mnohem víc uvěřitelnější, stejně jako závěr. Část od Simony pro mě byla plná zoufalství a bezvýchodné situace, Nela s sebou nechala jen vláčet a nijak se nebránila. Závěr mi přišel příliš uspěchaný a nedotažený. Celkově skvělá kniha, ale podruhé bych jí číst nezvládla.
Knihy paní Votyove mám ráda a tak jsem byla zvědavá i na tuto. Nejprve jsem četla příběh od Simony a byl docela pěkný ač téma bylo těžké. Mám ráda její knihu Myší díra, líbí se mi takové ty tragikomicke situace, které se občas objevily i v této knize. Druhá část od Sabiny byla spíše nudná, bohužel. Celé se to táhlo, nic kromě začátku, se tam vlastně nedělo. Když jsem četla komentáře o neustálých prirovnanich, říkala jsem si, že tohle mi většinou nevadí a tak to zvládnu. Bohužel jich tam bylo opravdu mnoho, že i já jsem si toho všimla. Příběh mě vlastně nebavil, dokonce jsem čtení přerušila a četla mezi tím jinou a pak se přemlouvala, abych ji dočetla. Posledních pár stránek se konečně začalo něco dít, ale konec se mi tedy moc nelíbil. Kdyby druhá část byla o půlku kratší bylo by to zajímavější. Celkově knihu hodnotím jako průměr. Neříkám, že Sabina píše špatně, jen to chce příběh trochu oživit.
Mně se naopak líbilo, jak si Sabina Voty hraje se slovy a přirovnáními. Bylo to hodně mrazivé a ano depresivní také, ale to k tomu patřilo. Jednalo se o znásilnění, potrat a nedozírné následky. Držím této mladičké spisovatelce palce.
Jako první jsem začala číst Sabininu půlku knihy a musím říct, že jsem měla co chvíli chuť ji buď odložit, nebo trochu proskákat. Jednak byla velmi depresivní a druhak na mě byla asi moc obrazná. Nebyla stránka, kde by si autorka nepohrála s nějakým pocitem, obrazem, stále měla potřebu k něčemu ho přirovnat. Často je to trefné, ale táááák hrozně depresivní...
"Přejdu k oknu a otevřu ho. Vystrčím z něj hlavu a zhluboka se nadechnu čerstvého vzduchu. Mám ale pocit, že vzduch spíš škrtí a já nemůžu dýchat. Uvazuje mi šálu kolem krku a pomalu ji utahuje. Šála mě škrábe do krku a svírá mi plíce."
"Nechávám si zanést mozek i těmi nepodstatnými a zbytečnými informacemi, protože je to daleko lepší, než kdybych ho nechala topit se v bazénku vlastních myšlenek. Bazénu bez filtru, kam se dostane kdejaký chuchvalec, brouk a špína. Možná kdybych do sebe vylila savo, byly by moje myšlenky čistší. Nebo by se úplně rozpustily."
"Jako by vzal někdo konev a lil ji na mě z balkonu. Podívám se nahoru, ale nikdo tam není. To mě jen v panice polilo horko. Vsákla se do celého mého těla a svou kůži bych mohla ždímat."
No, nakonec jsem dočetla poctivě, ale po pravdě přiznávám, že Simoninu verzi knihy jsem si užila víc. Nesoustředila se jen na Nelu (však také nebyla psaná v první osobě), ale vyprávěla o všech členech rodiny. A byla mnohem čtivější, i když ani tady hlavně ke konci nešlo o žádné veselé čtení.
Líbilo se mi, že se příběhy rozvíjely jiným směrem, ale přesto se v některých bodech shodovaly, jen k tomu došly jinými oklikami.
Velmi mě zaujal příběh Martiny.
A chválím také to, že se obě autorky nevyhýbaly období covidu. Mám pocit, že hlavně ve filmech, ale často i v knihách tvůrci tuto dobu tak nějak přeskakují.
Nebylo to špatně napsané, ale pro mne bohužel příliš depresivní.... Nebudu dávat hvězdičky, protože jsem nedočetla....
První jsem četla příběh od Simony, byl frustrující, ale velmi reálný. Perfektně vykreslení příběh. Příběh od Sabiny jsem zhruba ve třetině odložila, nemohla jsem se začíst.
Smutné téma, skvělé čtení. Simonu Votyovou čtu ráda, napsat dvojromán Kdyby byl skvělý nápad. Oba příběhy byly perfektně napsané, doufám, že nová začínající spisovatelka bude dál pokračovat ve psaní. První jsem četla část napsanou Sabinou, nejsem schopná se rozhodnout který příběh se mi líbil víc, každou část bych ohodnotila pěti hvězdičkami. Bravo!
Kniha inspirovaná skutečnou událostí. Geniální nápad napsat dva příběhy. KDYBY každý den ovlivňuje naše životy, tyto zásadně mění, a přesto někdy dovede k podobnému konci. Autorky se nenásilnou formou zabývají celou řadou společenských problémů, jako je (ne)fungování rodiny, (ne)fungování justice, problematika násilí včetně toho psychického, těžká volba žen při interupci a možné následky takového rozhodnutí, transgender a dalších. Líbí se mi vykreslení jednotlivých postav.
novinku Simony Votyové jsem zhltla jako malinu, ač se rozhodně nejednalo o žádné oddechové čtení. Kdyby je kniha řekněme interaktivní, čtenář má hned několik způsobů jak ji číst. Námětem je příběh jedné dívky Nely, která studuje medicínu, a která se jednoho osudného dne rozhodne jít na party. Netuší, že se stane obětí znásilnění, které nezůstane bez následků. Jenže se jedná o syna kandidáta na senátora. Kdo uvěří jí? Matka s dcerou Simona a Sabina Votyovi vyprávějí příběh každá po svém. Co kdyby se Nela rozhodla si dítě nechat, a co kdyby šla na interrupci?
Začít příběhem interrupce, nebo volbou pro nový nevinný život? Číst knihu podle kapitol a vidět, kam se jednotlivé osudy hrdinů posouvají? Já se rozhodla číst nejprve ten, který napsala Simona o narození nevinného dítěte, poté se pustit do druhého. Oba příběhy jsou nesmírně silné, bolestné a mnohdy neuvěřitelně depresivní. Upřímně si netroufám říct, který příběh se mi více líbil, zasáhly mě oba, možná ten o narození malé Sofie o něco více, ale to z toho důvodu, že mi ten příběh není tak úplně cizí. Bohužel někdo v mém okolí prožívá cosi podobného, vychovává své dítě s člověkem bezcharakterním, zlým a takovým, že mu nezáleží na osudu dítěte, ale pouze mu jde o to, jak trestat jeho matku.
Kdyby z pohledu Sabiny Voty nezachází tolik do detailů jako její matka, přesto je její styl mimořádně čtivý. Její příběh vychází i z jejích vlastní smutné zkušenosti, kdy byla brutálně napadena a jen o vlásek unikla znásilnění.
Kniha obsahuje celou řadu důležitých témat, a pokud jste fanoušci české prózy, jistě byste knihu Kdyby neměli minout. Bude vás z ní bolet duše, ale nedokážete přestat číst.
Mám přečtené všechny knihy pro dospělé od Simony Votyové, na tuto jsem se moc těšila, o to víc, že je autorkou druhé verze i její dcera. Kniha se mi líbila, stejně jako ty předešlé. Říkám si, proč o autorce není obecně víc slyšet. Její knihy jsou úžasně čtivé, nabité uvěřitelnými lidskými osudy. Tentokrát jde opět o zajímavý životní příběh, i když v obou verzích konec sklouzává téměř až na hranici uvěřitelnosti. Ale obojí čtení jsem si moc užila. Docela by mne zajímalo, jak příběhy vznikaly, protože v každé z variant jsou stejné postavy, jejich charaktery i klíčové okamžiky příběhu, takže je jasné, že obě autorky musely úzce spolupracovat.
Doporučuji s plným počtem *
Část, kterou napsala Simona Votyová, se mi líbila víc. Číst o tomtéž s jiným řešením mě už příliš nebavilo. Mám ráda knihy ze života, ale příliš se do příběhů vžívám a nedělá mi to dobře. Být znásilněná je pro ženu strašné trauma často na celý život.
Literárně je kniha podle mého názoru lepší průměr.
Tak jednak nápad není originální, snad jen to, že se jedná o dvě autorky. První jsem přečetla od Sabiny Voty, ale tak mě to nebavilo, že ten druhý pohled jsem silou vůle přečetla ani ne do půlky a následně knihu odložila. Nechápu tak vysoké hodnocení, snad jen toho, kdo něco podobného zažil, vezme kniha za srdce, jinak nevím...
Obě verze jednoho nešťastného rozhodnutí, jít na party, jsou napsané velice sugestivně. Oba příběhy vás chytnou a nepustí. Je jen otázkou, které rozhodnutí bylo lepší. Nela, Martin-Martina, Sofinka, Trupík vás provedou napínavým vyprávěním.
Za knihou stojí dvojice autorek, které kromě umělecké vášně pojí i rodinné pouto. Jedná se o matku s dcerou.
.
Na knihu jsem poprvé narazila letos v květnu na @svetknihy . Autorky knihu na křestu představily, a já začala být zvědavá. Protože téma není úplně veselé, trochu jsem se bála čtení.
.
Oba příběhy začínají stejně. Nela je mladá, krásná a jde na večírek, kde potkává Richarda. Ten využije příležitosti a ublíží mladé ženě tak, že jí tím poznamená do konce života. Pak se ale rozcházíme. V jedné části knihy se Nela rozhodla výsledek násilí popřít a bojovat o svá práva. Ve druhé neopak nečekaný dar přijímá a brzy se jí narodí Sofie. Ale ani tady to není žádný happyend.
.
Nechci části srovnávat. Oba příběhy byly krásně čtivě napsané, byly domýšlené do sebemenších detailů... A neskutečně mi působily na emoce, které se střídaly jak na horské dráze.
.
Líbilo se mi ale také, že ani jeden příběh nevynechal vedlejší postavy, a i je Nelino rozhodnutí ovlivnilo. Dokonce i právě vedlejší postavy se mi vryly pod kůži!
.
Kniha Kdyby je pro mě velmi milým překvapením. Krásně se četla, a i když nemá veselý děj, nedokázala jsem odejít. Doufám, že se nebude jednat o poslední spolupráci autorek!
Na dvojromán Kdyby jsem se moc těšila a nezklamal. Začala jsem Simoninou verzí, kdy si Nela nechá dítě a ta se mi pak líbila o kapku víc. Každopádně oba příběhy byly napínavé, že hltáte každou stránku.
Obrovské překvapení a neuvěřitelně čtivý román. Formálně precizní a přináší něco úplně nového. Obsah textu reflektuje naprosto reálně dnešní dobu, život, problémy a výzvy, s nimiž se jako společnost potýkáme. V Kdyby najdeme opravdu všechno a navíc zpracované citlivě, s respektem k obětem či jinak odlišným z nás. Na autorkách je znát jejich životní zkušenosti, linka mateřská je dojemná, zoufalá, naprosto uvěřitelně podaná. Dceřin příběh se zase více drží v linii dnešních mladých. Obě autorky ale naprosto dokonale vykreslily jemné vztahy v rodině, v té nejbližší, kde je každý jiný a kde je někdy tak těžké vejít se do jedněch dveří. Nad značnou ponurostí oceňuji naději a téměř šťastný konec. Opravdu hodně dobré čtení.